MATE x 25

26. října 2017 v 23:44 | Khaleesi |  MATE
"The show's over."

"Vole, to je nechutný, má to jak koleno," zasmály se holky, co právě prošly okolo Tommyho. Sophomores, hádám. Hodil jsem po nich nepříjemný pohled. Jak mě míjely, ztichly, ale viděl jsem Tommyho, jak si otráveně nasazuje beanie zpátky na hlavu. Slýchal jejich poznámky už celý týden a vypadal, že ho to fakt přestává bavit. Při mém úchvatném a atraktivním belhání se k němu ze mě vyšel povzdech.
T si mě konečně všiml a rychlým krokem mířil ke mně. Už od pohledu šlo poznat, jak ho vytočily.
"Tommy-"
"Tak co mám dělat? Profesoři říkají, že mám sundat pokrývku hlavy v budově školy, ale když ji sundám, tak se mi zas všichni smějou. Idioti," naštvaně procedil mezi zuby. Rozhlédl jsem se okolo. Přemýšlel jsem, že bych mu třeba dal pusu, ale na to se na nás dívalo na můj vkus až moc lidí. Se slabým zakroucením hlavy jsem se otočil zpátky za něj.
"No jasně, lidi," založil si ruce na hrudi, protočil očima a odstoupil ode mě o krok dál.
Můj záměr rozhodně nebyl ho vytočit ještě víc. Zkusil jsem to neposrat a přiblížil se o něco málo k němu.
"Hey, můžem jít někam do většího soukromí." Yeah, přesně, zkusil jsem to - a posral to.
Tommy se na mě ironicky pousmál. Nestihl jsem se ani nadechnout, než na mě zvýšil hlas: "Jasně, ještě ty se za mě styď! Moc lidí tady, moc lidí tam, dívají se, NO A CO?! NO, tak jsem holohlavý, polibte si všichni prdel! NO, tak všichni čumí, protože jejich favorit Lambert je bu-"
"Přestaň na mě křičet," řekl jsem pomalu, monotónně, všechen klid v hlase. Tommy těžce vydechl a opravdu přestal. Cítil jsem ty zvědavé oči na nás, skoro jsem slyšel, jak si lidi šeptají. Nedíval jsem se na ně. Místo toho jsem pohledem propaloval Tommyho. On se na mě díval nazpátek, už s menším vztekem. Možná jsem se na něj díval až moc hnusně, ale nebyl jsem na něj naštvaný. Spíš mě zasáhlo to, že měl tu potřebu se vyřvat zrovna na mně.
"Nechtěl jsem-"
Otočil jsem se a prohlásil: "Show skončila, děcka!" Poté jsem se dal k odchodu.

"Adame, stůj, no tak." Okamžitě se za mnou rozběhl. Vešel jsem do jedné z prázdných tříd - zrovna do té, ve které jsme měli mít další hodinu. S ním stále v patách. Zavřel za sebou dveře a opřel se o ně.
"Baby boy, omlouvám se, nechtěl jsem-"
"Nezkoušej na mě baby boy, ty na mě nemáš co řvát," promluvil jsem nezaujatě. Sedl jsem si na lavici a věnoval mu ostrý pohled. Jako by nevěděl, že hezké oslovení na mě rozhodně nezabere.
"Nedělej z toho velkou aféru," odsekl mi. Ani ne dva týdny ve vztahu a už byl jakýsi oprsklý. Nevěděl jsem, jestli je to mnou, nebo tím, kolik stresu na něj dolehlo, nebo čímkoliv jiným, ale občas mě svým chováním fakt štval.
Nemusel jsem ani nic říkat a už se opravil: "Um, jo, to jsem si mohl odpustit…"
"Fuck, ani mě to od tebe nesere. Spíš mě to mrzí, jako, co jsem ti udělal, že se ke mně chováš tak hnusně?"
Tommy přišel ke mně a opatrně se posadil hned vedle. Zakroutil jsem nevěřícně hlavou a podíval se jinam. "Promiň. Vím, že to občas přeháním," uznal, "ale je toho na mě fakt dost."
"Ale to chápu!" vydechl jsem zoufale. "Ale proč si musíš vylévat zlost na mně? Podívej, rozumím tomu, že tě všechno štve. Dokonce bych ti pomohl, kdybys mi na každou otázku Co je? neodpověděl: Nic."
"Ty nemůžeš vědět, jaké to je, ty pořád máš vlasy!" osočil se na mě znova.
Použil jsem jeho vlastní taktiku - když to nejde slušně, budem na sebe štěkat. "Kdybych si oholil hlavu, cítil by ses líp?!" Stále jsem na něj ale nevyjížděl zdaleka tak, jako on na mě.
"Ne, ale ty tomu prostě nerozumíš! Ty jsi zdravý, chápeš?!"
Byl jsem v koncích - cítil jsem se jako největší debil. Možná jsem opravdu tak působil… ale fuck, moc mi nedocházelo, co ode mě chce slyšet.
"Co přesně ode mě chceš, Tommy? Je to všechno moje chyba? Říkal jsem ti, že ti seženu reálnou paruku, že v tomhle budu s tebou, že tě nenechám bojovat s tímhle vším samotného," natočil jsem se víc k němu. Rezignoval jsem na jakoukoliv rádoby hádku, na takový bullshit neplýtvám čas, ještě k tomu ve škole. Nastalo ticho.

"Já nevím, co chci… ty vlastně za nic nemůžeš, promiň. Začalo to prostě tou hlavou, teď si lidi ukazují na ještě víc věcí, než předtím, a už je mi to tu fakt trapné a vždycky to schytáš ty, opravdu promiň," promluvil rychle. Trhaně se nadechl a sklopil pohled k nohám. Přehodil jsem paži okolo jeho ramen a donutil ho posunout se blíž.
"Hey, nenech ty idioty tě rozhodit. Zvládli jsme to doteď, zvládnem to dalšího půl roku a pak už nás tu nikdo neuvidí, yeah?"
"Ale já už za ty roky mám fakt dost - a teď ještě víc, když jako… umírám," podotkl tiše. Vtiskl jsem mu malou pusu na spánek. Neudržel jsem se a znovu ho pokáral: "Neříkej to."
"Ale-"
"Shh," utišil jsem ho mezi polibky, kterými jsem obdarovával jeho tvář, postupně k jeho rtům, "nesnaž se se mnou bojovat."
"Fakt mě mrzí, že se k tobě chovám tak hnusně," pošeptal blízko mého obličeje. Jemně jsem zatřásl hlavou a políbil ho. Z naší malé bubliny nás vyrušilo zvonění na hodinu.
Vydechl jsem a okamžitě se pakoval na své místo - i přes moji velikou lásku k Tommymu jsem nepotřeboval, aby nás vidělo tolik lidí.

***
Školní den se pomalu krátil a pohled na Mette mi připomněl, že se blíží můj trénink motocrossu - a čím blíž byl, tím více jsem se cítil naštvaný. Musel jsem tam prostě nakráčet a odhlásit se - nebo alespoň tohle tvrdili doktoři. Mně se do toho ale nechtělo. Když přece nespadnu, nohu budu mít stále v pohodě… ugh, kurva.

"Adame?" zavolala na mě Melanie, když jsme vycházeli ven z učebny.
"Musíme si promluvit," pokračovala. Přikývl jsem a počkal na ni. Stoupla si naproti mně a zvedla ke mně pohled. Těžce si povzdechla a ztišila svůj hlas. "Já… měla bych se ti k něčemu přiznat."
"Poslouchám," popohnal jsem ji. Chtěl jsem vědět, co z ní vyleze za poklad.
"Tu antikoncepci jsem nevynechala jenom týden," přiznávala se postupně, "a neudělala jsem to jenom náhodou."
Svraštil jsem obočí. Pokud jsem to pochopil dobře, Melanie záměrně přestala brát prášky na delší dobu, aby mě na tom mohla nachytat? Ne, to snad ne, určitě má nějaké jiné vysvětlení.
S prosebným pohledem v očích pokračovala dál: "Prosím, než začneš křičet a nadávat… já vím, že to byl blbý nápad a mrzí mě to, okay?"
Místo odpovědi jsem se zaujatě zeptal: "O čem sakra mluvíš?"
"Tu párty jsem plánovala už delší dobu a napadlo mě, že si to nenecháš ujít… a taky mě napadlo, že se spolu vyspíme… a kdybych s tebou byla těhotná, udržím tě u sebe…" Lezlo to z ní jak z chlupaté deky, ale čím dýl mluvila, tím víc jsem měl chuť jí začít nadávat. Opravdu to všechno udělala proto, abych s ní zůstal? Ale proč, proboha?
"Ugh, je mi to fakt trapné," zabrblala, "prostě… potřebuju peníze a myslela jsem, že pokud budeš posílat peníze na naše dítě, mohla bych z toho něco odkládat."
Nezvyšoval jsem hlas, ale rozhodně jsem už neměl ten pohodový tón, jako předtím: "Melanie, co to má kurva být?! Myslíš, že pro tvoje prachy bych měl být otec nějakého děcka?!"
"Adame, je mi to fakt líto," omlouvala se znova a znova. Nezajímalo mě to. Byl to od ní fakt debilní krok. Děkoval jsem komukoliv, kdo zařídil, abychom žádné děcko neměli. Kdyby fakt byla těhotná, musel bych s ní zůstat po zbytek života v kontaktu - a to se mi zrovna dvakrát nechtělo a ani nehodilo.
"Já vím, že to bylo blbé, ale nějak se mi to vymklo a jsem-"
Utnul jsem ji krátkým: "Nezajímá mě to, rozumíš, Melanie?" Spíše jsem jí to oznamoval, než se ptal.
Trhaně vydechla. Nemohla se ani vzpamatovat a už jsem byl pryč - i s berlemi mi šlo dobře utíkat.
Yeah, to jsem si myslel, že uteču. O pár metrů dál mě zastavily cizí hlasy. Nerozpoznával jsem ani jeden z nich, tudíž jsem se automaticky tvářil otráveně. Pokračoval jsem v cestě a neohlížel se za voláním: "Hey, Lamberte!"
"Co kurva tentokrát?" protočil jsem očima. K mému překvapení přede mě naběhli dva naprosto cizí kluci. Vypadali tak na šestnáct, možná sedmnáct. Z přenosného repráku jim hrála hlasitá hudba, které jsem rozuměl asi každé páté slovo. Kalhoty spadlé až na kolena, oba vysmátí. Nic neříkali.
"Uhněte mi z cesty," zaprskal jsem na ně. Očividně jsem je tím probral. Jeden z nich si poupravil mastící se vlasy a hekl: "Hey, hey, slyšel jsem - haha, slyšel jsem, žes byl v nemocnici, vole." Každých pár slov prokládal uchechtnutím.
Zakroutil jsem hlavou a propálil je pohledem: "Vole, neotravuj."
"Jo, vole, prej jsi tam byl na testy!" Žduchl mi do ramene a já se podepřel berlí. Týpek se mi mezi chechtáním stihl i… omluvit? "Ježiš, sorry, ty seš vlastně mrzák."
Začínal jsem na ně hledět nazpátek, nechápavě. Nedocházelo mi, o co jim jde, ale bylo mi to kurva u prdele. Chtěl jsem projít a tihle dva se zrovna rozhodli na mě čumět jak puk a obírat mě o drahocenné minuty života.
"Ty krávo, fakt seš pozitivní?!" zeptali se trochu znechuceně. Pozitivní? Co to kurva zas má být?
"HIV, že? Proto tak zameškáváš!"
Strčil do ramene svého kamaráda a skoro na něj zařval, i když stáli půl metru od sebe: "Jasný, tyvole, teď mi to úplně docvaklo!"
"Mám zlomenou nohu a sešitou hlavu, imbecile, proto jsem byl v nemocnici," překazil jsem jeho radost z nového objevu. Znovu se otočil na mě, pohrdání a nechuť v očích.
"Vole, fuj, máš AIDS, radši ani nemluv, nebo to chytnem. Celkem rychle se to o tobě roznáší."
Jasně, co by HIV, já už mám rovnou AIDS. A ještě si to ti blbci předávají mezi sebou, paráda.
"Dík za info, uhni," řekl jsem klidně. Ignorovali mě. Navzájem se trochu požduchali a druhý na mě začal znovu něco sypat.
"To měl i ten Mercury a ten byl na chlapy. A pak umřel," oznámil mi. S předstíraným zájmem jsem přikývl a otráveně mlaskl.
"Yeah," souhlasil jsem s falešným úsměvem: "A kde je tvoje pointa?"
"No, taky chcípneš, ne? A nemáš z toho i takové ty fleky na kůži? Ježiš, fuj," ošil se. Měl jsem nehoráznou chuť jim oběma vrazit, ale nevím, jak bych to s jednou nohou uhrál.
"HIV a ani ten váš AIDS nemám a Mercury se určitě nenakazil rozhovorem… a pokud by se bavil s váma, možná by si stihl i něco usmažit na té tvojí mastné hlavě," otočil jsem se na prvního iniciátora, "seber si tady chytráka a táhněte oba do prdele, fajn, chlapci? Dík moc za přednášku, nemám zájem."
Nečekal jsem další moment a obešel je. Cítil jsem rychlý dotek na mém kotníku a ani jsem nestihl zaregistrovat, co se stalo, ale najednou jsem ležel na zemi.
"Haha, vole, příště si nevyskakuj, pozitivní!" rýpli si do mě a dali se k odchodu. V rychlosti jsem se rozhlédl, popadl berli a máchl vší silou po zemi před sebe. Jednomu z nich jsem podrazil nohy a najednou ležel na podlaze se mnou - a jeho kamarád taky, protože se o něj snažil držet.
"Zahráváte si s hodně špatným člověkem."
Ještě jednou se ohlédli, cosi zaprskali, vstali a beze slova utekli.

Povzdechl jsem si a zkusil se zvednout. Abych toho neměl za posledních dvacet minut málo, přiběhl někdo další. Hodil jsem po něm krátký pohled a chtěl začít znova nadávat. Hned jsem si to ale rozmyslel - na pomoc mi totiž přiběhl Tommy. Klekl si vedle mě a hned se angažoval do situace.
"Co se stalo? Pomůžu ti," nabídl se, přičemž se mě snažil vytáhnout nahoru. Trhl jsem paží k sobě, abych se vymanil z jeho stisku.
"Nech mě! Zvládnu to," zavrčel jsem vytočeně. Najednou se všichni rozhodli mě prostě nasrat - jaká skvělá shoda náhod, hm? Pokusil jsem se zvednout sám od sebe, ale moc mi to nešlo.
Tommy se postavil a díval se na mě tím pohledem, kdy se mě ptal, jestli to myslím vážně. Povzdechl jsem si a natáhl k němu ruku. "Pomůžeš mi, prosím?"

***
Kouřil jsem jednu cigaretu za druhou, na svém oblíbeném místě na balkónu.
Odešel jsem ze školy hned po tom, co mě Tommy zvedl ze země. Neměl jsem na to, aby si lidi celý den ukazovali na to, jak jsem prý HIV pozitivní, jak má TJ holou hlavu, jaký jsem mrzák… Dneska jsem měl fakt den s velkým D.

Najednou vedle mě pípl mobil. Nahlédl jsem na display, na kterém se objevila jednoduchá zpráva:
Mette: Nechápeš to celé, musíme si promluvit znova. Je to důležité.
Protočil jsem očima a vypnul si mobil. Show skočila, alespoň pro dnešek.
___
guys i love yall
ale vůbec vůbec nestíhám
příští díl snad trochu akce
mohli byste mě i ocenit malým komentem ale jako
thanks for your support and patience, love -k
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 29. října 2017 v 19:46 | Reagovat

Drby to je katastrofa doufám že ta kravka není těhotná. :-D  ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama