MATE x 19

6. listopadu 2016 v 0:11 | Khaleesi |  MATE
Innocence under attack


Odemkl jsem dveře z garáže do domu a zkontroloval, jestli všichni spí. V celém domě bylo ticho a tma. To znamenalo, že si Tommy musel dávat bacha, aby tenhle fakt nezměnil.
I když, nevypadal na to, že by si v jeho stavu dokázal dávat bacha.
"Pojď," vtáhl jsem ho za ruku dovnitř. Skoro nestál na nohou, pořád jsem ho musel přidržovat, aby se mi v půli cesty nesvalil na zem.
"Nejsem unavený!" řekl a volnou rukou si promnul oči, aby se zbavil přicházející únavy. Jako malé dítě. Jen jsem pozvedl obočí a táhl ho směrem ke schodům. Další výzva pro mě - jak se bezpečně dostat do druhého patra.
"Mitchie," zašeptal a zatahal mě za ruku. Zastavil jsem a otočil se na něj. Sice jsem toho ve tmě moc neviděl, ale dokázal jsem si ten jeho opilecký výraz představit.
"Co je to tentokrát?" povzdechl jsem si, jestli na mě teď vyhodíš nějaký bullshit, fakt budu nasraný.
"Vlastně nic, já jenom…"
Zaváhal. Položil jsem mu svou otázku ještě jednou: "Co je?"
"Budeš mě mít rád, jako…" zasekl se uprostřed věty a pravděpodobně rozmýšlel svoje další slova, "když budu bez vlasů?"
Protočil jsem očima a v rychlosti odpověděl: "O tom se teďka nebudem bavit, pojďme nahoru."
"Ne, já to myslím vážně!" znovu mě zatahal za ruku, kterou mi, mimo to, pěkně silně svíral.
"Potichu," utišil jsem ho. "Budu tě mít rád vždycky, nezáleží na vlasech."

"Mám sto chutí tě políbit," přiznal se po chvilce. Já se ale líbat zrovna dvakrát nechtěl. Mým hlavním cílem byl můj pokoj, ne líbačka uprostřed vstupní haly.
"Tak to nedělej," odsekl jsem a natlačil ho před sebe na první schod, "jdi."
"Nechceš, abych tě políbil? Ale předtím jsi to ch-" snažil se otočit, ale chytil jsem ho za boky a navedl ho dál.
"Mlč," udržoval jsem jeho stabilitu a postupoval s ním nahoru, "jdi dál."
"Nemůžu!" fňukal. "Nic nevidím a bolí mě nohy!"
V tu chvíli se mi opět chtělo si pořádně plesknout rukou do čela, a opět jsem nemohl.
"Tak pojď," nabral jsem ho jednou rukou pod stehny a druhou tak, aby se mě mohl držet. Vysadil jsem si ho do náruče a vyšel s ním zbylé schody. Mohl jsem to udělat hned, ušetřilo by mi to spoustu práce.

V pokoji se mi loktem podařilo rozsvítit dvě lampy, které měly stejný vypínač, hned vedle hlavního světla. Přišli jsme spolu až k posteli, překvapivě za ty dvě minuty neměl žádné blbé připomínky.
"Pusť se mě," pobídl jsem ho.
"Ne."
"Tommy, musím tě položit," zkusil jsem to znovu.
"Ne," promluvil mi do kůže, obličej zavrtaný v mém krku. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Neměl jsem problém ho nosit, ale musel jsem mu sundat alespoň boty a to v téhle poloze nešlo.
"Pouštím tě," oznámil jsem a pustil jeho nohy na zem. Pořád se mě držel jako klíště.
"Já tebe ne," oznámil nazpátek. "Máš husí kůži."
"Protože mi dýcháš na krk, to se občas stává," odpověděl jsem, "a teď mě pusť."
"Co z toho budu mít?" vtiskl mi malý polibek na stranu krku.
Viděl jsem, jak je to pro něj nepohodlné. Musel stát na špičkách. Počítal jsem s tím, že pokud mě nepřestane objímat dobrovolně, jeho nohy ho donutí se pustit.
"Můžeš se vyspat."
"S tebou?" zamumlal znova a začal se mě pomalu pouštět. Konečně.
"Možná vedle mě, se mnou asi těžko," vysvětlil jsem a povalil ho na postel. Svlékl jsem si bundu a hodil ji na křeslo opodál.
"Oh, jdeš na to rychle," komentoval, když jsem mu sundával boty. Pak jsem se přesunul k rozepnutí jeho bundy.
"Jsi tak krásný," usmál se na mě. Nevěnoval jsem mu velkou pozornost a odhodil jeho bundu k té svojí.
"Jasně," přikývl jsem. Cokoliv chce, hlavně, ať je potichu.
"Myslím jako, podívej se na ten andělský obličej," natáhl ke mně ruku a dotkl se mojí tváře.
"Pití s tebou fakt dělá divy," zakroutil jsem hlavou a svlékl mu i mikinu.
"Oh no tak! To není pitím, vždycky jsem ti to říkal!" bránil se, jako bych ho nějak urazil.
"Samozřejmě, že jsem krásný, sunshine," pousmál jsem se na něj falešně. Bral to pozitivně, takže se na mě usmál taky, ale opravdu od srdce.
"Přál bych si, aby sis pamatoval to, cos dneska navykládal," aby ses pak za ty kecy mohl stydět.
"Budu! Jenom si asi nebudu pamatovat žádný sex, protože, kdo by ho se mnou chtěl mít?" začal dělat poznámky sám na sebe.
Nevěřícně jsem zakroutil hlavou a pokračoval ve svlékání jeho oblečení.

Po tom, co jsem Tommyho konečně dostal do postele a sám se převlékl, mi zase začal povídat svoje moudra.
"Adame?"
"Yeah?" otočil jsem se na něj, po tom, co jsem hodil svoje staré oblečení do prádelního koše.
"Můžu si sáhnout?" zeptal se a já se zarazil.
"Na co přesně?"
"Tvůj zadek, na tvůj zadek," ujišťoval mě tónem jako samozřejmě, jenom zadek.
"Jdi spát," odbyl jsem ho. Z postele se ozval zklamaný povzdech.
"Ale ty tepláky na tobě vypadají tak dobře a- ugh!" Choval se jako dítě, vážně. Mimo to, že mu přeskakovaly nálady každých deset minut.
"Dobrou noc," zhasnul jsem a zamířil okolo postele na balkon. Tommy mě zachytil za zápěstí a začal mít požadavky.
"Lehni si se mnou."
Vyšel ze mě lehce zoufalý smích. "Jednu cigaretu, hned budu u tebe."
"Ne, pojď hned," naléhal. Položil jsem krabičku na noční stolek a vlezl do postele vedle něj.
"Máš asi čtyři hodiny na spaní, užij si to," dal jsem mu pusu na čelo a otočil se zády k němu.

Hned jsem ucítil ruku na svém zadku. Znovu jsem se musel usmát. Nemohl jsem na toho blbečka být naštvaný dlouho, stejně je uvnitř takové umíněné dítě. A taky je s ním v tomhle stavu celkem sranda. Navíc, vytrestá sám sebe, tou kocovinou, co bude mít, pomyslel jsem si.
"Wow, je… velký," žasl z druhé strany Tommy.
Nechal jsem ho sahat, ať si to užije. "Vidíš můj zadek každý den, co tě tak fascinuje?"
"Vždycky mě fascinoval, jako - já, například, nemám skoro žádný zadek! A ty máš - tohle? Jak?"
"Pracuju na tom," odpověděl jsem, "už sis osahal můj zadek, můžeš spát v klidu. Taky bych ti to doporučoval. Dobrou."

Když usnul, vyplížil jsem se na balkon. Potřeboval jsem si zapálit alespoň jednu.

***
*Drunk-Ass TJ
Moje hlava! Silně jsem stiskl oči k sobě a poté je mírně pootevřel. Světlo procházející přes balkonové dveře mě málem oslepilo. Moment… balkon? Nejsem u sebe doma.
"Jak jsem se sem dostal?" zamumlal jsem. Nedokázal jsem si vzpomenout, že bych odjížděl z klubu. Naposledy si ode mě Bruno bral moje číslo - od té doby? Totální okno. Překvapivě jsem si pamatoval jeho jméno.
"Přivezl jsem tě sem. Od policajtů."
Lekl jsem se. Nedošlo mi, že by někdo mohl být v pokoji.
"Co? Jak jsem se dostal na policii?" vyptával jsem se.
"Ty, Noah kid a Deborah jste jeli v autě, všichni na sračky. Chytili vás poldové a pak jsme vás s Louise museli vytahovat z cely. Mimochodem, tu pokutu si od tebe ještě vyberu," oznámil mi Adam a já se pomalu posadil. Celou dobu jsem si mnul spánky a zakrýval oči.
"Jakto, že spolu mluvíme? Nebavil ses se mnou jako… poslední dva týdny, nebo tak nějak."
Otevřel jsem oči a než jsem se stihl pořádně rozhlédnout okolo, moji pozornost upoutala jedna speciální věc.
Adam stál před zrcadlem a díval se sám na sebe v černém saku a úzkých, černých kalhotách. A když říkám úzkých, myslím opravdu úzkých.
"Protože jsem tvůj anděl strážný a vytáhnu tě z každé sračky."
Otočil se na mě a já ho přejel pohledem. Skoro jsem přestal dýchat, ale pak mi došlo, že by to asi nebyla ta nejrozumnější věc. "Léky a voda jsou na nočním stolku, nemáš zač."
"Oh, jo - díky," probudil jsem se ze svojí chvilky zírání na Adama. Vzal jsem si prášek a zapil ho vodou - v tu chvíli bych si vzal cokoliv, hlavně, aby ta hlava přestala.

"Vypadám dobře?" postavil se k zrcadlu z boku. Mohl jsem si ho teď prohlédnout ještě zezadu a… wow. Sakra, vypadá TAK dobře.
"Vypadáš… sexy," vydechl jsem, ale hned se opravil, "myslím, ne jako sexy, že bych po tobě jel, ale sexy tak obecně, víš-já-nic tím nemyslím."
"Ne, že bys po mně jel, jasně," zopakoval s drzým úsměvem. Nechápavě jsem se na něj podíval.
"Ne, že bys po mně jel, ale šukal bys se mnou do posledního kousku svojí slušnosti. Vlastně, včera ses mi dost nabízel," usmál se na mě hravě.
Snažil jsem se rozvzpomenout, co jsem včera předváděl. Muselo to být tak trapné, proboha!
"Promiň, asi jsem neměl pít tak hodně," zakroutil jsem mírně hlavou. Naneštěstí - nebo spíš naštěstí - jsem si nevybavil žádnou scénku ze včerejší noci.
Zasmál se a stáhl ze sebe sako. Úhledně ho pověsil na věšák a začal si rozepínat košili.
"Taky sis sáhl na můj zadek," promluvil. Skousl piercing v jazyku mezi zuby a hned ho pustil. "Líbilo se ti to, co? Mohl jsi mi říct dřív, jsem hodně do chytání zadků."
Snažil jsem se vnímat, co říká. Vzhledem k tomu, že ze sebe pomalu svlékal černou látku, mi to vnímání moc nešlo. Ne, že bych na něj nezíral pokaždé, když se oblékal, ale všiml jsem si pár zvláštní věci. Začala mu vystupovat žebra, víc, než obvykle. Jeho hrudník, dokonce i jeho ruce pokrývaly modřiny. Nevypadaly moc bolestivě, ale jejich množství bylo děsivé.
"Fuck you." Probral mě svým hlasem a otočil se ke mně zády. "Přestaň zírat."
"Co jsi? Do chytání zadků? My dva? Vždyť nejsme- já- ne-nepamatuju si to," vyhrkl jsem a začal se znova soustředit, "a nezíral jsem, jenom… ty modřiny a-"
"Nic to není. Prostě se objevily a zase zmizí," řekl klidně a natáhl na sebe černé triko. Pak si v rychlosti přehodil kalhoty za roztrhané jeansy.
"Jak se ti to stalo?"
"Nech toho, TJ." Hlas mu pomalu přecházel do drsného tónu. Hot.
"Jenom chci vědět-"
Sebral ze stolu svoje klíče, nějaký kus černé látky a vyrazil ke dveřím. Přerušil mě s jednoduchými pokyny: "Čekám tě za deset minut v garáži, je zima, tak se na to obleč, whatever."
S tím zabouchl a odešel z pokoje.
Neměl jsem jinou možnost, než ze sebe za deset minut udělat žijícího člověka, hodit na sebe oblečení ze včerejška a dopravit se do garáže. Adam mě naložil do auta a oba nás vezl do školy.
***
"Proč jsme vůbec tady tak brzo, prakticky je ještě tma!" stěžoval jsem si.
S cigaretou mezi rty mi otevřel dveře od auta. Hned na to chytil cigaretu mezi prsty a vyfoukl bílošedý kouř. Zamával jsem před sebou rukou, abych ho odehnal při vystupování z auta.
"Chtěl jsem jet dřív."
"Už mi řekneš, kdes vzal ty modřiny?" zeptal jsem se odvážně. Mohlo mě to stát další dva týdny mlčení z jeho strany, ale musel jsem se zeptat.
Zabouchl jsem dveře od auta a on na dálku zamkl. Neodpovídal.
"Adame?"
"Co je?" odsekl. "Byl jsem boxovat, je to z toho."
"Tvoje žebra začínají vystupovat, mate," připomněl jsem. Protočil očima a odpověděl: "Protože jsem zhubnul? Staráš se o takové sračky, fuck."
"Nestarám se o sračky, starám se o tebe, a radši bys mi měl říct, co to kurva děláš." Stoupnul jsem si naproti němu s rukama založenýma na hrudi. Prohlédl si mě seshora dolů a zpátky. Hned na to se mu na rtech objevil povrchní úsměv.
"Někdo se tu nasral," poškádlil mě a nenápadně se porozhlédl, jestli někdo prochází okolo. Pak se ke mně naklonil a vyfoukl kouř blízko u mojí tváře.
"Bolí mě hlava, asi se pozvracím a ty mi zase něco tajíš, mám se radovat?" Odpověděl jsem otázkou a v momentu nepozornosti mu vyrazil cigaretu z ruky.
Podíval se na doutnající cigaretu ležící na zemi a zpátky na mě. Ani netušil, jak hrdě jsem se v ten moment cítil. Hrdě na sebe, samozřejmě.
Chvíli se na mě díval a zadržoval smích. Já se mezi tím snažil zůstat vážný. Kousl se do spodního rtu a ťukl zuby o piercing. Hned na to se široce usmál s jednoduchým: "Wow."
"Nesměj se mi, nechci, abys kouřil!" postěžoval jsem si a dal mu pěstí jemně ránu do břicha.
"Au, uklidni se. Čím jsou lidi menší, tím jsou agresivnější. Přesně, jako ty, grumpy cat," zasmál se a odešel ode mě o pár kroků, než mě pobídl, abych šel s ním.

"Nemám svoje učebnice, Mitchie?" pozvedl jsem k němu zrak, když se mi podařilo k němu dojít.
"Říkal jsem, že tě vezmu na lekci, nebo k dekoracím na prom," připomněl mi. Ucítil jsem slabý dotek na svojí ruce. Asi se o mně otřel omylem, protože když jsem se podíval na jeho výraz, nevypadal, že by si uvědomoval, že se naše ruce tak nějak dotkly na veřejnosti. Zase dělám z malé náhody velkou věc.
"Louise!" zavolal z ničeho nic. Trochu se rozzářil, když ji viděl přicházet z druhé strany parkoviště. Asi si spolu fakt rozuměli. Snad mě nehodlala nahradit.
"Hey, Adame. Tommy," pozdravila nás oba a já se pousmál. "Půjdu dovnitř," oznámil jsem potichu a chystal se odejít. V tom mě něco stáhlo za zápěstí. Byl to Adam a stáhl mě zpátky vedle sebe.
Nahnul se ke mně a pošeptal mi do ucha: "Počkej na mě u vchodu."
Lehce jsem se otřásl a přikývl. Odešel jsem ke vchodu do školy. Z dlouhé chvíle jsem se díval okolo sebe, když moje oči zachytily rameno mojí bundy. Měl jsem na rameni několik spadlých vlasů.
Nadechl jsem se, vydechl a natáhl se do kapsy pro svoji beanie. Nebyla tam. Samozřejmě, když mě Adam dovezl z party, asi jsem na ní nebyl s čepicí.
"Sakra," zašeptal jsem pro sebe a snažil se sebrat vlasy z látky mojí bundy. Můj černý lak na nehtech se začal olupovat. Wow, všechno na mě vypadalo… prostě pokažené.

"Mám to," vydechla osoba vedle mě a pomohla mi. Nemusel jsem se dívat, abych ho poznal.
"Díky," zamumlal jsem nejistě. Nedokázal jsem si připustit, že ztrácím vlasy. Mimo to mě bolela hlava jako čert a chtělo se mi spát snad i ve stoje. Krásný den.
Najednou Adam zahrabal v kapse a něco z ní vytáhl. Došlo mi, co si to ráno bral ze stolu, protože mi tu věc zrovna nasunul na hlavu.
"Asi to není zrovna nejvíc módní kousek nebo shit, ale fakt nerozumím beanie stylu," pokrčil rameny.
"Vážně sis bral čepici jenom kvůli mně?"
"Yeah. Viděls mě snad někdy nějakou nosit?" usmál se na mě a navedl mě směrem do školy.
Chodbou se rozprostíralo šero, jenom z pár tříd prosvítalo slabé světlo přes skleněné dveře.
"Jsme tu dost brzo, jsou tu jenom výměnná děcka na jejich ranní hodinu," obeznámil mě.
"Tím myslíš, že mi najdeš místo na spaní a vzbudíš mě, až začne škola jako škola?" zeptal jsem se a potvrdil svou únavu malým zívnutím.
"Tím myslím, že ti něco ukážu," opravil mě. Slyšel jsem, jak se zhluboka nadechl. "V pohodě?" zeptal jsem se starostlivě. Místo odpovědi se natáhl pro moji ruku. Lekl jsem se. Nečekaná událost ve mně taky probudila nečekanou reakci. Normálně bych to asi neudělal, ale tentokrát jsem uhnul.
"Yeah, jasně," vydechl a rozešel se směrem k hale. V ten moment se mi chtělo brečet a křičet a omlátit si hlavu o stěnu a seškrábat si kůži z obličeje.
Možná jsem mu včera pod vlivem vykládal, jak ho miluju a nabízel jsem mu sex, ale teď jsem propásl svoji šanci. Střízlivou šanci.
Naštvaný sám na sebe jsem ho následoval.

Otevřel mi dveře od sálu a naznačil, ať jdu dovnitř. V celé hale byla naprostá tma, neviděl jsem ani na krok.
"Adame, co děláme?" otočil jsem se jeho směrem. Zrovna v tu chvíli zapnul tlumená světla.
Rozhlédl jsem se okolo. Po stěnách visely sametové závěsy (nebo alespoň vypadaly sametově), pódium i zbytek sálu k sobě perfektně ladily. Dokonce i nejmenší detaily dodělali v plesových barvách - černá, tmavě fialová a tmavě modrá. Přes to, jak pěkně vypadalo plesové uspořádání, mi zrak stejně sklouzl k Adamovi. Ten byl nejhezčí.
"Není to dodělané, ale myslel jsem, že dáš nějakou radu umělce," mírně si olízl ret a vyrazil k pódiu.
"Nejsem umělec, co já vím," pokrčil jsem nejistě rameny. Na to se okamžitě ozval: "To sakra jsi. Máš mě doma v šuplíku."
Moje tváře nabraly lehký odstín červené. "Ty ses na to díval?" zeptal jsem se nesměle. Začal jsem znova prozkoumávat očima halu, abych se nedíval na něj. Ne, že bych nechtěl, ale vypadalo by to divně.
"Jsi dobrý. Až na to, že jsi mi neřekl, že kreslíš."
"Nedošlo mi, že by tě to-" Uprostřed mojí odpovědi se celou místností rozezněla hudba.

"DJ? Vážně?"
"Víc jako testuju, jestli to tu funguje, než DJ," vysvětlil. Přikývl jsem.
"Co to je?"
"Sam Smith. Znám tuhle písničku zpaměti, Ashley ji poslouchá dvěstěkrát za den," odpověděl mi. Nevěděl jsem, co tam dělá, protože jsem se stále rozhlížel po hale. Z toho mě ale vyrušil fakt, že se Adam objevil vedle mě.
Jemně natáhl ruku mým směrem: "Otestuješ se mnou, jestli funguje parket?"
Na tváři se mi objevil udivený výraz. Vlastně, jako udivený se to asi popsat nedalo. Bylo to jako… WOW.
S malým úsměvem jsem se mu podíval do očí a ujistil se: "Žádáš mě o tanec, Adame?"
"Vypadá to tak," uznal a hravě na mě mrkl. Pak bez mého svolení chytil moji ruku do svojí a táhl mě doprostřed parketu.
"Neumím tancovat!" Zkusil jsem se zachránit před totální katastrofou. "Protože jsi nechodil na moje hodiny," věnoval mi rychlou odpověď. "Prosím, budu vypadat jak totální dřevo!" fňukal jsem naoko.
"Why am I so emotional? No it's not a good look, gain some self control."
Donutil mě se otočit pod jeho paží.
"Adame, neumím…"
"And deep down I know this never works, but you can lay with me so it doesn't hurt," pokračoval v tichém zpěvu, mezi tím, co si moji ruku pokládal na rameno. V duchu jsem ujišťoval sám sebe, že vlastně o nic nejde. I když mu pošlapu nohy - je se mnou už tolik let, měl by být zvyklý.
Usmál se a přitáhl si mě blíž k sobě. Pak vzal moji druhou ruku do svojí a trochu ji zvedl.
"Ne tak těžké, že?"
Mírně jsem zakroutil hlavou a podíval se dolů na své nohy. Jestli mu fakt šlápnu na nohu, budu se stydět.
"Hey," prsty zvedl moji bradu nahoru a hned se vrátil na původní místo. Začal se se mnou pohupovat do rytmu. "Nebuď z toho nervózní, jenom zkoušíme parket."
"Na téhle hale taky pracovals ty?"
Pobaveně se zasmál: "Samozřejmě, že ne. Nehlásil jsem se k ničemu z téhle prom sračky. Zatáhla mě do toho Mette a učitelka."
"Mette," zopakoval jsem sklesle a sklopil pohled. "Hey, hlavu nahoru," napomenul mě. Udělal jsem, jak říkal.
"Nervózní z Mette?" kousl se do rtu. "Je někdy něco bez ní?" zeptal jsem se otráveně.
"Skoro všechno je bez ní," řekl a bez varování mě znovu otočil pod svojí paží. Pak mě na sebe zase natiskl, samozřejmě.
Odhodlal jsem se k trochu odvážnější otázce: "Jsi ty bez ní?"
"Pořád si přeješ, abych byl tvůj, hm?" oplatil mi otázku.
"Ne, já- myslel jsem jenom-" obraňoval jsem sám sebe. Nevěděl jsem, co říct.
"Nevysvětluj, vím, jaký je to pocit," utnul mě, "chceš někoho tak moc a musíš sledovat, jak ti malé šance se k němu dostat blíž protékají mezi prsty."
Neodpovídal jsem. Možná proto, že jsem neměl co říct. Nešlo mi do hlavy, co se s ním stalo, ale už by tak mohl zůstat.
Písnička pomalu dohrávala a Adam mě naposledy otočil. Když jsem se otáčel zpátky, zastavil mě. Rukou se dotkl mého zátylku a přitáhl si mě blíž, rty blízko mých. Přivřel jsem oči a čekal, až udělá finální krok. Místo polibku se o ně ale otřel a zašeptal: "Ještě ne."

Bez dalšího slova odešel. Zůstal jsem stát jako opařený.
***
"Usínám!" Varoval jsem ho, než moje hlava spadla na jeho rameno. Seděl na jedné ze židlí a kontroloval, jak ostatní předvádí kroky, co je naučil. Seděl jsem vedle něj, samozřejmě. Využíval jsem každé minuty, co se se mnou bavil.
Povzdechl si a vstal ze svého místa. Zamířil rovnou na vyvýšené pódium. I přes fakt, že moje oči se nedaly udržet otevřené, mě něco nutilo se na něj dívat. Možná jsem nutil sám sebe, protože jsem toho chlapa prostě žral a docházelo mi to každou minutou víc.
Většina hlav se na něj otočila hned, co začal mluvit a tleskat: "Dobrá práce, lidi! Ukažte to zítra na plese!"
Z davu se ozvalo hromadné tleskání nazpátek, pravděpodobně jako formální poděkování Adamovi. Stejně je vlastně nutili učitelé, stejně jako Adama, ale alespoň to pro ně nebylo takové peklo, jak se zprvu mohlo zdát. Teda, myslím.
Hrdě jsem se usmál a tleskal i skrz bolest vystřelující do mojí hlavy. Instruktor Lambert mi věnoval nenápadné mrknutí a malý úsměv, než se začal znovu věnovat davu. "Tak jo, konec!" zavolal. Všichni se začali odebírat pryč.

"Hezká práce, Mitchie," pochválil jsem ho, když se vrátil ke mně. "Samozřejmě, jinou nedělám," vydechl a naznačil mi, ať jdu s ním. Líně jsem vstal a následoval ho. Nemohl jsem si odpustit pár otázek: "Co to mělo být?"
"Co mělo co být?"
"V té hale," upřesnil jsem. Hodil na mě zamyšlený pohled. "Tancoval jsem s tebou, žádný velký deal," pokrčil laxně rameny.
Frustrovaně jsem si povzdechl. To jeho ústavičné hraní si okolo mi začínalo lézt na nervy. A taky na mě všichni hleděli jako na idiota, co chodí po škole s čepicí. Jako, kdybych byl jediný.
"Naštvaný, sunshine?" Wow, pro jednou se zase zajímal o moje pocity.
"Sakra, ty to prostě nepřiznáš, že?"
"Nepřiznám co?" Očividně si hrál na blbého. Buď mě opravdu chtěl vytočit, nebo… nebo mě opravdu chtěl vytočit. Neměl totiž jiný důvod, proč by tohle dělal.
"Nepřiznáš to, žes mě chtěl políbit a pak jsi to vzdal, protože máš strach," řekl jsem na rovinu. Svraštil obočí a zakroutil hlavou.
"Nemám důvod mít strach," obhajoval se, rádoby drsně. Pak ode mě nenápadně odstoupil o pár kroků, když viděl, že se blíží lidé, přecházející do dalších učeben. Udělal to až tak nenápadně, že jsem si toho dokázal všimnout.
"Jasně…" zamumlal jsem pro sebe a pak mu znovu začal odporovat: "Chápu to, bojíš se, že tě odkopnu, jako tvoji ex." Výraz v jeho tváři se na okamžik změnil, než se mu rty zformovaly do falešného úsměvu.
"Fuck you. Teď budu předstírat, že jsem to neslyšel."
"Citlivý okolo svých nepodařených vztahů, hm," rýpal jsem do něj. Věděl jsem, že se mu několikrát nepodařilo s někým zůstat. A taky to, že možná proto se po stránce vztahů tak uzavřel.
"Ukonči to," přikázal, s pohledem upřeným před sebe. Když jsem zahlédl to, na co se tam dívá, chtělo se mi zvracet. Možná se mi nechtělo zvracet jenom z toho, ale rozhodně se mi chtělo zvracet.

"Adame!" zavolala na něj přes půlku chodby s úsměvem jako slunce. Fuj.
On si vedle mě povzdechl a čekal, až k němu Melanie přijde. Založil jsem si ruce na prsou a mlčel.
Čím víc se přibližovala, tím víc se mu na tváři rýsoval další z hraných úsměvů. Nechápal jsem, proč s ní zůstává, když není spokojený. Vlastně ani nebyli v pořádném vztahu, ale stejně…
Nadšeně k němu přišla a políbila ho na rty. On jí to oplatil, samozřejmě. Stalo se to tak rychle, že jsem ani nestačil odvrátit pohled. Teď se mi teprve chtělo zvracet. Asi na mě působil ten alkohol z předchozí noci.
Beze slova jsem odběhl na nejbližší záchody.

***
"Máš připravený oblek? Ne, že by mě to zajímalo," zabručel naštvaně Adam. Jednou rukou tiskl volant. "Stejně se asi ani nezastihneme."
"Jo, oblek," povzdechl jsem si nad katastrofou, do které jsem se hodlal obléct na zítřejší večer.
"Nezastihneme se? Baby-mama tě chce pro sebe, co?"
"Baby-mama, no fuck," zopakoval, "jasně, že mě chce. Dokonce si musím pořídit fialovou kravatu. Do zítřka."
"Takže má fialovou masku?"
"Asi, co já kurva vím. Dal jsem jí nějaké peníze a ona si je projela, jak chtěla," odpověděl a zaparkoval před mým domem.
"Nemysleli jste s tou čarodějnicí na stěhování?"
"Je to moje matka, Adame," pokáral jsem ho a on protočil očima, "a pokud nám to hodláš zaplatit, myslím, že se z téhle čtvrti rádi hneme."
Přikývl a já otevřel dveře, jakože vystoupím. "Měj se, Mitchie."
"TJ?" oslovil mě. Neříkal mi TJ často. Jenom mě tak měl uloženého v mobilu, ale použil to opravdu málokdy.
"Jo?"
"Jestli vyhraju krále plesu," vytáhl jednu z cigaret a zapálil si ji, než pokračoval, "chtěl bys být ten, koho tentokrát vezmu domů?"
"Jsi směšný," usmál jsem se na něj, "každý rok ses tam vyspal s někým naprosto úchvatným a teď bys někam bral mě, jasně."
Jeho vážný výraz se ale neměnil. "Seriózně."
Cítil jsem, že si ze mě utahuje. "Přestaň si ze mě dělat srandu. Musím jít, dobrou noc."
"Fajn, whatever," utrousil a zavřel za mnou dveře. Pak jsem ho jen viděl odjíždět.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Devil Lunneamora┼ Devil Lunneamora┼ | Web | 6. listopadu 2016 v 0:45 | Reagovat

nádhera :-P

2 Karin Karin | 7. listopadu 2016 v 20:23 | Reagovat

Adam mě fakt štve jen Tommymu ubližuje místo aby mu pomáhal když je tak nemocný. :-(  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama