MATE x 27

3. prosince 2017 v 1:59 | Khaleesi |  MATE
Think
(before you ink)

Seděl jsem na Adamově posteli a procházel materiály do školy. Vánoční prázdniny taky netrvaly věčně a já musel začít něco dělat. V přítomnosti mého přítele se moc pracovat nedalo, proto jsem využil toho, že ráno odešel. Říkal, že jde ven s Louise. Nadšený jsem z toho nebyl, protože Louise mi postupně přestávala být sympatická. Adam si ale mohl chodit, kam chce, nešlo mu bránit. Zaráželo mě, že už byly tři odpoledne a on se stále nevracel, ale musel jsem věřit, že se nic nestalo.

"Sakra, kde je...?" stěžoval jsem si potichu, prohrabávaje se stohem papírů. Asi jsem ho nechal doma. Výborně. Zrovna důležitý úkol k vypracování a já blbec ho tam zapomenu.
Domů jsem se předtím vrátil jenom pro pár věcí a prakticky se přestěhoval k Adamovi do pokoje. Nehodlal jsem tam bydlet víc, než bylo nutné. A i když mi trhalo srdce, nechávat tam mamku samotnou s Keithem, pud sebezáchovy tenhle pocit přece jenom přemohl. Ona do něj byla slepě zamilovaná a ani já jí nemohl otevřít oči, ale kvůli její hlouposti jsem se nehodlal nechat zničit. Plus, Adam nemohl pořád jezdit tam a zpátky s obavami, že mě nechá s alkoholikem v jednom domě.
Prohrábl jsem papíry poněkolikáté a konečně vytáhl daný dokument. Ulevilo se mi a začal jsem s pomocí notebooku pracovat na úkolu, když někdo zaklepal.
Beze slova jsem se otočil ke dveřím, do kterých vstoupila osoba, kterou bych asi nejmíň čekal. Eber Lambert.
Nepřirozeně jsem se napnul a čekal. Po našem posledním setkání jsem se začínal bát. Přišel mě vyhodit, beztak. Mám po srandě, musím zpátky do Keithova království.
"Ehm, no," zamumlal pod vousy, "já- neruším tě?"
Jemně jsem zakroutil hlavou a zavřel notebook. Asi mě mátl sluch, protože mi přišlo, že se zeptal, jestli neruší.
Zavřel za sebou dveře a přišel ke křeslu. Sedl si na něj. Já jsem ho bedlivě sledoval a mentálně se připravoval na to, že tohle dopadne špatně.
"Podívej, mladý," opřel se lokty o kolena a spojil své ruce před sebou. Tím se ke mně naklonil blíž.
"vím, že tě znám už od doby, co jste oba s Adamem běhali po zahradě a lezli do domku na stromě. A vím, že jsem se ti asi zdál milejší, dokud jste spolu nechodili, ale musíš mě pochopit," apeloval na mě. Já musím pochopit jeho, aha.
Poslouchal jsem.
"Je pro mě veliká rána zjistit, že syn, na kterého jsem spoléhal, je... no, homosexuál," mluvil s pohrdáním v hlase, jako by slovo homosexuál pálilo na jazyku. Odsunul jsem se o kousek dál.
"On není homosexuál, a i kdyby, pořád na něj můžete spoléhat," opravil jsem ho tiše. Chvíli se zasekl a zadíval se na mě. Pak pokračoval:
"Každopádně, vidím, že je s tebou šťastný a mrzí mě, jak jsem se k tobě zachoval. To víš, chtěl jsem ho vidět s krásnou ženou, jak budeme s Leilou mít vnoučata a Adam povede rodinné firmy, ale teď," vzdechl a pokrčil rameny.
"Teď má muže a děti si můžeme adoptovat, nebo zaplatit náhradní matku," vysvětloval jsem pomalu.
Neodpovídal mi, ale alespoň vnímal a to jsem ocenil. "Pořád je stejná osoba, s klukem nebo s holkou. Pořád na něj můžete spoléhat, pořád může vést vaše firmy."
"Ale nebudou to pravá vnoučata a - ach, to ty nemůžeš chápat. Ale ano, uznávám, byl jsem k tobě nefér. Jistě, že patříš do rodiny a můžeš nosit čepici a malovat si oči. Když je s tebou můj syn šťastný, dělejte si, co chcete. Já se s ním holt nějak srovnám," pronesl klidně. Zahřálo mě to u srdce, že alespoň někdo dokázal změnit názor. Všichni se nechovali jako moje matka.
Usmál jsem se. "Děkuju. I za Adama, jeho se to dotklo ještě víc, než mě."
Zvedl se z křesla a ještě jednou se na mě podíval. "Jo, umh, promluvím s ním," zamumlal znova.
Pak už jsem ho jen viděl odcházet. Zanechal ve mně smíšené pocity. Na jednu stranu fajn, přišel se omluvit, na druhou stranu: nedělal to z donucení - třeba Leily? Stejně jsem doufal, že svůj vztah s Adamem dají do pořádku. A to co nejdřív.

*Adam
"Kdes byl?" zeptala se mě mamka, s rukama v bok a ustaraným pohledem. Stáhl jsem si z hlavy kapuci a zvedl k ní pohled.
"Venku," pokrčil jsem rameny. To jsem moc nevymyslel, vzhledem k tomu, že jsem právě vešel do domu dveřmi z garáže. Přejela mě pohledem a nespokojeně vydechla. "Zase jezdíš na motorce? Kam jsi jel, pro květiny?"
Poukázala na kytici, kterou jsem svíral v dlani.
"Nikdy nepřestanu jezdit," oznámil jsem. Zklamání v očích mojí matky vzrostlo. Ani jsem se nad tím nepozastavil.
Přišla ke mně blíž a opatrně promluvila: "Adame, už s náma začni mluvit. Nemůže tu být takové dusno navždycky. Týden stačí. Já rozumím, že jsi naštvaný, ale musíte to vyřešit před silvestrem. Víš, co se říká - jak na nový rok, tak po celý rok."
Nedal jsem na sobě znát nějaké emoce. Od Vánoc jsem se ke všem choval stejně, jako oni k nám. Ignoroval jsem jejich existenci. Otci to asi moc nevadilo. Jeho oblíbenci Neil a Ingrid už tu pobývali týden, což u něj, mimochodem byla obrovská rarita. Zdržet se u rodičů necelý týden a ještě k tomu oslavit nový rok? Woah, tleskám.
"Nemám problém s nikým nemluvit celý rok," odpověděl jsem jednoduše a přihodil si malou poznámku: "podívej na Neila, jak mu to šlo. Třeba taky budu oblíbený, až se vrátím po několika letech a promluvím."
"Ty... žárlíš na Neila? Víš, že vás máme s tátou rádi všechny tři stejně." Mluvila tak vlídně, tak moc se mě snažila pochopit. Bylo mi jí líto, chudák mamka, odnášela všechno drama v rodině.
"Nežárlím na něho," vyvrátil jsem, "vadí mi, že jeho přítelkyni berete do rodiny úplně vřele, kdežto já nesmím Tommyho ani chytit za ruku."
"Snažila jsem se s tátou promluvit, ale znáš ho, tvrdohlavý jak býk. Po kom bys to jinak měl."
"Děkuju, že se snažíš, mami," pousmál jsem se na ni povzbudivě, "mám tě rád." Přesto, jak moc mě naštval celý zbytek rodiny, jsem se k ní nemohl chovat zle. Ona nikdy nic nemyslela špatně. Vždycky měla tak upřímné oči, tak přátelský tón hlasu. Neovládl jsem se a objal ji. Fuck, stává se ze mě emocionální děcko. Bad boy ve mně najednou někam mizí. To se mi nelíbí.
"Taky tě mám ráda. Neboj, kdyby cokoliv, vždycky máš mě."

Přikývl jsem a zamířil do svého pokoje. Na schodech jsem se srazil se svým otcem, který scházel dolů. Díval jsem se před sebe a vybíhal schody, přičemž jsem svým ramenem narazil do jeho. Otočil se za mnou, cítil jsem pohled na svém zátylku. Ignoroval jsem to. Čekal na mě důležitější business - můj přítel. Chytil jsem za kliku a nadšeně vtrhl do pokoje v očekávání, že mě Tommy přivítá. Místo objetí mě ale zasypal palbou otázek. První si mě ale pořádně prohlédl, několikrát seshora dolů a nazpět. Jeho oči se zúžily v přísný pohled.

"Kdes byl?" kývl hlavou. Okamžitě mi došlo, proč se tak tváří. Měl jsem na sobě oblečení na motorku a úplně jsem na to zapomněl. Kurva, teď přijde přednáška. Snad to zachráním tou kytkou.
"Zas tě Louise navedla na motorku? Vážně?" založil si ruce na hrudi a frustrovaně se postavil. Ptal se znovu na to, co mamka. Pořád přicházely ty samé otázky. Ze všech stran, každou chvíli.
Přešel jsem k němu a pohladil ho po tváři. "Jsi sexy, když jsi naštvaný."
Uhnul a propálil mě pohledem. Au. Místo slov jsem mu nabídl květiny, se slovy: "Pro tebe, love."
Vzal si je a položil je na stůl. Bez jakékoliv reakce, studený jak led, prostě je položil. Au podruhé.
"Umh... jdeme na tu silvestrovskou párty, na kterou nás zve Melanie?"
Otočil se na mě s takovým pohledem, že jsem se skoro až lekl, ale nic neříkal. Asi mě hodlal vytrestat tichou domácností. Tak to ani kurva náhodou.

"Hey, nebudeš se mnou mluvit, nebo co?" zeptal jsem se ostřeji. Na to reagoval, konečně.
"Za prvé, ty se rozbiješ na motorce, doktoři ti řeknou, že můžeš ztratit nohu, jestli tě náhodou znova napadne se někde vysekat a ty zase jezdíš?! Na druhé, nikde, kde se vyskytuje Melanie nebo dutohlavci z fotbalu, mě nikdo neuvidí," štěkl na mě. A jsme zase tam, kde jsme byli.
"Okay, já jdu." Přešel jsem jeho kecy o motorce. Neměl jsem nejmenší potřebu se mu omlouvat, nebo něco vysvětlovat. S pokrčením rameny jsem se začal svlékat z koženého oblečení.
Urazil se. Stiskl čelisti k sobě a procedil mezi zuby: "Tak si jdi. Ne, ještě líp, jeď na motorce."
S povzdechem jsem se na něj otočil. Rozmýšlel jsem se, jestli se mám prostě pustit volně a naštvat se, nebo zkusit rozumnější variantu a řešit to s klidem. Rozuměl jsem mu. Bál se o moje zdraví a nechtěl, abych jezdil, ale v jistých věcech se mě prostě zastavit nedalo. A nechtěl jsem se s ním hádat. On věděl, že mi nezabrání, i kdyby se na hlavu stavěl, a já věděl, že mu jeho názor nevymluvím.
Moudřejší ustoupí.
"Love, přestaň," zakroutil jsem nad ním hlavou. On se na mě pořád díval s výčitkami v očích. Svlékl jsem si triko a hledal nové na převlečení, přičemž jsem s ním stále mluvil. "Nehádejme se, tohle za to nestojí."

"Já mám přestat, jasně." Posměšně zopakoval moje slova a rozhodil dramaticky rukama. "Myslím to s tebou dobře, ale ty si to prostě vždycky pokazíš! Proč mě nemůžeš poslechnout?"
"Tommy," oslovil jsem ho a podíval se mu do očí, čímž jsem ho alespoň trochu ukočíroval, "stačí."
Přišel jsem k němu a objal ho. Natáhl jsem se pro jeho rty a dal mu na ně malou pusu.
"Adame," v hlase mu šlo slyšet zoufalství, ale objal mě nazpátek, "nechci, aby ses znova vyboural."
"To se nestane, dokud se nerozhodneš zase jít na rande s..."
"Jo, dobře, chápu," zabrzdil mě, "stejně vím, že jezdit nepřestaneš. Změňme téma - pořád jdeš na ten večírek k tvojí ex?"
Aha, takže se stejně rozhodl do mě rýt. Dobře, opět zůstanu víc racionální a vysvětlím mu všechno rozumně.
Opřel jsem se lokty o jeho ramena a pohladil ho po hlavě. On protočil očima a čekal na moji odpověď.
"Pojď se mnou, love," přemlouval jsem ho, "bude to sranda."
Hodil na mě očima; myslíš to vážně? Okamžitě odmítl.
"Velká sranda, vlézt do baráku tvojí bývalky se asi sto lidma, kteří mě chtějí bezdůvodně zmlátit," kroutil nad mým návrhem hlavou. Dobře, tak se nechtěl setkat s Melanie a s agresory, ale nehodlal jsem trávit silvestr doma.
"Říkal jsem ti, co se stalo ten večer na prom?" zkusil jsem ho trochu navnadit na to, aby přešel tu nenávist k Melanie. Odpověděl, že ne.
"S Mette jsme měli tanec krále a královny. Já jsem tě všude hledal, protože ses jaksi nedostavil," vypíchl jsem s rýpavým úšklebkem a si otráveně odfrkl, "a ona to poznala a nakopla mě k tomu, abych ti šel říct, jak tě miluju. Prostě mi řekla něco jako: vím, že ho miluješ a nikomu to neřeknu, jdi za ním a užij si večer. A kdyby to tehdy neudělala, asi spolu doteď nejsme. Sám od sebe bych se asi neodhodlal."
Tommy se na mě překvapeně podíval. Všiml jsem si, že trochu povolil.
"Dobře, to je jedna věc, co Melanie udělala správně. Nechávala mě mlátit, urážela mě skoro na denním pořádku a ještě s tebou začala chodit a já se na to musel dívat. Pořád mám jít do jejího domu?"
"Takže o půlnoci budeš tady a já někde jinde, tím pádem si nedáme novoroční polibek," konstatoval jsem a mrkl na něj.
"Já..."

***
"...pořád nejsem nadšený z toho, že jsem tady." Mumlal. Seděli jsme spolu na jedné volné pohovce spolu s párem, který si navzájem jedl obličej. Tomu, co dělali, se ani nedalo říkat líbání. Povzbudivě jsem stiskl jeho stehno a odešel nám oběma pro pití. Nechal jsem ho tam se dvěma kanibaly.
Prodřel jsem se davem lidí až ke stolu s pitím. Pohledem jsem přejel po davu; překvapivě nepřišlo tolik lidí ze školy, spíš se sem tam nachomýtli lidi z Mc. Alleyské a ostatních škol. Takže menší hrozba pro to, že nás někdo známější uvidí spolu. Nechtěl jsem náš vztah vytáhnout na veřejnost ani tady, ani ve škole, ani nikde jinde.

Natáhl jsem se pro stejný červený kelímek zároveň s někým jiným. Pohled se mi automaticky přesměroval na dotyčnou osobu. Poznal jsem v ní barevnovlásku, Tommyho kamarádku Deborah.
"Hey, Deborah," pozdravil jsem ji a přenechal jí pití, což se mi zdálo jako to nejmenší, co mohl gentleman udělat. Měl jsem ji radši - vzhledem k tomu, že se fakt chytla na Louise hned po mém zásahu na prom. Lou zářila jako slunce vždycky, když se o svojí nové holce zmínila. Říkejte mi Matchmaker Lambert.
"Ahoj, Adame!" Sladce se usmála, bílé zuby mě málem ozářily. Její energická povaha z ní skoro tryskala. Yeah, asi mi došlo, co na ní Louise vidí. Trochu hodila vlasy, na vršku vykukoval malý drdol. Měla na sobě stříbrný, flitrovaný top. Zářila jak disko koule, ale něco se mi na tom líbilo. Taková cutie, fakt jak dělaná pro drsnější Granheimovou.
A zrovna, když jsem na ni myslel... "Adame!" přišla Louise a dala mi fist bump. Poté chytila Debb okolo pasu.
"Čau, Louise."
"Mám ti formálně představit svoji přítelkyni?" pousmála se na ni a poté i na mě. S uchechtnutím jsem mírně zatřásl hlavou: "Jako bych nevěděl, že se dáte dohromady."
"Co ty a Tommy?" rozzářila se Deborah. "Psali jsme si... a jenom mezi náma, vypadá to, že je z tebe fakt hotový," dodala a mrkla na mě. Kývl jsem na souhlas, ale snažil jsem se to moc nerozebírat, vzhledem k tomu, že se kolem nás hromadila společnost. Mezi nás akorát vlezla slečna v minisukni a šla si taky vzít pití, přičemž se na mě hravě pousmála. Nechápavě jsem zvedl obočí a ona se zklamaně odebrala zase pryč.
"Hm, jsi žádaný," vypíchla Louise. Do volné ruky jsem vzal ještě jeden kelímek a jednoduše odpověděl: "Ale zadaný."

Na chvíli jsem se zadíval za moje společnice. Nedomyslel jsem, že pokud půjdu na silvestra k Melanie, asi potkám zrovna Melanie. Ta se rychlým krokem blížila ke mně.
"Fuck, musím jít, ale rád jsem si pokecal," vyhrkl jsem a skočil do davu tancujících a bavících se lidí. K mé smůle mě zrovna skupinka zakecaných šestnáctek nechtěla pustit skrz, ani když jsem na ně frustrovaně houkal, jak potřebuju projít. Kroky Melanie byly tak hlasité, že posledních pár vteřin, než mě chytila za rameno a otočila k sobě, jsem mohl slyšet, že přichází. Stihl jsem ještě věnovat jeden omluvný pohled směrem k Tommymu, ale pochybuju, že ho zaregistroval. Pak Melanie strhla moji pozornost.
"Myslíš si, že mě zbouchneš a pak se měsíc budeš schovávat, aby ses tomu vyhnul?" vyjekla na mě, načež se na nás pár lidí okolo otočilo. Oba jsme počkali, až se všichni začnou věnovat zase svým věcem. Protočil jsem očima. "Mette, nedělej divadlo, vždyť ani nejsi-"
"Právě, že jsem!" žduchla mě do hrudě, ve snaze mě nějak ohrozit. Těžce jsem polkl.
"To si děláš prdel..." vydechl jsem potichu. Prohlédl jsem si, kolik očí je momentálně na nás - a že jich nebylo málo.
Nahnul jsem se k ní a tiše promluvil: "Nebudem to řešit teď, ale najdu si tě."
Nečekal jsem na odpověď a zmizel v davu. Viděl jsem si stát s naštvaným výrazem na druhé straně místnosti. Naštěstí se za mnou nevydala. Pár kluků akorát vyhlásilo hru flaška a ona se musela odebrat, aby rozvášněné lidi šla koordinovat.

Sedl jsem si znova vedle Tommyho a podal mu jeden z kelímků. Tommy, k mému údivu, se bez rozmyslu napil. Zatvářil se znechuceně, ale dostal to do sebe všechno.
"Woah, nečekal jsem, že po tvém posledním setkání s alkoholem se takhle rozjedeš," zasmál jsem se. Jeho obličeji ale dominoval vážný výraz. Na moment se mi podíval do očí a pak se zeptal: "Řekla ti, že je těhotná?"
V hrudi se mi vytvořil kámen a husí kůže mi prošla po celém těle. Už jsem se viděl v pekle.
"Umh... já- jsem nevěděl- nechtěl jsem-" dostával jsem ze sebe pomalu slovo za slovem v obavách, že si poseru vztah. Měl právo se naštvat - taky by mě moc nepotěšilo, kdyby mi oznámil, že má někde vedle děcko. Místo odpovědi mi z ruky vzal i můj kelímek a kopnul do sebe zhruba půlku. Nic jsem nenamítal, radši.
"Nejsem naštvaný," zakašlal, "věděl jsem, že se to stane."
Nestačil jsem se divit. Věděl jsem, že mi to předhodil už tehdy, když se opil a já pro něj jel, ale nedošlo mi, že si to stále pamatuje. Nadechl jsem se, ale nevyšlo ze mě ani slovo. Prostě jsem nedokázal nic říct.
"Jo, jsi idiot. Neumíš si ho udržet v kalhotách," hodil očima po mém rozkroku. Dopil i zbytek alkoholu v kelímku. Nevěděl jsem, na co dřív reagovat - jestli se mám omluvit, brzdit ho s pitím, nebo začít vysvětlovat. Omluvy stejně nic nespraví, pít si bude, jak sám uzná za vhodné a na tom, že jsem zbouchnul holku, toho moc nevysvětlím, tudíž jsem okamžitě vyvrátil všechny svoje myšlenky.
"Kdo ti vůbec řekl, že se to... stalo?" zajímal jsem se.
"Debbie. Slyšela vás a já jí v té době akorát oznámil, že tě miluju. Ona mi řekla, že jste se spolu s roztahovačkou vyspali a že ona hned jakože je možnost, že s tebou je těhotná. Nějak mi docvaklo, že to asi zrovna tak vyjde," pokrčil zklamaně rameny. Nahnul jsem se k němu, ale rozmyslel jsem se. Ugh, možná jsem ho měl poslechnout a zůstat doma. Tam bych ho mohl líbat, jak bych chtěl. Ani mě netížilo, že mě Deborah bonzla. Nehodlal jsem jí to vyčíst.
"Vím, že mě miluješ a že ten úlet s Melanie je prostě jenom chyba," ujistil mě a pousmál se. Spadl mi balvan ze srdce. Kdyby dopad toho kamene šel slyšet, zaslechli by ho snad na druhé straně světa.
"Děkuju, love," špitl jsem jen tak, aby nás nikdo jiný nemohl poslouchat.

"Hey, pojďte hrát!" objevila se najednou Deborah. Vzala Tommyho za ruku a vytáhla ho skoro násilím z pohovky do kruhu lidí, kteří se usadili na zemi. Tommy se za mnou podíval, ale utéct už nemohl. Než jsem se stihl vzpamatovat, taky jsem byl tažen do kruhu. Nějaké neznámé slečny mě draply za paže a usadily mě mezi ně.
"Takže!" Zvučný hlas kluka, co vyhlásil flašku, se rozezněl přes kopu štěbetajících lidí. Podíval jsem se na Tommyho, který seděl mezi Debbie a Zachem od nás ze školy.
"Pravidla jsem následující: zatočíme flaškou a ta padne na dva lidi. Na koho padne otevřený konec, ten si nechá zadat otázku nebo úkol tím, na kterého padl zavřený konec. Pokud odmítnete splnit, co vám kdo zadal, svlékáte jeden kus oblečení a lidi, co sedí vedle, si dají panáka." Viděl jsem mužské osazenstvo, jak sebou šije nadšením. Já pořád hypnotizoval svého přítele, přičemž jsem si přejel palcem po rtu.
"Začínáme," řekl neznámý a zatočil lahví uprostřed. Padla na Zacha a nějakou holku. Moc jsem tomu nevěnoval pozornost. Dostal nějaký úkol jako vyběhnout ven nahý nebo co, což neudělal.

Po pár kolech se flaška zastavila u mě a holky, kterou jsem si matně vybavoval z nějaké předchozí párty. Konec blíž u mě byl otevřený, takže jsem čekal, co za úkol na mě vybalí. Nechtěl jsem pravdu, protože u té člověk vždycky může zalhat. A když už jsem měl hrát tuhle stupidní hru, tak alespoň pořádně.
"Okay... má to dvě části," zahihňala se, společně s jejími kamarádkami, "vyber si číslo od jedné do dvaceti pěti"
Chvilku jsem se zamyslel a pak náhodně řekl číslo. "Třináct?"
"Teď napočítej třináctou osobu od sebe po pravé straně a té dej pořádnou mokrou pusu alespoň deset sekund," poručila. Kývl jsem hlavou a začal počítat.
Holky se na mě smály jak slunce, dokonce i někteří týpci by se nebránili tomu, aby se stali mojí třináctkou. Tommy mě skenoval očima. Chtěl jsem, aby on byl třináctý.
Bohužel. Tommymu připadlo číslo dvanáct a ke mně zvedla zrak drobná barevnovlasá přítelkyně Louise. Někteří zaregistrovali už dřív, že počet vyjde na ni, tak začali skandovat a poplácávat ji. Alespoň jsem nechytl nějakou opilou fuchtli, ale alespoň Deborah.
"Okay," klekl jsem si a přiblížil se k ní. Ona udělala to samé, akorát víc zdrženlivě. Už jsem cítil, jak mě Louise chce rozbít za to, že jsem se vůbec dotkl její holky. A to jsem se jí ještě ani nedotkl.
"Tři!" začali nám to odpočítávat všichni okolo. Cítil jsem, jak se Deborah zdráhá.
"V pohodě?" Ujišťoval jsem se po tom, co jsem jí položil ruku na pas. Jenom decentně, aby jí to nebylo nepříjemné. Přikývla. "Počítej do deseti," pokynula mi tiše a já souhlasil.
"Dva!" Zbytečně to protahovali. Na nás obou mohli vidět, jak moc to chceme mít za sebou. Naše drahé polovičky to chtěly mít za sebou možná ještě víc, než my, soudě podle jejich ne moc nadšených výrazů. "Jedna! Teď!"
Deborah mi malou rukou vjela do vlasů a nervózně mě přitáhla k sobě. Nikdy jsem ještě nelíbal někoho podle časového limitu, ale hned, jak se naše rty spojily, jsem začal počítat v hlavě.
Do toho na nás pořád někdo řval výkřiky jako: "JAZYK! Řeklo se mokrou!" Nelíbala špatně, rozhodně ne, ale neužíval jsem si to. Jenom mě utvrdila v tom, že jediný, kdo mě může políbit a dát mi u toho motýly do břicha, je Tommy.
Konečně jsem se dostal k desítce. Odtáhl jsem se od ní a povzbudivě se na ni usmál. Ona se na mě, s nervozitou ve tváři, usmála nazpátek. Za velkého potlesku jsme se vrátili na své místo.
"Hezký! Toč!" Na pokyn jsem se natáhl blíž k prázdné lahvi a zatočil s ní. Nezajímalo mě už, na koho padla, protože jsem viděl Tommyho, jak se nenápadně plíží pryč, bere si kelímek s alkoholem a poté odchází z místnosti.




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 4. prosince 2017 v 21:40 | Reagovat

Doufám že to co řek otec Adama Tommymu myslí upřímně jsem netrpěliva jdu číst další díl :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama