MATE x 28

29. prosince 2017 v 17:34 | Khaleesi |  MATE
Boyfriend drama



Po ránu jsem se snažil dát dohromady, protože se mi zdálo prostě trapné se celé rodině prezentovat jako někdo, kdo neví, kdy má s pitím dost, a ráno se horko těžko dostává z kocoviny. Vzal jsem si nějaké prášky, ale nepřišlo mi, že by zabíraly. Bolest hlavy jsem musel prostě překousnout.
Už od rána na mě čekalo jedno milé překvapení za druhým - bolest hlavy, budík v podobě Tommyho tónu přijaté smsky a ještě větší překvapení pro mě byl odesílatel. Jeho jméno mě doslova praštilo do očí.
Nasupeně jsem sešel ze schodů dolů do přízemí. Usoudil jsem, že on asi něco dělá dole, protože v posteli se mnou neležel. Právě naopak, probudil jsem se ke krásně urovnanému a hlavně prázdnému místu vedle sebe.
Vešel jsem do kuchyně, kde mamka akorát připravovala oběd. Tommy seděl na barové stoličce a spolu se něčemu smáli. Po mém dramatickém vstupu do místnosti si mě dokonce i všimli - mamka mě pozdravila a pan přelétavý mi popřál i dobré ráno - a už se chystal vstát.
Přísně jsem se na něj podíval a pokynul: "Seď." Posadil se zpátky, se vší opatrností.
Úsměv mu okamžitě povadl a všiml jsem si, že i mamka se odtrhla od vaření, aby sledovala naše drama.
"Přišla ti zpráva," procedil jsem zklamaně skrz zuby a se slabou ranou položil jeho mobil před něj. Byl jsem kurva nasraný, ale mobil jsem mu rozflákat nemusel. Tommy se na mě chvilku díval jako ublížené štěně, ale když jsem hlavou kývl směrem k mobilu, odhodlal se k činu. Vzal mobil do dlaní a najel na zprávu. Nemusel jsem vědět, co v ní je, stačí, že to věděl on. Nesjel jsem očima na display, zato jsem jimi propaloval celou jeho osobu.
"Popřej Brunovi šťastný nový rok," řekl jsem, bez známky emocí v hlase. On ke mně na moment zvedl pohled, ale než stihl cokoliv říct, odcházel jsem pryč. Ne jenom kvůli tomu, abych udělal scénu, ale taky proto, že vůně jídla nutila můj žaludek dělat přemety.

Bleskově jsem zmizel v předsíni a přešel do obýváku. Tam naštěstí nikdo nevařil. Lehl jsem si na pohovku a zapnul si televizi. Cítil jsem se fakt na hovno. Ani televizní pořad moc nedával smysl, i když jsem se ho pokoušel sledovat. Pár minut - než za mnou naběhl Ratliff.
"Baby boy-"
"Bolí mě hlava a fakt nemám náladu, takže se ani neomlouvej a prostě mu odepiš," pokrčil jsem nezaujatě rameny. Ani jsem o něj nezavadil pohledem. Povzdechl si a sedl si vedle mě, vůbec mu nevadilo, že mu právě přišla zpráva od Bruna. Ne jako, že bych ho před ním varoval, jasně, že ne, však je mi to úplně jedno. Při svých myšlenkových pochodech jsem protočil očima.
Do hlavy mi přicházely otázky, hrozně moc otázek. V lásce jsem nikdy neměl žárlivé scény, ale občas jsem se prostě neudržel.
Jedna z mých otázek mi vyklouzla: "Dopisujete si jako... aktivně? Už nějakou dobu?" A upřímně, odpověď na ni mě děsila, protože někde hluboko v sobě mi odpověď už došla.

Pozornost je úžasná věc, zvlášť když se na člověka valí ze všech stran od atraktivních lidí. Osobně se mi zamlouvalo, jak na mě letěly rozpačité prvačky a druhačky, dokonce i prváci, druháci a vlastně všechna pohlaví všech ročníků, dokonce i mimo moji věkovou kategorii. Lichotilo mi to, ne, že ne - a jemu očividně taky. Všechno to laškování s pětatřicetiletým chlapem mu pěkně přidávalo na sebevědomí. A taky na hlouposti - asi si fakt myslel, že na to nikdy nepřijdu, a kdyby náhodou ano, mávnu nad tím rukou. To se mýlil.
Váhal. Podíval jsem se na něj a zakroutil hlavou. "Neodpovídej, chápu."
"Ale- je to jenom přátelské, opravdu."
Nakrčil jsem obočí a nevěřícně po něm hodil očima: "Takže nemáš co schovávat a já dělám zbytečnou scénu?"
Nadechl se, jakože něco řekne, ale sám se nemohl dopracovat k odpovědi. Ale já čekal, doufaje, že mi dá alespoň malý důvod k tomu, abych změnil názor. Těch pár sekund, co se rozmýšlel, se mi zdálo jako hodina. Konečně se rozhoupal.
"On jako - prostě - flirtuje se mnou, ale já se toho neúčastním, fakt!" přísahal. Nespokojeně jsem mlaskl a odsunul se dál od něj. Přešla mě chuť odpovídat, nebo jakkoliv jinak udržovat konverzaci.
"-kay," přikývl jsem.

Vytáhl jsem si mobil, abych se při tom ignorování nějak zabavil. Koutkem oka jsem viděl, jak mě sleduje, ale nezajímalo mě to.
Odepsal jsem si na pár zpráv a uprostřed další mi byl mobil jaksi násilně odebrán z ruky. Střelil jsem po něm vytočeným pohledem. Tommy seděl jak král světa vedle, tentokrát s víc uraženým výrazem. Chtělo se mi smát: on je ten uražený, ale já jsem mu vlastně skoro nic neřekl.
"Takže ty si vedle uděláš děcko, ale já nemůžu mít ani kamarády?!" vyjel po mně. Musel jsem si napočítat do deseti, abych se nerozčiloval nazpátek a nedopadli jsme tak, jako vždycky. Štěkající jak dva psi.
"Nic jsem neřekl. Zeptal jsem se, týpek s tebou flirtuje, fajn, nic jsem ti nezakázal."
Stiskl zuby, vzal můj mobil do ruky a začal ho projíždět.
"Vsadím se, že máš taky nějaký flirt! Ty jsi jako magnet na všechny, určitě ti někdo píše!"
Neprotestoval jsem, ale lámalo mi to srdce. Nemohl jsem uvěřit tomu, že se opravdu musel ohánět mnou, aby ze sebe měl lepší pocit.
"Vidíš? Tady, nějaká Candice, napsala ti pár zpráv a najednou: Ta fotka na tvém instagramu je nehorázně sexy. Mám volný víkend, nechceš se sejít?"
Spolkl jsem nepříjemný pocit rostoucí v mém krku a snažil se znít vyrovnaně: "Podívej se, co jsem jí odepsal."
"...díky... promiň, víkend trávím se svojí lepší polovičkou." Přečetl zprávu nahlas, i když vynechal nepodstatné části. Snad pochopil pointu. Sice ho to trochu zaskočilo, ale nedal se.
"Hned pod ní, nějaký Josh? Ahoj, je mi to trapné, ale nemůžu se na tebe vynadívat. Jsi strašně krásný, ale asi na holky, co? No nic, jen jsem ti to chtěl napsat. Kdybys někdy chtěl jít ven, jsem pro, fešáku."
"Nenajdeš, co hledáš," vysvětlil jsem jednoduše. V tu chvíli totiž přečetl moji odpověď, soudě podle pádu jeho sebejistého výrazu.
"Odpověděl jsem mu něco jako: promiň, jsem zadaný," propálil jsem Tommyho pohledem, když se mi konečně odhodlal podívat do očí, "stejně, jako každému, kdo chce víc, než kamarádství."
"Dobře, možná máš pravdu," uznal a vrátil mi můj mobil. Zastrčil jsem si ho zpátky do kapsy.
"Wow," podotkl jsem tiše, "tohle tak moc nebylo nutné."
"Dobře, fajn, máš pravdu, omlouvám se," mluvil zahanbeně. Takhle mě snad ještě nikdy nezklamal. Vážně mi musel prolézt mobil, aby se cítil líp. Woah, to na mě bylo trochu moc.

S odporem k dalšímu rozhovoru jsem na něj promluvil: "Řekls Brunovi, že jsi zadaný?"
"Umh..." zasekl se.
"Ne," hodil jsem si ruku přes oči a zadržoval všechny svoje pocity. Sám jsem si nebyl moc jistý, co bych udělal, kdybych se nepokoušel držet na uzdě. Nebrečel jsem kvůli ničemu, takže bych nebrečel ani tentokrát - a už vůbec ne kvůli stupidním zprávám. Spíš bych se naštval a vyřval na něj něco, čeho bych pak litoval. Jak se říká - mluvit stříbro, ale mlčet zlato.
"Miluju tě, Bruno by se ti nemohl rovnat," nahodil na mě typické kecy. Že nad tím vůbec uvažoval, pche. Samozřejmě, že by se mi Bruno nemohl rovnat. Navíc, neobvinil jsem ho z podvádění, nebo tak, jenom jsem chtěl vědět, jak to je mezi ním a Brunem.
"Jaká je poslední zpráva, co ti napsal?" položil jsem další otázku. "A nelži."
Nic nenamítal, ale slyšel jsem jeho těžký dech. Nesledoval jsem ho, ale pokusil jsem se mu věřit. Čekal jsem, až zazní ta oplzlá slova, co mu píše. Měl jsem husí kůži, když se mi vybavilo, jak Tommyho tu noc ten dědek zřídil, a jak se mi pak chlubil, že se líbali.
"Šťastný nový rok! Právě jdu do sprchy. Škoda, že tu nejsi, aby ses ke mně připojil. Chybíš mi, sun. xx Bruno."
Nepříjemný pocit mi jezdil po zádech tam a zpátky a zastavil se v mém žaludku, jakmile dočetl zprávu.
"Sun," vypíchl jsem se povrchním posměškem, "to si děláš prdel."

Vzchopil jsem se a posadil se. Několikrát jsem zamrkal a řekl svoji další myšlenku. Nehodlal jsem mu kontrolovat mobil, jako to udělal on mně. Přišlo mi to ponižující - jenom to odráží vlastní nejistotu.
"Podívej, očividně se ti líbím já," odkašlal jsem si, abych vůbec dokázal vyslovit jeho jméno, " a Bruno taky."
"Ne, ne, to ne," namítal. Přerušil jsem ho se zvednutou rukou.
"Chceš být v polygamním vztahu? Jako, asi nedokážeš vybrat, nebo já nevím."
"Prosím?" Vyhrkl na mě překvapeně. Ruka mu vystřelila k hrudi a položil si na ni dlaň, asi, aby to rozdýchal. Nehodlal jsem svoji otázku opakovat. Mně samotnému se představa soužití s nějakým Brunem protivila. Vlastně i s kýmkoliv jiným, nehodlal jsem se dělit.
Tommy kroutil hlavou jako divý a odporoval mi: "Ne, nechci. Miluju tě, jenom tebe, to s Brunem nic není, přísahám." Protočil jsem očima až tak, že jsem mohl zahlédnout svůj mozek.
"Drž hubu," zabrblal jsem a otočil se zády k němu. Fakt jsem neměl na dohadování ani pomyšlení, při tom, jak moje hlava třeštila. Tohle ráno jsem se snad neměl ani probudit. Mnohem lepší by bylo, kdybych prostě spal do zítřka, nebo kdyby Tommymu nepřišla ta stupidní zpráva. Na druhou stranu, jejich vztah by mohl zajít mnohem dál, kdybych mezi ně nevstoupil se svým velkým nosem, který jsem strčil do věci, co jsem snad ani nechtěl vědět.

"Adame, promiň," pípl najednou. Slyšel jsem, jak materiál jeho kalhot klouže po povrchu pohovky. Buď se přisouval blíž, nebo se sunul daleko ode mě ve strachu z toho, že na něj fakt vyřvu nepěkné věty. Vzhledem k tomu, že mě pár vteřin na to chytil za paži, asi vyhrála první možnost.
"Nech mě," zavrčel jsem a trhl rukou. Nemohl jsem ho ani cítit, zvlášť po tom, co předvedl. Vypadal, že se trochu se nestydí za to, že mi právě prolezl mobil. Možná celá scéna vygradovala do takové míry fakt zbytečně. Možná je to celé moje chyba, protože kdybych nerýpal, nemuseli bychom se dostat do téhle nepříjemné situace. Možná, kdybych kurva nežárlil, kdyby mě i tyhle stupidní zprávy neubíjely, mohli bychom zůstat v klidu, bez hádky. Jenomže je těžší neřešit banality, když se jedná o člověka, za kterého bych dýchal.
"Babe," otravoval mě znova. Že mu to není trapné. Ještě jednou položil ruku na moji paži a jemně po ní přejel. Vystřelil jsem a odstrčil ho od sebe: "Tohle kurva není sranda, nesahej na mě."
"Ale uznal jsem, že máš pravdu a omluvil jsem se, proč prostě-?!" Jeho výkřik do prázdna, na který bych asi stejně neodpověděl, byl přerušený zazvoněním mého mobilu. Sklouzl jsem očima na jméno volajícího: Melanie. Tommy seděl dost blízko, takže taky zahlédl, kdo mě shání. Otráveně si odfrkl a hodil sebou do opěradla pohovky. Já se beze slova vyhoupl na nohy a šel si zavolat do jiné místnosti.
Mluvil jsem s Melanie asi hodinu. Vyslechl jsem si plno nadávek, pobrečela si, ale domluvili jsme se celkem slušně na tom, že to prostě musíme zvládnout. Můj další úkol spočíval v tom, abych tuhle nešťastnou novinu oznámil postupně celé svojí rodině.
Přišel jsem do kuchyně. Předpokládal jsem, že v ní najdu mamku, ale nic - nikde ani živáčka. Z místnosti naproti se ozývala zapnutá televize, takže další zastávka: obývák.
Mamka seděla ve svém oblíbeném masážním křesle, měla na sobě pleťovou masku a v ruce držela šálek.
Naposled jsem sesbíral svoji odvahu a oslovil ji: "Mamko?"
"Mhmmm?" zamumlala, očividně zabraná do své beauty chvíle. Přišel jsem k ní a sedl si na gauč. Na očích měla položené plátky okurky a nechávala se masírovat. Upila si svého nápoje ze šálku a dál relaxovala. Vypadala tak spokojeně, nechtělo se mi jí to kazit.
"Zbouchnul jsem holku," vybalil jsem to na ni na férovku. Mamka začala kašlat, asi vdechla to něco, čeho se právě napila. Posadila se v křesle, okurky jí z obličeje sletěly do klína a ona se chvíli dávala dohromady, než mi dokázala odpovědět.
"Ty jsi cože?!" vyjekla s údivem. Podepřel jsem si hlavu dlaněmi a začal litovat své existence. Začal jsem si pomalu připouštět, že se to fakt děje - budu mít na krku děcko, které jsem si udělal v zasraných osmnácti.
"Teda, asi," doplnil jsem a hned na to se opravil, "asi určitě, prostě jsme se oba opili, prostě nehoda."
"Ty budeš mít dítě. Teda, nějaká holka bude mít tvoje dítě," opakovala si nově získané informace, "protože ses opil a narvals to do první díry, cos měl k dispozici? No jo, typický chlap: nachlastá se a pak neví, kam s ním!"
"Já jsem to nenarval - já - mami, ježiši," zakroutil jsem hlavou s mírným znechucením nad jejím výběrem slov. Mamka mě chvilku pozorovala a pak znova spustila: "No... vlastně to není nelegální, je ti osmnáct, takže už je to na tvoje triko. Znám tu holku?"
Překvapilo mě, s jakým klidem mluvila. Kdyby mi moje dítě oznámilo, že si udělalo někde fakana, asi ho přerazím. Ale měla pravdu, jel jsem sám na sebe. Sice jsem pořád bydlel u rodičů, ale osmnáctiny jsem oslavil dávno, vlastně se mi nebezpečně blížil devatenáctý rok mého pestrého života. Devatenáct - to se moje mamka už skoro vdávala. A taky čekala první dítě. Jablko fakt nepadá daleko od stromu.
"Melanie."
"Oh," zatvářila se nepříjemně, "Tommy o tom ví? Viděla jsem, že jste na nože."
Přikývl jsem, jakože ano. Zmínka Tommyho jména mi projela celou páteří. Nemohl jsem ani jít zpátky do svého pokoje, protože tam zrovna jaksi bydlel on. Čekalo mě pár dobrodružných nocí v pokoji pro hosty, nebo v obýváku.
"Ví. Hádáme se kvůli němu, ne kvůli Melanie. Sám mi řekl, že chápe, že to nemělo dopadnout zrovna děckem."
Jako správná zvědavá ženská se okamžitě začala pídit po detailech. Jako svojí matce jsem jí je samozřejmě nemohl odepřít. Navíc, vybudovali jsme si tak dobrý vztah, že jsem prostě měl tendenci jí říkat všechno.
"Píše si s někým jiným, asi už nějakou dobu a on tvrdí, že je z jeho strany je to jenom kamarádské, ale ten slizký hajzl to asi vidí jinak. Nějaký starouš mi balí přítele a on se nechá, ani mu neřekl, že už někoho má. To jsem to teda kurva dopracoval daleko," zanadával jsem a mamka zaujatě kývala hlavou. Pokaždé, co ode mě padlo špatné slovo o Tommym, jsem si chtěl zacpat pusu, abych dál nemluvil. Každá hádka mi pálila krk, ale on si prostě nemohl pomoct s těma hovadinama, co dělal. Vždycky, po době, kdy se choval jako nejúžasnější přítel, přišly tyhle chvíle, kdy jsem pochyboval, jestli svoje slova vůbec myslí vážně. Občas z něj padaly opravdu hnusné kecy, jako by se snažil mě zranit. Asi jsem si za to mohl sám.

"Dej mu ultimátum," radila mi mamka, "buď vztah s tebou, nebo s tímhle týpkem. Přece, pokud Tommyho balí a on se nechá, tak k němu asi taky něco cítí, minimálně se mu líbí, zamlouvá."
Na mých ramenou se objevila váha strachu z toho, co by se mohlo stát, kdybych mu opravdu dal ultimátum. Udělal bych se ze sebe idiota, v první řadě. Ugh, nepamatuju, že bych kdy dělal takové divadlo kvůli zkurveným smskám. Jsem fakt idiot.
Promnul jsem si spánky a pochybovačně promluvil: "Mami, já nevím... třeba spolu jenom flirtují a já přeháním, nic se mezi nima nestalo, myslím."
Povzdechla si a slezla z křesla. Posadila se vedle mě a povzbudivě mi stiskla paži.
"Chápu, ultimátum je trochu drsné, to je asi něco, co bych udělala tvému otci já, když nám bylo tolik, co vám," přiznala. "Zkuste si spolu sednout, v klidu," zdůraznila klid a já se pousmál, "a promluvte si. Všechno se dá vyřešit komunikací. Jak si myslíš, že jsme s Eberem přežili všechny ty roky?"
"Díky," řekl jsem upřímně.

Přebral jsem si její rady a rozhodl se jít s Tommym řešit náš malý konflikt tak, jak mi poradila mamka - s klidem. Vešel jsem k sobě do pokoje, kde on zrovna zpytoval svědomí. Nebo na to alespoň vypadal, soudě podle toho, jak depresivně vypadal, ležící na posteli. Vešel jsem tak potichu, že mě asi ani nezaregistroval. Opřel jsem se zády o dveře a čekal, jestli se pohne, nebo něco.
Bez varování jsem na něj vybalil další dotaz: "Stalo se mezi váma něco?"
"Myslíš, že bych tě podvedl?" podepřel se lokty, aby se trochu zvedl. Uhnul jsem pohledem vedle a neodpovídal. Jo, radši bych měl mlčet, než se zeptám na další blbou otázku.
"Víš, jak mě předtím všichni využ-"
"Nejsem tvoji ex, Adame," přerušil mě. Ne, že bych tuhle větu od něj neslyšel už několikrát, ale okay.
Chtěl jsem něco namítat, ale místo toho jsem se ptal dál: "Proč jsi mu neřekl, že jsi ve vztahu?"
"Kde to jsem, u výslechu?" stěžoval si T. Hodil jsem po něm důležitý pohled a on mě pochopil.
"Umh... já nevím, fakt, nevím, proč mi to nedošlo, omlouvám se," vyvalil na mě shluk něčeho, co mělo znít jako omluva. Nevěřícně jsem zakroutil hlavou, v hlavě se mi honilo tolik myšlenek. Přitom jsme se ani nehádali nějak do krve, jen ohledně banality, ale stejně mě to vzalo.

"Neomlouvej se, zvol si svoje akce tak, abys jich nemusel litovat," poradil jsem mu. Nejhorší je, že jeho omluva nezněla upřímně. Nedával mi pocit, že by opravdu litoval toho, že flirtuje s někým jiným. Lidi občas prý mají pocit, že jeden prostě nestačí a musí mít zadní vrátka jinde, aby se cítili uspokojení, ale stejně mi nelezlo do hlavy, proč si někoho jiného hledal zrovna on. Snad jsem mu nedával moc málo najevo, že ho miluju. Doufal jsem, že mojí vinou nezískal pocit, že musí hledat pozornost jinde.
"Adame," oslovil mě naléhavě, "odpustíš mi to? Byla to fakt blbost, klidně tě nechám smazat jeho číslo z mého mobilu, opravdu se ti omlouvám. Miluju tě, nehodlám nechat někoho, aby nám to posral, a už vůbec ne sebe a svoji blbost."
"Nerozumím ti. Co jsem udělal špatně, že máš potřebu vyhledávat pozornost jiného chlapa? Fuck, někdy se chováš jako nejlepší přítel na planetě, a z toho vymýšlíš takové blbosti. Včera jsme se líbali na zkurvené střeše s tím, že se vezmeme a najednou se dozvím, že si celou tu dobu dopisuješ s někým jiným?"
"Prostě se mi líbí, že je o mě zájem! Miluju tě, opravdu jo, ale prostě mi Bruno lichotí, chápeš? Neříkej, že ty se tak necítíš, když z tebe všechny holky tečou," přiznal se a stihl to i otočit proti mně. Woah, to vzalo nečekaný obrat. Měl jsem to s ním řešit v klidu, najednou jsme stáli naproti sobě jak v ringu a zvyšovali na sebe hlas. Cítil jsem se tak poníženě.
"Jestli tě nebolí prsty, když mu odepisuješ na slizké kecy, tak si nejsem moc jistý tím, co mi tady celou dobu tvrdíš," řekl jsem klidně. Ve skutečnosti se mi opravdu chtělo křičet a něco rozbít. Na takovou akci mě ale příliš bolela hlava, takže jsem tuto myšlenku hned zavrhl.
"Promiň, love. Smaž jeho číslo z mého mobilu," pokynul ke svému mobilu, který zůstal ležet na posteli. Zamyslel jsem se nad tím, jestli se budu cítit líp, bez Brunova čísla k dispozici. Tommy ho ale nechtěl smazat dobrovolně, chtěl ho smazat, abych přestal být naštvaný. A určitě už přišli na to, jak se jmenuje ten druhý na facebooku, takže takové číslo nic neznamenalo. Musel jsem prostě jenom věřit, že Tommy přeruší vztah se staroušem dřív, než budu muset zakročit já a moje fyzická síla. Jakmile by se ho starouš jednou dotkl, zajistil bych, aby tenhle dotek byl poslední, který tou rukou udělá.
"Ne. Smaž ho sám, až se vyřádíš. Dělej, co sám uznáš za vhodné," jenom mě tím zbytečně nerozčiluj.
Šel sebrat svůj mobil a stoupl si blíž ke mně. Najel na kontakty, vyhledal si jméno Bruno E, a přede mnou ho smazal. To samé udělal se všemi zprávami od něj. Pak se mi zadíval do očí a já se podíval jinam. Chtěl jsem odejít někam dál, ale jakmile jsem udělal krok, stáhl mě za ruku k sobě a bez varování mě políbil na rty. Jako první mě napadlo ho odstrčit, protože si snad nemyslel, že to líbáním vyřeší. Taky se tak stalo a on se musel nechtěně odtrhnout od mých rtů.

"Miluju tě," oznámil mi už poněkolikáté za posledních pár hodin. Upřímně, celá situace mě zmátla. Moje vlastní myšlenky mě mátly.
"Yeah, já vím," odvětil jsem. Ve skutečnosti mě jenom utvrzoval v tom, že miluju tě je jenom prázdná věta. Woah, dneska mě fakt chytla nějaká zimní deprese. Musel jsem se nějak jít dát dohromady, někam jinam, dál od něj, alespoň na chvíli. Pak mi došlo, že ani nemám kam. O svůj osobní prostor - pokoj - jsem se momentálně dělil zrovna s ním. Přemáhala mě únava, už od rána se do mě lidi snažili nacpat nepřirozené množství informací, moje hlava bolela ještě víc a jediná věc, co by mi spravila náladu, je smazání dnešního dne hned od začátku.
Beze slov jsem znovu zmizel za dveřmi. Rozhodl jsem se jít si lehnout do obýváku a vyspat se z celé mojí depky.

***
"No to je úžasné, všechny moje malé děti už jsou zadané!"
Probudil mě mamčin hlas a smích dalších dvou lidí. Jeden z nich patřil Ashley, druhý jsem si nevybavoval tak moc dobře, ale taky jsem se s ním už setkal. Rozhodně patřil chlapovi.
Mobil mi ukazoval tři hodiny odpoledne a jednu zprávu na facebooku. Od koho jiného, než od Tommyho.
tj: Mohl sis lehnout i u sebe, šel bych pryč. Prosím, odpusť mi moji blbost, lásko. <3
Nechal jsem zprávu bez odpovědi. Odpovím mu... pak.
Znovu mě zaujaly ty hlasy. Posadil jsem se a podíval se jejich směrem. V kuchyni seděla mamka, Ashley a někdo, kdo se mi zdál celkem povědomý. Rukama jsem si prohrábl vlasy, abych vypadal trochu důstojně, a nenápadně se vydal omrknout, co přišlo za návštěvu.

Hned při procházení předsíní mě do nosu praštil závan marihuany, co postupně zesiloval s tím, jak moc blízko jsem přišel ke kuchyni. Nahlédl jsem dovnitř; u stolu seděla Ashley s neznámým zády ke mně a mamka naproti nim, s Neilem. Kdoví, kde nechal Ingrid. Na to, jak rozjařená se z naší rodiny zpočátku zdála, nešlo jí ani vidět, ani slyšet. Na to, že přechodně bydlela v tomhle domě, slušný výkon. Brácha si asi nabrnkl ninju, nebo jenom hodně tichou holku.
K mému neštěstí si mě mamka všimla a zavolala na mě, čímž mě vytrhla z myšlenek. Pozornost celého davu se přesměrovala na mě. Otočil se na mě i návštěvník.

Elliott.
Fucking. Elliott.
"Elliotte, můj brácha, Adam. Adame, můj přítel, Elli. Asi se už znáte, ale stejně…" představila nás Ashley. Elliott nahodil falešný úsměv, stoupl si a podal mi ruku. Udělal jsem to samé, s ještě falešnějším úsměvem.
"Doufám, že spolu budeme vycházet," řekl. Chlapec mohl čekat, že dostane do držky, když si začne s mojí sestrou.
"Nehraj si s ďáblem, smažko."
"To já taky," odpověděl jsem jednoduše. Stiskl jsem jeho ruku a potichu dodal: "Doporučoval bych ti to."
"Moc si nefandi," zaprskal na mě. Oba jsme si u naší stručné výměny informací udržovali falešný úsměv. Pustil jsem ho a věnoval mu přísný pohled. Věděl, že nesmí udělat chybu, protože jestli ji udělá a vyjebe s Ashley, rozbiju ho. Pověst ho předcházela, všude se o něm vědělo, že je cokoliv jiného, než dobrá partie. Kombinace trávy, tanečních drog, cigaret, nepřiměřeného množství alkoholu a více trávy nikdy není dobrá partie. Do toho frajer propadal, občas spával na ulici, protože z rodinného hlediska se mu taky nějak nepoštěstilo, ale z nějakého důvodu na něj mladší holky letěly.
Na jeho životní styl totiž vypadal celkem důstojně a asi měl nějaký šarm. Osobně jsem ho v něm teda neviděl, ale Ashley a dalších xxx šestnáctek očividně jo.

Naposled jsem si náš povedený pár prohlédl a chystal se k odchodu.
"Jo, Adame," oslovila mě znovu mamka a já udělal krok pozadu zpátky do místnosti. Zvedl jsem obočí.
"Kdybys hledal To-"
Zastavil jsem ji pohledem na Elliotta a zakroucením hlavy. Došlo jí, co myslím, a změnila cokoliv, co mi původně chtěla říct.
"Kdybys hledal to, na co ses mě ptal dopoledne, dala jsem ti to na stůl." Vyměnili jsme si přikývnutí.

Bohužel mi brzo došlo, co se mi mamka pokoušela říct. Při návratu do pokoje jsem zjistil, že Tommy v něm není. Přesněji, že není nikde v domě. Upřímně, hned, jak jsem si uvědomil, že tu opravdu není, mi začal chybět.
S povzdechem jsem přešel ke stolu, kde moji pozornost upoutal malý, úhledně napsaný vzkaz.
-Hey baby, došlo mi, že si možná budeš ode mě chtít trochu odpočinout a uvolnit tvůj vlastní pokoj. Naprosto tě chápu. Jdu zpátky k mamce, kdybys mě hledal (nemusíš se bát, budu v pořádku) <3 Ještě jednou promiň a zavolej mi, až se na to budeš cítit. Miluju tě. PS: máme společné tetování, takže se celoživotnímu spojení se mnou stejně nevyhneš.
Zaujal mě jeden specifický bod vzkazu. Moment. My máme společné tetování. Nemám ani potuchy, kdy se něco takového odehrálo, ale dobře. Teď ho stačí jenom najít.
Přišel jsem před zrcadlo svlékl si triko. Prohlédl jsem se ze všech stran, ale žádné nové tetování jsem nenašel. To samé mě čekalo při stažení tepláků. Nohy jsem si strčil málem až za hlavu, ale taky nic.
Dělal si ze mě srandu? Pokrčil jsem rameny a vykašlal se na celé hledání.

Znovu jsem se oblékl a vlezl si na postel. Tommy na ní nechal zapnutý notebook a vzhledem k tomu, že jsem neměl co dělat a škola se blížila, jsem se rozhodl udělat něco do školy. Ukážu Tommymu, že nejsem idiot, že mám něco v hlavě a že bych se taky mohl stát "majitelem klubu", kdybych chtěl
Otevřel jsem notebook a chtěl začít - došlo mi ale, že jsem absolutně ztracený. Tak moc mě tohle učivo nezajímalo, že jsem se nechytal ani základů, natož tak ještě rozšiřujícího učiva na internetu.
Když už jsem byl na pokraji zoufalství, došlo mi něco chytrého: Tommy si dělal ten samý úkol tady, za pomoci tohohle notebooku.

Potěšeně jsem se usmál a najel na okénko historie. Podívám se na stránky, z jakých vyplňoval ten úkol on a pak mu to natřu se svojí prudkou inteligencí. Roztřídil jsem si ji jenom podle dnešního dne a začal číst názvy všech stránek. Pár z nich chytilo moje oko víc, než ty ostatní. Mezi facebookem, youtube, dalším facebookem, nějakým googlem jakési památky a instagramem se vyjímalo pár stránek.
"Gay sex," přečetl jsem si pro sebe potichu. Okay, nic zvláštního, asi se tu na něco díval a zapomněl smazat historii… to jsem si myslel. Další stránka, přesněji gay pornsite, obsahovala klíčová slova: První sex.
Samozřejmě, Tommy si těch prvních sexů vyhledal víc, soudě podle počtu pornostránek, co nechal v historii. Očividně to v průběhu deseti minut vzdal a obrátil se na google s jednoduchým heslovitým požadavkem.
"Příprava na první sex gay."
Oh, tyhle stránky budou definitivně ještě použitelné.
__
CAN U smell the chaotic good from this bc i can.
happy crisis.

:dd Pokud jste si nevšimli, vyšly DVA DÍLY za měsíc, což je i na mně hodně, ale tohle je teď můj nový plán. jinak doufám, že jste měli hezké vánoce a přeju šťastný nový rok (stejně jako adam brunovi) (lol to ne, tak hnusně to nemyslím)
jak vidíte, moje poznámky na konci každého dílu jsou těžce neprofesionální, but i mean
you signed up 4 dis.

thanks for your support and patience
love, -khaleesi xx







 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lenočka lenočka | 29. prosince 2017 v 18:20 | Reagovat

potešilo ma že si tento mesiac pridala ďalšie pokračko.....stále som na tejto poviedke zavislá,takže neprestávaj,len tak ďalej😉...

2 Khaleesi Khaleesi | Web | 29. prosince 2017 v 22:23 | Reagovat

[1]:Děkuji za komentář, budu se snažit to zvýšit na tři díly/měsíc, ale nic neslibuju. <63

3 Karin Karin | 30. prosince 2017 v 20:43 | Reagovat

Vypadalo to tak slibně a teď se to zamotalo. Jsem moc ráda že budeš psát častěji tobě taký přejí hodně štěstí a zdravý v roce 2O18. :-)  :-D  :D

4 Aurora Borealis Aurora Borealis | Web | 3. ledna 2018 v 23:43 | Reagovat

;-) povedené

5 Janimi Janimi | 9. ledna 2018 v 9:12 | Reagovat

Och nejako sa to zase medzi nimi skomplikovalo :-( .Vďaka za usilovné písanie..potešilo moooc! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama