MATE x 20

18. prosince 2016 v 12:31 | Khaleesi |  MATE
PROM 1/2


V momentě, co moje klíče zachrastily v zámku ode dveří a jen, co jsem udělal prvních pár kroků dovnitř domu na mě zpoza rohu vyletěla moje matka.
"A to ses zbláznil, nebo co?!" zavřeštěla. Úsměv mi okamžitě povadl a celkem dobrá nálada utekla.
Tázavě jsem ukázal na sebe, mezi tím, co mi do hlavy přicházely výmluvné odpovědi. Samozřejmě takové, abych ji nevytočil ještě víc. Stihl jsem jenom vydechnout, než pokračovala.
"To si jako hodláš odjet někam na večírek a vrátit se za dva dny?! Neměls u sebe nic, žádné léky! Mohlo se ti přitížit a ty se někde trajdáš s Bůh ví kým!"
"Byl jsem s Debbie a Noahem a léky jsem měl."
"No, to nic nemění na tom, že se máš hlásit!" zaprskala.
"Mami?" oslovil jsem ji jemně a připomněl jí pro nás oba bolestivý fakt: "Je mi devatenáct."
"I kdyby ti bylo čtyřicet, dokud bydlíš pod touhle střechou, platí moje pravidla. Čekala jsem, že mě alespoň prozvoníš, jakože jsi naživu. Ale ne, ty si odcestuješ a vrátíš se za dva dny!"
"…bych se taky mohl odstěhovat," zamumlal jsem pro sebe. Na to se mi vysmála do obličeje.
"Ty? S tvojí zodpovědností? To ani náhodou, chlapečku! Dokud jsem tvoje matka, budeš mě poslouchat! Ať je ti devatenáct, nebo dvacet pět, je mi to fuk! Ve tvém věku jsem už byla vdaná a nějaké dva dny pryč pro mě neexistovaly!"
"Jo, mami, já vím, je mi to moc líto, příště, až se vydám za dobrodružstvím, ti určitě zavolám," řekl jsem poslušně a usmál se na ni.
"Volala jsem na policii, protože ses ráno nevracel a oni mi oznámili, že nějakého Tommyho Ratliffa sebrali někde na silnici. Opilého, stejně jako jeho dva kámoše."
"Nemuselas volat policii, mami, fakt ne." Zakroutil jsem hlavou a udělal asi krok směrem k ní. Stála mi v cestě do pokoje.
"Smrdíš cigaretama," usoudila z mého malého pohybu okolo ní.
Nenápadně jsem ukázal směrem k pokoji a nenavazoval oční kontakt. "Jo, umh, jdu do pokoje, ahoj," promluvil jsem potichu a snažil se odebrat daleko od ní.
"Ale sakra, Tommy! Neříkala jsem ti něco o tom kouření? Sám víš, jak to s tebou je, a ty začneš kouřit? Víš, co ti to může udělat?!" Začala znova. Zase mě čeká dlouhá přednáška o tom, jak hazarduju se svým stavem a jak ho záměrně zhoršuju.

"Nekouřím, Adam mě vyzvedl a-"
"Jo, tak Adam tě vyzvedl?! Adam se zjevil jak anděl strážný po měsíci, co spolu nemluvíte jenom tak a ještě si spolu zapálíte, no to je mi dvojka!" Spráskla ruce a mluvila tak ironickým tónem, až to bolelo moje uši.
"Mami, devatenáct," zopakoval jsem a protočil očima, "a ještě jednou: nezapálil jsem si, nekouřím, nemusíš se bát."
"Teď na mě budeš obracet oči?! To máš ale všechno od něj! Já jsem mu už tenkrát v nemocnici říkala, ať zaleze! Ale on ne a ne, furt tě bude učit ty jeho ohavnosti! A přitom Leila je taková dobrá duše, nevím, jak se jí podařilo vychovat tohle," posmutněla a zakroutila hlavou pro zdramatizování situace.
"Yeah, jasně. A všimla sis, žes to byla ty, co mi lhala o tom, co říkal? On mi nelhal, a jestli tomu říkáš ohavnost, tak prosím. Já jdu, mám zítra prom, takže jestli mě omluvíš…"
Nečekal jsem na její odpověď a rychlým krokem se odebral do pokoje.

Shodil jsem ze sebe všechno oblečení a pohodil ho na židli. Z bundy jsem si vytáhl mobil, který mi akorát brněl v kapse.
A-damn!: myslíš, že voním dobře?
Překvapeně jsem se podíval na zprávu a odepsal.
-Myslím, že píšeš a řídíš u toho?
A-damn!: myslíš, že voním dobře? jako, asi mě někdy cítíš, voním?
-Ruce zpátky na volant xx
A-damn!: ptal jsm se.
-Ptal js se, yep. Napiš mi z domu, bye
A-damn!: zrádče.

Stihl jsem se osprchovat, udělat všechnu večerní hygienu, politovat mé další vypadané vlasy a pomodlit se, aby mi narostl do rána nějaký zadek a nepadaly mi kalhoty od obleku, než mi Adam napsal znova.
A-damn!: Píšu z domu a mám tu samou otázku už po třetí
A-damn!: Takže bys mi na ni radši měl odpovědět, než se naštvu
A-damn!: VONÍM DOBŘE?
A-damn!: Drunk ass.
-Jo, voníš.
A-damn!: To je všechno, co mi k tomu řekneš? Jsem kurva zklamaný.
-Voníš kurva dobře.
A-damn!: okay, to slovo od tebe vypadá divnějš, než jsem si myslel, že bude.
A-damn!: Děkuju za odpověď, sluníčko!
Vidíš, ani jsem se nemusel ptát po čtvrté.

V jeden moment jsem se zamyslel, jak vlastně voní. Samozřejmě, drahým parfémem a tím vším, ale jako opravdu. Někde jsem četl, že člověk musí přirozeně vonět tomu druhému, aby se navzájem přitahovali. Adam voněl jako tajemství a taková stereotypně mužná vůně, ale originální v jeho podání. A cigarety s mentolem. A žvýkačky.
Voněl dobře.
-Miluju tě.
Zakroutil jsem hlavou sám nad sebou a smazal neodeslanou zprávu.
-Musím jít, zítra mám ples
A-damn!: Zítra po plese jsi měl mít schůzku, ale odmítls
-Shut up, dělal sis srandu, že?
A-damn!: jak myslíš. dobrou noc


***
Probudilo mě hlasité otevření dveří. Nadskočil jsem a posadil se. Zastrčil jsem si ofinu (nebo alespoň to, co z ní zbývalo) za ucho a několikrát zamrkal, abych se probral.
"Kolik je?" zamumlal jsem.
"Šest. Něco ti přišlo," řekla suše mamka a nechala otevřené dveře. Vstal jsem a trochu se upravil v zrcadle. Bože, vypadám hrozně, zhodnotil jsem sám sebe. Pokrčil jsem nezaujatě rameny a s povzdechem vyrazil ke vchodovým dveřím.
Za nimi na mě čekal doručovatel s papírem na podpis. "Dobrý den, jste Tommy Ratliff?"
"Mhm," odsouhlasil jsem.
"Podepište se mi prosím sem a sem." Ukázal na dvě místa na papíře a já se podepsal.
"Děkuji, na shledanou," řekl a odešel. Nestihl jsem se zeptat, kdo balík poslal.
Trochu mě ofoukával studený vítr z venku a od mých odhalených chodidel mi naskákala husí kůže.


Převzal jsem si matnou černou krabici, kterou předtím položil na zem, a s nakrčeným obočím se sesunul na pohovku do obýváku.
"Co to je?" zajímala se mamka, sedící opodál. "Nevím," přiznal jsem a otevřel krabici. K mému překvapení se v ní nenacházelo nic z toho, co jsem čekal - mrtvé myši, bomba, zapálená petarda, nenávistný vzkaz - nic. Myslím, nebylo by to poprvé, co by mi přišlo něco fakt odporného.
Uvnitř krabice se zaleskl kožený proužek. Odklopil jsem víko úplně a položil ho vedle sebe. Ten kožený proužek byl lem saka. Na poskládaném saku ležel malý papírek s jednoduchým vzkazem: Necháš svůj poslední tanec pro mě?
Žádný podpis. Samozřejmě, že jsem věděl, kdo tu krásu poslal. S písmem ze vzkazu už jsem se setkal.

Sebral jsem krabici a se širokým úsměvem utíkal zpátky do pokoje pro mobil. Automaticky jsem vytočil Adamovo číslo. I kdybych mu nechtěl volat, vždycky by mi přišel na mysl jako první.
"Mhm?" ozval se tichý hlas z druhé strany.
"Mitchie, někdo mi právě poslal asi nejdražší oblek, jaký jsem kdy viděl," začal jsem nenápadně. No, tak to bylo fakt nenápadné.
"Dobře pro tebe, asi." Zkoušel mluvit nezaujatým tónem, ale cítil jsem, že se usmívá. Znal jsem ho až moc dobře na to, abych to necítil.
"Nevíš o tom něco?"
Tiše se zasmál a odpověděl: "Možná."
Rozložil jsem sako na postel a objevil pod ním ještě kalhoty.
"Adame, ale vážně, jsi normální? Je fakt hezký, je to asi nejhezčí kousek, jaký jsem kdy viděl, ale já si ho nemůžu nechat," odmítl jsem slušně. Ne, že bych ho nechtěl, ale nešlo mi o Adamovy peníze. Navíc, bylo mi blbé, že mu to nikdy nevrátím.
"Tak ho vyhoď, prodej, je tvůj."
"Nevyhodím ho, ale-"
Přerušil mě: "Líbí se ti? Líbí. Je tvůj? Je. Tak si přestaň vymýšlet blbosti."
Usmál jsem se a jemně se kousl do rtu. "Co ten romantický vzkaz?"
"Zkouším ti po druhé nabídnout to, co jsi odmítl včera v autě," obeznámil mě. Cítil jsem se potěšeně, ale zároveň divně. Co ho vedlo k tomu najednou tak otočit a chovat se mile?
"Tím chceš říct, že mě chceš dostat do postele?" provokoval jsem. Ve skutečnosti jsem se k smrti bál, že řekne ano. Nebyl jsem připravený na nic takového, a i přes to, že jsem o tom přemýšlel, pořád jsem se bál pravé akce.
"Já můžu chtít dost věcí," uznal, "ale teď je to hlavně to, že ti chci dát dárek, protože jsem tvůj kámoš a to kámoši občas dělají."
"Jo, kámoši," zopakoval jsem potichu a doufal, že to neslyšel. Povzdechl jsem si a znovu se podíval na oblek.
"Děkuju moc, Adame," poděkoval jsem. "Neděkuj, je to okay. Musím jít, měj se, sluníčko."
Hned na to zavěsil.
Snad za deset sekund mi přišla krátká zpráva.
A-damn!: Asi víc flirt, než kamarádi.


***

O pár hodin později jsem mířil na domluvený sraz s Debbie a Noahem. Měl jsem jí pomoct vybrat šaty, a vzhledem k tomu, že můj dopolední a odpolední plán nezahrnoval nic zajímavého, docela jsem se těšil. Taky mi samozřejmě pořád lezl do hlavy Adamův kamarádský dárek. Šel jsem po chladné ulici spolu s lidmi, kteří šli nakupovat, nebo si prohlíželi Vánoční dekorace. Ne, že by tam ty dekorace nebyly už v půlce listopadu, ale tak…
Mimo ples se blížily další události - Vánoce a Adamovy devatenácté narozeniny.
Pár procházející naproti mně se na mě divně podíval. Přistihl jsem se, jak se usmívám jako idiot. Kvůli Adamovi.

Z dálky na mě mávala holka s barevnými vlasy, zachumlaná v bundě a v obrovské šále. Vedle ní stál vyšší brunet a přešlapoval z místa na místo. Usmál jsem se a přeběhl silnici směrem k nim.
"Nemůžu se dočkat, až vám řeknu, co se mi dneska stalo," nahodil jsem. Debbie se okamžitě zajímala, chytila mě za paži a vedla mě směrem k prvnímu z mnoha obchodů se společenskými šaty.
Noah se k nám okamžitě připojil.
"Tak říkej," pobídla mě.
"Ráno mi přišel balík s oblekem," pochlubil jsem se, "od Adama." Debb mě povzbudila s hlasitým "úúú"
"Sugar daddy," podotkl Noah nezaujatě.
"N, nech ho, když má jeho kluk prachy, ať si je Tommy užívá!" Napomenula ho hravě Debb a zasmála se.
"Není můj kluk," obeznámil jsem je. Noah se na mě podíval pohledem, jako jestli to opravdu myslím vážně. "Jasně, že není," dodal ironicky.
"Není. Ale říkal, že jsme flirt," usmál jsem se radostně. Přišlo mi, že ze mě ta dobrá nálada musela vyzařovat.
"Gratuluju, dostal ses z friendzone! Po… jak dlouho? Deseti letech?" Popichovala mě.
"Nech si to pro sebe, Debb. Radši mi řekni nějaké detaily o tobě a Justinovi."


Vedle mě se ozvalo falešné zakašlání, takové, co přitahuje pozornost.
"Promiň, Noahu," omluvil jsem se, když mi došlo, že je asi dost citlivý na téma Justin.
"Pohoda, dál si vyměňujte drby o svých manžílcích, jako správné domácí puťky," zamumlal otráveně a odvrátil zrak.
"Wow, někdo má náladu," konstatovala Debbie. Noah se zastavil a oba nás propálil uraženým pohledem. Na oplátku od nás dostal dva nechápavé.
"No, alespoň máte, co jste chtěli! Ty půjdeš se svým úžasným přítelem, který tě určitě vezme na ples limuzínou a uděláte si ty nejhezčí společné fotky," promluvil k Debbie a následně si přihodil něco ke mně, "a tebe třeba nevezme limuzínou, ale odjedete spolu na motorce, co já vím, nezajímá mě to!"
"Co to teď děláš?" zeptal jsem se opatrně, ale přerušil mě.
"Pointa je - nezajímá mě, co Justin tohle, co Justin tamto! Seru na Justina a seru na vaše vztahy a seru na celý ples a celou střední školu, takže si jděte na prom a vykašlete se na mě, protože už nejsem dost in na to, abych se zapojoval do konverzací!" Chrlil ze sebe větu za větou tak rychle a dramaticky, že mi to mozek ani nestíhal pobrat. Překvapeně jsem na něj chvíli zíral, a než se mi zformovala nějaká odpověď, odešel.

"Závistivý bastard," zaprskala a šla se mnou opačným směrem od něj.
"Asi jsem mu neměl cpát Justina pod nos," uznal jsem vlastní chybu. Debb mě postrčila do dveří obchodu s šaty a mně se pod nos hned dostala silná vůně květinového parfému.
"Kašlu na Noaha, prostě žárlí," špitla, než se k ní otočila asistentka z obchodu se vstřícným: "Dobrý den, jak vám můžu pomoci?"
"Dobrý den, potřebovala bych nějaké tmavě modré šaty na ples, a…"
Mezi tím, co Debbie mluvila, jsem se usadil na koženou bílou pohovku naproti zkoušecím kabinkám.
Když mi do výhledu vlezly šaty, úhledně zavěšené jedny za druhými, došlo mi, že tohle bude dlouhý den.
"Tommy, je lepší barva navy nebo midnight blue? Nebo ještě oxford blue? Nemůžu se rozhodnout!" zavolala na mě zoufale a já pokrčil rameny. "Zkus si všechny, máme na to dobrých pár hodin," povzdechl jsem si a začal litovat, že mě kdy napadlo souhlasit s výběrem šatů.



*Adam aka THE MAN in black (with a purple tie)
"Fuck, Louise, dneska vypadáš fakt hrozně," uznal jsem po chvilce zkoumání jejího výrazu. S pozvednutým obočím se na mě podívala jako na idiota. Nepřestal jsem se na ni dívat a jednoduše jí řekl: "Tak to vyklop."
Bez větších rozmyslů si povzdechla, vydechla kouř a začala: "Na rozdíl od tebe, já nemám nikoho na ples." Zatvářila se trochu zklamaně.
"Tak si tu Melanie klidně vem, já jsem nestál o to, aby mě brala na nějaký debilní ples."
Hned na to jsem ucítil náhlou bolest v rameni. Praštila mě.
"Au?"
"Nech si ty blbé poznámky. Mezi tím, co ty si tam budeš oslavovat svoje kralování, já budu muset sledovat, jak se brácha tulí k Debbie a cukrují spolu a dělají roztomilé věci, blah blah blah," promluvila otráveným tónem a na chvíli stiskla čelisti k sobě. Šlo na ní vidět, jak jí to štvalo. Za tu dobu, co jsme se spolu bavili, nikdy nebyla tak naštvaná a zklamaná zároveň. Nechtělo se mi projevovat hluboké přátelské city, nahodit přetvářku a říct jí pár sladkých řečiček. Něco jsem jí říct ale musel, přece jenom, někdo city má a stará se o kraviny. Jako třeba momentálně Louise.
"Vyser se na ples, celý koncept toho je vesměs sračka." Pokrčil jsem laxně rameny a potáhl si z cigarety.
"A k tomu budu muset mít na sobě šaty. Myslela jsem, že šaty zvládnu… s vyšší pomocí, ale fakt to nedám. Nesnáším šaty," stěžovala si mi. Její výraz se pořád neměnil.
Zamyslel jsem se a poté se zeptal: "Kdo vlastně říkal, že musíš mít šaty?"
"Nevím," zakroutila lehce hlavou, "prostě to tak vždycky všechny holky nosily."
"Ale v žádných pravidlech to není, takže si klidně dej skinny a sako, holka." Zkusil jsem ji trochu povzbudit a přál si, ať to zabere. Utěšování mi nikdy moc nešlo.
"No, zkusit bych to mohla," povolovala, "kdyžtak mě vyhodí. Stejně jdu sama, nezáleží na tom. Skinny by se našly, ale nemám košili."


"Když chceš Deborah tak moc, proč jí to prostě neřekneš?"
"Z těch samých důvodů, proč ty to neřekneš Tommymu." Zvedla ke mně zrak a čekala na moji odpověď.
"Takže jí to neřekneš, protože ses spálila s falešnýma děvkama v minulosti a protože se bojíš, že bude jako jedna z nich? Nebo proto, že máš reputaci a nemohla by ses s ní ani chytit za ruku, aby si toho hned nevšímali slídiví idioti? Nebo proto, že neumíš vyjádřit svoje city, možná proto, že od posledního ex snad už ani nemáš tu schopnost?" zeptal jsem se na haldu otázek a ona se to snažila vstřebat.
S udiveným výrazem přikývla: "Wow, to je hodně."
"Kašli na to, jsou to nepodstatné blbosti," odsekl jsem, "hlavní je, abys ty byla spokojená. Nehodlám se na tuhle chodící depresi dívat každý den."
"A to už jsem si myslela, že pro jednou budeš milý," pousmála se a dodala: "a nejsou to nepodstatné blbosti, dude. Prostě ho miluješ a on tebe taky, šťastná story!"
"Jo, sakra šťastná," zopakoval jsem potichu a odhodil cigaretu do popelníku. Vstal jsem z křesla na balkoně a zamířil zpátky do pokoje. Louise mě následovala.

Výjimečně jsme nekouřili v mém pokoji, protože jsem v něm měl pověšený oblek. Nechtěl jsem smrdět jako cigarety přes celý večer.
"Debbie mě nemiluje. Proč si nevážíš a nevyužiješ toho, že on tebe ano?" ptala se. Otravné.
"Debbie tě nemiluje, protože si necháváš srát na hlavu a strkat se do friendzone. Justin přijde jako trochu pako a magicky na to sbalí holku, kterou chceš. Asi to bereš moc vážně, ispiruj se od bráchy," usmál jsem se falešně a vzal si do pusy žvýkačku.
"Neodpověděls mi," naléhala. Vydechl jsem a odpověděl: "Nejsem pro něj ten pravý."
"A-?" roztáhla ruce mírně od sebe.
"A?"
"A co? Tohle si říkáš, aby ses cítil líp? Že nejsi ten pravý nebo že nemáš city?" začala do mě rýpat. Nechtěl jsem se nechat, ale taky jsem nechtěl rýpat nazpátek. Rozhodl jsem se rezignovat.
"Já nevím, Louise. Někdy mu řeknu něco… romantického? nebo tak, ale pak z toho mám chuť vycouvat, je to složité."
"Jo, to jsem viděla, jak jsi couval, když jste spolu nemluvili snad měsíc," připomněla mi. Protočil jsem očima a opravil ji: "Nebyl to měsíc, bylo to tak čtrnáct dní… a něco. A udělal jsem to kvůli tomu, že jsem se zkoušel odpoutat od jakékoliv citové vazby, co k němu mám."
"Citové vazby bullshit," štěkla na mě, "podívej, vy dva byste se měli dát dohromady, protože mě tohle nebaví poslouchat. Už od doby, co jsme se my dva poznali, mluvíme vlastně ob-hodinu o Tommmym. Tak to řekni, možná ti to pomůže si uvědomit, jak na tom jsi."
"Drž hubu, Louise. Radši vymýšlej balící techniky na tvoji budoucí holku," snažil jsem se ji odvést od tématu. Marně.
"Řekni to," pobízela mě.
Začal jsem se hrabat ve skříni a hledat jednu svou značkovou košili, kterou jsem dostal v extrémně malé velikosti. Neměl jsem ji na sobě ani jednou, ale nechtělo se mi ji vyhodit. Tak mi došlo, že by se mohla hodit Louise. "Co mám říct?"
"Ty víš, co máš říct. Miluješ ho, řekni to, jen tak na zkoušku přede mnou. Dojde ti, že to není tak hrozné." Založila si ruce na prsou a s přidrzlým úšklebkem čekala na můj projev nehynoucí lásky k Tommymu.
"To vůbec, holka," odmítal jsem. Rozhodila dramaticky rukama a zase si začala stěžovat: "Okay, říkals mi o tom, jaks mu prakticky nabídl sex, který, mimochodem, odmítl, jaks mu poslal oblek, jak ho zaléváš romantikou, a i když nevím, co tě k tomu vedlo, tak je naprosto jasné, že ho chceš. A tím, že se pořád budeš bát, nepomůžeš ani sobě, ani jemu."
"Jo, taky si našel novou známost v klubu. Tu noc, co jsme ho tahali s Noahem a Deborah od poldů. Bruno, třicet pět let, majitel klubu. To je všechno, co vím." Při myšlence na chlapa ve středních letech, jak se líbá s namol opilým Tommym, se mi udělalo lehce nevolno. Fuj.
"A? Ty máš Melanie, on nějakého Bruna z jedné noci v klubu." Pokrčila rameny.
"Tady," otočil jsem se na ni s úzkou, černou košilí na věšáku, "co ty na to?"
"Je ti malá," odpověděla. "Ale tobě nebude," vtiskl jsem jí věšák do ruky s falešným úsměvem. Fakt mi nešlo se usmát bezdůvodně.


"Dude, já si ji teď vypůjčím, omylem na sebe vyleju punč na plese - a co? Nemám tisíce na zaplacení té košile."
"DUDE," zopakoval jsem její oblíbené oslovení a vrátil se k hrabání ve skříni, "jestli ti padne, a to asi jakože padne, tak je tvoje."
"Dneska je z tebe charita na oblečení?" Mluvila na mě, zatímco jsem měl ruce i hlavu ponořené v oblečení. Hledal jsem kravatu.
"Nevidělas někde fialovou kravatu?" Otočil jsem se na ni, právě když si sundala triko. Většina holek by vyletěla s tím, že se dívám, ale Louise pokračovala se zkoušením mojí košile.
"Ne. Jsi si jistý, žes nějakou měl?" zeptala se nazpátek.
"Ne."

"Co je teď horší, než Tommyho známosti a moje charita, je to," vsunul jsem do své věty pauzu, když mi pod ruku přišlo pár kravat a já je znova zkoumal, "že ani jedna moje kravata není fialová. Melanie chtěla fialovou."
"Princezna chce fialovou, jdeme koupit fialovou," řekla sarkasticky. Pak si na sebe oblékla svoji bundu a jednoduše oznámila, že na mě bude čekat v garáži.


O pár minut později jsem už seděl na své motorce a jel směrem do centra. Vedle mě jela Louise a předháněli jsme se mezi auty, která projížděla kolem.
Zastavili jsme u obchodu s šaty a podobnými společenskými doplňky.
Slezl jsem z motorky a ze zvyku si sáhl na hlavu pro sundání helmy. Tentokrát zůstala doma. Sice riskantní, ale Louise mě donutí ke každé blbosti. Jako třeba ježdění bez helmy.
"Chceš to zkusit sehnat tady?" zeptala se mě Louise.
"Asi jo. Poslala mi textovku s odstínem její masky, prý bych se měl sladit." Vyměnili jsme si otrávené pohledy a zamířili rovnou do obchodu.

"Wow, tolik šatů, nedivím se, že na to ty holky potřebují celý den," pomluvila Louise. Zvonek nad dveřmi cinkl hned, co jsme vešli dovnitř.
"Máme tu známé," zašeptala a hlavou kývla směrem k Deborah, která se právě procházela po obchodě v šatech. Louise se trochu ztratila, když se snažila si ji z dálky nenápadně prohlédnout.
Nechal jsem ji se dívat a zamířil ke kravatám.
"Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?" ozval se najednou mužský hlas vedle mě. Zvedl jsem k němu pohled a přikývl: "Umh… potřeboval bych kravatu v barvě Indigo? Jestli teda existuje."
Jasný gay, poznal jsem to na něm. Trochu se na mě usmíval (a ne, nepoznal jsem to podle úsměvu)
"Samozřejmě, prosím, pojďte za mnou," pobídl mě a vedl mě někam dozadu. Následoval jsem ho.
"Indigo je dobrá volba, půjde vám k očím."
"Díky," řekl jsem, "asi."
"Přítelkyně je támhle? Možná by se chtěla podívat, jestli máme správný odstín. To víte, ženy," protočil očima. Kdyby držel hubu, možná bych ho ohnul v kabince. Ale ty kecy…
"To není moje přítelkyně."
"Oh, takže… volný?" olízl si spodní ret a já se na něj začal usmívat. Přejížděl jsem po jemném materiálu kravaty prsty a podíval se za něj. Na pohovce skoro usínal kluk s beanie na hlavě. Little Tommy. Ucítil jsem, jak se můj tep o trochu zrychlil. Hned jsem dostal novou energii na nakupování kravaty.
"Podívej," přešel jsem k asistentovi blíž a po cestě si přečetl jeho vizitku, "Brade."
Nebránil se. Naopak, začal na mě házet rádoby svůdné oči a používat řeč těla, kterou jsem viděl naposled ve videu z Buzzfeedu. "Díky za pomoc." Podíval jsem se na jeho rty, pak do jeho očí a odebral se nadšeně k pohovce.


"Ahoj, Tommy" Hodil jsem ruku okolo znuděného Tommyho a on skoro dostal infarkt. Přitáhl jsem si ho blíž a zašeptal: "Hraj se mnou, jsme pár."
"Co tady děláš… babe?" Párkrát přejel očima mezi mnou a asistentem, který pravděpodobně pořád stál opodál a sledoval nás. Seděl jsem k Bradovi zády a Tommy ho mohl vidět přes moje rameno. Pak se chytil hry a sladce se na mě usmál.
"Tommy, co si myslíš o…" promluvila na něj Deborah, ale hned se zasekla. Asi jí spadla čelist, když viděla mě, jak se na pohovce mazlím s Tommym.
Věnoval jsem Deborah pohled a hravě na ni mrkl: "Už jste s tvojí ségrou něco vybrali?"
"Jo, dostáváme se k tomu. Po dvou a půl hodinách," odpověděl a já se usmál.
"Oh, asi… si vyzkouším ty další," zabreptala a odešla do kabinky.
"Je tam?" zeptal jsem se tiše a on nenápadně nakoukl na asistenta. "Jo, nevypadá, že by odcházel."
Naklonil jsem se k Tommymu a druhou rukou se mu opřel o bok, než jsem se mu bezmyšlenkovitě vrhl po rtech. Byli jsme na pohovce, v extrémně horké prodejně společenských šatů, a kdokoliv nás mohl vidět, kdyby vešel dovnitř. Miloval jsem ten pocit jiných rtů na těch mých. Jeho rtů. Jeho dlaň vyjela nahoru po mojí hrudi až za můj krk. Prsty si hrál s mými vlasy. A sice byl polibek pouze pro to, abych odehnal dotěrného super-baliče Brada, pro mě to znamenalo předzvěst k tomu, čeho jsem hodlal brzo dosáhnout.
Odtáhl jsem se a usmál se na něj. Malý blonďatý bastard přitisklý mezi mým tělem a pohovkou mě nutil se smát přímo od srdce.
"Pořád tam je?" zeptal jsem se pobaveně. Tommy se chvíli tvářil dost překvapeně a pak se podíval vedle.
"Jo. Asi ho to štve, pořád se po nás dívá."
"Miluju tě," řekl jsem trochu hlasitěji a naznači, ať se podívá znova. Zasmál se, když zjistil, že asistent Brad to zabalil a šel se věnovat něčemu jinému.

Chvíli jsem přemýšlel, jestli nevyužít situace a nepolíbit Tommyho znova. Měl jsem milion šancí to udělat v ten moment, ale rozmyslel jsem si to. Odtáhl jsem se od něj a poplácal ho po stehnu.
"Hezký výkon, babe!"
"Nebyl tak špatný," vydechl s úsměvem a znova se ohlédl, "určitě víš, jak odmítnout kluka bez malé show k tomu…?"
"Nemusíš ke všemu mít důvod, babe," nechal jsem svou ruku na jeho stehnu a zahlédl jsem, jak sleduje, jestli ji neodtáhnu.
"Takže jsi šel a předstíral, že jsi můj přítel?"
Nemohl jsem si pomoct, můj úsměv se sám objevoval pořád dokola:"Yeah, o něco takového se snažím poslední dobou."
"O předstírání, že jsi můj přítel?" položil mi další otázku, když se ke nám přiřítila Louise.
Stiskl jsem jeho stehno a než jsem se zvedl na nohy, tiše jsem mu řekl: "O to, abych byl."
"Zjistila jsem, že mají bombovou slevu na boty naproti, jdeme, pojď," Lou se začala chovat jako správná žena při slevách a rozjela nákupní mánii.
Věděl jsem, že jsem Tommyho nechal beze slov a že tuhle informaci bude vstřebávat ještě dlouho. Pokud mu teda dám tolik času…
Šel jsem zaplatit za kravatu a když jsme s Louise odcházeli, mrkl jsem na něj a naznačil mu palcem a malíčkem u ucha, že zavolám.
Ani nepřikývl, jenom se na mě díval, jako by právě viděl ducha.


"Okay, co to mělo být?" Lou na mě po opuštění obchodu hodila ten pohled. Pokrčil jsem rameny a rozhlédl se, aby mě na poslední chvíli ještě nezajelo auto.
Dala mi pěstí do žeber a já se na ni musel otočit.
"Právě ses líbal s Tommym uprostřed obchodu?" Došlo mi, že chce detaily. Jako každá holka, drby.
"No shit, Sherlock…?"
"Právěs mu řekl, že ho miluješ, fam," ve tváři se jí objevilo trochu radosti, pravděpodobně i za mě, "konečně!"
"Yeah, abych odehnal toho týpka," vykroutil jsem se.
"Oh víš co? S tebou se nehodí o tomhle vykládat, pojďme na ty boty a pak na oběd," utrousila a protočila u toho očima.
"Nemám hlad."
"Tím líp pro mě a moje boty."
"Musím být u Melanie o půl sedmé, kolik hodin hodláš trávit u bot?"
"Drž hubu," zakroutila nade mnou hlavou.
__
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 cholet cholet | 18. prosince 2016 v 20:27 | Reagovat

Ale jo někdo to čte😂 další díl prosím 😊😍

2 Karin Karin | 19. prosince 2016 v 20:16 | Reagovat

Paráda doufám že brzo bude další díl. :-)  :-D  :D

3 janimik janimik | 30. ledna 2017 v 23:44 | Reagovat

Vďaka ;-) , dúfam že sa posunú ďalej Adam s Tommym :-) ...čakám ďalší diel :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama