MATE x 23

22. srpna 2017 v 23:14 | Khaleesi |  MATE
nipple.


Třetí a zároveň poslední den v nemocnici. Chtěl jsem říct, že jsem měl dost času přemýšlet nad tím, co dál se svým novým vztahem - ale neměl. S Tommym, permanentně narvaným v mém pokoji, mi nezbyla ani chvilka na to, abych myslel na něco jiného, než je on. Nevadilo mi to. Naopak, kdyby se mnou mohl na pokoji sedět ještě dýl, bral bych to. Kluk, kterého dali na volnou postel v pokoji, z nás ale nebyl moc nadšený. Nedivil jsem se mu, kdyby mi někdo před očima promítal porno a já bych nemohl nic dělat, asi se taky budu tvářit nasraně.

Akorát jsem čekal návštěvu, protože doktoři mi už ráno řekli, že můžu jít. A TJ se hned první den rozhodl, že mě pomůže naložit do auta. K Louise. Sám bych se neuvezl.
A budeme muset jet domů a pak se budu muset vrátit zpátky do školy. Povzdechl jsem si. Než jsem stihl depkařit nad školou, do dveří vtrhl po krátkém zaklepání můj nejčastější návštěvník.

"Zdravím!" Tommy se nadšeně usmál. Spolubydlící na vedlejší posteli protočil očima a zastrčil si do uší sluchátka. Oplatil jsem Tommymu malý úsměv a naznačil, ať jde blíž.
Natáhl jsem k němu ruku a přitáhl ho na kraj své postele. "Hey," odpověděl jsem na jeho pozdrav. Dal mi něžnou pusu na rty a já lehce roztál uvnitř.
"Kdy můžeš odejít?" zeptal se mě. Ugh, ani jsem ho nestihl stáhnout do líbačky.
"Kdy chci, kontrolovali mě už brzo ráno a říkali, že jakmile budu ready, můžu jít."
"Tím líp, tak pojď, bad boy." Vstal a poplácal mě po stehně. Akčně se chystal podávat berle, brát mi tašku a asistovat mi při zvedání se z postele. Než ale stihl konat, postavil jsem se s pomocí berlí a stihl ještě chytit svoji tašku a hodit si ji přes rameno. Nebyla nijak těžká - Tommy mi sem v ní předtím přinesl jenom minimum.
"Vezmu ti to," nabídl ochotně a natahoval se, aby mi vzal tašku.
"Zvládnu to," odpověděl jsem. Mírně jsem sebou cuknul na druhou stranu od něj, abych mu dal najevo, že to opravdu zvládnu a ať se nesnaží mi pomoct.
"No tak, máš zlomenou nohu a je to jenom taška, prostě mě nech ti-"
Odsekl jsem: "Jsem v pohodě." Po pár vteřinách mi došlo, jak hnusně to znělo, ale co jsem s tím mohl dělat. Viděl jsem, jak trochu zesmutněl v obličeji. Párkrát jsem ho přejel očima a začal se belhat ke dveřím.
Už jsem si je chtěl otevřít sám, jenže to by mi do cesty jako první nesměl vběhnout on. Otevřel mi a když jsem procházel okolo něj, celou dobu se mi zkoušel dívat do očí a dát mi najevo, že jsem ho opět zklamal. Tím, že jsem ho nenechal mi pomoct. Zajímavé, kolik toho lidi můžou říct jenom očima.

Postupně jsem se dostal až k autu Louise, která tam už na nás oba čekala. Tommy mě následoval bez jediného slova - to se tak urazil kvůli blbé tašce?
Když mě Louise viděla stát blízko u auta, natáhla se a otevřela zadní dveře se slovy: "Dude, tys mi s tou tvojí motorkou dal zabrat."
"Díky, žes mi celé tři dny nepřišla dát další přednášku o mojí nezodpovědnosti. Jako, vyřádila ses už v sanitce, ale znám tě," mrkl jsem na ni s těžkým výdechem, když jsem se zvláštním způsobem hodil na zadní sedadla. Přišel jsem si jako velký, nemotorný slon. S tou nohou v sádře se fakt nedalo vůbec nic dělat. Fuck, to zas bude sranda.
"Neboj, to si nechávám až na pozdějš. Musela jsem vydýchat, žes neumřel - jako, díky bohu, kdo by mi kořenil život svýma rádoby drsnýma poznámkama?" Dělala si ze mě srandu. Měl jsem Louise rád - to jsem nemohl tvrdit o moc lidech.
"Díky, Lou," řekl jsem upřímně, "za záchranu života, asi."
"Yeah, dlužíš mi," hravě se na mě usmála ve zpětném zrcátku. Pokračovala, tentokrát sarkastickým tónem: "Ještě bys mi měl děkovat, že jsem ti přivezla Tommyho. Kvůli němu sis přece posral nohu, hm? Tak se ti alespoň mohl omluvit za svoji blbost nebo něco."
Hodila pichlavý pohled na Tommyho, který potichu seděl vedle mě. Nevěděl jsem přesně, co mu Louise říkala, když ho za mnou vezla před pár dny, ale cítil jsem mezi nimi to trapné napětí.
Podíval jsem se na něj. Oplatil Louise to samé, co mu dávala. "Jo, můžu taky dodat, že na popud Louise jezdíš bez helmy? Kterého idiota to může napadnout?"
Oficiálně jsem to miloval. V mém stydlivém klukovi se konečně objevovalo zdravé sebevědomí a odhodlání zastávat svůj názor. Chtěl jsem se začít smát, ale vzhledem k situaci by to ode mě bylo trapné.
Místo toho jsem formálně zakašlal a nahnul se k Louise: "Nech to a jeď, girl."
Když jsem se odtahoval od předního sedadla, přejel jsem svojí rukou po jeho a stiskl mu dlaň ve svojí.
Naštěstí Lou zapnula rádio, takže napětí ve vzduchu trošku povolilo.

***
Mávl jsem Louise na rozloučenou. "Díky za odvoz, uvidíme se, L." Když odjela, rozhodl jsem se promluvit na Tommyho.
"Nebudeš se mnou mluvit?" zeptal jsem se. Nemohl jsem ho přestat sledovat. Třeba jak hýbal rty, když mluvil. Často jsem se přistihl, jak na něj zírám. A ne jako romanticky zírám, ale divně zírám. Nepřirozeně dlouhou dobu.
"Takhle ses na mě díval celou dobu v autě a vlastně posledních pár let - pořád máš co sledovat?"
Mluvil jednotvárně, jako by mě chtěl vytrestat tím, že mi neukáže žádnou emoci v hlase. Založil si ruce na hrudi a přejel mě pohledem.
"Děláš si srandu? Jsi naprosto kurva nádherný a budu tě klidně sledovat dalších padesát let a pořád nebudu mít dost." Yeah, to jsem si přál říct.
"Umh, jsi naštvaný kvůli tomu, že jsem tě nenechal mi pomoct?" Pomalu jsem se rozešel ke vchodovým dveřím mého domu. Připravoval jsem se na to, jak mě obskočí všichni členové rodiny, kterým jsem vysloveně zakázal, aby za mnou chodili do nemocnice.
"Vlastně trochu jo. Jako, jenom jsem ti chtěl pomoct a ty mě odpálkuješ? Stejně jako u té tvojí Louise. Že bys jí něco řekl, aby na mě přestala útočit?" Začal mi najednou všechno vyčítat. Asi se zbláznil.
"Přestaň."
"Nechoval ses takhle posledních pár dní v nemocnici," postěžoval si. Na to jsem mu obratem odpověděl: "Ty taky ne."

"Hádáme se skoro jako manželé," zabrblal si pro sebe. "Yep, neboj, brzo," vydechl jsem nenápadně.
Otočili jsme se ve stejný moment a začali se na sebe smát. "Jsi sladký," podotkl najednou Tommy. Mrkl jsem na něj a chtěl jsem mu říct, jak strašně bych z něj šukal všechnu tu jeho dnešní náladu… "Děkuju, ale já jsem bad boy."
"Samozřejmě, že jsi," podporoval mě s hravým úšklebkem.
"Yeah, takže jsme prakticky manželé, takže zkusme tohle nedělat znova?" Můj pokus o mír vyšel jako nesrozumitelná věta. Tommy se sladce usmál a souhlasil.

Konečně jsme došli ke dveřím. A než jsem stihl zazvonit, ve dveřích stála mamka s tím výrazem. Díval jsem se na ni a čekal na nekonečnou lekci. Místo toho mě jenom velice agresivně pevně objala.
Nemohl jsem jí to mít za zlé - kdyby se moje potencionální dítě někde vysekalo a odvezli mi ho do nemocnice, asi ho zabiju.
"Zasloužil by sis domácí vězení, klečet do kouta a přinejmenším pohlavek," promluvila mi tiše do hrudě, když mě tiskla k sobě. Podal jsem jednu berli Tommymu a objal mamku volnou rukou nazpátek. "Já vím, mami."
Po chvilce se dala dohromady a pobídla nás, abychom šli dovnitř.


***
"Díky," vydechl jsem úlevně a posadil se na kraj postele. Konečně jsme se s Tommym dostali do pokoje a on mi akorát sundal tašku z ramene. Myslel jsem si, že vynést se na schody bude lehké, ale spletl jsem se. Berle jsem opřel o nejbližší kousek zdi, ale stejně za chvíli spadly. Otráveně jsem nad tím zavrčel.
Tommy se usmál nad mým vyčerpáním, zvedl je a podotkl: "Bad boy nepotřebuje žádnou pomoc."
"Nech mě vydechnout, jo?" oplatil jsem mu úsměv. Rozvalil jsem se na postel, zavřel oči a roztáhl ruce od sebe.

Když se pár vteřin nic nedělo, otevřel jsem oko a podíval se jím na Tommyho. Akorát vybaloval moje věci. Chtěl jsem na sebe upozornit, ale nemohl jsem si odpustit ho chvíli v tichosti pozorovat.
"Co je?" zeptal se stydlivě, když mě nachytal. "Představuju si, jak by vypadaly naše děti."
"Čekal jsem, že na mě skočíš, a ty místo toho uklízíš?" Nespokojeně jsem zamlaskal a zakroutil hlavou.
"Nemůžu na tebe skákat, máš zlomenou nohu a zašité čelo," mrkl na mě. Já se uvnitř zaradoval nad tím, jak hezky to vypadalo. Natáhl jsem k němu ruku a pobídl ho, ať si lehne za mnou.
"Pár stehů a už nikdy nebudu nádherný," pokrčil jsem zklamaně rameny.
Tommy nesouhlasil. A sice opravdu přilezl na postel za mnou, ale lehl si o kus dál. Nakrčil jsem obočí.

"Ale notak, smrdím jak nemocnice, nebo co?"
Rozrušeně se pokoušel odpovědět. "Ne, já jenom-ehm.."
"Žádný kluk z vedlejší postele nás nepozoruje, můžeš jít blíž," nabídl jsem. Sice každý den chodil za mnou do nemocnice, ale skoro vůbec se ke mně nedostal blízko. Byl nervózní.
"No tak, jsem pořád stejné maso a kosti, jako když jsme byli jenom kamarádi," ujistil jsem ho. Možná ho vyděsila vidina toho, že teď jsme něco, ne jen kamarádi. Plus, nikdy pořádně s nikým nechodil, třeba nevěděl, jak se chovat. I když, zatím jsme si neřekli nic o vztahu +oficiálně…
Přisunul jsem se těsně k němu a dal mu dětskou pusu na tvář.

Tommy sjel trochu dolů a jemně položil hlavu na moji hruď. Prsty mi přejel po boku a naroloval si na prst látku mého trika. Cítil jsem, s jakou opatrností se mě celé ty dny dotýkal.
"Ty budeš vždycky nádherný. I s jizvou na čele," pípl. Nevím, jestli si myslel, že jsem ho neslyšel, ale slyšel jsem ho až moc dobře. Byl strašně sladký. Přitiskl jsem ho blíž k sobě svojí dlaní na jeho zádech. V ten moment jsem opravdu mohl říct, že jsem zamilovaný.
"Jednou budu starý dědek," namítal jsem, "to ti pořád budu připadat hezký?"
"Yep. Podívej se na sebe, budeš luxusní děda. A navíc, budeš vždycky hezký uvnitř," ujistil mě. Pousmál jsem se a připomněl mu fakt: "Vnitřní krása ti nezajistí drinky zdarma." Na to jsem dostal malou ránu do hrudě.

Se smíchem jsem ho chytil za paže a vytáhl ho tak, abych mu viděl do obličeje. Chtěl jsem mu něco říct, ale při pohledu na ten obličej jsem mi došla slova. Tommy se sklonil a políbil mě.
"Vlastně, co vydrží navždycky? Nic, ani krása," povzdechl jsem si skepticky. "Když nic vydrží navždycky, můžu být tvoje nic?"
Zaklonil jsem hlavu, abych se mu nesmál jak kůň přímo do obličeje. "Přestaň, budu se červenat."
Tommy mi svojí jemnou dlaní přejel po tváři a kousl mě do brady. Na to jsem se musel začít smát ještě víc.

Po čtvrt hodině sladkých řečí a mazlení jsme najednou naprosto otočili. Čas ubíhal strašně rychle. Než jsem se nadál, Tommy na mně seděl obkročmo a drsně jsme se líbali. Všechna jeho nesmělost z něj opadla. Vysunul mi triko do půl hrudě a na chvíli se odtáhl. Nadechl jsem se a olízl si mírně oteklý ret.
Jezdil rukama po mém břiše až nahoru k hrudi a zpátky a se zájmem mě studoval.
"Ugh, moje sny jsou reálné," potěšeně se usmál a hodil hlavou dozadu a já se na tom bavil. Možná jsem to nezaregistroval, ale třeba v tom seznamu přání měl i osahání mého břicha. Jak… atraktivní.
Zasunul jsem si ruku pod hlavu, abych se podepřel. "Ještě nikdy jsem neviděl nikoho tak nadšeného z břicha."
"Mít svaly jako ty, jsem sám ze sebe nadšený." Všiml jsem si růžové barvy, co se mu objevila na tvářích. Sweetheart.
"Umh… mám takové divné přání," začal znova, trochu stydlivě, "možná o tom víš, ale jestli nevíš, máš právo si myslet, že jsem na tom v mozku špatně."
"Co si přeješ, podpálit mi dům?" zakroutil jsem pobaveně hlavou. On se na moment odmlčel a pak pokračoval: "Chtěl bych vědět, jaké to je, když máš piercing v bradavce. Jakože - no - sáhnu si, jo?"
Stiskl jsem rty k sobě a měl co dělat, abych nevyprskl. Možná jsem byl atraktivní a to všechno okolo, ale měl jsem nedostatek - nutkání se smát v nevhodných situacích. A poslední dobou se tenhle nedostatek začínal projevovat čím dál víc.
"Uh- jasně," se smíchem jsem souhlasil, "dělej, jak se ti zlíbí." Praštil mě a položil mi ruce na hruď. "Hey, nesměj se mi! Víš, jaká je to výhoda, tě moct pošahat kdykoliv se mi bude chtít?"
Kdyby se na nás někdo díval, asi by si myslel, že jsme blázni.
"Jasně, pošahat," poplácal jsem ho po stehně a zapřel se lokty o postel, "sundej mi tričko."
"Neříkej dvakrát," vzal lem mého trika a s mojí pomocí mi ho přetáhl přes hlavu. Hodil ho vedle sebe na postel.

"Jdu na to, jo?" oznámil. Nečekal na odpověď a dvěma prsty přejel po úzkém kroužku, který visel z mojí bradavky. Kousl jsem se do rtu, abych zadržel svoje projevy. Jinak bych se asi opět smál, protože bylo tak neuvěřitelně sladké sledovat Tommyho nadšení nad takovou banalitou, jako je piercing v bradavce.
"To je luxusní," špitl, "kousl bych tě do toho." Já tebe taky, na různých místech. Mlčel jsem. Chtěl jsem slyšet, co dalšího přinese jeho nová zkušenost.
"To jsem asi neměl říkat, jo, promiň," poníženě se usmál a uhnul pohledem naprosto pryč od mojí hrudě. Prsty jsem ho navedl zpátky k sobě a znovu ho políbil.
"Těší mě, že jsi upřímný. Kdybych neměl nohu v sádře, kousali bysme se navzájem," vyplázl jsem na něj kousek jazyka. Jo, to bychom se kousali, ale to by nesměl tendenci mi utíkat při pokusech o tělesné sblížení.
"O-okay," znejistěl, "ehm - neměl by ses jít najíst, nebo něco? Měl bys to hlídat."
Yeah, přesně, jak jsem to čekal. Nemůže vzít nohy na ramena, tak mě alespoň odvede od tématu. Vyjel jsem mu dlaní nahoru blízko vnitřní strany stehna, ale než jsem se vůbec dostal blízko něčemu, co by mu mohlo připadat ohrožující, zastavil mě. "Ještě ne," posunul moji ruku zpátky na hodně vnější stranu.
"Yeah," kývl jsem, jakože to chápu. Navíc, i kdybych něco zkoušel, nemohl jsem toho dělat moc. Moje úžasná zlomená noha mě cockblockuje. Jasně, proč si to neudělat ještě těžší.

***
Naoko jsem zesmutněl. Koutky mi spadly dolů a pokusil jsem se o psí oči, přičemž jsem obě ruce natáhl k Tommymu. Stál o pár metrů dál a chystal se odejít. "Né, zůstaň tady!"
Usmál se tak moc, až mu vyskočily malé vrásky okolo očí. Přišel k posteli, na které jsem seděl, a sedl si na můj klín. "Aww, ty jsi takové hezké dítě, když chceš," rozplýval se. Prsty mi projel vlasy a stiskl mě v objetí. Zabořil jsem se mu obličejem do ramene.
"Nechoď pryč," promluvil jsem tlumeně a přitiskl ho ještě víc k sobě. Nechtělo se mi opustit tenhle nový, teplý pocit uvnitř mě, když jsem ho držel.
"Ale no tak, uvidíme se za pár hodin. Už mě stejně musíš mít plné zuby za ty dny v nemocnici," prohodil.
Nadechl jsem se jeho vůně a ucítil v ní náznak svého oblíbeného parfému. Možná z toho, jak se po mně válel. Zamumlal jsem: "Nemám tě plné zuby za víc jak deset let a dlouho to nehodlám měnit."
"Je večer, můj drahý velký obře, a večer se chystáš na noc a v noci se spí a ty i já musíme jít spát," odpověděl. Otráveně jsem zamručel a odtáhl se z jeho ramene.
"Popletl sis: Ano, Adame, zůstanu tu. - za tuhle komplikovanou větu."
"Víš, že bych s tebou rád zůstal," přerušil sám sebe, aby mě políbil, "ale dlouho jsem se neukázal mamce a kdoví, co se jí děje." Najednou trochu zvážněl.

"Ukazuješ se jí každý den, T. Co se jí děje…?" zopakoval jsem zvědavě. Vypadalo to, že se mu najednou ani nechce jít zpátky domů. Okamžitě jsem to z něj chtěl vytáhnout.
"Nic," sklesle se pousmál a dal mi dětskou pusu na rty. To mě moc neuklidnilo. Sice bych ho tu nechal spát, s radostí, ale stejně jsem musel vědět, co ho doma tížilo.
Nakrčil jsem obočí a čekal, co z něj vypadne. Všiml si mého výrazu a moc dobře věděl, že mu dávám čas, aby to vyklopil. Za každou cenu jsem mu chtěl pomoct. Vždycky.
Povzdechl si a sklopil pohled. "Jsi hrozný, jak mě nutíš ti všechno říct."
"Nenutím, jenom víš, že dřív nebo později mi to sám řekneš," položil jsem si ruku na jeho stehno.
TJ si promnul čelo a na moment si schoval obličej do dlaní. Se zklamaným povzdechem jednoduše řekl: "Keith je zpátky a mamka ho jak svatá nechává přespávat, protože ten blb má teď problémy a my mu musíme pomoct."
Mlčel jsem.
"Proč jsi mi to neřekl?" zeptal jsem se po chvilce.
"Já nevím, nechtěl jsem tím kazit atmosféru. Alespoň na chvíli jsem na to zapomněl, když jsem s tebou," pokrčil rameny. Zakroutil jsem hlavou. Od doby, co jsem věděl o Keithovi, jsem měl chuť tomu chlapovi namlátit. A to jsem ho nikdy pořádně nepoznal. On mě ano, ale já jeho ani ne. Znal jsem ho jenom z Tommyho vyprávění a fuck, vidět ho, asi se týden nepostaví na nohy. Mlátil svoji ženu a malé dítě. Tím pro mě člověk končí, ať už je jakýkoliv.
"Je ti jasné, že tě nenechám jít tam zpátky bez dohledu, že?" Spíš jsem mu to oznamoval, než se ptal. Byly věci, o kterých jsem nehodlal diskutovat, i když to mohlo znít sobecky a třeba majetnicky. Trochu zaváhal, jako by chtěl něco říct, ale pak se rozmyslel a rozhodl se pronést něco rádoby uklidňujícího.
"Budu v pořádku, slibuju," mrkl na mě. Tušil jsem, že si tím sám není stoprocentně jistý…

***
…A tušil jsem správně. Kdyby byl v pořádku, nepsal by mi uprostřed noci. Protřel jsem si oči a rychle otevřel zprávu.
tj: potrebuju te tady, nevim co mam delat
Rozbušilo se mi srdce a na moment se mi zamlžil zrak. Cítil jsem, jak mě polil studený pot. Těžce jsem vydechl a odepsal.
-Jsem na cestě xx
V rychlosti jsem se podíval na hodiny. Čtvrt na čtyři ráno. V náporu strachu a nervozity jsem málem zapomněl, že mám sádru a skoro seskočil z postele.
"Fuck," zanadával jsem pro sebe a sebral berle. Přibelhal jsem se ke skříni a nemotorně se oblékl. Při představě, že se musím naložit do auta a odvézt se k Tommymu domů v co nejkratším čase se mi zatočila hlava ještě víc. Vzal jsem si klíče, mobil a narval je do kapes. Zapomněl jsem na bundu a spěchal ven z domu jenom v mikině a teplácích, které byly to jediné, co jsem přetáhl přes svou sloní nohu.
Když jsem doskákal dolů ze schodů, zastavil mě můj otec, který do prdele musel být vzhůru ve tři patnáct ráno.
Zavolal na mě z obýváku: "Kam jdeš, Adame?"
"Oh, fuck off," procedil jsem mezi zuby tiše. Ignoroval jsem ho a obul si jednu botu. Chystal jsem se vyjít ven, ale blížící se kroky napovídaly tomu, že můj odchod nebude tak jednoduchý. Chytil mě za rameno a já protočil oči tak těžce, že jsem zahlédl svůj mozek.
"Nemám čas," zavrčel jsem a trhl ramenem. Na to stiskl moji paži a násilím mě otočil k sobě. Zamával jsem sebou a hledal ztracenou rovnováhu s pomocí jedné nohy a berlí. Zachránil mě náraz mých zad na dveře.
"Nebudeš se mnou mluvit takovým tónem, Adame. Ptal jsem se slušně, kam jdeš?" zopakoval otázku.
Měl jsem chuť ho tou berlí praštit. Nemám čas!
"Za Tommym, ale slušně ti říkám, že ti po tom nic není," zaprskal jsem vytočeně. Viděl jsem vztek v jeho tváři, zklamání ze syna, který podle něj měl utáhnout rodinu a jít ve šlépějích svého otce. Kéž bych nahodil Neila a zdrhl někam do prdele, stejně, jako to udělal on, aby se vyhnul otcovu komandování. Myslel si, že když vydělává, že je king. Nebyl. Žádné z jeho rádoby vypiplaných dětí taky nebylo, ale věděli jsme, že si to přál. Teď měl prvního syna kdesi v tahu, druhého syna gaye, a dceru, ta podle něj určitě neporozumí firmám a podnikání.
"Ne, Adame. Jako tvůj otec chci, abys vedl plnohodnotný život, ale asi nepochopím, proč s chlapem? Vždyť je na světě tolik pěkných ženských… nechápu, ty jsi teď jako gay?"
Věděl jsem, že přes to všechno nás někde hluboko v duši má rád. Nerozuměl mi, nerozuměl ani mým sourozencům, ale měl nás rád.
Nepříjemně jsem mu odpověděl: "Tati, jsem v homosexuálním vztahu. A neříkej mi sračky o tom, jak je to proti přírodě a proti víře, já fakt nemám čas."
"Umh… promluvíme si později. Zatím se budu snažit se s tím… smířit," brblal a pustil mě.

Necítil jsem žádnou zimu, když jsem probíhal venkem. Probíhal - spíš jako skákal a snažil se pohybovat co nejrychleji. Cítil jsem své studené, třesoucí se ruce.
Během minuty jsem se přesunul do auta a nastartoval. Vydrž, love, cokoliv to je.

***
S pomocí nějakého dobrého ducha jsem se sám dovezl autem až k jeho domu. Když jsem vešel dovnitř, celý dům pokrývala tma a ticho.
Rozhlédl jsem se okolo, pořád plný adrenalinu. Stáhl se mi žaludek, ticho se mi zdálo ještě horší, než kdybych tu našel hotovou nešťastnou scénu. Vydal jsem se tam, kam mě to instinktivně táhlo - do Tommyho pokoje. S mým handicapem se všechno stalo stokrát těžší, než ve skutečnosti bylo. Jak chození, tak otevírání dveří.

"Tommy?" promluvil jsem nejistě a otevřel dveře do jeho pokoje. V něm se svítilo a vše bylo na svém místě. Jenom jedna věc chyběla - on.

__-
YAAAA MÁME TU DRAMA!!!
ale jinak se chlapci mají rádi, jsem za ně šťastná :dd
thanks for your support and patience
all the love, khaleesi.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janimik Janimik | 23. srpna 2017 v 19:24 | Reagovat

Vďaka za ďalší diel a kopec nejakej tej romantiky medzi nimi...ktorá zase netrvala dlho ;-)  :-D  Dúfam , že je Tommy ako tak v poriadku :-(  chudák Adam takto dochrámaný a sa trepe a Tommyho nikde...  horor O_O  ;-) . Dúfam, že sa dočkám ďalšieho pokračovania ;-)  :-)

2 Khaleesi Khaleesi | 23. srpna 2017 v 22:24 | Reagovat

[1]: Já děkuji. Další pokračování bude zhruba v září, protože - známe mě, já snad víc jak jeden díl za měsíc napsat nedokážu :D

3 Karin Karin | 28. srpna 2017 v 20:46 | Reagovat

Krásná kapitolka ale ten konec to se neděla. :-D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama