MATE x 13

22. června 2016 v 23:32 | Khaleesi |  MATE
Your kisses feel like punishment

Deník mi okamžitě vytrhl z ruky a já se na něj překvapeně podíval.
"Ehm, leželo to tady, myslel jsem…"
Moje snaha bránit se byla marná. Tommy se v jednom momentě změnil v rozzuřeného démona a dával mi pocit, že jestli se na mě bude dál dívat, propálí do mě díru.
Nasucho jsem polkl. Když jsem se chtěl zvednout a uklidnit ho, zatlačil mě zpátky tak, abych dál seděl na posteli.
"Bylo to v šuplíku a říkal jsem ti tisíckrát, abys to tu neprolézal!" zařval na mě. Hned na to se rozkašlal. Odstoupil ode mě a snažil se chytit správné tempo dechu.
"Fuck, uklidni se. Můžeme se hádat i potichu," s mírně nataženou rukou se mi k němu postupovalo líp. Přece jenom, kdyby se náhodou rozhodl kousat, ať si vezme ruku. A když jsem na něj sahal, vždycky to fungovalo. Spoléhal jsem na to.
"Nezkoušej na mě sahat, ty jeden idiote!" odehnal mě od sebe. Zvedl jsem ruce v obranném gestu.
"Moc jsem toho neviděl, nemusíš se bát," poznamenal jsem v klidu. Znovu mě propálil pohledem, a když se konečně dostal k pravidelnému dýchání, zaútočil na mě znova.
"Je to osobní, Adame! Jak sis vůbec mohl dovolit…" zakroutil zklamaně hlavou. Přejel jsem si ho pohledem. Zahodil deník zpátky do šuplíku a pořádně ho zavřel.
Chvíli procházel po pokoji a frustrovaně si prohraboval vlasy.

"Za kolik šla ta moje kytara?"
Nahodil na mě přesně ten pohled, co dělám já, když se ho chci zeptat, jestli takovou sračku myslí vážně, nebo ne. Oplatil jsem mu to.
"Dvě stě dvacet dolarů," odpověděl tiše. Odvážil jsem se konečně postavit; "To není moc."
"Vyžili jsme z toho, nějakou dobu," povzdechl si mezi tím, co jsem přešel naproti němu.
"Lhal jsi mi, několikrát."
"Tys mi lhal milionkrát. Cítíš se líp, když víš, že taky lžu?" Mluvil se mnou celkem v klidu. Přešlo ho to, asi.
"Miluješ mě," připomněl jsem a drze se usmál. Tím se v něm spustil senzor na vypuštění samotného ďábla. Tvrdě strčil rukama do mých ramen a dotlačil mě až ke stěně.
"Chtěl jsem po tobě kurva jenom jednu věc! NEMĚL. SES. TAM. DÍVAT." Každé slovo mi opakoval, jako by bylo k nepochopení. No, v jeho očích to asi vypadalo, že jeho požadavkům nerozumím, ale…
"Ale ne, ty vždycky všechno musíš posrat! Já nejsem ta děvka Melanie, já tě nic nikam strkat nenechám. Zvlášť ne ruce tam, kam nepatří. TŘEBA DO MÝCH ZKURVENÝCH VĚCÍ!"
Rukama mi svíral triko pod krkem a tím mi znemožňoval útěk.
"Žárlíš na Mette, protože mě miluješ," zopakoval jsem se samolibým výrazem ve tváři. Šlo vidět Tommyho zatnutou čelist. Muselo ho to hodně vytočit. Stejně mě to bavilo.
"Můžeš si tu svoji Mette strčit třeba do prdele, ostatně, tam se ti to taky líbí. Nemiluju tě, chápeš?! Byl jsem sám a zoufalý, když jsem to psal!" bránil sám sebe.
Protočil jsem očima a ironicky mu to uznal: "Oh, yeah, jasně."
Setřásl jsem jeho ruce ze svého trika, a když se je snažil dostat zpátky, zadržel jsem ho svýma rukama.
"Teď chci, aby ses mi přinejmenším přiznal, kolik jsi toho přeč-" zavrčel mi do tváře, než jsem ho přerušil.

Chytil jsem Tommyho tváře a políbil ho. Snažil jsem se o to, abych ho líbal jemně. Mohlo to být naposled, co mi to dovoluje. Cítil jsem, jak se jeho rty trochu chvějí, překvapilo ho to.
Samozřejmě, první věc, co udělal se svýma volnýma rukama, nebylo to, že by mě se mě dotkl.
Odstrčil se ode mě až tak, že sám málem spadl. Podíval jsem se mu do očí a znovu se k němu přiblížil.
"Já- tohle- vypadni odsud," položil mi svoje studené ruce na malý moment na hruď, aby mě mohl znovu slabě odstrčit.
"Dobře, to je jedna věc za námi," poznamenal jsem sebevědomě.

"Nech si svoje poznámky pro sebe, byla chyba tě sem dneska brát. Pročs to teď udělal?"
..Oh, takže teď se bude dělat, že mu to hrozně vadilo? Okay, pokrčil jsem rameny.
"Proč se to stalo? Abys zavřel hubu, proboha. Tak jsem se díval do tvého posraného deníku a našel jsem, že bys ode mě chtěl pusu, tak jsem ti ji dal. Můžeš si to odškrtnout ve svém stupidním listu přání, nebo co to vlastně kurva je!"
Rozhodil jsem rukama a Tommy se na mě ublíženě podíval.
V ten moment jsem všeho začal litovat. Všeho, počínaje tím, že jsem ho hned ráno nevyhodil z domu. Sice mě zbavil té bolesti hlavy, ale to bych radši ležel doma s vodou a Aspirinem, než trávil večer přejížděním z domu do domu; proletělo mi hlavou. Už teď jsem věděl, že musím pryč.
Mlčel. Moje srdce trochu kleslo, když se mi naskytl pohled na to, co jsem způsobil tím, že mi pod ruku přišly soukromé informace a já je nenechal na pokoji.
Ticho mezi námi prolomil třetí hlas, volajíc: "Nekřičte tam na sebe, Tommy se musí šetřit! Nestresuj ho, Lamberte!"

"Proč vždycky musíš pokazit úplně všechno?"
Po jinak tiché místnosti se k mým uším pomalu dostával jeho hlas. Šel v něm slyšet ten skleslý tón, jako když nevíte, co dál dělat, když vám někdo ublížil.
"Žádal jsem tě jenom o to, aby ses nerýpal do věcí u mě doma. Odešel jsem z nemocnice a jeden z hlavních důvodů jsi ty. Chtěl jsem s tebou mluvit, protože vím, že jsi naposled odešel naštvaný.
Snažím se přijít na to, jak být jako ty, abych ti připadal cool a nemusel ses stydět se mnou ve škole prohodit pár slov. Neříkám, že děláš věci špatně. Pravděpodobně by mě mlátili víc, kdyby ses na mě vykašlal. Pravděpodobně bych přešel na jinou školu. Pravděpodobně bych se odstěhoval. Ale já se fakt snažil se ti alespoň trochu rovnat."
Každé slovo, které řekl, mě víc a víc pobízelo k tomu, abych dodal něco svého.
"Nemusíš se mi-"
"Mlč. Prostě-chvilku-mlč. Musíš vždycky mít poslední slovo, musíš vyhrát, ukázat, že Adam je nejlepší a Adam může dělat, co se mu chce. To u mě nejde, proto ti asi nikdy nebudu podobný. Nikdy se ze mě nestane odvážný rebel, nepořídím si motorku, nebudu obklopený nejvíc populárníma děckama na škole… a taky se ze mě nestane někdo, kdo by musel schovávat to, jak se cítí, co si myslí a co sám je."
"Nic neschovávám!" namítal jsem. Zakroutil hlavou a založil si ruce na hrudi.
"Nikdy by ses mě na veřejnosti nedotkl. Někdo by tě mohl vidět, to je tvůj největší strach. Mohl bys přestat být na vrcholu všeho, mohli by si myslet, že máš jiné zájmy, než je jenom šukání okolo a chování se jako bad boy. Někdo by mohl zjistit, že máš city. Já to vím. Máš velké srdce, i když to nepřiznáš. Umíš mít někoho rád, umíš se o někoho starat a umíš se vcítit do někoho jiného.
Nemusíš se schovávat přede mnou. Nemusíš si hrát na to, že je ti jedno, že jsi právě udělal něco špatně. Nedělej, že tě to nezajímá, protože ty můžeš a všichni ostatní ti ustoupí. Posral sis to, Adame, tak si to přiznej. Udělal jsi něco, nad čím by asi jiní mávli rukou, ale pro mě to fakt bylo osobní. Něco, cos neměl vědět ani ty, a to ti říkám skoro všechno.
A už proboha odejdi, nechci tě teď vidět," na konci proslovu se mu zlomil hlas.

Zamrzl jsem. Řekl bych v tu chvíli něco, cokoliv, ale nebylo co. Možná bylo, ale nechtěl jsem to rušit.
Nadechl jsem se. I to se zdálo moc hlučné. Tommy si rychle vlezl do postele, otočil se zády ke mně a přikryl si hlavu polštářem. Já jsem tam jenom stál a sledoval dění okolo.
"Jdi pryč, prosím, vypadá to, jakože dělám zbytečnou scénu," ozvalo se po chvilce. Probral jsem se.
Vlezl jsem za jeho záda a sundal polštář z jeho hlavy: "Anxiety?"
"Jen trochu," vydechl.
Poprvé, co mi došla odvaha na to, cokoliv udělat. Mysl mi říkala, abych se ho dotkl, jenom tak nenásilně, prostě udělal něco malého, aby věděl, že to bude v pořádku. Na druhou stranu jsem měl obrovský strach, že to pokazím ještě víc.
"Fuck," zanadával jsem potichu. Právě měl největší proslov o mně samotném, řekl, že všechno kazím a teď jsem ještě pořád tady.
Vrátily se mi nejmenší úlomky odvahy a pohladil jsem ho po jemných blond vlasech.
"Říkal jsem, a-abys šel." Uprostřed krátké věty se musel znova nadechnout.
"A já jsem tě neposlechl, jako vždycky," odpověděl jsem mu, "jestli mě opravdu chceš poslat do prdele, tak půjdu, až se ujistím, že jsi ok."
Na to už mi nic neřekl. Povzdechl jsem si, přelezl ho a kleknul si na zem u kraje postele, na který se Tommy otočil. Z tváře mu stekla jedna slza. Nebrečel, slzy mu tekly samy, když nemohl najít tempo svého dechu.
"Fuck, no tak, omlouvám se," natáhl jsem k němu ruku a setřel slzu z jeho tváře.
"Nikdy se neomlouváš." Nevěřil mi.
"Tak tentokrát dělám výjimku, protože mě opravdu mrzí, že jsem ti vyvolal nějaké nepříjemné stavy," držel jsem ruku na jeho tváři a přejížděl po ní.
"Omluv se za něco jiného," vzal moji ruku a sundal ji ze svého obličeje. Pak se posadil a chvilku rozdýchával, než se mu dech dostal do normálu.
Protočil jsem otráveně očima a znovu se dostal přímo před jeho zrak. Neměl kam utéct, sedl jsem si obkročmo na jeho nohy.
"Nech mě se vyspat a jeď domů," uhnul pohledem na jednu ze svých dlaní, kterými se opíral za sebou. Posunul jsem se tak, abych seděl co nejblíž k němu. Nechtěl jsem mu zlomit nohy, takže mi podvědomí pořád připomínalo, ať si dávám bacha.
"Podívej se na mě," řekl jsem. Nečekal jsem na odpověď a navedl ho za bradu tak, aby se díval přímo na mě.
"OMLOUVÁM. SE. Nechtěl jsem se díval do TVÝCH OSOBNÍCH VĚCÍ a je mi líto, že jsem to udělal i PŘES TVŮJ ZÁKAZ. ODPUSTÍŠ MI TO?" zdůraznil jsem každé slovo. V hlavě už mi běžely věci jako: Tohle je kurva naposled, co se někomu za něco omlouvám a To jsem ten deník radši mohl ukrást a odjet.
"PROSÍM?"
"Co všechno ses tam dočetl?"
"O dni, kdy ti tu idiotskou nemoc zjistili, taky o tvých čtrnáctých narozeninách a o tom, jak ses zamiloval," naklonil jsem se k němu a otřel svoje rty o jeho. Tohle by mohlo pomoct k tomu, aby mi to odpustil. Celé to bylo velké drama, a pokud ho neuklidní něco jako projev citů, pak nevím, co ode mě chce.
"Pořád to tak cítíš?" zjišťoval jsem informace, dost blízko jeho rtům.
"Záleží na tom? Ty bys to tak nikdy necítil, drama queen." Když promluvil, cítil jsem každý sebemenší pohyb. Bariéra mezi mnou a jím zmizela a znovu se moje rty dotkly těch jeho.
"Možná máš pravdu. A možná ne."

__
ALE DÍK AJ ZA 1 KOMENT
NESTÍHÁM VŮBEC A ZÍTRA BUDU ÚPLNĚ DEAD VE ŠKOLE
kvůli mate
co bych pro vás neudělala
<3
A JESTLI VÁM TEN DÍL ZAS PŘÍJDE JAKO NUDA SEM NUDA TAM
TAK SI TO PIŠTĚ SAMI
A BASTA!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 janimik janimik | 23. června 2016 v 0:35 | Reagovat

Vďaka za dielik, chudák Tommy...no to bol ale dlhý preslov k Adamovi ;-)  :-D

2 Karin Karin | 23. června 2016 v 20:25 | Reagovat

Doufám že se z toho Tommy dostane a Adam se začne chovat jako člověk a ne jak blb. :D  :-P

3 Ady Ady | 4. prosince 2017 v 10:24 | Reagovat

Začala jsem tohle číst až ode dneška a je to bomba super wow:-)
Miluji to prostě:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama