MATE x 12

30. května 2016 v 0:14 | Khaleesi |  MATE
"You had no right!"

y"-a zrovna, když jsem si myslel, že přijedu a uvidím jeho přítelkyni, tak se ukáže s klukem. Víš, jaké zklamání to pro mě je, Leilo?" zahlásil můj otec, když jsem za sebou zavřel vchodové dveře.
Pohledem jsem přejel od otce, který seděl zády k chodbě, k mamce. Ta mu neodpovídala, jenom mi věnovala soucitný pohled.
"Leilo? Ty s tím souhl-" otočil se na své pohovce a já na něj jen povytáhl obočí. Rodinná idylka.
"Mami! Adam si zase půjčil moji nabíječku!" ječela Ashley z vrchního poschodí. Mezi tím mi v hlavě začaly padat meteority - jo, až tak to bolelo, když jsem se probudil po večírku v posteli s holkou, která by potenciálně mohla mít moje dítě. Fracka v devatenácti? Ne, díky.
Skopl jsem ze sebe boty a zamířil na strastiplnou cestu do svého pokoje, jako vždycky.
Když už se mi před očima konečně objevila moje nejdražší postel, něco mě zarazilo.
Nečekaná návštěva, rozhlížející se v mém pokoji.
"What the fuck?" vypadlo ze mě jako první.
"Ahoj," řekl návštěvník slabě.
"Jak ses sem kurva dostal?" zakroutil jsem hlavou a obešel ho tak, abych mohl dopadnout přímo na svou postel.
Klížil se mi zrak, ale než jsem mohl znovu usnout, někdo se musel postarat o Ratliffa.
"Dveřmi. Měli mě pouštět z nemocnice až za pár dní, ale podepsal jsem revers a můžu jít domů," cítil jsem, jak se usmívá.
Měl jsem chuť na něj plivnout oheň, kdybych to uměl.
"Tady nejsi doma, takže vypadni. Za svou mámou, do svého domu, do svého pokoje."
"Říkal jsi, že patřím do rodiny a že se postaráš o to, abych se cítil fajn a-" předhazoval mi vlastní slova, než byl přerušen mými.
"Co nechápeš, idiote? Nechci tě vidět, nemáme si co říct," zavrčel jsem a s nechutí se otočil tam, odkud šel jeho hlas. K mému překvapení to ale bylo blíž, než jsem čekal: seděl za mými zády.
"Psal jsem ti, četl sis zprávy?" upravil mi krátký pramínek vlasů, který mi spadl před oči a já uhnul jako náznak toho, ať na mě nesahá.
"Nezajímají mě tvoje zprávy," zalhal jsem. Samozřejmě, že jsem je četl. Těsně před tím, než mi Melanie řekla ortel smrti.
"Oh-okay," povzdechl si zklamaně a na chvíli odvrátil pohled, "byl jsi na tom večírku u Melanie?"
Upřeně jsem se na něj zadíval a položil mu rozhodující otázku: "Vypadám snad na to, že jsem v noci přesazoval tulipány?"
"N-ne," trochu jsem ho vyvedl z míry, "promiň, nemusíš být hned tak protivný."
"Stejně víš, že jsem tam byl. Řekly ti to tvoje stíhačky," povrchně jsem se pousmál a napodobil jeho hlas, "Debbie - a její kluk."
"Nic mi neříkala," popřel to. "Tak ukaž zprávy," vyzval jsem ho. Odmítl, samozřejmě.
"Proč sis ji tam poslal? Potřebovals vědět, jestli se budu trápit doma kvůli tomu, že lžeš? Nejsi tak naivní, aby sis myslel, že takhle to u mě funguje," ujistil jsem nás oba.
"Neposlal jsem ji - ona šla a pak mi řekla, žes tam byl taky a byl jsi bez trika a… tak," chrlil ze sebe slova tak rychle, že jsem je skoro nestíhal přijímat. Donutil mě se usmát. Jako, upřímně, a to bylo co říct.
"Byl jsem bez trika…a?"
"A? No, koupal ses, asi, já nevím, to-" zasekával se za každou větou. Bylo mi naprosto jasné, co stíhačka Deborah udělala.
"Tak tu fotku alespoň ukaž, Tommy," pobídl jsem. Zakroutil hlavou a zadíval se na své prsty v klíně. Připomínal malé dítě, když něco provede a stydí se za to. Tommy je asi jediné dítě, které bych si kdy vzal do péče.
"Yeah, tak to nepůjde, jak vidím," posadil jsem se a přisunul se blíž k němu. Moje ruka se nepatrně otírala o jeho záda. "Vypadám na ní dobře?"
"Jo, vypadáš," pípl po chvíli. Měl jsem co dělat, abych se mu nesmál.
"Jsi si jistý, že se mnou nechceš šukat?" přiblížil jsem se k jeho uchu a zašeptal.
"Možn- teda, cože? Ne, nechci, já tu fotku nemám schválně, to mi poslala ona sama," otočil se na mě. Červené tváře teď doplňovaly jeho světlou pleť. Zasmál jsem se.
"Fuck, víš o tom, že není normální, abys chtěl polonahé fotky svého nejlepšího kamaráda?" zeptal jsem se. Tím jsem se ale něčeho dotkl. Tommy zvážněl a vrátil mi úder.
"Jsi si jistý, že je naprosto normální, když ze spaní chválíš a osaháváš svého kamaráda, když spí vedle tebe?!" propálil mě pohledem. Najednou se celý jeho stud vypařil.
"Myslím, jo, nestalo se to, když jsem byl při vědomí, takže se uklidni, psycho," odvětil jsem mu jednoduše.
"Promiň," povzdechl si, "myslím, za všechno. Nechtěl jsem ti přidělávat…"
"Já vím, Thomasi, nemusíš mi to opakovat po milionté," protočil jsem očima a vstal z postele. V šuplíku od psacího stolu mi zůstaly prášky na hlavu, tak jsem se odhodlal nadrogovat.
"Já jenom chci, aby všechno bylo jako předtím, než jsi to věděl. Nemůžeš se na mě dívat jinak, nechci, abys se mnou zacházel jinak jenom kvůli tomu, že umírám."
Trochu jsem bouchnul rukou o stůl, abych zdůraznil svá slova: "Nikdy víc tohle přede mnou nezmiňuj."
Mlčel. Opřel jsem se a klidně začal mluvit.
"Prostě už odejdi, určitě musíš odpočívat, přišel jsi z nemocnice."

"Jsem v pohodě. Máš oblek na prom?" naprosto odešel od tématu. Unaveně jsem zavřel oči, zapil prášek vodou a začal ze sebe svlékat oblečení na motorku.
"Yeah, něco mám, ale přemýšlím, že půjdu v kožené bundě." Odpověděl jsem a stáhl si kožené kalhoty a černé triko.
"Já tě chci vidět v obleku. Až vyhraješ korunu, získáš všechny holky," nadhodil nenápadně, "a pak budeš mít tanec s Melanie. Ostatní proti ní nemají šanci. A domů si odvezeš minimálně tři, co se po tobě budou plazit."
"Sure. O další holky sakra moc nestojím. Co, že jsi na to tak natěšený? Partnerka se našla?" položil jsem mu pár otázek na oplátku já a vyměnil si triko. Venku se začínal zvedat vítr a já raději zavřel okna. Ne zrovna dobré počasí v tomhle týdnu.
"Jo, našla. Debbie se slitovala," sladce se na mě usmál.

***
"Měj se, Tommy," zamával jsem mu, když šel ke svému domu. Odvezl jsem ho a jeho věci z nemocnice spolu s ním.
"Adame?" zhluboka se nadechl, otočil se na patě a vrátil se k mému autu.
"TJ?"
"Já vím, že to bude asi hodně nepříjemné a asi to odmítneš," čekal jsem, než se vymáčkne, "ale… nechtěl bys přespat?"
Automaticky jsem přikývl, ale pak jsem se zamyslel.
"Myslíš, že je dobrý nápad nechat tvoji matku a mě v menší vzdálenosti, než je kilometr?"
"Já- hodně jsme si o tom povídali v noci po telefonu a myslím, že jsme si to vyříkali. Bude s tebou v pohodě, slibuju," otevřel dveře od mého jeepu a vytáhl mě za ruku ven. Nevěřil jsem tomu, jak lehké je mě oblbnout a usmířit se se mnou. A ještě mě zdržovat od spánku.

"Mami? Jsem tu," oznámil Dianě nahlas a ona vyšla z obýváku jen proto, aby místo svého syna našla i mě. Stál jsem asi krok za Tommym. Provokativně jsem mu položil ruku nad zadek a pousmál se na jeho matku. Napnul se pod mým dotekem.
"Thomasi. Dovolila jsem ti, abys podepsal tvůj dřívější odchod z nemocnice, a ty si hned dovedeš jeho? Ty víš, že ho tu nechci!" rozzlobila se Dia a propálila mě pohledem.
"Mohla byste zvážit, kdo vám zachránil syna, Mrs. Ratliff," připomněl jsem se. Moje ruka mírně popohnala Tommyho k chůzi.
"Snad si nemyslíš, že spíš v tomhle domě?!" křikla na mě.
"Fuck off, jestli vám to vadí, jděte spát jinam vy!" odpověděl jsem jí a zavřel se s Tommym do jeho pokoje.
"Volám tvojí matce!" bránila se.
Tommy otevřel dveře a jeho nově zregenerovaným hlasem jí oplatil křik: "Bylo mu 18 mami, jí je to u prdele!"
Musel jsem se usmát. Zavřel a opřel se o ně zády.
"Učíš se pomalu, ale jistě," pochválil jsem ho za jeho drzost.
"Je to zábava," uznal. Podíval se na mě a usmál se zpátky.
Přisunul jsem se nenápadně blíž k němu a on mi akorát proklouzl pod rukama.
"Jdu do koupelny," pípl, než zmizel za dalšími dveřmi.

Povzdechl jsem si a rozhlédl se okolo. Všechno se zdálo tak čisté, nehledě na předchozí události. Předtím tolik krve a najednou to vypadalo, že se vůbec nic nestalo.
Dokonce ani část postele, na které předtím spal, na sobě neměla ani kapku krve. Já svoje oblečení hodlal vyhodit, nemohl jsem nosit něco, na čem kdysi zaschla krev.
Přemohla mě zvědavost. Nikdy mě nenechal se podívat do žádných zásuvek, šuplíků, skoro ani skříně v jeho pokoji. A když říkám nikdy, myslím opravdu nikdy.
Přejel jsem prsty po dokonale čisté skříňce na oblečení, nad kterou na zdi viselo zrcadlo. Ani velké, ani malé, prostě jen tak, aby to tu nevypadalo prázdně.
Otevřel jsem první zásuvku. Nebylo v ní nic moc zajímavého, pár triček. Najednou mi blesklo v hlavě, kolik triček jsem mu dal já a jestli je ještě má. Jediná šance, jak na to najít odpověď, byla projít každý šuplík.
"No do prdele," kousl jsem se do rtu, abych udržel svůj smích, ale moc to nepomohlo. Ve druhé zásuvce neschovával moc oblečení, spíš tam měl vyhrazené místo pro svoje dildo.
Nikdy jsem si nedokázal představit, že v pokoji svého kamaráda najdu třpytivé purpurové dildo. Nikdy ve svém životě.
"Alespoň to zkouší," pochválil jsem ho pro sebe a rychle zavřel. Od toho místa jsem se radši držel dál, pro případ, že by Tommy přišel.

Jako druhý mě zaujal jeho noční stolek. Ten ukrýval tři věci - tužku, jeden samostatný, velký papír a sešit, spíš deník.
Ohlédl jsem se směrem ke koupelně, kde stále tekla voda a Tommy si sem tam něco zazpíval. Neznělo to tak, že by měl Tommy brzo končit, takže jsem se odhodlal otevřít na půl přeložený papír. Zadíval jsem se na něj - byla to černobílá kresba muže. Při bližším pohledu jsem odhalil, že má stejná tetování, jako já. Na kresbě na sobě neměl triko a překvapivě ani kalhoty. Stál v boxerkách v pokoji. Kouřil cigaretu a zabíjel autora pohledem.
"Fuck," znovu jsem se zasmál, když mi plně došlo, že nakreslil mě. Nikdy se nezmínil o tom, že by uměl tak dobře kreslit. Vím, že to zkoušel v minulosti, ale nevěděl jsem, že se tak zlepšil.
Bez váhání jsem otevřel deník a vrátil kresbu na původní místo. Necítil jsem se ani trochu špatně za to, že se hrabu v jeho věcech. Myslím, co oči nevidí, srdce nebolí, nebo jakkoliv se to vlastně říká.

Deník byl neuvěřitelně tlustý a nacpaný vším možným.
Otevřel jsem první stranu, na kterou Tommy něco napsal. Zápis z roku, kdy oslavil svoje čtrnácté narozeniny.
Vím, že asi budu vypadat jako holka, když si začnu psát deník. Ale musel jsem si koupit nějaký dárek a myslel jsem, že tohle je nelinkovaný sešit, kam si budu moct kreslit, ale není.
Včera jsem oslavil svoje čtrnácté narozeniny. Nic moc, mamka se moc neukázala - koupila mi triko Metallica. Neříkám, že jí nejsem vděčný, ale Adam se ukázal víc. Dal mi kytaru! Překvapuje mě, že vůbec ví, že se učím. Asi si musel procházet moji historii na Youtube.
Mamka ale kytaru schovala na půdu a řekla, že tenhle dárek si nemůžu nechat. Ptal jsem se proč a ona říkala, že je ta kytara drahá a že se bude hodit k prodeji, až nebudeme mít peníze. Ano, brečel jsem, a co? Adam je můj nejlepší kamarád a utratil za mě tolik peněz a mamka to prostě prodá?
BYL TO MŮJ DÁREK! (A jo, s mamkou nemluvím)
"Ta mrcha. Takže už vím, co Tommy myslel, když říkal, že si tu kytaru vypůjčil kamarád, blah blah blah. Bullshit," procedil jsem mezi zuby a otevřel náhodnou stranu. Zápis z nedávna, asi půl roku dozadu.
Mamka nemůže přestat brečet, i když říká, že je v pořádku.
Před dvěma dny mi řekli, že mám rakovinu. Nedokážou si vysvětlit proč, ale prostě ji mám. Na plicích.
Nemohl jsem se s tím vyrovnat a pořád nemůžu. Já nechci umřít. Bojím se. Adam tu byl a já ho nemohl pustit dovnitř, i když to zkoušel třeba několikrát za den. Bojím se i toho, co na to řekne. Co když se bude chovat jinak? Co když se se mnou přestane bavit? Mám hrozně moc otázek a žádnou odpověď.
Chodí mi od něj dokonce i SMS. Miluju, jak je starostlivý. Nezdá se na to, ale je hodně starostlivý. Jednou z něj bude dobrý táta. A jeho děti budou taky sexy (to bych neměl říkat, jsou to děti, hah)
myslel jsem, až vyrostou.
Snažím se jakkoliv odpoutat od myšlenek na svoji diagnózu, ale nejde to.
Možná bych mu měl odepsat. A možná taky ne.
Opravdu ho s tímhle nechci zatěžovat, na to ho mám až moc rád. Jsou to zbytečné starosti. Když už tu nemoc mám mít, tak ať o tom ví minimum lidí.
"Neměl jsi chřipku, jak bys taky mohl, jenom dva dny," uvědomil jsem se a nalistoval další stránku a četl dál.

Dneska jsem si uvědomil něco, nad čím už hodně dlouho přemýšlím (a taky píšu, jak se tak dívám)
Každý můj zápis se alespoň okrajově týká Adama. Dneska ráno jsem ho přišel vzbudit, a když jsem ho viděl tak polo-spát, došlo mi to.
I přes to, jak moc zlý dokáže být a i přes fakt, že jsem si celou dobu nalhával, že mě přitahuje fyzicky jenom proto, že má tetování a svaly, jsem se zamiloval. Ne do toho, co jde každé ráno do školy s tou tvrďáckou maskou (ale do toho taky) ale spíš do jeho pravé tváře. Je hrozně starostlivý a takový… jiný, než ostatní kluci. Má všechno, co jsem si mohl přát. Známe se navzájem, takže nenastane žádná akward situace.
A mimo to mi dneska bylo zase blbě a ještě jsem se pohádal s Adamem a teď je naštvaný.
Vidím, že můžu přidat dalších pár věcí do svého seznamu přání. Ten seznam zaplňuje už dvě strany tohohle deníku, wow. Asi bych si ta přání měl začít plnit.

Okamžitě jsem začal hledat seznam přání. V tom jsem ale uviděl malou záložku s nápisem "I WISH"
Podle ní se mi ukázala i první strana seznamu.
Po tom, co jsem se dostal přes přání jako je najít si brigádu, donést domů nějaké peníze, jet někam hodně pozdě v noci a přespat u někoho déle, než jednu noc jsem se dostal k zajímavějším kouskům.
-Dát pusu Adamovi NA RTY
-Vytáhnout z něj alespoň jeden krátký tanec na plese
-Sáhnout si na Adamovu bradavku s piercingem (zajímá mě, jaké to je)
-Přestat být tak posedlý vším, co se ho týká
-Začít se zastávat sám sebe, aby to nemusel dělat on
-Naučit se mít rád sám sebe ALESPOŇ TROCHU a přestat myslet na to, co dělal Keith
-Vyspat se s …

"Neměl jsi žádné právo na to sahat!"

__
OOOOOOH
NO NECHTĚLA BYCH BÝT NACHYTANÁ U ČTENÍ CIZÍHO DENÍKU
LOL
SORRY, ŽE MI TO TAK TRVALO, ALE CELOU ČÁST JSEM PŘEPISOVALA TŘIKRÁT (TO NENÍ OMLUVA, WHATEVER)

jinak dotazníky jsou BLOG: V MENU NAD GIFEM TOMMYHO A ADAMA
WATTPAD: NA MÉM PROFILU "KONVERZACE"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 31. května 2016 v 21:35 | Reagovat

To jsem zvědavá co řekne Adam a Tommy je asi pěkně naštvaný. :-D  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama