MATE x 27/2

3. prosince 2017 v 1:59 | Khaleesi |  MATE
Think
(before you ink)

Tak to ne. Počkal jsem pár vteřin, zvedl se a taky se odebral. Přímo za ním. Můj mladý a alkohol se mi nezdálo jako dobrá kombinace, vzhledem ke všem lékům a jeho celkovému stavu. Rozhlížel jsem se okolo, ale on nikde. Fuck, kam...?
Nestihl jsem se začít rozčilovat, protože jsem ho zahlédl opřeného o futra. Sledoval skupinu lidí, kteří něco prováděli za hlasitých zvuků na kuchyňském stole. První jsem se zděsil, protože se mi před očima zjevil holý zadek a tlupa lidí posilněných alkoholem. Po bližším prozkoumání jsem došel k závěřu, že se nejedná o group sex. Bohudík - nebo bohužel, možná.
Nevšiml si mě. Stoupl jsem si vedle něj a ve chvíli nepozornosti udělal to, co on tak rád prováděl mně. Vytrhl jsem mu kelímek z ruky, stejně jako on mi vyhazoval cigarety.
"Stačí."
Přejel mě od hlavy až k patě a zpátky, načež nespokojeně mlaskl. "Líbilo se ti to s ní alespoň?" zeptal se nezaujatě. "Ne," odpověděl jsem upřímně.
"Kecáš," prohodil. Znovu se opřel a díval se na tetující se lidi. Zrovna se střídali, holka vstala ze stolu a místo ní si lehl přiopilý frajer, kterému druhý začal bez přípravy cosi tetovat na nohu. Zaujatě je sledoval. Jemu se možná zdálo zajímavé tetování, za to mně přišel úchvatný spíše jeho výraz. Jak celou akci pozoroval se zájmem.
"Nelžu. Sice se to stalo jenom v rámci hry, ale naprosto mě to ujistilo o tom, že jsi pro mě jediný," ujistil jsem ho. Divil jsem se sám sobě - tohle rozhodně neznělo jako něco, co bych řekl před třemi, možná ještě dvěma měsíci. Obzvlášť ne svému nejlepšímu kamarádovi. Na moment jsem se zarazil nad překvapením z toho, jak rychle jsem se do něj dokázal zamilovat. Yeah, měl jsem pro něj trochu slabost už předtím, ale nepřisuzoval jsem žádnou velkou váhu tak primitivním pocitům.
"Jediný?" zopakoval zamyšleně, přičemž se pořád zaobíral děním v kuchyni.
"Yeah, s tebou je to prostě... to, co chci," opřel jsem se zády o futra naproti němu a vypil alkohol, co jsem mu před chvílí s péčí odebral. Vodka a džus. Ne zrovna moje oblíbená kombinace, ale opít se z toho dalo.
Tommy se na chvilku odmlčel. Pak vystřelil, jako by ho něco úchvatného napadlo a s malým hravým úsměvem se na mě otočil. "Uděláš pro mě něco, když jsem teda ten tvůj jediný?"
Nejistě jsem přikývl, i když jsem netušil, co může chtít.
"Ukradni jim ten tetovací stroj a udělejme si společné tetování," navrhl, až se skoro dětským nadšením. Vyvalil jsem na něj oči a těžce se nadechl. Tommy mě žertovně plácl po rameni a provokoval: "Stejnak se jednou vezmem, tak alespoň to budeme mít předem jisté. Nemůžem se rozejít s tetováním od toho druhého, nebo jo?"
Asi se tím snažil naznačit, že mě vlastně může opustit, dokud to nemáme nijak zpečetěné.
Pobaveně jsem se nad jeho poznámkami uchechtl. "Idiote," utrousil jsem a on na mě vyplázl jazyk.
"No tak, přece máš mě, tvého jediného! A tvůj jediný chce, abys taky byl jediný a vytetoval mu třeba svoje iniciály na zadek," nabádal mě. Zakroutil jsem se smíchem hlavou.
"Tohle je ten nejdebilnější nápad, jaký jsem od tebe kdy slyšel."
Přišel ke mně blíž a začal být dotěrný: "Babyboy, prosíííím, udělejme to!"
"Rozhodně ne," zamítl jsem, "nenechám se tetovat nehygienickým náčiním a... zrovna tady."

O pár panáků později jsem ale tvrdil něco jiného.
Zahlédl jsem opuštěnou tetovací mašinu na stole. Nikdo se k ní nijak neměl, lidi okolo nevypadali, že by se zvlášť zajímali o to, co se děje za jejich zády a mně se tím pádem naskytla perfektní příležitost. Kopl jsem do sebe dalšího panáka, položil kelímek na stůl a rozhodl se jít na misi. Tommyho jsem ztratil už v koupelně, kde jsme se nějakou chvíli horlivě líbali a já pak utekl s tím, že je mi tam horko. Vím, že ještě chvíli šel za mnou, ale zmizel neznámo kam. Naposled si ho vybavuju zatlačeného na umyvadlo, jak jsem se na něj vášnivě vrhl. Teď za mnou už nějakou chvíli nestál, takže nemohl uhlídat, co vyvedu a co ne.
Zrovna jsem se rozhodl ukrást ten nehygienický strojek a najít si k němu alespoň desinfekci. Vkradl jsem se blíž k vybrané kořisti a zjistil, že je rozmontovaná. Alespoň částečně. Vedle strojku ležela zabalená jehla a pár dalších blbostí dovnitř. K tomu malý kalíšek s černým inkoustem. Všechno jsem bez rozmyslu pobral, strčil pod triko a vyběhl s tím z kuchyně. Pravděpodobně jsem za sebou tahal pár šňůr do elektřiny a malý panel na ovládání, ale opět - nikdo si mě moc nevšímal.
Celý šťastný z mé zlodějiny jsem své nové náčiní dotáhl až k jakýmsi dveřím - kdoví, co bylo za nimi - ale chtěl jsem se hlavně dostat do místnosti. Do jakékoliv, hlavně, že tam budu sám.
Vletěl jsem do dveří a ujistil se, že je čisto. Nikde ani živáčka.
"Supr," zašeptal jsem si pro sebe a vyložil na stůl náčiní k tetování. Chytil jsem se za spánky a zamyslel se. Někdy jsem strojek už skládal, jenom si musím vzpomenout, jak se to dělá.

Dalo mi to pár pokusů, ale strojek jsem složil, zapojil a odzkoušel. Fungoval, k mému údivu.
Vytáhl jsem mobil, že napíšu Tommymu, ať se staví na sezení od profesionálního (a vůbec ne opilého) tatéra Adama. Na displayi na mě už ale vyskočila jedna zpráva.
tj: kde sakra jsi?
Pousmál jsem se nad jeho starostlivostí. Odepsal jsem mu a přihodil pár srdíček.
-mám překvpní zahni z obyvaku doleva, druhé dveře v chodbě ily
Měl jsem pocit, že se mi trochu motaly prsty, ale moji zprávu pochopil. Nečekal jsem dlouho a na dveře se mi začal dobývat host.
"Jsi tam?!" zakřičel někdo tlumeně. Běžel jsem otevřít. Hned, co se přede mnou objevil můj přítel s nechápavým výrazem v obličeji, skočil jsem po něm a vtáhl ho dovnitř. Opřel jsem ho zády o dveře, chytil ho za boky a začal ho líbat. Skoro mi nestačil. Opřel se rukama o moji hruď a usmál se do polibku.
"Cos mi to psal za zprávu?" promluvil mi do rtů. Já se na něj ušklíbl, chytil ho za ruku a zamkl za ním dveře. Odvedl jsem ho až k mému úchvatnému výtvoru. Odprezentoval jsem mu tetovací strojek s nadšeným: "Tadá!"
Rozesmál se a objal mě: "Tys fakt ukradl ten strojek? Takže si uděláme tetování?"
Dal jsem mu pusu na tvář a přikývl. "Mhm."
Odtrhl se ode mě a sedl si ke strojku. Chvíli si ho zkoušel, a když to trochu dostal do ruky, hned se hrnul do samotného tetování. "Hledal jsem si to na internetu, vím, jak se to dělá," chvástal se.
"Okay, lásko, tak to nepokaž," mrkl jsem na něj a pohladil ho po hlavě.
"Jdeš první, pojď, ty už víš, jak to bolí!" Poplácal na místo na posteli, čímž mě pobízel k tomu, abych si lehl. Zvedl jsem ruce a zabrzdil ho.
"Počkej, víš, co mi chceš natetovat?"
"Umhh," zamyslel se, svíraje strojek stále v dlani, "jo, jo, mám představu. Chceš to vědět?"
Rozproudil se ve mně adrenalin, trochu zvědavosti z neznámého. "Ne, nechci," mávl jsem rukou a lehl si na postel, "nechám to na tobě."
Pousmál se a prohlédl si mě. Přejel mě od hlavy až k pasu - pod ním se očima zastavil. Natáhl se a rozepnul mi kalhoty.
"Oh, počkej- jako- tam? Na to nejsem mentálně připravený, počkej," brzdil jsem ho. Okamžitě se stáhl a začal mě uklidňovat. "Ne, ne, chtěl jsem- můžu ti to natetovat na zadek?"
Zahlédl jsem na jeho líčkách nabývající červený odstín. Oh, miluju, jak se kvůli všemu stydí. Je k sežrání.
Skousl jsem si ret a klidně odpověděl: "Jo, jo, můžeš." Otočil jsem se na břicho a stáhl si kalhoty i s boxerkami. Obrátil jsem hlavu směrem k Tommymu a viděl, jak se těžce nadechl.

"Tak jo," přisunul si židli blíž k posteli. Cítil jsem, jak se rukou opírá o můj zadek. Uslyšel jsem zvuk strojku a hned na to pálivou bolest na levé půlce zadku. Nic hrozného, dalo se to vydržet.
"Když nad tím tak přemýšlím," mlaskl jsem si, "tohle je asi nejstupidnější věc, co jsem kdy udělal."
Tommy přestal, jen proto, aby mě mohl plácnout přes nepotetovanou půlku. Vyprskl jsem smíchy.
"Mlč, stejně musíš mít rád bolest, jinak bys neměl tolik tetování. Není to kink?" mumlal nesměle. Aw, plácne mě a ještě se za to stydí. Nemůžu tuhle jeho vlastnost překousnout - je to tak cute.
"Je to kink," promlouval jsem s doznívajícím smíchem, "nemyslím si, že ho mám. Jako, nevzrušuje mě sedět v tetovacím studiu šest hodin, když mi týpek opakovaně píchá jehlou třeba do zad. Ale plácnout mě můžeš kdykoliv, hottie."
Zaraženě si odkašlal a neodpovídal. Mohl jsem si jenom představovat, jak do jaké červeně se zbarvily jeho tváře; z mojí momentální polohy jsem na něj totiž tak dobře neviděl.
"Nestyď se, love," popichoval jsem ho, "kvůli tobě mě ten kink možná fakt vezme." Snažil jsem se nehýbat, aby moji novou kérku nepokazil.
"Ticho," promluvil potichu. Dál se věnoval tetování. Uběhlo pár minut a Tommy oznámil, že je hotový. Skoro jsem vyskočil z postele a běžel k zrcadlu. Na zadku jsem měl úhledným písmem vytetované malé slovo: mine. Zasmál jsem se a prohlédl si to zblízka, z dálky, ze všech stran, ze kterých se dalo. Líbilo se mi to - na jeho první zkušenost se strojkem mě potetoval fakt hezky. Navíc, bylo to jeho písmem, což mě neskutečně těšilo.
"To je tak sladké, love!" vypískl jsem natěšeně. On vypadal skoro tak rozjařeně, jako já, kvůli tomu, že se mi to líbilo. Nahnal mě zpátky a zakryl mi tetování fólií.
Vyměnili jsme se, Tommy se celý nervózní položil na postel a vyhrnul si triko. Ukázal mi místo, kam chce své nové tetování - pravá strana žeber. Au. Trochu se klepal, ale pokoušel se, jak mohl, aby se ani o milimetr nehnul. Taky jsem měl představu toho, co bude mít na těle. Chtěl jsem předvést svůj um a vložit mu na tělo něco, na co by mohl být hrdý do konce života.
On mě ale zastavil se slovy: "Chtěl bych něco hezkého a klišé… A v srdíčku."
Zarazil jsem se: "Opravdu? Jako…to chceš mít na sobě do konce života?" Bez přemýšlení přikývl.
"Bude to trochu bolet - jsou to žebra. Kdyby něco, řekni a dáme si pauzu."
"Jo," vydechl, "prostě to udělej."
Pokrčil jsem rameny a začal tetovat. On se okamžitě natáhl po mém předloktí a stiskl ho. Zkusil jsem urychlit proces, aby trpěl co nejmíň. Zatnul zuby a málem mi promáčkl ruku, ale vydržel to. Asi za deset minut měl perfektní malé srdíčko s A uvnitř na žebrech.
"Hotovo!" Zafólioval jsem i jeho kérku. Nečekal jsem ani sám od sebe, že do toho půjdu, ale nakonec mě hřál u srdce Tommyho spokojený úsměv. Chtěl vstát a jít se podívat, ale neumožnil jsem mu to.

Vlezl jsem k němu na postel, sedl si na něj obkročmo a políbil ho. On se posadil, jednou rukou se zapřel za zády a druhou mi vyjel po boku nahoru a zase dolů. Alkohol na mě asi začínal opravdu působit, protože jsem měl najednou tendenci se prostě mazlit. Celá tahle věc s tetováním mě emočně vyčerpala a potřeboval jsem trochu lásky, abych zase nabyl energii.
Odtáhl jsem se od něj a objal ho. Skoro jsem ho zalehl, ale nestěžoval si.
"Jsi moje oblíbená osoba, víš to?" Dusil jsem Tommyho pod sebou, ale on se prostě nechával.
"Mhm," odfrkl přidušeně, "ty moje taky. Ale nemůžu dýchat." Povolil jsem a svalil se vedle něj s tichým: "Promiň."
"Víš o to, že je skoro p-"

"Tak jo, všichni ven, ať to stihnem!" zaslechl jsem nějaké organizační pokřiky z venku. Oba jsme zpozorněli.
"Kolik je hodin?" zeptal jsem se vyděšeně Tommyho. Podíval se na mobil a odpověděl mi: "Za sedum minut dvanáct." Po této informaci jsme oba vystřelili ven z pokoje. Nestíhali jsme. Tak moc jsme se zabrali do tetování, že jsme se nepodívali na čas. Do prdele, propásneme to, kvůli čemu tu jsme. Celá oslava okolo nového roku a my nestihnem půlnoc.

"Jdi pro bundu, já jdu pro alkohol," zavelel jsem a rozběhl se pryč. Přes chodbu, přes dav lidí, tlačících se ven z domu. Běžel jsem naprosto proti proudu. To mi moji práci moc neulehčilo.
Dostal jsem se ke stolu s chlastem. Pár kelímků ještě zbylo viditelně nedotčených a vedle stolu ležela lahev šampaňského. Asi ji tu někdo zapomněl, když spěchal ven. Vzal jsem celou lahev a vydal se zpátky k místu, kde jsme se rozdělili. Tommy mě čekal, stihl to rychleji, než já.
Navlékli jsme se do bund a vyšli ven, na prostor za domem, kde lidi doupravovali poslední detaily na připravovaných ohňostrojů. Nelíbil se mi náš výhled. Napadlo mě něco lepšího, než bylo stání vzadu.
"Pojď," chytil jsem ho za ruku a utíkal s ním pryč. Nemohl tušit, kam běžíme, ale bez námitek utíkal za mnou - tomu se říká ride or die.
Na schodech do patra jsme skoro zakopli a spadli, ale udrželi jsme se. Hodlal jsem se dostat na střechu a všiml jsem si, že se to dá střešním oknem v jednom z pokojů.
Spíš odhadem, než na jistotu, jsem vletěl do pokoje v patře.
"Trefa," liboval jsem si. Nechal jsem ho stát opodál, přisunul jsem si židli pod okno a otevřel ho. Lehce jsem se vytáhnul nahoru. Rozlédl jsem se okolo - ze střechy všechno vypadalo mnohem líp. Položil jsem si lahev, klekl si poblíž okna a natáhl ruku.
"Počkej- cože? Tam je jako střecha? Ty ses zbláznil!" namítal.
"Nekecej a pojď, máš na to minutu," štěkl jsem po něm. Zakroutil hlavou a za mojí pomoci taky vylezl nahoru. Střechu naštěstí Melaniini rodiče nenechali postavit moc příkrou, takže se po ní dalo normálně chodit. Společně jsme popošli víc k tomu kraji, kde se mělo odpalovat. Pod námi stál dav lidí. Tommy se opatrně postavil vedle mě a obmotal ruku okolo mého pasu. Chytil jsem ho okolo ramen, v druhé ruce flašku se šampaňským.
Na střeše jsme sice měli větší zimu, ale viděli jsme všechno stokrát líp. Nechybělo nám ani to nejdůležitější - soukromí. Nikdo nás tu nemohl vidět.
Podíval jsem se na Tommyho a on zpátky na mě. Dole se začalo odpočítávat.
Deset. Devět.
"Vím, že je to hrozně blbá otázka, ale fakt si myslíš, že vydržíme spolu?" zeptal se mě Tommy. Nemusel jsem dvakrát přehodnocovat to, co odpovím. Stačilo mi podívat se do jeho očí a hned mi došlo, že tyhle upřímné, čokoládové oči jsem vždycky chtěl vidět a vždycky budu chtít vidět. Po zbytek svého života.
"Nikdy se mě nezbavíš, s tím počítej. My dva jsme navždy."
Osm. Sedm. Šest.
Na moment sklopil hlavu. Využil jsem příležitosti a políbil ho na vrch hlavy. "…Myslíš, že porazíme rakovinu?" ptal se, bez sebemenšího pohledu na mě. Těžce jsem polkl. Možná ode mě bylo sobecké hned směřovat k tomu, jak si nedokážu představit, že by se mnou nebyl. Mohli jsme spolu chodit měsíc, ale žili jsme spolu od šesti let. Nepřežil bych, kdyby ji prostě neporazil. V tu chvíli jsem si byl jistý, že Tommy vyhraje. Neměl jsem ani potuchy, co rakovina dovede. Nechtěl jsem si to připustit, nechtěl jsem to vědět.
"Jsi bojovník a já budu vždycky s tebou," řekl jsem sebejistě, "porazíme to."
Pět. Čtyři. Tři.
"Miluju tě, Adame," vydechl, rty blízko mých. Opřel jsem se čelem o jeho čelo a pousmál se.
"Miluju tě, love."
Dva. Jedna.
Nad našimi hlavami se rozzářily ohňostroje a já v jedné ruce stále měl plnou flašku, která pro mě ale momentálně nebyla prioritou. On ukradl moje rty pro novoroční polibek a stal se středobodem vesmíru. Ozval se jásot lidí, hlasitý smích, ale nic z toho nemohlo strhnout moji pozornost. Všechno se mi zdálo tlumené, když jsme se líbali pod hvězdami. Druhou rukou mě chytil za tvář, aby mi nedovolil se odtáhnout. Vydrželi jsme v polibku, dokud mu nedošel dech a musel rozpojit naše rty.
Oba jsme se na sebe usmívali a opírali se čely.
"Snad jsem to vydržel alespoň minutu, abychom to takhle měli po celý rok," špitl a já se zasmál. Vytáhl jsem mobil - jedna minuta po půlnoci. Ukázal jsem mu display a on mi mobil vzal. Nechal jsem mu ho a otevřel šampaňské. Špunt odletěl někam dolů ze střechy.
"No, nikoho to nezabilo, doufejme," nakoukl jsem směrem, kam letěl. Tommy mezi tím našel foťák a stáhl mě do polibku, přičemž nám vyfotil selfie.
"Krásná fotka, pak mi ji pošli, vyvěsím si ji k posteli," mrkl na mě. Vzal mi lahev z ruky a napil se. Pak mi ji předal a já se taky napil. Znovu mě objal okolo pasu a ještě chvíli jsme v tichu stáli a dívali se na ohňostroje.

***
Přimotal jsem se k dřevěnému stolu, zakopl nohou o jakousi cizí nohu a skočil po jediné osobě, kterou jsem ve svém rozmazaném zorném poli ještě registroval. Od půlnoci jsem se s pitím opravdu rozjel. Nevěděl jsem ani, co je tohle za dům, ale zdálo se mi to tu jako sranda.
"Heyyy, Lou! Vidíš toho," zmateně jsem ukázal zhruba tam, kde jsem si myslel, že sedí, "kluka? Fuck, jak bych ho ošukal. Kdo je to?" zamumlal jsem a kývl hlavou směrem ke krasavci ještě jednou, protože jsem měl pocit, že se na mě zrovna podíval. Seděl na pohovce s tím nejvíc asociálním pocitem. Louise se na mě otočila, škytla a promluvila nazpět.
"To je tvůj manžel, Tommy."
Vyvalil jsem na ni oči, div mi nevypadly z důlků. Srdce se mi zalilo příjemným, horkým pocitem. Jsem ženatý?! Nebo... muž-atý?
Na tváři se mi objevil velký úsměv. Žduchl jsem ji do ramene a málem jí vyrazil lahev alkoholu z ruky. "Jo, jasně! Musím - musím ho jít rychle zkontrolovat," oznámil jsem tu nejdůležitější věc na světě a směle vyrazil kupředu. Nutil jsem sám sebe po cestě vystřízlivět, ale moc mi to nešlo. V momentě jsem zapomněl, kdo tenhle kluk je. Co mi to ta Louise sakra říkala?
"Hey, hey, Louise?!" točil jsem se po místnosti jako ztracené dítě v obchoďáku, ale Louise jsem nikde nenašel. Moje máma utekla, jsem oficiálně ztracené dítě v obchodě. Pokrčil jsem rameny s vyšpuleným rtem, trochu se srovnal a pokračoval v cestě k tomu sluníčku.

Svalil jsem se jak velryba vedle krasavce na gauč. Flirtovně jsem hodil ruku přes jeho ramena a on překvapivě neodmítal! Ani neuhnul! Úžasný chlapec.
Nahodil jsem očko a naklonil se k němu trošku blíž. "Ahoj, hottie. Můžu tě pozvat na drink?"
S nezájmem odpověděl: "Ne, nechci moc pít."
Nakrčil jsem obočí. Je na párty a nechce pít... pche, trapné. No, nebudu ho nutit.
"Cokoliv si přeješ, sluníčko. Jmenuju se Adam. Jsi tu dneska sám?" Zkombinoval jsem několik informací dohromady a dostal ze sebe velmi atraktivní úsměv.
Zasmál se a konečně se mi podíval do očí. Všiml jsem si, jak je krásný, i přes přítmí místnosti.
"Snažíš se mě... sbalit?" zeptal se s malým uchechtnutím. Pochopil mě!
Skousl jsem si nesměle ret a znovu se usmál. Ugh, ten je k sežrání! Snad na něho zapůsobím.
"Chytrý kluk," přikyvoval jsem, abych potvrdil váhu slov, "hot a chytrý k tomu, to se mi líbí."
Cutie vedle mě si promnul spánky a nepřestával se smát. Asi jsem ho přiváděl do rozpaků.
"Adame, chodíme spolu už měsíc a něco," oznámil mi. Oči mi znova málem vypadly údivem a do hlavy se mi usadila nová myšlenka. Jestli s ním chodím... musí to být můj manžel, jenom si to popletl.
"My dva... vážně?!" vyjekl jsem nadšeně.
Krasavec protočil očima a znovu promluvil: "Ty jsi mě dotáhl na tuhle párty."
"Oh můj bože, ona měla pravdu! Ty jsi můj manžel!" Radostně jsem ho objal okolo ramen a stiskl. Rozesmál se, což se mi zdálo jako hudba. Přitulil jsem se k němu.
"My nejsme svoji-" namítal. Přerušil jsem ho, protože jsem mu potřeboval sdělit další důležitý fakt.
"Fuck, jsi tak hezký, manželi! Jak že se to jmenuješ?" zvolal jsem a tiskl ho blíž k sobě. Smál se ještě víc: "Jsem Tommy Joe Ratliff."
Asi jsem ho mačkal až moc, protože mě jemně odstrčil. Svoje malé ruce nechal na mojí paži a něžně mi začal kazit iluze.
"Nevzali jsme se, babyboy." Jak to myslí, že jsme se nevzali? Jakože... není můj manžel? To neakceptuju. Jestli nejsme svoji, tak brzo budeme.
"TAK TO BYCHOM BRZO MĚLI!" Zakřičel jsem to na něj asi až moc nahlas, protože mi pak dlaní zakryl pusu. Usmíval se od ucha k uchu a přitom mě hladil po tváři.
"Poslouchej mě, musíme tě dostat daleko od pití. Půjdeš se mnou, můj velký chlape." Oba jsme na sebe kývali hlavou. To mě donutilo souhlasit. Ostatně, souhlasil bych s čímkoliv, co on říká.
Můj budoucí manžel Tommy vstal a vytáhl mě na nohy. Chytil mě za ruku a táhl mě kamsi do neznáma.
"Navrhuju," škytl jsem, "abychom se vzali hned teď."
"Jasně," souhlasil manžel, "Tommy Joe Lambert zní prostě úžasně." Stiskl moji ruku víc, asi aby mě neztratil po cestě ze schodů. Procházeli jsme okolo líbajících se párů a popíjejících lidí, až jsme se octli u vchodových dveří. Chvíli mě nechal stát, asi, aby nám došel pro bundy. Pak mě navlékl do teplého materiálu bundy a vytáhl mě ven.
"Vezmeme si taxík domů, pojď."

***
Dorazili jsme domů. Já s Tommyho pomocí vylezl schody do druhého patra a nechal se vtáhnout do pokoje. Najednou se mi objevila před očima moje krásná velká postel. Potěšilo mě to a skoro jsem na ni skočil už ode dveří.

"Tommy je tak krásné jméno." Padl jsem zády na postel, plně oblečený, ale naprosto mrtvý. Najednou mě přepadla nečekaná únava. Nikdo neodpovídal. Několik minut se tmavým pokojem rozléhalo naprosté ticho. Asi jsem usnul, protože když jsem se pak probudil, cítil jsem na sobě doteky. Cizí doteky, někdo mě svlékal. Okamžitě jsem musel reagovat. Tohle ne. Jsem zadaný, a i kdybych nebyl, rozhodně se nenechám osahávat.
"Slez kurva ze mě, mám přítele!" odstrčil jsem cizí ruce ze svého těla. Zaslechl jsem ten známý smích a na mé rty se najednou přitiskly jiné. Taky jsem si je odněkud pamatoval... jo, tohle je Tommy. Tenhle Tommy! Vybavil jsem si ho, konečně. Další důvod se radovat.
"Jsem to já, nech mě tě svléknout," ujistil mě vlídný hlas. Únavou jsem nemohl skoro ani otevřít oči, ale usmál jsem se směrem, odkud jsem ho slyšel.
"Děkuju, budoucí manželi. Moc tě miluju," pleskl jsem se dlaní do rtů a svůdně mu poslal pusu. Až tak, že moje ruka dopadla se silným nárazem na matraci. Tommy mi rozepínal pásek od kalhot a u toho odpověděl: "Taky tě miluju."
Spokojeně jsem vydechl. Najednou mě ale napadla další myšlenka! Pohotově jsem otevřel oči a podepřel se lokty. Asi jsem ho trochu vylekal.
"Budeme mít děti?" Zeptal jsem se, jako by na tom závisel můj život. Tommy mě poplácal po stehnu a odvětil: "Určitě budeme, můj sladký chlape, ale běž spát."
"ALE JÁ CHCI DĚTI HNED! UDĚLEJME SI DĚTI!" naléhal jsem. Chtěl jsem ho stáhnout do postele a začít dělat hned teď. Už teď jsme staří. Z posledních sil jsem se pro něj natáhl a donutil ho spadnout na postel vedle sebe. Dobří lidé se vlezou všude, i na postel pro jednoho.
"Shh, zapracujeme na tom ráno, jdi spát" přiložil mi prst na rty. Dal jsem mu malou pusu na bříško prstu a zamumlal: "Hrozně bych tě chtěl šukat."
"Jsi opilý-" Jakmile to dořekl, okamžitě jsem vystřízlivěl - nebo jsem se alespoň cítil střízlivější. Ve skutečnosti jsem pořád mluvil pomalu a unaveně jak šnek, s trochu opileckým dialektem.
"Víš, od doby, cos mě nechal tě udělat," těžce jsem polkl a s těžkými víčky několikrát zamrkal, abych zahnal spánek, "je to ještě horší. A já vím, že ty nechceš, ale dělat si to nad tou představou mi prostě nestačí." Stěžoval jsem si.
"Představ si," škytl jsem omylem, "máš hranolky. Faaaakt dobré hranolky. Musíš si je ale dát bez kečupu, takže jako máš hranolky, ale máš suché hranolky. Před tebou leží lahev nejlepšího kečupu na světě, ale ty si ho nemůžeš dát. Sníš ty hranolky suché. Uspokojí tě to, ale ne tolik, jako kdybys je měl s tím úžasným kečupem."
Viděl jsem všechno rozmazaně, ale měl jsem pocit, že se pousmál. Rozsvítili jsme jenom lampu a mě přemáhal alkohol, takže jsem fakt blbě viděl.

Povzdychl jsem si: "Ale neboj, nikdy bych nic nezkoušel bez tvého dovolení. Nikdy tě nebudu nutit. Protože vím, jaké to je."
Tommy se pozastavil. Chytil mě za ruku a opatrně se vyptával. "Jak to myslíš? Tebe někdo nutil?"
Fuck, prořekl jsem se..
"Bylo mi třináct," začal jsem, trochu váhaje nad tím, co dál řeknu. Moje opilecká mysl mi říkala, abych mu všechno přiznal, ale objevil se ve mně ještě kus rozumu, který mi doporučoval, abych mlčel. Stejně, jako jsem to dělal doteď. Mamka nic nevěděla, Tommy nic nevěděl. Pokud jsem to neoznámil jim, nikdo jiný to nemohl ani tušit.
"Hrozně se mi líbil jeden kluk. Byl starší. Sedmnáct, tuším," protřel jsem si volnou rukou oči, "byl jsem hloupé děcko a myslel jsem, že mě má rád, že to dělá z lásky."
Nemusel jsem pokračovat. V jeho tváři se objevilo zděšení. Neměl jsem mu to říkat. Zbytečně ho zatěžuju věcma z minulosti. Asi jsem fakt opilý až tak, že se mi to přestává líbit. "On tě-?" naznačil.
"Yeah," pokrčil jsem rameny, "myslím. Možná by mě nedonutil, kdybych se víc bránil, fakt netuším. Moc si to nepamatuju... nebo, nechci si na to vzpomenout. Jenom vím, že nikdy nikoho nenechám nade mnou mít kontrolu. V posteli nebo kdekoliv jinde."
Tommy chvíli mlčel. Pravděpodobně vstřebával tuhle novinku. Nic příjemného, ani pro jednoho z nás. "Proč jsi mi to nikdy neřekl?" Zlomil se mu hlas. Nebuď emocionální nad tímhle, prosím.
"Nikdo to nevěděl, ani mamka. Musel jsem se s tím vyrovnat sám..." Začínal se mi motat jazyk. Možná jsem měl přestat mluvit, tohle bylo znamení. Přestanu mluvit, jinak řeknu ještě víc, než chci. Musím mlčet.
"Nahlásil jsi ho na policii?"
"Ne," zakroutil jsem hlavou, "zavřeli by ho, ale mentalitu by mi to stejně nevrátilo. Navíc, měl jsem ho rád. Myslel jsem, že si jenom namlouvám, že mě prostě zneužil, že jsem to vlastně chtěl."
"Proto jsi k lidem takový?" propletl si se mnou prsty. Zamyslel jsem se. "Jako, poznamenalo mě to, ale asi ne. Nepřijde mi ani, že bych na lidi byl nějaký takový. Lidi si nezaslouží, abych se choval mile."
Nic mi na to neřekl. Naklonil se ke mně a políbil mě na rty. Cítil jsem vlhko na svém obličeji, když se o mě otřel.
"Neplač," dal jsem mu ještě jeden polibek, "je to skoro šest let, nestojí to za slzy."
"Promiň, je mi to hrozně líto," přiznal, "ty jsi takový anděl a někdo ti prostě udělá tak hnusnou věc. Ani jsi to nikomu neřekl a musel sis tím projít sám..."
Nespokojeně jsem mlaskl a zakroutil hlavou: "Neřešme to. Tohle je jediná věc, na kterou jsem byl sám. Teď mám tebe."
Mlčel a hladil mě po tváři.

"A ty... jsi tak přitažlivý, ale nikdy bych neudělal nic bez toho, abys chtěl. Není to jenom tělo, jsi atraktivní taky povahově. Jak mluvíš a jak se na mě díváš. Máš krásné oči," vyléval jsem mu svoje srdce. Cítil jsem potřebu mu všechno říct, musel to vědět. Pro případ, že bych usnul a on třeba utekl a já to pak zapomněl. Hlavně po mém depresivním povídání jsem musel sdělit něco pozitivního.
"A miluju to, jak jsi silný a rozumný, a jak jsi lepší půlka mě... a jak se snažíš být čestný ke všem okolo, love. Jednou spolu budeme mít rodinu, třeba děti a psa a domek a-"
"Adame, jdi spát, mluvíš z opilosti," přerušil mě a setřel si slzy z tváří. Asi mě nechtěl poslouchat. Ale nechtěl jsem mu dát prostor na to, aby mohl něco namítat, nebo mě přerušovat. Lehl jsem si na jeho hruď a položil ruku na jeho pas. Poslouchal jsem, jak mu bije srdce.
"Moje bije pro tebe," pootočil jsem hlavu a dal mu přes tričko pusu na hruď, "jenom pro tebe, navždycky."
Jakmile jsem to dořekl, slyšel jsem, jak buší o něco víc. Rychleji. "Jsem do tebe strašně zamilovaný. Jako, prostě se mi podlamují kolena, když tě vidím se usmívat, nebo... kreslit, hrát na kytaru, dělat něco, co tě baví. Vypadáš tak andělsky," pokračoval jsem. Začal mi prohrabovat vlasy.
"Ah, jednou si tě stejně vezmu," zašeptal jsem. Jestli odpověděl, ví jen on sám, protože já cítil svůj mozek vypnout. Usnul jsem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ady Ady | 4. prosince 2017 v 17:48 | Reagovat

Začla jsem tohle číst pěkně od začátku.A hned při prvních dílech mě to chytlo.Jen tak dál je to bomba 😃Budu se těšit na další díl.

2 Karin Karin | 4. prosince 2017 v 22:04 | Reagovat

Líbilo se mi jak se Tommymu vyznával střízliví by mu to určitě neřekl povídka se mi moc líbí. :-D  :-)

3 Khaleesi Khaleesi | Web | 7. prosince 2017 v 17:52 | Reagovat

[1]:Děkuji moc, jsem ráda, že mám novou čtenářku. ♥

[2]: :D Přesně! Děkuji.

4 Janimi Janimi | 9. ledna 2018 v 9:09 | Reagovat

Jejda opilý Adamko sa nám celkom rozroprával.....aké krásne vyznanie pre Tommyho !!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama