MATE x 26

17. listopadu 2017 v 13:57 | Khaleesi |  MATE
"I love you."
1/2


Rakovina není jenom ztrácení vlasů, třepení nehtů a občas nějaká ta zácpa, nebo naopak průjem, jak jsem se dočetl. Není to padnutí svému milému do náruče, když organismus vyvádí. Rakovina je kurva. Je vyčerpávající, zničující, těžko porazitelná. Chemoterapie by měla pomáhat, ale některé vedlejší účinky se zdají pomalu horší, než sama nemoc. Není nic romantického na probděné noci, strávené čekáním, kdy mu stoupne teplota, kdy se mu udělá špatně, kdy se mu bude špatně dýchat... Nemůžu nic dělat. Musím jenom čekat a doufat, že se mu udělá líp.
Po několikátém vyneseném kbelíku s obsahem Tommyho žaludku jsem už nemohl myslet čistě. Cítil jsem svoje víčka klesat, ale mozek mi stále připomínal, že nemůžu spát. Ne, protože bych nechtěl, ale protože na to teď nebyla správná chvíle. Tommy měl druhý den po chemoterapii, takže se cítil pěkně na hovno. Zimnice, teplota, třesavka. Chodil na chemo jen jednou za měsíc, ale stejně ty dva dny nevolnosti po ní byly opravdu o nervy. On možná byl zvyklý, posledních sedm měsíců si tímhle procházel sám. Měl jsem svoji premiéru, rovnou před Vánoci. Hezký dárek.

"Kolik je hodin?" zamumlal, když vyšel z koupelny, celý bledý, kruhy pod očima. Chvíli jsem se na něj díval, neschopný se pohnout a vzít do ruky mobil. Byl jsem tak unavený z několika posledních hodin.
"Něco po půlnoci," vydechl jsem těžce a líně mávnul rukou, abych mu naznačil, co chci říct, "převlékni si tričko."
"Oh, jo, promiň," zakroutil jemně hlavou a vysíleně ze sebe stáhl kus pozvraceného oblečení. Jo, kromě všech výkyvů teplot jsme tu měli ještě to nekonečné zvracení. Nemyslím si, že jsem někdy byl tak hotový - a ani ne tak fyzicky, jako mentálně.

Trhaně se nadechl, opřel se zadkem o komodu a pomalu promluvil: "Jdi domů, Adame."
"Co? Ne, ne," protřel jsem si oči, "pomůžu ti." Zívl jsem si a povzbudivě se na něj pousmál, aby viděl, že to myslím vážně. Tommy zavřel oči a vyšel z něj povzdech.
Podíval se na mě, v jeho očích se zaleskly zadržované slzy: "Nemůžeš nic udělat." Mlčel jsem.
Posunul jsem se na kraj postele a chystal se vstát - než mě zastavil. "Nechoď moc blízko koupelny, hrozně to smrdí."
"Pojď si lehnout," naznačil jsem malým poklepáním na postel. Odmítl.
"Já smrdím taky," zakroutil hlavou.
"Každý někdy zvrací, nevadí mi to-" Zkusil jsem ho ujistit, že jsem v pohodě, ale přerušil mě.
"Ale mně to vadí," řekl rázně. Nechápavě jsem se na něj podíval, i když netuším, jestli mě pochopil. Přes můj strhaný obličej asi nešlo poznat, jak se tvářím. Nic neříkal.
"Řekni, že mě tu nechceš a já odejdu. Respektuju tě, jenom tě v tom nechci nechávat samotného," pokračoval jsem. Založil si ruce na hrudi a zamyšleně se díval do prázdna. Yeah, vyhýbal se očnímu kontaktu. Možná proto, abych nepoznal, že se mu slzy prodraly na povrch. Pomalu stékaly po jeho tvářích.
"Tommy."
"Já vím, já vím!" Odbyl mě. Pozoroval jsem, jak si hraje s nehty. Ubíjela ho každá maličkost - i to, že už si je nemohl lakovat. Moc měkké, prý by nezvládly odlakovač. Prohlížel si svůj poslední, úhledně nalakovaný malíček. Na něm se zatím celkem obstojně držel černý lak.
Ani ne pět vteřin na to už měl obličej skrytý v dlaních.

Rázem jsem překonal svoji únavu. I kdyby mě těch pár metrů k němu mělo porazit, musel jsem ho jít alespoň obejmout.
"Love," vyskočil jsem ze svého místa a rozešel se k němu. Přiblížil jsem se, ale odstrčil mě.
"Nechoď ke mně!" štěkl po mně mezi slzami. Zvedl jsem ruce do úrovně ramen na znak, že chápu, že se vzdávám. Stejně jsem zůstal stát na místě, na které mě strčil.
"Vím, že jsi unavený," mluvil jsem opatrně, "ale sám jsi říkal, že to přejde. Jdi si lehnout, ráno na tom budeš líp, budu s tebou a-"
"Nechci, abys tu byl, Adame," promluvil do podlahy, kam se momentálně díval, "mohl bys odejít?"
"Yeah," zašeptal jsem a přikývl. Bez dalších otázek jsem si oblékl skinny a hodil na sebe mikinu a bundu.
"Nechci, abys mě viděl takhle a cítil... mě a musel se o mě starat a taky je mi úplně do breku, když vidím, jak se na mě díváš bez toho, abys mohl cokoliv udělat, a sráží mi to chuť se léčit dál a nutit tebe i sebe procházet tím znovu a znovu, možná by bylo lepší to prostě nechat a smířit se s tím, že prostě půjdu pod kytky," vyhrkl. Pomyslný kámen se mi objevil v hrudníku vždy, když mluvil o smrti, když neměl další motivaci, kdy se chtěl vzdát. Otočil jsem se na něj a zeptal se: "Chceš na tohle nějakou odpověď?"
"Já nevím, co chci!" Zoufalství. Slyším ti to v hlase. Ani nevíš, jak ti chci pomoct.

"Neber ohled na mě, Tommy. Já zvládnu všechno, ty se soustřeď na sebe. Ty sám jsi nejvíc důležitý, abys mě sílu se s tím prát, abys to nevzdal... fuck, abys přestal mluvit o smrti. Půjdem přes to téma ještě hodněkrát, já vím, ale ty neumřeš."
"Nemůžeš to vědět, prostě jdi," procedil mezi zuby, víc smutně, než naštvaně. Už plně oblečený jsem znovu přišel k němu a přes jeho malé protesty si ho přitáhl k sobě. Hlavu opíral o moje rameno a já ho dlaní jemně pohladil po hlavě. Na to se ošil, ale nic nenamítal.
"Jeď opatrně, baby boy," vydechl. Dal jsem mu malou pusu na spánek. Promluvil jsem do jeho kůže: "Zvládneš to sám, jsi si jistý?"
"Mhm, jdi, než ti pozvracím nohy. Atraktivní, že?" s ironickým posměškem si setřel slzy.
Neodpovídal jsem na jeho poznámku sám na sebe a raději přesunul zájem na podstatnější věc: "Na stole máš prášky a vodu, dej si je a zkus je udržet v sobě, měly by zastavit to zvracení. Kdyby cokoliv, fakt cokoliv, piš mi, volej mi, hned jsem tady, okay?"
"Dělám to už víc jak půl roku, já to všechno vím," připomněl mi, "ale děkuju. Jdi, ať se na zítřek alespoň trochu vyspíš."
Zakroutil jsem hlavou a pohladil ho po tváři: "Fuck, jsi úžasný."
"Ugh, mlč, lháři," mírně se pousmál, "měj se, Mitchie." Zamával mi a já se dal k odchodu.
Za dveřmi jsem ještě slyšel, jak na mě volá: "Napiš mi, až dojedeš! Miluju tě!"
*Tommy Joe L...Ratliff
Podíval jsem se na mobil. 24. prosince, čtvrt na jedenáct dopoledne. Za noc jsem se probudil ještě jednou, pak jsem naštěstí usnul a díky bohu se ráno zase probudil. Cítil jsem se o sto dvacet procent líp, jako bych minulou noc celou neproběhal do koupelny a zpátky. Zdál se mi celkem hezký sen. Asi mi moje tělo vynahrazovalo to, jak se mnou mává. Mimo ostatní věci mi ještě přišlo několik zpráv na facebooku od mého chlapa. Otevřel jsem chat a postupně pročítal každou z nich.
A-damn!: jsem doma v pohodě, snad už se cítíš líp, sluníčko. jsem na mobilu, kdyby něco, piš. Xx
A-damn!: Nepíšeš, tak asi zaspals. Myslím na tebe. Woah, to nepíšu moc často, važ si mě.
Půjdu na cigaretu a pak asi usnu, ale mám hlasitě mobil, takže piš, bae.
A-damn!: babe*
A-damn!: Ha, řekl jsem ti bae, tos ode mě nečekal, co? Dělám si srandu, krásně se vyspi xx
Další posílal až ráno.
A-damn!: dobré ráno, BAE. hezké vánoce nebo whatever, pro mě jsi stejně největší dárek ty.
A-damn!: zním kýčovitě, že? fuck, jsem takový kýč. Okay, okay, už přestanu. Stejně to nechápu- poslední věřící v naší rodině je babička, proč slavíme křesťanský svátek?
A-damn!: píše mi louise, jakože SERIÓZNĚ PLÁNUJE DVOJITÉ RANDE S DEBORAH A S NÁMA DVĚMA.
A-damn!: vezmi noah-kida a justina g. a můžem to rozjet v šesti. Ať ani nemyslí na to, že s něma někam půjdu. Trapní.
-rozhodně je mi líp, bae. zdálo se mi o tobě, ty křesťanský šestirandiči.
Nemusel jsem čekat dlouho na odpověď. Vypadalo to, že seděl u mobilu a čekal, až napíšu. Sladké.
Stále jsem se za sebe styděl. Zvracet mu tady a ještě ho nutit to odnášet... ne, takhle už mě nezažije. Radši si tím projdu sám, než abych ho od sebe dobrovolně odháněl. Stejně jenom čekám den, kdy se mu začnu hnusit...

A-damn!: hezké vánoce ještě jednou, můj oblíbený boyfriende! Je mi jasné, že se ti zdálo o mně, protože jsem ten nejlepší chlap pod sluncem.
-Zní to, jako bys těch boyfriendů měl víc a já byl tvůj oblíbený. Ale jo, taky jsi můj oblíbený.
Srdce mi bušilo o něco rychleji, když mi něco napsal, když říkal hezké věci, když se mě dotkl... ugh, miluju ho. Mimo to jsem se vždycky usmíval od ucha k uchu a červenal se jak puberťačka.
-Zdálo se mi o tom, že jsme spolu byli někde na lodi a ty jsi mi řekl něco o vojně a taky to, že mě miluješ, ale musíš do služby. Odešels do armády a nechals mě někde v přístavu, ale poslal jsi mi dopis a byly v něm tvoje...ehm, fotky.
A-damn!: yeah, moje nahé fotky. a pak ses několikrát udělal, protože jsem taaaak sexy, hm?
Nadechl jsem se a vydechl. Jak vůbec mohl myslet na sex, nebo podobné věci, když jsem mu v noci odhalil svoji plnou nechutnost...?
-Každopádně, ten sen pokračoval tím, žes mi řekl, jak mě miluješ. Jako, fakt řekl.
Hodlal jsem mu naznačit, že je mi trochu divné, jak nikdy neřekne miluju tě nazpátek. Doufal jsem, že pochopí můj náznak.
A-damn!: to musel být hezký sen, když jsem to teda... fakt řekl.
Pochopil mě. A obešel to.
-miluju tě, adame mitcheli lamberte.
A-damn!: ještě malá otázka - budeš dneska jenom s mamkou, nebo budeš se mnou?
-nebudu slavit vánoce. Je tu Keith a já ho nesnesu. Roztahuje se tu, jak kdyby tu žil odjakživa, přitom tu bydlí tak měsíc. Idiot.
A-damn!: přijď ke mně, jestli se už cítíš líp, sluníčko. MOŽNÁ jsem pro tebe něco koupil.
A-damn!: Což znamená, že jsem pro tebe určitě něco koupil, protože proč bych nerozmazloval svého kluka?
Moc dobře jsem věděl, že si nemůžu dovolit žádný dárek pro něho - momentálně jsem neměl žádné peníze. Předtím mi mamka občas půjčila, ale teď šlo všechno tomu houmlesákovi. Aby on si mohl koupit alkohol, aby si mohl koupit oblečení, aby mohli jít s mamkou na večeři... a já to mamce přál, z celého srdce. Přál jsem jí do života chlapa, přál jsem jí lásku a všechen luxus, všechno, co si kdy přála. Ne ale s Keithem. On jí nepřál nic dobrého a doufal jsem, že někde v hloubi duše to ví. Obíral ji o prachy a jenom jí využíval. A kvůli jeho alkoholismu jsem si nemohl ani půjčit na jeden dárek svému klukovi.
-Adame
-Promiň, je mi to trapné, ale nemám... prostě nemám peníze, vůbec žádné, abych ti mohl koupit dárek. Je mi to líto, baby boy.
A-damn!: Fuck, na to se vykašli. Prostě si tě přijedu odpoledne vyzvednout a pojedem ke mně, ok?
-Nemůžu se na to vykašlat, jsou to Vánoce.
A-damn!: vážně, nedělej si s tím hlavu, love. Oba víme, že nic, kromě tebe a cigaret nepotřebuju.
-Tímhle končím diskuzi, jdu vykrást banku, abych ti mohl sehnat alespoň maličkost. Uvidíme se později, babyboyyy.
Celou hodinu jsem se prohrabával každým koutem pokoje, každým šuplíkem, prošel jsem kapsu každé bundy, abych našel nějaké drobné.
"No tak, alespoň něco..." zašeptal jsem si pro sebe. Byl jsem připravený vyrazit, oblečený, dokonce jsem vymyslel, co mu koupím. Jenom ty peníze mi chyběly. Naštvaně jsem vzal mobil a vyrazil ven.
Měl jsem u sebe sotva půlku na to, co jsem plánoval. A ani můj nápad se mi nezdál dost dobrý pro něj. On si zasloužil naprosto všechno, to se ani za peníze nedalo koupit.

Z myšlenek mě vytrhla mamka, která mě zastavila uprostřed chodby. Naše konverzace se poslední měsíc neskládaly z víc, než třech vět. Podíval jsem se jí do očí a zeptal se jednoduché: "Co?"
"Tommy, vím, že to teď máš těžké, tak jsem ti chtěla říct dobrou zprávu," koutky jejích úst se zvedly v naději, že mě její dobrá zpráva taky potěší. Mlčel jsem, abych jí dal prostor mi tu skvělou novinu oznámit.
"Keith si našel práci!" oznámila s nadšením. Založil jsem si ruce a propálil ji pohledem. Úsměv jí pomalu padal z tváře.
"Mami, jsi si jistá, že si to nevymyslel?" ptal jsem se skepticky. Takhle Keithova práce mu určitě nespadla do klína jen tak. Mamka se, samozřejmě, zastala Keitha. Začala mi odporovat.
"On se změnil, Tommy. Není takový, jako předtím. Už... se nás nedotkne, slibuju," přikyvovala u toho, jako by ještě ujišťovala sama sebe. Neřekl jsem nic, kousl jsem se místo toho do vnitřní strany tváře.
"Jo... a... veselé Vánoce. Nevěděla jsem, co ti koupit za dárek, takže..." Vtiskla mi do ruky bankovku. Podíval jsem se do své dlaně a uvnitř zajásal. Měl jsem dost na Adamův dárek... ale co nějaký dárek pro mamku? Myslel jsem, že při naší finanční situaci ani nebudeme slavit Vánoce, natož tak si ještě dávat dárky.
"Děkuju. Ale proč mi to dáváš teď a ne až zítra, jak se to dělá vždycky?"
Nervózně si odkašlala, tikala pohledem všude okolo a zamumlala: "Zítra... nebude čas."
"Nebude čas?" zopakoval jsem. "Jedeme s Keithem na výlet, odjíždíme dneska večer," přiznala. Obrátil jsem oči v sloup a na scénu nastoupila moje hrdost - mám mamce vyčíst, že si mě chtěla koupit, abych jí odpustil, že se mnou nebude na Vánoce, ale vyjíždí si s tím debilem, nebo mlčet a vzít si peníze na dárek pro mého chlapa?
"Tommy, nezlob se, že tu s tebou nebudu jako každý rok. A peníze se vyřeší, neboj," mluvila opatrně, "Keith navrhl, že bys mohl taky přispět do domácnosti, když tu žiješ. Víš, je to těžké, táhnout to tu osamotě."
V prvním momentě jsem měl chuť ho jít praštit. Sám sem nedává ani hovno, jenom vyžírá a na mě bude házet, jak si mám najít práci? Ale zamyslel jsem se. Vlastně měl pravdu, devatenáct let tu žiju a dal jsem do domácnosti zrovna takové nic, jako on.
"Užijte si výlet," vydechl jsem s hraným úsměvem. Chystal jsem se ji obejít.
"Zítra budeš doma, nebo někam vyrazíš?"
Otočil jsem se na ni a slušně odpověděl: "Budu se svým přítelem, mami."
Zklamaně vydechla a věnovala mi skleslý pohled: "...Takže ty a ten Lambert jste spolu začali oficiálně chodit? Proč jsi mi nic neřekl?"
"Před měsícem," potvrdil jsem a pokračoval: "Víš, ty jsi dost zaměstnaná Keithem a... v podstatě jen Keithem."
"To není pravda. Keith není špatný, opravdu se změnil. Chodíme spolu i do kostela, měl bys někdy zajít s námi. To by ten tvůj nevychovaný hajzl nikdy neudělal, ten je pro tebe špatný a ty to víš. I Keith se mnou souhlasí, ta tvoje láska k němu ani není opravdová, jsi jenom poblázněný!"
"Ten můj má jméno, jmenuje se Adam," procedil jsem mezi zuby.
Zatnul jsem pěsti. Měl jsem chuť na ni zařvat, ať se konečně probere. Jak může mluvit o Adamovi jenom ve špatném, když její úžasný milenec by jí za první hádkou zlomil ruku... jak mi může kázat o tom, co by Adam udělal a neudělal, když ho vlastně vůbec nezná a vidí na něm jenom špínu - nikdy to nepochopím.
"Mám tě rád, mami," začal jsem po prodýchání mého návalu vzteku, "ale Adama mám taky rád a nemyslím si, že bych si měl vybírat mezi rodinou a rodinou. Nezajímá mě ani nejmenší detail čehokoliv, co říká Keith. Obtěžuje mě a obtěžoval mého přítele, tebe mlátil jak žito a mě vlastně taky, to mi stačí k tomu, abych si k němu zachovával pořád jenom nenávist."
"Miluju Keitha, proč to nemůžeš akceptovat?" zeptala se nechápavě. Nekřičela na mě, nehádala se se mnou, ale stejně se to ve mně vařilo.
"A já miluju Adama. Myslíš, že slepě zamilovaná žena a alkoholik se sklony k násilí je o něco lepší, než dva buzeranti? Můžeme se klidně vsadit, kdo bude mít zlomené srdce dřív." Mluvil jsem naprosto vážně. Přemýšlel jsem o ironickém úsměvu, ale ten se mi nehodil. Já to opravdu myslel do posledního detailu vážně. Nečekal jsem na její odpověď a jednoduše odešel. Tvořil se mi knedlík v krku, ale udržel jsem se a zahnal ho. Nenechám si dnešek zkazit.

***
Zazvonil jsem na zvonek Adamova domu. Venku byla pořádná zima. Když jsem se celý den potuloval po ulicích města, pořádně jsem promrzl. Nepsal jsem Adamovi, aby pro mě přijel, chtěl jsem ho překvapit. Blbé rozhodnutí, jít přes celé město pěšky v naprostém mrazu.
Dveře přede mnou se najednou prudce otevřely. Za nimi stála Ashley, se stejným pohledem, jaký mi věnovala vždycky. Uběhla dlouhá doba po její hádce s Adamem a stejně mi nikdo nevysvětlil, co se vlastně stalo a proč mě Ashley začala najednou nenávidět.
Po minutce trapného zírání jeden na druhého ze mě konečně něco vypadlo: "Ahoj, umh, je doma-"
Než jsem stihl domluvit, uviděl jsem jejího nádherného bratra, jak sbíhá schody tak agresivně, až skoro zakopl. Ve vteřině stál dole a odstrčil ji ode dveří se slovy: "Uhni, Ashley."
Doširoka jsem se usmál, když udělal posledních pár kroků ke mně a bosýma nohama vystoupil na studenou kamennou cestu před jejich domem. Všechno jenom proto, aby mohl svýma velkýma rukama stisknout moje tváře a políbit mě. Objal jsem ho okolo pasu a oplatil mu polibek. Adam se po chvilce odtrhl a obdivně zkoumal moji tvář. Pak mi dal ještě jednu malou pusu na tvář.
"Jak se cítíš, love?" zajímal se. "Taky tě zdravím, oblíbený boyfriende," odvětil jsem hravě, "je mi dobře."
Sladce se na mě usmál a pořád mi prsty hladil tvář. "Okay," řekl potěšeně.
"Mohli byste jako - potřebuju zavřít dveře!" protestovala Ashley, přičemž protáčela oči tak daleko, že si snad viděla i do hlavy. Asi to koluje v rodině.
"Potřebuju tě oficiálně představit, kromě mamky nikdo ani netuší, že jsme spolu," chytil mě nadšeně za ruku. Neměl jsem ani čas se vzpamatovat a už mě táhl dovnitř.
"To jsem ti tak chyběl?" vyhrkl jsem pobaveně.
"Hrozně, love." Adam mě opřel o zavřené dveře a znovu mě začal líbat. Stíhal mi při tom i rozepínat bundu a stahovat šátek z krku. "Fuck, jsem tak rád, že je ti dobře."

"Ehm, EHM," přerušilo nás hrané zakašlání. Žduchl jsem Adama do hrudě. Mně známý člověk stál v předsíni a ustaraně si nás prohlížel.
"Dobrý den," pozdravil jsem slušně Adamova otce. Nečekal jsem od něho vřelé uvítání, ale tak pohrdavě se na mě dívat nemusel. Jako bych se mu protivil - přitom kdysi neměl problém s tím, že mě Adam bral k nim domů anebo že jsme se vůbec kamarádili. Adamův výraz se rázem změnil ze šťastného v naprosto drsný. Otočil se na svého otce a ochranářsky si stoupl přede mě. Při tom si se mnou propletl prsty a stiskl mi ruku.
"Adame, ehm, no," začal promlouvat svému synovi do duše, "chápu, že jsi zamilovaný, ale nemyslím si, že je důležité, abys nám to cpal před oči-"
Adam dělal, jak se ho cizí názory vůbec netýkají a nikdy nehledí na nic, co ostatní říkají. Ve skutečnosti ho mrzelo, když zklamal někoho blízkého, když mu rodina nepřála a podobně. Radši by ale všechny emoce držel v sobě a hrál bezcitného, než aby si ostatní mohli ba jen pomyslet, že ho něco žere.
"Pojď, tati," Ashley drapla Ebera za paži a vedla ho směrem do kuchyně, "mamka potřebuje pomoct s... přípravou stolu."
Sice ho zmátla, ale stejně pokračoval s ní: "Ale stůl je už dávno připravený!"
"Jo, musíš ho... zkontrolovat, běž, běž," popoháněla ho do vedlejší místnosti. Než spolu zmizeli za dveřmi, Ashley se na nás otočila a mile se pousmála.
Oba jsme tomu nějak nerozuměli, ale neprotestovali jsme proti její změně chování.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 17. listopadu 2017 v 20:57 | Reagovat

Chudák Tommy ještě že má Adama. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama