MATE x 26/2

17. listopadu 2017 v 13:57 | Khaleesi |  MATE
"I love you."
2/2


***
Uprostřed Vánoční večeře se rozezněl zvonek. Všichni se na chvilku zastavili.
"Dojdu tam," řekl Eber a šel otevřít. Předsíní se okamžitě rozlehl Eberův nadšený hlas. Adam se přestal usmívat, vstal a šel se podívat, co se děje. To samé udělala Leila - zůstal jsem u stolu sám. Nechtěl jsem se plést k hostům, ale zvědavost mě přemohla. Vlezl jsem si ke zdi a pozoroval scénu před sebou.
"Neile!" zvolal nadšeně Eber a srdečně ho objal. Adamův bratr se vrátil. Po dlouhé, dlouhé době.
"Ahoj, tati," odpověděl s úsměvem Neil. Po jeho boku stála drobná blondýnka a rukou si hladila břicho.
"Tohle je Ingrid, moje přítelkyně a brzo i matka vašeho vnoučete," políbil ženu vedle sebe. Wow, kolik novinek. Neil si našel přítelkyni a už je s ním i těhotná, jak hezké. Vypadali jako šťastný pár, přítelkyně se usmívala na celé kolo a se silným přízvukem se vítala s celou Neilovou rodinou. Odhadl bych ji na Skandinávii, podle toho, jak mluvila.
"Moc mě těší, Ingrid. Vítej do rodiny," přijal ji vřele Eber, "pojďte si sednout ke stolu. Jak dlouho jste vlastně spolu?"
"Dva roky," odvětila Ingrid přívětivě.
Celá rodina se zdála z příchodu toulavého syna i s přítelkyní nadšená - až na Adama. Stál opodál a sledoval idylku s nabývajícím vztekem ve tváři. Všichni se spakovali s novou členkou rodiny do kuchyně ke stolu. Adam se svým starším bratrem zůstali u vchodových dveří. Neil úhledně věšel luxusní dámský kabát na věšák, když k němu Adam přistoupil blíž.

"Divím se, že ses vůbec ukázal," propálil ho pohledem, "když ses na nás minulé Vánoce naprosto vysral. A to nemluvím o narozeninách a jiných svátcích."
"Adame, neměl jsem čas-"
"Neměls čas," zopakoval posměšně Adam, "na Ingrid čas máš, určitě spolu trávíte třeba narozeniny. A ani ses neobtěžoval ji představit. Celé dva roky. My jsme tvoje rodina, Neile. Víš, že mamka měla kulatiny?"
"Nech toho, brácho, víš, že mi na vás všech záleží. A nedělej mi ostudu, mám tu budoucí manželku," odbyl ho a sám se šel posadit.

Adam stiskl zuby k sobě a podíval se za Neilem. Vzduch se vyčistil, alespoň od lidí. Napětí v něm naopak ještě nabylo.
Opatrně jsem přišel k Adamovi, který vypadal, že za chvíli s něčím hodí. Jemně jsem ho chytil za zatnuté paže, které pod mým dotekem trochu povolily.
"Takže z nějaké Ingrid se může posrat, ale nás jako pár prostě akceptovat nebude," procedil Adam frustrovaně mezi zuby, bez toho, aby ke mně sklopil zrak. Objal jsem ho okolo pasu a opřel se mu o rameno.
"Klid," zašeptal jsem do jeho krku, "nenech se rozhodit, love." Použil jsem na něj své oslovení. Musel jsem ho dostat alespoň do takového stavu, kdy nenakráčí ke stolu a nepřevrátí ho. Odmítnutí ze strany otce je asi jedna z nejvíc zraňujících věcí. Já si z toho nic moc nedělal, nepotřeboval jsem ničí požehnání proto, abych ho mohl milovat.
"Kurva, to se ti řekne," prskal nasupeně, stále připravený vystartovat a vyhodit celý dům do povětří. Nezkoušel jsem mu odporovat, jenom jsem ho držel. Ocenil jsem alespoň to, že neschovával city, jako měl ve zvyku.

Vrátili jsme se ke stolu, bez většího povšimnutí ze strany ostatních. Nikdo se po nás nesháněl, ani po pár minutách naší nepřítomnosti. Všichni se až moc zaobírali návštěvou, hladili Ingrid těhotenské břicho a rozplývali se nad novým párem. Věnovali jsme si s Adamem důležitý pohled a mlčeli. Oba nás přešla chuť na jídlo.
"Neile, jsem hrozně rád, žes nám Ingrid představil," liboval si Eber. Neil celý zářil a směřoval svá další slova přítelkyni: "Vidíš, beruško, říkal jsem ti, že se jim budeš líbit."
"Ne, to já jsem ráda, jste opravdu úžasní," odporovala skromně, "nemůžu se dočkat, až se s vámi všemi seznámím lépe. Jste tak úžasná rodina! Děkuji, že jste mě tak mile přivítali."
"Teď jsi součást rodiny, my nejsme jiní, než milí! Neil si tě vybral opravdu dobře, vidím, že jste spolu opravdu šťastní. Doufám, že vám to vydrží do konce života."
V Adamovi se vařila krev. Sjel jsem mu rukou pod stolem na stehno a stiskl.
"Ehm," začala Leila, v očích naděje na záchranu, "Ingrid není jediný nováček. Tady Adam s Tommym spolu-"
Leilu utnul její manžel vášnivým výkřikem: "Oh, mám perfektní otázku! Plánujete pojmenovat syna nebo dceru po prarodičích?"
Diskuze se opět rozjela na téma vnouče a jméno. Adamova mamka nám věnovala omluvný pohled. Chápal jsem ji, ale v Adamovi to rozproudilo vztek ještě víc. Chytil se mojí ruky na svém stehnu, asi, aby ventiloval. Nedivil jsem se mu. Leila to na něm taky poznala a zkusila to znovu.
"Ebere," oslovila ho tvrději, "Tommy je teď taky náš."
"Jo, jo, umh, Tommy, ten by si alespoň mohl sundat tu čepici a ty namalované oči u svátečního stolu," promluvil pod vousy, nezaujatě. Hned na to skočil zpátky na Neila: "Každopádně, kde jsme to skončili...?"
Při zmínce mojí beanie a tužky na oči jsem zvedl zrak. Přímo na Ebera, skenujícího mě očima. Adam už se chystal něco říct, ale zastavil jsem ho stiskem ruky a tichým: "v pohodě."
Překonal jsem se. Stáhl jsem si beanie a odhalil tím svoji holou hlavu.
"Je nemocný?" zašeptala Ingrid Neilovi. Očividně jí šeptání moc nešlo, vzhledem k tichu v místnosti.
Odkašlal jsem si a s klidem v hlase odpověděl: "Ano."

"Tak dost," vydechl Adam a vstal. Trochu zděšeně jsem se na něj podíval a čekal, co udělá. Nezbývalo mi, než doufat, že zvládne situaci s přehledem. A že na nikoho nezačne řvát.
"Okay, vzhledem k tomu, že jsme tu teď plní novinek a přece nejste jiní, než milí," střelil pohledem po svém otci a ten nasucho polkl, "bych vám chtěl oznámit, že mám přítele."
"Adame!" okřikl ho jeho otec a Adam se ani neobtěžoval přestat mluvit.
"Vsadím se, že s vaším rozjařením okolo Neila a Ingrid jste si toho ještě nestihli všimnout. Sedí vedle mě a jmenuje se Tommy. A nikdo z vás už ani nezkusí zmínit to, že nosí šátek nebo beanie."
"Tvůj bratr je s mužem?" špitla zaraženě Ingrid, znovu směrem k Neilovi. Neil pokrčil rameny a Adam se na ně okamžitě osočil.
"Neilův bratr je s mužem, Ingrid," pousmál se sarkasticky, "jestli s tím máš problém, řeš ho se mnou a nahlas, ne jako můj nejmilejší otec, který dělá, že tu ani jeden nejsme."
Ashley se chytila za čelo a místo toho, aby nám věnovala další pozornost, vytáhla mobil a začala si s někým chatovat. Neil vypadal zostuzený Adamovým chováním, Eber možná ještě více.
"Všichni jste tak... úžasně otevření a akceptující," pronesl Adam zklamaně, "ale to se dalo čekat. Hlavně ty, tati. Komentářů jakože vám to nemáme cpát před oči až po naprostou ignoraci naší existence. Milé, opravdu. Buď tak hodný a alespoň tvojí nové favoritce nelži do obličeje o tom, jak jsi dobrý člověk."
Ještě jednou všechny propálil pohledem. Pak mě vytáhl nahoru a společně se mnou se odebral pryč. Naposled jsem se ohlédl za zaraženými lidmi v kuchyni. Jediný, kdo reagoval, byla Leila. Začala říkat Eberovi něco ve smyslu: "Výborně! To ses k nim nemohl chovat slušně?!"
Zbytek konverzace jsem nepostřehl, protože Adam mě drsně táhl nahoru do schodů.

Vešli jsme do jeho pokoje a on za sebou zabouchl dveře až tak, že hodiny nad nimi skoro spadly.
Potichu jsem sledoval každou jeho další akci. Přešel k bundě, co předtím přehodil přes židli a doslova vytrhl krabičku cigaret z kapsy. Prohlédl stůl, obě kapsy, ale něco mu stále chybělo. Zapalovač.
"Do prdele!" zanadával a švihl s bundou zpět na židli. Přešel k nočnímu stolku a skoro všechno z něj vyházel.
"Měl jsem ho kurva přímo tady," supěl. Mezi prsty jsem si přehodil bílý zapalovač, který jsem mu stihl ukrást mezi tím, co rozhazoval zbytek pokoje.
"Adame," se zvednutým obočím jsem na něj zamával se zapalovačem a on se ke mně okamžitě rozešel. Vypadal, že opravdu bude zabíjet. Kousek mně se bál, ale věděl jsem, že by mi neudělal nic špatného.
Chtěl mi ho vzít z ruky, ale uhnul jsem.
"Tommy, fuck, chci si jít zapálit," natáhl se pro něj ještě jednou a já si zapalovač strčil do druhé ruky a za záda.
"Co teď, hm? Půjdeš vykouřit krabičku? To ti nepomůže," namítal jsem. Podíval se na mě stejně hnusně, jako na Ebera předtím. Nenechal jsem se zastrašit.
"Podívej se na mě, co mám. A ty tomu sám jdeš naproti. Na to zapomeň, ne pod mým dohledem," oznámil jsem jednoduše. Frustrovaně vydechl a o něco hrubším hlasem mě varoval: "Tommy, kurva, nehraj si se mnou."
Hrdě jsem mu oznámil, že si nehraju, ale myslím to naprosto vážně.
"Dej mi to," nakázal. Ustoupil jsem o pár kroků dál a odpověděl tiché: "Ne."
Díval se mi přímo do očí, s tím jeho typickým výrazem. Já provokativně kývl hlavou, na znamení toho, že se nebojím. Po chvíli se vzdal. Hodil krabičku někam na stůl a skoro přiběhl ke mně. Natlačil mě na stěnu a rukama mi zablokoval únikovou cestu.

"Omlouvám se za svého otce, omlouvám se za všechno, love," sklonil se ke mně a políbil mě. Obr se přece jenom umoudřil. A woah, jak moc - nikdy se neomlouval. Zastával to, že pokud se něco posere, omluva to stejně nespraví. Proto se snažil zůstat upřímný; aby se nemusel omlouvat za svá slova.
"Nevěděl jsem, že to dopadne tak špatně, kurva, chtěl jsem jenom, aby o nás věděli," promlouval mi do rtů se zavřenýma očima, s čelem opřeným o moje. Měl jsem pocit, že jsem v jeho hlase zaslechl náznak smutku, to slabé přeskakování, ale asi jsem se mýlil.
"Je mi líto, že tě donutil o tom mluvit. Tak kurva moc mě to mrzí," těžce polkl a odtáhl se ode mě jenom proto, aby mi mohl dát pusu na čelo. Takové krásné malé gesto, co mě donutilo se zamilovat ještě víc.
"Nemohl jsi to tušit," namítal jsem. Nemohl jsem říct, že mi chování jeho otce nevadilo, ale Adam z něj byl rozhodně vykolejený víc.
"Promiň mi to všechno, to chování všech, nemyslel jsem to zle," pokračoval. I kdybych mu teď řekl cokoliv, stejně si bude myslet svoje. "Všechno mi to posrali."
"Nic si z toho nedělej," dotkl jsem se jeho tváře a on se opřel do mojí dlaně, "všichni se s tím jednou musí smířit. Prostě jsme spolu, tečka. Nemůžou nám to vzít, nebo ano?"
"Ne, ale... já nevím, chovám se jako idiot," podíval se na mě. Zakroutil hlavou sám nad sebou a šel si sednout na postel. Sedl jsem si vedle něj a objal ho okolo širokých ramen. Natáhl jsem se k němu a obdaroval jeho líčko několika polibky.
"Adame, prosím, nenech si pokazit náladu. Nepotřebujem povolení ostatních, nepotřebujem názory ostatních... jsme jak z nějakého románu, dva bojovníci za lásku i přes nenávist ostatních," zamyslel jsem se. Podíval se na mě jako na blázna a pak mě objal nazpátek.
"Říkal jsem ti už, že jsi nejlepší?"

***
"Proč nikdy neřekneš: miluju tě?" zeptal jsem se opatrně. Zakroutil nade mnou hlavou a povrchně se uchechtl. Au, to zabolelo. Se zklamaným výdechem jsem sklopil pohled. "Někdy je možná lepší se neptat," zamumlal jsem si pro sebe.
"Tommy, víš-"
"Protože já ti často říkám, že tě miluju. Protože tě miluju, překvapivě. Ale ty to nikdy neřekneš a prostě... u tebe nikdy nevím, na čem jsem," postěžoval jsem si. Adam mě chytil za zátylek a znova mě přitáhl do mokrého polibku. Oplatil jsem mu ho, ale odstrčil jsem se od jeho hrudě, abych mohl pokračovat.
"Myslím to vážně!" vyjekl jsem na něj, trochu naštvaně. Nikdy nic neříká a myslí si, že vše vyřeší osaháváním, to určitě, to uhodl. Založil jsem si ruce na hrudi a čekal. Adam se na mě chvilku díval, než ze sebe konečně něco dostal.
"Miluju tě, love, ani netušíš, jak moc," přejel mi dlaní po tváři a já se do ní s malým úsměvem opřel. Sledoval jsem, jak se mu pohybují rty, když mluví. Zněl jako nejjemnější verze jeho samotného, tak upřímně a čistě. A i když mohl říkat lži, oči by ho prozradily. V očích se mu ale tentokrát neodrážel žádný vztek, žádný posměch, ani nic falešného.
"...ale nechci ti říkat prázdná slova."
Nerozuměl jsem mu. Jak mohl znít takhle a myslet si, že říká něco bezvýznamného?
"Jsou to jenom slova," pokračoval, "ale teprve skutky se počítají. Jenom nějaká blbá věta, to ti může říct každý. Chci, abys je ode mě cítil, ne jenom slyšel."
V jenom momentě mě to mrzelo, zároveň jsem ho ale chápal. Mohl by mi vykládat, jak mě nekonečně miluje, ale co z toho, kdyby mě při první hádce opustil? Snažil jsem se všechno vidět z jeho strany. On přemýšlel jinak, praktičtěji. Já jsem z nás dvou byl ten zasněný, co chtěl slyšet prázdná slova, jak by řekl Adam.
"Rozumím tomu, ale stejně..." kývl jsem hlavou, abych mu naznačil, co myslím. Sladce se usmál a začal mě škádlit: "Fuck, ty chceš tu romantiku a ty slaďárny!"
Kousl jsem se do rtu s rostoucím úsměvem a pokrčil rameny. Špitl jsem, že možná.

"Okay, okay, něco hezkého ti řeknu," naoko otráveně si mlaskl a začal dělat, že hrozně přemýšlí, co mi poví. Chtěl jsem ho praštit, ale to bych ho vyrušil.
"Ono to je těžké, co když v tom budu špatný?"
Zvedl jsem nechápavě obočí a snažil se zformulovat otázku, přičemž jsem si pomáhal zmateným pohybováním rukou okolo sebe: "Jak můžeš... pokazit... kopu sladkých řečí?"
"Já nevím, nikdy jsem to nedělal," přiznal. To ti tak věřím, lásko.
"Nikdy neřekls nic romantického," opakoval jsem, aby si uvědomil, jak nedůvěryhodně to zní. Olízl si spodní ret a spokojeně doplnil: "Ne, nikdo jiný, než můj nádherný, úžasný kluk, si to totiž nezaslouží."
"Bože, jde ti to," zasmál jsem se a na chvilku se v rozpacích podíval pryč. Hrál jsem to na klid, ale ve skutečnosti jsem měl v břiše nejmíň tisíc motýlů. Adam mě jednoduchým pohybem dostal pod sebe a najednou se lokty opíral vedle mojí hlavy. Ležel jsem pod ním a sledoval, jak je krásný.
"A miluju tě. Možná to ode mě zní fakt nepřirozeně, ale kurva, tak šíleně tě miluju," usmíval se nad svými vlastními slovy, " i kdyby nás mělo dělit cokoliv, vždycky budu tvůj."
"Okay, už se červenám," odhrnul jsem spadené prameny vlasů z jeho obličeje a přitáhl si ho do polibku. Adam mi věnoval několik na rty a poté začal sestupovat k mojí čelisti a krku. Snad si nevšimne té jizvy uprostřed krku.
"Jsem hrozně šťastný," mumlal mezi líbáním mojí kůže, "že jsme se dali dohromady."
Věděl jsem, že se musí přemáhat, aby něco takového vůbec vypustil z pusy. Znělo to tak dobře, že jsem si prostě nepřipouštěl, že jsem ho k tomu vlastně donutil.

Jeho ruce putovaly dolů po mé hrudi až k lemu mého trička, které mi skoro bez přestávky přetáhl přes hlavu. Nepřestával mě obdarovávat polibky.
Nadechl jsem se a bez rozmyslů taky sáhl po jeho tričku. Pokud jsme měli být svlečení, tak jedině oba.
Jakmile ucítil, že ho svlékám, usmál se do mých rtů a začal spolupracovat. Společně jsme svlékli i jeho. Znovu si prolíbal svoji cestu, kam potřeboval. Zastavil se u mojí bradavky a jemně ji stiskl v zubech, přičemž se mě pokoušel sledovat. A znovu to přišlo, ta nekonečná nervozita a stres. Sevřel se mi krk, ale snažil jsem se, aby to nepoznal. Alespoň se mi už netřásly nohy, za to srdce mi bilo jako o závod.
"V pohodě?" Znovu ten starostlivý hlas, který mě dostával do kolen. Přikývl jsem - momentálně jsem nějak neměl na to, abych vyplodil lepší odpověď.
Cítil jsem teplý dech na svojí hrudi, když se pomalu přesouval k druhé. Nevěděl jsem, kam s rukama, takže jsem mu je v panice vsunul do vlasů. Jakmile mi skousl druhou bradavku, naskočila mi husí kůže.
"A-Adame."
Podíval se na mě a na moment se kousl do piercingu ve rtu. Oči mu ztmavly s narůstajícím chtíčem a já se opět začínal bát. Rozhodně jsem nebyl připravený, ale chtěl jsem ho.
"Je to dobré?"
Zaváhal jsem, ale stejně nejistě odpověděl: "Mhm." Na to jsem mu projel vlasy svými prsty. Věnoval mi poslední povzbudivý pohled, než se opět sklonil. Jel špičkou jazyka dolů, nebezpečně dolů. Do toho stíhal jezdit rukama od mých boků až ke stehnům. Trhaně jsem se nadechl, piercing v jazyku zavadil o můj pupík. Žilami mi najednou proudilo víc krve, víc horké, než kdy předtím. Opatrný dotek na vnitřní straně mého stehna se pomalu dostával blíž.
"Řekni, kdyby ti něco bylo nepříjemné, yeah?" promluvil tiše. Doufal, že nic neřeknu, věděl jsem to. Divil jsem se, že mě vůbec chce, že mu tohle tělo přišlo atraktivní, že i po mém včerejším vyvádění mu nepřijdu absolutně nechutný. Všechny myšlenky se mi honily hlavou, ale zastínil je jenom jeden pocit. Ten, co směřoval přímo do slabin - chtíč.
Adamova ruka se přesunula mezi moje stehna. Přejížděl tam a zpátky, vzrušení a tíha vzduchu v místnosti rostla. Mírně jsem se pohnul proti jeho ruce a přivřel oči. Z úst mi skoro vyšel vzdech, ale zadržel jsem ho. Druhou rukou mi začal rozepínat kalhoty.

A najednou mě znovu přepadla vlna strachu.
"Ne," zakroutil jsem hlavou a odtáhl Adama od sebe.
Těžce si povzdechl, spadl čelem na můj podbřišek a promluvil: "Okay, nebudem to dělat, chápu." Přikývl a okamžitě se mě přestal dotýkat. To zklamání a frustraci v hlase skrýt nemohl, i kdyby se snažil sebevíc. Nikdy mě nechtěl nutit, nikdy nechtěl, abych se necítil stoprocentně spokojený a já si ho za to nesmírně vážil. Ale sakra, chtěl jsem ho. Mozek mi říkal, že tohle ještě ne, ale tělo tvrdilo něco jiného.

Posadil se na kraj postele a promnul si spánky. Ležící na posteli jsem sledoval, jak se mu hýbají svaly, jak mu tetování na zádech ještě přidávají na kráse. Pohledem jsem přejel po svém rozkroku, který vypadal, že se jen tak neuklidní. Sebral jsem se, přilezl po čtyřech za ním a s poslední kapkou odhodlání začal líbat stranu jeho krku. Rukama jsem mu zezadu vjel na hruď.
"Fuck, Tommy, nemáš ani potuchy, kolik věcí bych ti chtěl udělat," zavrčel, přičemž trochu naklonil hlavu, aby mi vyhověl. Dlaněmi zakryl moje a propletl si se mnou prsty.
"Můžeš se mě dotýkat," zašeptal jsem. Do tváří se mi vlila červeň a uvědomoval jsem si, jak trapný se mu musím zdát. Dělal jsem si jenom ostudu.
Jeho dech překvapivě taky o něco zrychlil. "Přes oblečení?"
Nervózně jsem si odkašlal.
Znovu v klidu, starostlivě promluvil: "Jestli se na to necítíš, love,-"
V tu chvíli jsem se na to prostě vykašlal. "Jsem kvůli tobě tvrdý víc, než jsem nervózní," přiznal jsem upřímně.
"Hah," pousmál se, stále zády ke mně, "mám tě udělat, ale nesundat ti u toho oblečení, chápu to správně?"
Odmlčel jsem se a stáhl svoje ruce zpátky. Možná tohle byl blbý nápad. Možná bych se měl sbalit a utéct. Teď si myslí, že jsem trapný a idiot a asi umřu jako panic. Jo, určitě si to myslí. Tak jo, hlavně v klidu, vysvětlím mu to, sbalím se a-

"Yeah, to zní jako kink, jsem pro," otočil se a znovu se na mě vrhl. Tentokrát s větším rozpálením. Líbal mě vášnivěji, jazykem se probíjel do všech koutů mojí pusy. Všechno bylo žhavé, položil mě pod sebe a ještě chvíli nás držel v polibku, než se odtáhl pro vzduch. Posadil se obkročmo kousek od mých boků a hned se ujišťoval, jestli není moc těžký. Zatřásl jsem hlavou jako nesouhlas.
Adam se ze svého místa sklonil, políbil mě a do mých rtů řekl: "Jsi perfektní, miluju tě."
Nestihl jsem mu odpovědět, než se začal znova věnovat mému rozkroku.
"A-ah, mhm, taky tě miluju," vydechl jsem a položil svoje ruce na jeho stehna. Tenhle pocit mě nutil přivírat oči a vzpínat se proti jeho dlani. Chtěl jsem víc toho tření, snažil jsem se mu dát najevo, že by mohl ještě zrychlit. Marně. Všiml jsem si, že Adam se dost vyžívá v tom, jak mě má omotaného okolo prstu. Modré oči se širokými zorničkami mě bedlivě sledovaly. Každý můj skousnutý ret, zaklonění hlavy, zarytí nehtů do všeho, co se mi naskytlo pod rukama.

Netrvalo mu to ani pár minut a naprosto mě měl. Měl jsem rozkrok tvrdý jako kámen a moje povolnost udělat cokoliv pro další dotek vzrůstala. Roztával jsem pod jeho rukama. Adam samozřejmě těžil ze situace co nejvíc a snažil se mě přivést k šílenství - když zrychlil, hned zas zpomalil.
"Fuck, jsi tak sexy."
K tomu všemu ještě přidávalo to, jak mluvil. Cokoliv, co řekl, do mě poslalo další vlnu vzrušení. Prohnul jsem se proti němu a znovu zvrátil hlavu dozadu. Snažil jsem se držet, už poněkolikáté jsem zaryl nehty do jeho jeansů. Nemusel jsem ani nic říkat, aby poznal, že jsem blízko. Otevřel jsem oči. Jeho andělský obličej mě k vrcholu doháněl ještě víc. Všiml si, že ho pozoruju. Spokojeně se usmál, sklonil se a zrychlil. Chtěl jsem sténat, celé tělo v extázi, ale nenechal mě. Spojil naše rty a vzal mi možnost být hlasitý.
"Já-" zamumlal jsem. Ani jsem nevěděl, co mu chci sdělit, ale rozuměl. Párkrát mě políbil na tvář a pokračoval k uchu.
"Chci tě kurva roztrhat na kusy," zavrčel mi do ucha a zkousl mi ušní boltec. Tím mě naprosto odrovnal. Se skousnutým rtem a zavřenýma očima jsem se udělal do svých boxerek. Všichni motýli se mi rozletěli v břiše a elektřina pulzovala celým mým tělem. Adam sice zpomalil, ale ještě pár vteřin nepřestával. Na to jsem se pod ním propnul jak luk. Když se mě dost nabažil, přestal.

"Veselé Vánoce, hottie," zasmál se a opřel čelo o moji tvář. Cítil jsem se mnohem líp, než předtím. Jako bych mu mohl víc věřit. Možná jsem se zamiloval ještě víc, protože mě udělal tak dobře... každý můj přechozí orgasmus byl jenom slabý odvar tohoto.
S malým smíchem jsem vydechl a konečně se na něj podíval. Chytil jsem ho za tváře a něžně ho políbil. Nemohl se přestat usmívat, což mě donutilo taky zvednout koutky úst. Rozpojil naše rty a podíval se na mě.
"Miluješ mě teď ještě víc, Ratliffe?" položil mi otázku jako vytaženou z mých myšlenek. Pozoroval jsem každou pihu na jeho tváři, tetování na krku, piercing ve rtu... bože, mám takové štěstí, že zrovna mně se podařilo ulovit takový poklad. Můj potetovaný anděl.
Pohladil jsem ho a odpověděl: "Myslím, že už to víc nejde."
Znova mě chtěl strhnout do líbačky, když v tom se otevřely dveře. Stáhly se mi snad všechny orgány v těle. V téhle poloze nás fakt nemusel nikdo vidět - oba bez trička, Adam na mně a já čerstvě po té největší explozi.
"Pardon," zabreptala osoba a rychle zavřela. Sám jsem nepostřehl, kdo to byl. Adam se ani neohlédl, kdo nás přišel navštívit. Jenom se začal tiše smát.
"Fuck, moje skvělá mamka," vydechl pobaveně. Jakmile mi tuhle informaci oznámil, viděl jsem se v pekle. Tváře mi zčervenaly nejvíc, co se dalo a měl jsem chuť se schovat.
"Proboha," zděsil jsem se, přičemž se Adam dobře bavil. "Tvoje mamka mě viděla- nás- jako- právě jsem se- a ty jako- přestaň se smát, teď se jí nemůžu ani podívat do očí!"
"Vypadáš při orgasmu tak sexy, asi se taky chtěla přijít podívat," pokrčil rameny. Natáhl jsem ruku a praštil jsem ho.
"Nebuď nechutný a nemluv o tom, už před tebou se stydím a teď ještě tvoje mamka... ugh!"
"Uklidni se, babe," pokusil se mě trochu zklidnit, "nedělali jsme nic nelegálního, prostě jsem tě udělal, nic se neděje." Mlčel jsem.
"Budu se jí vyhýbat a předstírat, že jsem slušný křesťan a že tě vlastně ani neznám, amen," zakroutil jsem hlavou. On se zase jenom zasmál a ještě jednou mě políbil.

Bylo mi blbé od sebe Adama odhánět, ale vlhko v boxerkách se mi fakt nezamlouvalo. Opět, jako by mi četl myšlenky - slezl ze mě a vstal z postele. Teprve když procházel a já si ho mohl prohlédnout, všiml jsem si, že je taky tvrdý. Než jsem stihl přestat zírat, bleskově se otočil s krabicí kapesníků v ruce a s nabídkou: "Jsem ochotný to uklidit za tebe," rozverně mával s kapesníky před sebou, "a pak můžem dát druhé kolo. Předpokládám, že by ti to nevadilo, vzhledem k tomu, jak na mě zíráš."
"Nezírám," bránil jsem se okamžitě, "já jenom... nezírám." Překvapilo mě to. Nemyslel jsem si, že bych pro někoho mohl být přitažlivý, že bych mohl někoho... vzrušovat? Nedokázal jsem si představit, jak velký musí být. Bude mě to bolet? Záleží bolest na velikosti? Ugh, je tak sexy a já tak trapný, že se neumím přemoct a nechat ho mě prostě ošukat... Ale zase- bolelo by to. Nemůže mě jako - roztrhnout... nebo poškodit, nebo něco?

"Yeah, fuck, fakt zíráš," rozesmál se, čímž mě vytrhl z myšlenek. Několikrát jsem zamrkal a zatřásl hlavou. Sakra.
"Myslel jsem jako, umh, není ti to... já nevím, nepříjemné?" koktal jsem. Uchechtl se a hodil po mně celou krabici s kapesníky. Sotva jsem ji chytil, než by mě praštila do obličeje. Chtěl jsem, ale nešlo mi odtrhnout zrak od jeho... mužství.
"Za chvilku se dám dohromady," mrkl na mě, "ale kdybys mě toho chtěl zbavit vlastnoručně, nebráním se."
Chtěl jsem ho toho zbavit sám? Ano. Přemohl mě strach z toho, že nebudu dost dobrý a naopak až moc trapný? Ano. Povzdechl jsem si a taky vstal.
"Umh, promiň," zabreptal jsem a zamířil do koupelny. Adam po mně s hravým mrknutím ještě hodil nové boxerky. Zas a znova jsem to pokazil na plné čáře.
***
Ráno jsem se probudil na můj vkus až moc pozdě po Adamovi. Rozhlédl jsem se totiž po pokoji a on nikde nebyl. Nahlédl jsem přes sklo na balkón - seděl tam. Přesně, jak jsem předpokládal. Závislák.
Už jenom samotný pohled na něj mě nutil se chichotat jak puberťačka. Asi si myslel, že ho v noci neuslyším, ale to se šeredně mýlil.
Viděl jsem, jak zadusil cigaretu. Rychle se vrátil dovnitř, tu zimu venku jsem cítil i za něj.
"Dobré ráno, boyfriend," řekl a vzal si balík žvýkaček. Jednu vytáhl a dal si ji do pusy.
"Dobré. Nejsi jediný, kdo vstává brzo, hm?" střelil jsem očima po jeho rozkroku. Zakroutil hlavou a nechápavě odvětil: "Nevím, o čem mluvíš, ale byla to fakt špatná slovní hříčka."
Prstem jsem mu naznačil, ať jde blíž. Počkal jsem si, až se dostatečně skloní a pošeptal mu do ucha: "Slyšel jsem, jak sis v noci dělal dobře vedle mě."
Neřekl ani slovo, ale pohotově do mě strčil tak, že jsem spadl na záda do postele. Rozesmál mě. Najednou se z něho stal ten stydlivý, jak roztomilé.
"Drž hubu," mumlal dotčeně a odstoupil ode mě dál. Kousl jsem se do rtu a hravě se na něj ušklíbl.
"Kdybych neměl ranní dech, šel bych ti dát pusu," oznámil jsem upřímně. Adam se na mě chvíli díval a předstíral, že ho ještě nepřešlo uražení, ale nakonec se zasmál.
"Nesměj se mi. Potřeboval jsem se nějak... uvolnit," protočil očima, "kdyby ses staral o důležitější věci, než je moje masturbace, udělal bys líp!"
"Jo, jasně, uvolni se, babyboy," vyplázl jsem na něj jazyk a odebral se ven z pokoje.


Šel jsem si vyčistit zuby a hned potom, co jsem prošel dveřmi zpět do pokoje, na mě vybafnul Adam s velkým předmětem v ruce. Počáteční šok pominul a já se začal uvnitř radovat jako dítě.
"To nemyslíš vážně," nevědomě se mi objevil úsměv od ucha k uchu, "kytara?!"
Vypadal šťastně i za mě. "Líbí se ti? Měla by, konzultoval jsem to tam s něma snad dvě hodiny."
Místo svého dárku jsem jako první zamířil k němu, abych ho objal.
"Oh můj bože, Adameeee," protáhl jsem radostně a tiskl ho k sobě. Až uvidí dárek ode mě, rozhodně tak uchvácený nebude.
Vzal jsem si svoji novou kytaru a podíval se na ni ze všech stran. Zezadu ji zdobil malý vyrytý citát.
"Musica delenit bestiam feram," přečetl cizím jazykem, "music soothes the savage beast."
"Woah," divil jsem se nad citátem, "tos vymyslel sám?" Zakroutil hlavou a dodal, že by si přál, aby ano.
Mezi mým prohlížením kytary na mě vytáhl ještě malou krabičku.
Nervózně jsem se smál a přitom mluvil: "Jestli si teď klekneš-!"
"Jestli si teď kleknu, určitě to nebude na žádost o ruku," mrkl na mě flirtovně a mně okamžitě došla ta narážka. Spolkl jsem svoje další poznámky. Trochu se mi ulevilo, ale zároveň mě zamrzelo, že by mě jako vůbec nechtěl požádat o ruku.... Setřásl jsem myšlenky a otevřel krabičku. Na červeném polštářku se leskl stříbrný šperk s písmenem A visícím uprostřed.

Polil mě studený pot. Očima jsem zamířil ke svojí bundě, ve které jsem schovával svůj dárek. Kurva, do prdele, co teď?!
"Chtěl jsem si tě trochu označkovat," doplnil svůj dárek. Neměl jsem slov. Stresoval jsem.
"Okay," vydechl jsem a zamířil ke svojí bundě. Zahlédl jsem, jak Adamův potěšený výraz zmizel. Asi jsem ho vyděsil, chudák.
"O-kay, víš, že si nemůžu dovolit všechny ty grandiózní věci, které by sis zasloužil mít," začal jsem opatrně, "ale napadla mě zrovna jedna milá věc ke koupi a... tebe očividně napadlo to samé."
Oficiálně jsem stresoval. Stáhl se mi žaludek, krk a mírně se mi rozklepaly ruce. Naštěstí to nepoznal.

"To si děláš srandu, mám T?" zeptal se nadšeně a otevřel krabičku. Trochu mě zmátl - čekal jsem, že bude zklamaný, že jsem nekreativní a vlastně švorc. Stres ze mě ale najednou opadl - fakt se mu to líbí?
"Měli jsme stejný nápad, sluníčko!" objal mě okolo pasu a zvedl mě do vzduchu. Sice jsem nerozuměl jeho reakci, ale bylo to krásné. "Tohle je tak hloupé, ale miluju to!"
Neměl jsem slov. Můj chlap byl oficiálně to nejlepší, co jsem mohl v životě mít. Ne jenom kvůli tomu, že jsme spolu chodili, ale celkově. Nenašel bych lepšího kamaráda, lepšího parťáka.
Pustil mě na zem a poprosil mě, abych zapnul jeho náhrdelník. Chvíli jsem ho obdivně sledoval a pak mě zasáhla nová myšlenka - začal jsem opravdu, opravdu z hloubi duše doufat, že přes to všechno vydržíme spolu.
"Romantické. Mám tě jako... blízko srdci, nebo tak někde," oznámil.
"Ještě minulou noc jsi mě chtěl roztrhat na kusy a najednou jsi do romantiky?" popichoval jsem ho. Nahodil znovu ten hraný, dotčený pohled. "Nekaž mi to, love."
Zvedl jsem ruce v obranném gestu a nechal se stáhnout do polibku.
Mezi zuby na moment podržel můj ret. Pustil ho a promluvil: "Miluju tě."

__
OH
MY GOD
:dd děkuju Vierce, že mi dává chuť žít a psát dál protože upřímně, bez ní byste si fakt počkali.
už to píšu tak druhý týden a mám pytle pod očima jak mýval.
je mi líto toho chaosu v tomto partu, ale prostě jsem potřebovala nějak přeskočit
nezáživné části
thanks for your support and patience
please love me
-love, khaleesi
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 17. listopadu 2017 v 21:18 | Reagovat

Ty dva jdou tak zlatý ale otce Adama bych nakopala. :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama