4 AM Forever

28. října 2016 v 2:42 | Ratliff |  Short Stories | Adommy
Doporučuji si k příběhu pustit tuto písničku.
Nejvíce mě inspirovala.
Užívejte!




Adam

Sedím před tvým bytem na schodišti.
Jak jsi mi tohle mohl udělat?
Naše sny a plány.
To už pro tebe už nic neznamená?

Stále vidím tou tvář v mých očích.
Tvůj sladký smích, když jsi se ke mně tulil.

Tak proč jsi to vzdal? Nechtěl jsi to takto? Nechtěl jsi snad mě?

"Prosím odpověz!" Zakřičím směrem k tvému oknu.
Jsou čtyři ráno.

"Tommy!" Zakřičím ještě hlasitěji. Déšť mi smývá kapky slz,
které mi pomalu stékají po obličeji.
Natáhnu před sebe bezmocně své dlaně, na které mi padají kapky deště.

Tommy

Ležím sám v měkké posteli schoulený do klubíčka.
Na nočním stolku mám naši společnou fotku z koncertu. Snad i moji nejoblíbenější.
Držíš mě v náručí a líbáš na tvář.
Ty minuty, když jsme hledali naše oblečení po hotelovém pokoji.
Ty nádherné chvíle, když jsme se milovali.

Byli jsme oba tak šťastní. Jenže už je to dávno pryč.
Možná tě už neuvidím smát se znovu se mnou. Zůstanou mi pouze vzpomínky.
Možná jsme se hádali, ale nikdy to nebylo tak zlé, jako teď..
Přitisknu si nohy více k tělu.

"Proč ..." Tiše zašeptám, když mi pomalu stékají slzy a zanechávají za sebou malé cestičky.
"Tommy!" Uslyším, jako kdyby někdo volal mé jméno před bytem.
Rychle se rozeběhnu k oknu, abych ho otevřel a podíval se na ulici.

Adam

Otevřel okno. Vidím jedno nádhernou tvář, jeho nádherné blond vlasy, jak si s nimi pohrává vítr s deštěm.
Ach Tommy, tak moc mi chybíš. Vychutnávám si ten pohled na tebe.
Snad se ještě jednou potkáme...

Jsem celou dobu schovaný za stromem který stojí naproti bytu, kde bydlíš.
Snad mě neviděl, pomyslím si.
Se skloněnou hlavou odcházím pryč.

Tommy

Proč mě takto trápíš. Víš sám moc dobře, že jsme neměli ani jeden na vybranou.
Neklapalo by to. Vidím, jak odcházíš celý promočený od deště,
který čím dál více zesiluje a začíná silně foukat vítr.
"Adame!" Zakřičím na tebe. Ty se však neotočíš. Pokračuješ dál v chůzi.
Podívám se na nástěnné hodiny. Jsou čtyři ráno.

Adam

Slyším tě moc dobře, Tommy. Jenže už nemám více sil se ti podívat do očí.
Tolik mne to mrzí. Utřu si slzy, zatímco mi je pomalu znovu smývá déšť.
Najednou uslyším rychlé kroky. Jako kdyby ke mně někdo běžel.
Jsi to TY.
Otočím se na tebe a ty mi hned padneš do náruče.
"Tommy..." Tiše zašeptám tvé jméno a políbím tě do tvých čím dál více mokrých vlasů od děšťe.

"Už nikdy víc.... NIKDY!" Křičíš, zatímco mě křečovitě svíráš v objetí.
"Nezvládám to bez tebe... Nezvládám to celou dobu!"
"Myslel jsem, že právě ty tuto situaci zvládáš nejlíp." Řeknu upřímně.
Ovšem ty jen zavrtíš hlavou.
"Ty víš, že chci být s tebou." Podíváš se mi do očí.
"Proč jsi mě neslyšel, když jsem křičel tvé jméno? Celou tu dobu..
Celou tu dobu, co jsme se neviděli?" Zeptám se.
"Dlouho jsem si to nechtěl připustit.." Odpovíš se slzami v očích

Dlouho si hledíme do očí, než se naše rty opět spojí ve vášnivý a dluhy polibek.

Hlasitě zahřmí.

"Jednou... Budeme spolu." Odpovíš mi s jistotou v hlase.

"Budeme. Prozatím sbohem, Tommy..." Naposledy políbím tvé sladké rty, bože, tak moc bych tě chtěl. Tady a teď. Znovu si vychutnat tvé nádherné tělo, jak si vychutnává naše radostné chvilky.

Vezmu tvou dlaň a dám ti do ní malou zabalenou krabičku. Naposledy se na tebe usměju a pomalu odejdu.

Tommy

Chci tě zastavit, ale vím, že by sis to takto nepřál. Zůstal jsem stát na místě. Skoro nemůžu dýchat, klepou se mi dlaně a v ten moment si uvědomím, že v jedné ruce držím krabičku, kterou jsi mi dal.
Dojdu domů. Sednu si na postel a se slzami v očích ji rozbalím.
Je v ní prstýnek. Nádherný stříbrný prstýnek od něj.
Ihned si jej navléknu na prst a podívám se směrem k oknu.
"Miluju tě." Řeknu s úsměvem.



___
Navzdory asi rok starému přání autora této povídky, abych ji smazala, jsem se stějně rozhodla ji publikovat. Zaslouží si totiž svoje místo a myslím, že to je fakt jedna z Ratliffových nejlepších prací. Víc jich tu nenajdete, protože si přál, abych je smazala, ale tuhle jednu jsem si prostě musela nechat:-))
A pokud tohle čteš, tak se ti omlouvám za všechno, určitě jsem se s tebou nikdy neplánovala hádat, ale každý dělá nějaké ty chyby. Nechci se nějak vtírat, jenom jsem tohle chtěla někam napsat, vzhledem k tomu, že už tě nejde najít na facebooku, ani na skype :--)) Have a nice day, fella.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Eileen Glambert Eileen Glambert | Web | 9. února 2015 v 17:01 | Reagovat

Buď jsem tak přecitlivělá nebo je to opravdu tak smutné... Ach bulím tu jak želva... Každopádně se mi to líbí. :) Je to smutné a mezi řádky i vcelku šťastné. Milují se, je tam ten pšíslib... Ach opravdu krásné :'). Něco podobného jsem dnes potřebovala. :)

2 Ratliff Ratliff | 9. února 2015 v 19:44 | Reagovat

[1]: Děkuji za povzbudivý komentář.
Moc mě potěšil! :)

3 Karin Karin | 24. března 2015 v 22:21 | Reagovat

Bulím krásna povídka. :-)

4 Karin Karin | 28. října 2016 v 21:45 | Reagovat

Přečetla jsem ji znovu a opět bulím. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama