MATE x 30/2

27. ledna 2018 v 23:48 | Khaleesi |  MATE
"I am weak."


Jazykem mi přejel přes spodní ret a pomalu vnikl do mojí pusy. Začali jsme se bít o převahu nad tím druhým, já mu vyjel rukou na záda a přitáhl ho blíž. Usmál se do polibku a přerušil ho, ale nenechal mě dlouho strádat. Po malém, sladkém úsměvu se mi rty přisál na krk. Zaklonil jsem hlavu, abych mu udělal víc místa. Netušil jsem, co do něj najednou vjelo, že se tak měl do různého sahání a líbání, ale ani na moment mě nenapadlo si stěžovat. Nechal jsem ho dělat, co uznal za vhodné, nechal jsem ho převzít kontrolu. Na krku mi stoprocentně tvořil cucflek. Značku toho, že patřím jemu, stejně, jako jsem ho jimi předtím pokryl já. Zmizely už dávno, což mi připomnělo, že bych měl uspořádat druhé kolo.
Když mu jeho práce přišla hotová, posunul se dolů a dlaněmi mi přejel od ramen až dolů k bokům. Vyhrnul mi triko do půl hrudě. Sledoval jsem ho a dlaní odhrnul vlasy z jeho obličeje. Zvedl ke mně pohled a usmál se. Jemné rty pak přejely po modřině na mém břichu, než na ni vtiskl něžnou pusu. Bože, on je tak úžasný.
Právě udělal nesmírně sladké a láskyplné gesto, ale moje mysl stejně začala vymýšlet kdoví co, představovat si ho o pár centimetrů níž, s mojí rukou v jeho vlasech.
Zastavil jsem sám sebe. Ne, ne, jednou se dočkám, ale ne teď. Je toho na něj moc, nemůžu na něj vyletět s intimnostmi.
Chytil jsem ho za paže a potáhl ho nahoru, než by se mohla celá nevinná akce zvrtnout v něco, v co se zatím zvrtnout neměla. Zašeptal jsem mu do ucha, čistě pro kontrolu: "Kdybych na tebe něco zkusil, odmítneš mě, nemám pravdu?"
"Dneska ne, baby," otočil se na mě s nadějným úsměvem. Jo, moje představy o něm mohly jít do háje stejně tak rychle, jako se objevily. Sama moje morálka mi ale zakazovala na něj dneska sahat. Potřeboval ujistit, že pořád má mě, ne řešit, že jsem nadržené hovado v nevhodnou dobu.

Nechal jsem si zajít chuť a pobídl ho, aby si lehl zpátky vedle.
"Okay, teď se tě můžu zeptat, na co chci?"
"Jo," přikývl, "bohužel, tak zněla dohoda." Ruku si položil na moji hruď a prstem přes triko obkroužil bradavku s piercingem, na což ze mě vyklouzl tichý smích. Nemusel jsem nad svojí otázkou přemýšlet dlouho.
"Co je to nekřesťanské, cos udělal?" Hned po mojí otázce zavřel oči a těžce vydechl.
"To je těžké vysvětlit- to- nechceš mi dát jinou otázku?" Zamrkal na mě, ve snaze, že to zafunguje. Nefungovalo to, naopak mě tím víc utvrdil v tom, že chci odpověď.
"Jel jsem tě zachránit, dlužíš mi odpověď. A upřímnou. Poznám, když lžeš," varoval jsem ho a čekal, co hrozného provedl. Nedovedl jsem si představit, co mohlo donutit Keitha a dokonce i Dianu vyhodit Tommyho z domu. Řekl jim, že konvertoval na satanismus? Že žije v komunitě dvaceti gayů, každé pondělí pořádají grilovačku a každou středu swingers party? Že jsme se tajně vzali a stěhujem se do Austrálie?
Jeho tváře získaly červenou barvu už předtím, než se vůbec rozvykládal. Pořád jsem netušil, co tak hrozného a ponižujícího udělal, že kvůli tomu rudnul jak rajče. "Dejme tomu, že jsem... zkoušel něco nového a Keithovi se to moc nelíbilo."
"Aaaha, nějaký bližší popis? To, že se Keithovi něco nelíbí, ještě není důvod, abys letěl z domu. Musels ho - vlastně je oba- něčím pěkně vytočit," zkusil jsem z něj vytáhnout víc, protože mě to čím dál víc zajímalo. Tommy se otočil na břicho, zabořil hlavu do polštáře a frustrovaně do něj vykřikl. Zasmál jsem se tomu, co předváděl.
S úsměvem jsem se na něj natočil celý tělem a znovu se ptal: "Co ti je? Cos udělal?"
"Ne, ty se mi vysměješ, když ti to řeknu!" bránil se. Pořád při tom mluvil s polštářem, ne se mnou, takže jeho hlas zněl pěkně tlumeně a trochu nesrozumitelně. Přejel jsem mu prsty po zádech s tím, že se mu určitě nevysměju, ať se mi prostě svěří. Nějakou chvíli se mi nedařilo z něj vytáhnout nic jiného, než M-m a Ne, ale nakonec povolil.

"Chytil mě při... určité... činnosti," zdráhal se, možná ještě červenější, než před chvílí. Počkat, jako...
Přišlo na mě ztrapnění z druhé ruky a já se málem opět rozesmál ve špatnou chvíli. Musel jsem se nadechnout a podívat se jinam.
"Při gay pornu, Adame. S blbým fialovým dildem ve mně," oznámil vážně. Pak se otočil na druhou stranu ode mě. Začal se zahanbeně smát. Semkl jsem rty k sobě a zadržoval svůj vlastní výbuch. Nedokázal jsem si představit, jak se chudák musel cítit. Ne jenom kvůli Keithovi, ale obecně, přistihnout někoho v takové situaci - a ještě hůř, být tím, co je přistižený - musí zanechat jizvu na duši na obou stranách.
"Takžes tu přípravu ještě nevzdal," okomentoval jsem sám pro sebe. Tommy najednou zvážněl, znovu se nadzvedl lokty a nakrčil čelo. Při pohledu na něj mě smích hned přešel - řekl jsem toho asi moc.
"Co myslíš, nevzdal?"
Odpověděl jsem upřímně, měl jsem totiž pocit, že nemělo cenu to okecávat. S hlubokým nádechem jsem si protřel oči. "Našel jsem tvoji historii ve svém notebooku, lásko."
Zoufale skryl hlavu do svých dlaní a začal se smát: "Ne, nenašel!" Už pomalu červenal i jeho krk. Sweetie. Jeho reakce mě dostala a smál jsem se s ním. Stíhal jsem ho u toho i hladit po zádech, abych ho trochu povzbudil a uklidnil.
"Jak- jak ses dostal do historie anonymního okna?!" zpovídal mě. Oh, sluníčko si myslel, že otevírá anonymní okno. A jsme doma. Hned mi to nesedělo, že by schválně nechal takovou historii v mém počítači.
Zakroutil jsem hlavou a seznámil ho s bolestivým faktem: "Žádné anonymní okno jsi ani neotevřel."
"Oh," vydechl, trochu zklamaný sám sebou. Chytil jsem ho za zátylek a stáhl ho do polibku. Byl sladký, jak se styděl za každou věc, která se jen lehce dotýkala sexu. Cenil jsem si, že pokročil, že vůbec přemýšlel nad tím, že bych já měl být ten speciální, ten první. Já, vlastně celkem děvka, bych měl mít tu čest vzít si něco, co mu nikdy nikdo nevrátí. Yeah, fakt mě musí milovat.
"Jako, já - prostě nevím, myslel jsem, že když si to vyhledám, že najdu všechno pozitivní a hezké, a místo toho jsem našel... roztržení otvorů a kdoví jaké problémy, ew," postěžoval si, "v pornu to vypadá celkem jednoduše."
Navázal jsem na něho, o sexu se totiž rozmluvil málokdy a já toho teď hodlal využít: "Bojíš se bolesti?"
Kývl hlavou. "Bolesti taky. Hlavně - já vím, že mi to teď začneš vymlouvat - podívej se na sebe."
Přejel mě pohledem a já nerozuměl. Podle toho, co mi tu tvrdil, jsem ho děsil já.... Aha?
"Takže tě jako, umh, nepřitahuju, nebo-"
"Ne, ne, jako - ne!" Začal okamžitě vyvracet můj názor, ale sekundu na to ho zase měnil: "Ano, jo, přitahuješ mě, ježiši, jsem idiot, jasně, že mě přitahuješ." Nechal jsem ho pokračovat.
"Podívej se na sebe, myslím vzhledově. Jsi fakt nádherný, a to neříkám jenom proto, že spolu chodíme. Prostě jsi. Máš to tělo, obličej, šarm, umh, další… věci," naznačil. Pochopil jsem, co myslí, ale stejně mi to furt nedávalo smysl.
"Okay, tak jsem pěkný, to je ten problém?"
"Vlastně jo," přiznal, "nikdy se ti nemůžu ani zdaleka rovnat. Já se před tebou ani nesvléknu, abych se nepropadl, jak se budu stydět. Však já nemám žádné svaly, a jsem takový malý a slabý a nemám ani žádný zadek, což se o tobě říct nedá. A mám všechny ty jizvy a pořezané nohy a pupínky kdoví kde a prostě nedokonalosti a hrozně mi to vadí. Tobě se ani nebude líbit, co uvidíš a prostě - já nevím, něco určitě pokazím nebo se ztrapním, jak se znám." Mrzelo mě to víc a víc, jak postupně mluvil a přidával na tom, co všechno se pokazí.
"A bojíš se toho, že se mi bez oblečení nebudeš líbit a chtěl by ses mi nějak rovnat a ještě k tomu se ztrapníš?" zopakoval jsem to, co mi právě řekl. Znělo to smutně, že o sobě přemýšlel takto. Jako, ne, že bych to nevěděl předtím, ale když to dal takhle dohromady, zasáhlo mě to. On na moji dlouhou větu jenom zahanbeně přikývl.
"Fuck, nechodil bych s tebou, kdyby ses mi nelíbil. Vidím tvar tvého těla i přes oblečení, vím, že nemáš vypracované tělo, že jsi drobnější než já, že nemáš velký zadek a kdoví co ještě - já vím, Tommy. Jestli ti fakt tak jde o můj názor; já to nikdy neviděl, nevidím a ani neuvidím jako chyby. Nevím, kdes přišel na to, že bych tě porovnával se sebou, nebo proč se ty sám chceš rovnat mně. Fuck, jsem s tebou pro tebe, ne jenom pro vizi nějakého ideálního těla," dokončil jsem svůj dlouhý monolog, ale vypadalo to, že s Tommym to ani nepohnulo.
"To nepochopíš, ty jsi vlastně perfektní, ani to nemůžeš chápat, ale díky za snahu," pousmál se na mě. Ubíjelo mě to, upřímně. Věděl jsem, že o sobě nepřemýšlí moc vysoko, ale že až tak nízko, aby vypichoval jizvy... wow.
"Taky mám na čele jizvu od toho šití," zkusil jsem to ještě jednou. Nezabralo to, odpověděl, že to je jiné. Frustrovaně jsem si povzdechl a stáhl ze sebe deku.
"Co děláš?" zeptal se. Neodpovídal jsem a stáhl svoje boxerky dolů ze svého boku. Přejel jsem si po kůži a zavelel: "Dívej. Jestli chceš vyhledávat nedokonalosti, taky ti ukážu, že něco mám."
Se zmateným pohledem v očích se posadil a sklonil se k mému boku, aby ho mohl prozkoumat jenom pod světlem z televize. Přejel mi prsty po holé kůži.
"Strie? To jsem u kluka ještě ani neviděl," řekl a lehl si zpátky, "a ty ses nikdy nezmínil."
"Cvičil jsem nohy a zadek tak intenzivně, že jsem prostě rychle nabral. Najednou se podívám a od boku až skoro na zadek mi vedou fialové pruhy. Po pár měsících zbělaly, ale už asi nezmizí. Cítil jsem se chvilku jak tygr," vysvětlil jsem. Tommy se usmál a políbil mě.
"Ale stejně jsi pořád nádherný a sebevědomý, tygře," komplimentoval mě. Odhrnul jsem vlasy z jeho očí, což se pomalu ale jistě stávalo mojí oblíbenou činností.
"Protože neřeším to, co si řekne někdo jiný o mém těle. A strie na tom nezměnily absolutně nic, ani jizva, ani akné, ani kdoví co ještě. Ty jsi sexy a krásný venku i vevnitř, jenom se tak prostě nevidíš. Věř mi, v posteli je hledání chyb to poslední, na co budem myslet," mrkl jsem na něj a olízl si ret. Praštil mě za moji poznámku do ramene a pak to vynahradil líbáním. Skončil ležící na mojí hrudi a ani nevím jak, usnul. Já ho koutkem oka kontroloval asi další dvě hodiny, než jsem usnul taky.

***
Do školy jsme přijeli s tím, že hned po našem příchodu do budovy mi moje aplikace v mobilu oznámila, že odpadá první hodina a jeli jsme sem zbytečně. Cesta zpátky by se ale nevyplatila, tak jsme se jen tak potulovali po prázdné škole - ostatní totiž měli hodinu, takže poslušně seděi v učebnách a my mohli dělat bordel.
"Pěkný lak." Jemné prsty jely přes tetování, co mi pokrývalo ruce. Zastavily se u černě nalakovaného nehtu a pak si se propletly s mými. Přes fakt, že jsem ho chtěl držet a nepouštět, jsem měl pocit, že každou chvíli budu muset. Jakmile zazvoní a lidi vylezou ze tříd, je konec. Pokud nás měli vidět lidi, museli jsme zůstat jen a pouze kamarádi. Malý kompliment mě potěšil, nemyslel jsem si, že si vůbec všimne.
"Díky, sluníčko," pípl jsem, na můj vkus příliš rozpačitě. Na rtech se mi nedobrovolně sformoval úsměv. Tommy se na mě na chvilku zadíval a rozzářil se: "Ty se červenáš?!"
Pohled mi spadl k zemi a já se okamžitě začal bránit. Rukama jsem zakryl svoje tváře, odstoupil o pár kroků dál a snažil se před ním schovat. Zatím jsme mohli dělat blbosti, ve školní chodbě naproti ředitelny se už z principu nikdo moc neochomýtal, natož tak ještě uprostřed hodiny. Tommy mě chytil okolo pasu a nalepil se na mě. Společně jsme trochu zavrávorali a já nás oba zachytil opřením se o zeď. Na to jsme se začali oba smát.
Měl jsem pocit, že včerejšek nás ještě víc sblížil. I naše (sice nedobrovolné) společné bydlení na tom dost přidalo a ještě přidá. Všechno u nás vázne na Tommyho stydlivosti, a jakmile jsme zapojili komunikaci, hned na něm jde poznat, že se se mnou cítí víc svůj. Nepředpokládal jsem, že by se přede mnou vůbec styděl o nečem mluvit, ale očividně jsem se pletl. Hodlal jsem ale mluvit a donutit mluvit i jeho. O všem, o každém nejmenším problému, o banalitách, o našich cílech, o intimnostech, klidně o kreslení nebo kytaře. Cokoliv, jen jsme museli komunikovat, aby nás to táhlo jenom dohromady, nikdy od sebe.
Sladce mě políbil na rty, čímž přerušil náš společný moment zábavy. Odhrnul jsem z cesty pár pramenů jeho vlasů a sevřel v dlaních jeho tváře. Kousl mě do rtu a odtáhl se: "V kolik dneska končíš?" Odpověděl jsem, stále blízko na to, abych ho strhl do dalšího polibku: "Měl bych mít motorky, nebo místo toho fotbal, blíží se nám zápas."

Najednou mi do uší začalo skoro bít hlasité klapání podpatků po zemi. Otočil jsem se za zdrojem nepříjemně rychle se blížícího zvuku. Okamžitě jsem Tommyho pustil a odstoupili jsme od sebe dál. Nečekal jsem nikoho extra, ale stejně nás nemuseli vidět. Šeredně, šeredně jsem se pletl, když jsem se domníval, že přichází jen někdo z personálu školy. Cítil jsem svoje vnitřnosti, jak se sevřely. Srdce mi kleslo až do žaludku a skoro jsem si myslel, že vidím špatně.
"Fuck, pojďme někam jinam," zavelel jsem. Doufal jsem, že se mi přicházející osoba vyhne obloukem.
"Co, proč?" zeptal se zmateně Tommy. Přicházela čím dál blíž, soudě podle jejího výrazu si mě už dávno všimla. Postavil jsem se pevně na nohy, aby mě celé tohle setkání neporazilo.
"Je to jedno, je pozdě," procedil jsem mezi zuby. Dáma na vysokých jehlách s povrchním výrazem přiklapala ve mně.
"Sám ďábel," podotknul jsem rýpavě. Věnovala mi pořádný hraný úsmev. Zatnul jsem čelisti,
"Ahoj, Adame, dlouho jsme se neviděli," hodila po mně očima, těma prolhanýma očima, co jsem neviděl tři roky a upřímně mi ani nechyběly. Michaela Kristiane Schaefer - aneb žena, která mě směle provedla jedním z nejhorších období mého života. Nechápal jsem, co kurva dělá v mojí škole, proč je vůbec zpátky v mém okolí, v mém životě. Přes rozchod s ní jsem se dostával tak zasraně těžko a ona si teď prostě přiklapala chodbou zpátky ke mně.
"Zdravím, Michaelo," pozdravil jsem ji, monotónním hlasem bez emocí. Pokoušel jsem se vypadat v klidu, ale musel jsem uznat, že mě nepříjemně překvapilo, že tu děvku zase vidím. Můj zrak sklouzl k Tommymu, který ji očividně - po dlouhé době- taky ještě poznal.
"Ahoj, Mio, pamatuješ si mě?"
"Jo, Tommy chudé děcko, pamatuju," odfrkla si. Tommyho výraz a nálada klesly k bodu mrazu.
"Dík," špitl, spíš pro sebe. Postrčilo mě to k tomu, abych se Michaele postavil. Jako chlap, jako člověk, co je přes její idiotské hry už dávno přenesený. Ani jsem nevěděl, že ještě existuje, natož tak, že se hodlá znova vyškrábat z pekla.
Instinktivně jsem se stavěl před Tommyho, ani mi nedošlo, že to dělám.
"Utni ty sračky, Michaelo. Co tu kurva děláš?" Propálil jsem ji pohledem. Na to nehla ani brvou. Super. Uchechtla se a přidržela nějaké papíry, co nesla v ruce, spolu se složkami. Všiml jsem si, co měla na sobě - úzkou sukni ke kolenům, košili zapracovanou dovnitř a černé matné podpatky. Asi mi odpověď došla dřív, než mi ji stihla oznámit, ale nechtěl jsem tomu uvěřit.
"Pracuju tady. Seznam se s vaší novou sekretářkou, butterfly," trochu se pokrčila v kolenou, jako princezna. Pak se zase narovnala a hodila vlasy. Oh, jak moc jsem ji nenáviděl. Takového motýla bych jí dal, to by viděla, šlapka.
"Neříkej mi tak," procedil jsem mezi zuby. Měla mě úplně na háku, byla si jistá, že nade mnou má navrch. Možná doopravdy měla. Koneckonců, ona mě před pár lety naprosto zničila, já s ní vůbec nehnul. A to jsem jí, já idiot, svěřil všechny svoje tajemství, řekl jsem jí naprosto všechno, dal jsem jí naprosto všechno.
"V hloubi duše to oslovení miluješ," mrkla na mě. Chtělo se mi zvracet, nebo odejít. Nebo obojí.
"Nechceš vytahovat minulost, sekretářko." Nešlo o otázku, spíš o oznámení. Možná je mrcha a intrikářka, ale svoje jsem od ní taky pochytil. Byl jsem schopný otočit její vlastní triky proti ní.
"Sleduj mě, motýlku," s falešným úsměvem se otočila k Tommymu, "Tommy, víš, proč pokryl svoje tělo tetováním?"
"Michaelo, kurva-" snažil jsem se ji zastavit. Marně. Nejhorší na tom všem mi přišel fakt, že jsem ji ani neměl jak zastavit. Vždycky dosáhla všeho, co si zamanula.
"Protože se mu to líbí...?" odvětil nejistě Tommy. Už jsem se viděl v prdeli, protože mi úplně přesně došla věta, co měla přijít.
"Protože by nezničil umění jizvami," podívala se zpátky na mě, pohledem jako Kdo je tu ten, co má navrch? Uhnul jsem pohledem pryč. Ona se zasmála a dodala: "Ale nikdy nevíš, radši si ho hlídej! Každopádně, chlapci, teď musím jít pracovat, ale uvidíme se!" Pak si udělala cestu mezi mnou a Tommym a proklapkala se až do kanceláře. Když na sebou zavřela dveře, celkem se mi ulevilo.

Frustrovaně jsem zavrčel a vybral se na opačnou stranu od místa, kam šla ona. Tommy mě s ustaraným pohledem následoval.
"Motýlku?"
"Jenom další důvod, proč nevěřím lidem se svým tělem," utrousil jsem otráveně, "… co si budem nalhávat, nevěřím lidem vůbec." Měl jsem chuť resetovat posledních pár hodin, protože už v ten moment mi docházelo, že jakmile bude ona v blízkosti, automaticky mám zkažené všechny dny, počínaje dnešním. Tommy mi trochu nestačil, soudě podle toho, jak poklusával.
Znova se ptal: "Co se s ní stalo?" V jednu chvíli mi okamžitě naběhla odpověď jako dej mi pokoj, ale pak mi došlo, že já sám ho chci nutit do komunikace, takže bych byl za pokrytce, kdybych nemluvil.
Protočil jsem očima nad starou hloupou vzpomínkou a s nechutí mu ji sdělil: "Společné tetování. Říkala mi butterfly, protože ode mě dostala náhrdelník s malým motýlem. Stálo mě to jmění, pak mě -debila- napadlo dát si společné tetování motýla a nějak se to stalo naší věcí."
Zmateně svraštil čelo a konečně se zastavil. Jen proto, že i já jsem stopnul. Chudák, nutil jsem ho ještě běhat, jako by toho měl málo.
"Nepamatuju si," dýchal, jako by uběhl maraton, "že bych na tobě viděl motýla." Chytil jsem Tommyho za ramena a násilím ho posadil na nejbližší lavičku. Trochu se skrčil a prodýchával svůj výkon. Stoupl jsem si naproti němu a prsty několikrát probral blond vlasy, co mu spadly přes čelo.
"Protože jsem to překryl," přiznal jsem, "fakt jsem ji miloval a spálil jsem se ještě víc, než s těma ostatníma děvkama. Možná to je tím, že je skoro o tři roky starší a já v ní v tu dobu něco viděl."
Zhluboka se nadechl a jeho dýchání se ustálilo. Zvedl ke mně zrak a promluvil: "Já vím, prošel jsem tím s tebou. Nebo alespoň tou částí, kdy jsi přestal boxovat a kouřit dvě krabičky denně a znova ses se mnou začal bavit po tom vašem rozchodu."
Zavrtěl jsem sám nad sebou hlavou. "Byl jsem idiot."

Opřel se o opěradlo lavičky a poklepal na místo vedle sebe. Přisedl jsem si k němu, zkontroloval hodinky a zjistil, že nám zbývá asi deset minut do doby, než zazvoní na přestávku a lidi se jak hladové hyeny vyhrnou ven. Neuběhlo ale ani pár vteřin, než Tommy začal mít další otázky. Otočil se ke mně celým tělem a něžně položil ruku na moje stehno. Podíval se mi do očí a já tušil, co přijde.
Jemně položil rádoby citlivý dotaz, místo toho, aby šel rovnou k věci: "Adame, o čem to mluvila, když říkala, že bys nezničil umění jizvami?" Měl jsem pravdu, úplně mi došlo, že se zeptá. Stejně mi ta otázka ale sevřela hrdlo. Nejistě jsem promnul rty o sebe a povzdechl si. Tommy mě pozoroval, viděl jsem ho koutkem oka, neměl jsem odvahu se na něj podívat přímo.
"Ty ses… sebepoškozoval, kdyžs byl mladší?" přisunul se blíž ke mně. Promnul jsem si spánky a vydechl do dlaní, kterými jsem si zakryl obličej. Tak jo, vzchopím se a přiznám se mu. Myslel jsem, že si svoje depresivní období vezmu s sebou do hrobu
"Ne, ale měl jsem tendenci to udělat. Po tom co… se staly nějaké věci se starším klukem, o tom fakt nechci mluvit, myslel jsem, že jsem nějak špinavý a musel jsem se nějak dostat z té bolesti ještě větší bolestí. Tak jsem se nechal potetovat, tetování bolí a to se mi zdálo jako bolest, co jsem potřeboval. Plus, nepořezal bych se přes tetování. Takže, to mě nějak hnalo od sebepoškozování. Tetování," dokončil jsem svůj monolog polknutím na sucho. Pořád jsem se na něj ani nepodíval, nechtěl jsem, aby se o mém vyvádění někdy někdo dozvěděl.
Chvilku váhal, ale pak mě povzbudivě chytil za ruku. Přejel mi palcem po hřbetu ruky.
"Nikdy jsi mi nic z toho neřekl… proč? Byli jsme nejlepší kamarádi tak dlouho…"
Zvedl jsem k němu pohled a odpověděl: "Protože bys mi stejně nepomohl. Nikdo by mi nepomohl, měl jsem bitvu a musel jsem ji vybojovat. Na druhou stranu - pořád ještě žiju, asi jsem kurva dobrý voják."
"…Už jsi mi řekl o tom klukovi, co tě zneužil," přiznal po nekonečně dlouhé chvíli. V hrudi se mi utvořil obrovský kámen - možná z šoku, z hanby, kdo ví. Sklopil jsem pohled k zemi a opřel si čelo o dlaně.
Bylo mi kurva nepříjemně - věděl všechno, moje největší tajemství, byl jsem naprosto zranitelný. Mohl to vlastně kdykoliv otočit a využít, ale uvnitř jsem cítil, že takovou věc by nikdy neudělal.
"Promiň, to jsem si mohl nechat pro sebe," pípl. Znova jsem si povzdechl.
"Vypadá to, že jako opilý vím víc, než střízlivý." Najednou mi z ramen spadla nějaká tíha, co jsem na nich pomyslně nosil. Sice se mi nechtělo přiznat, že mi tenhle rozhovor pomohl, ale asi opravdu pomohl.
"Vlastně se cítím líp," přiznal jsem, "když už to víš… nebo teda když já vím, že to víš."
Tommy se na mě povzbudivě pousmál, což jsem mu oplatil taky malým úsměvem. Dlaněmi stiskl moje tváře a natočil mě k sobě, aby mě políbil.
"Miluju tě," promluvil do mých rtů a líbal mě znovu a znovu, "miluju tě, miluju tě."

Náš moment vyrušil zvuk lidí, co zasouvají židle do lavic v nedaleké třídě. Odtáhli jsme se od sebe a Tommy mě naposled pohladil po tváři, než vstal a vydal se na cestu do své hodiny. Se zazvoněním se vyhrnul davy lidí ze tříd a schovaly ho mezi sebou. Poslední dny, naše rozhovory a to, čím vším si procházel, mi jenom potvrdilo myšlenku, nad jakou se moje mysl pozastavovala už nějakou dobu. Hodlal jsem udělat věc prospěšnou pro nás oba; nechám ho převzít kontrolu.
__________
can you touch his body the way you touch his soul?

character ask k MATE: HERE.


thanks for your support and patience, xx -khaleesi
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lenočka lenočka | 29. ledna 2018 v 14:54 | Reagovat

pekne dakujem za novu kapitolku....potesila som sa.....😘

2 Karin Karin | 29. ledna 2018 v 22:59 | Reagovat

Je moc dobře že spolu mluví o tom co druhého trápí doufám že jim ta kravka nebude dělat peklo. :-D

3 Janimi Janimi | 1. února 2018 v 18:26 | Reagovat

Zase.... chúďa Tommy... a tiež Adam ... :( pomaly sa v tých intímnostiach posúvajú k sebe ;-) . Vďaka za  dieliky potešili ;-)  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama