MATE x 7

25. března 2016 v 16:31 | Khaleesi |  MATE
Answers


Nový vztah -s Mette Leavitt
"Tak, vložit," zašeptal jsem pro sebe s úsměvem a vložil status. Rozvalil jsem se na posteli. Už teď jsme to měli s Melanie jasně v kapse. Stačilo veřejně oznámit náš nový vztah. Nezahrnoval nic víc, než mě se sladkýma řečičkama pro ni a ji, jako poslušnou přítelkyni.
Mobil mi zavibroval v ruce. Dva nové komentáře a deset likes.
Mette Leavitt: <33 Lolz, nemělo to být veřejné. Teď mi tě budou chtít ukrást, Boo.
Zasmál jsem se. Možná mě s těma sladkýma kecama hodlala zahrnovat ona. Došlo mi, že žádný z mých vztahů nebyl sladký. Whatever, ještě by mi z toho narostla vagína.
Rick Foster: Tak tys do toho šel s Melanie! Yeah, a kdo to říkal? JÁ! @Spencer Garnet dlužíš mi pět babek!
Palec nahoru si ode mě vysloužily oba komentáře. Ten od Melanie dostal i odpověď.
Adam Lambert:@Mette Leavitt Taky tě miluju, princezno.
Otřásl jsem se, když jsem to po sobě četl. Táhla z toho ta nepřirozenost ode mě. Nikdy jsem nikomu neřekl princezno.
Tommy Joe Ratliff: To patřilo mně :))
Okamžitě jsem jeho komentář smazal. Patřilo to jemu? Odkdy?... Hlavou mi blesklo pár vzpomínek na předchozí dny.
Psal jsem mu to samé, když si u mě nechal učebnice. A taky noc předtím. Ráno jsem ho dokonce oslovil tak, jako teď Melanie… Oh, sluníčko měl zase pro jednou pravdu.
Další komentáře…
Tommy Joe Ratliff: Přeju vám to. :)
Mette Leavitt: @Tommy Joe Ratliff To bys měl, nic jiného ti nezbývá. Odteď se o něj alespoň nemusíš snažit, nulo;) Tenkrát na chodbě, vzpomínáš?
Tommy Joe Ratliff: ... Nesnažil jsem se o něj, abys věděla. Povídali jsme si.
Mette Leavitt: O tom, jak moc ho chceš? Smůla, homo :((

Odhlásil jsem se z Facebooku a rovnou vytočil Tommyho číslo. Volal mi taky, ve stejnou chvíli, takže jsme se navzájem blokli. Počkal jsem, až zavolá znovu a pak mu to vzal.
"Fuck, proč jsi to sakra napsal?! Ty víš, že z toho můžu mít problémy, idiote!" vyhrkl jsem trochu naštvaně. Tommy věděl ze všech nejvíc, jak to chodí a přesto napsal ten komentář.
"Sprostý a neomalený, jako vždy," ozval se z druhé strany ženský hlas. Že by volala…
"Paní Ratliffová? Dobrý večer."
"Dívej, Adame, nevím, jak se tohle dotykové zařízení ovládá. Všude to má heslo, to můj mobil nemá. Dostala jsem se akorát tak do kontaktů, když Tommy odešel do sprchy."
"Byl na facebooku před třema vteřinama, to se do té sprchy teleportoval?" zeptal jsem se nechápavě. Přece ty komentářem musel na něčem psát.
"Má taky notebook, tak chudí zase nejsme. A má koupelnu hned vedle pokoje, pokud sis toho nikdy nevšiml. Každopádně to není důvod, proč ti volám," vysvětlila.
"Děje se něco?"
Přetočil jsem se ze zad na břicho. Jakoby mi to mělo pomoct. Nerad jsem to přiznával, ale už na mě šly obavy. Nikdy mě nic nezajímalo, ale když došlo na Tommyho, když se něco stalo okolo něj, všechno moje frajerství odešlo rázem pryč.
"No, to je právě problém. On to neřekne, vlastně se mnou už nějakou dobu nemluví, ale je to moje dítě, poznám, když mu něco je," oznámila mi. Na jednu stranu se mi chtělo ji poslat do prdele za to, kolikrát mě vyhodila s tím, že mám na jejího syna špatný vliv, že ho učím kouřit, že kvůli mně se mu zhoršil průměr, blah blah. Na druhou stranu, tohle jsem nedělal pro ni. Dělal jsem to pro Tommyho.
"Co můžu udělat?"
Pokládal jsem rychlé a jednoduché otázky na půl cesty ven z pokoje.
"Přijeď sem, jestli můžeš. Dohlídni na něj, ptej se ho, třeba tu přespi. Tohle je poprvé a naposled, co ti to povoluju, hulváte," připomněla mi, že i přes všechno je to pořád stará čarodějka Ratliff. Nepadl jsem jí do oka, stejně jako ona nepadla do mého.
"Není malý, nemyslíte, že se o sebe dokáže postarat sám?" namítal jsem nenápadně a oblékal si koženou bundu. Do kapsy jsem si nastrkal svazek klíčů.
"Je to můj syn, proboha, dělej, co ti říkám, Adame!" zavrčela na mě. Čarodějka Ratliffová je těžký kalibr, ale naštvaná Ratliffová je ještě těžší, pomyslel jsem si. Jednou jsem to schytal smetákem po zádech. Nebyl jsem si v té chvíli jistý, jestli právě přiletěla, nebo jenom zametala.
"Jde zpátky do pokoje. Žádné cigarety a alkohol, Lamberte, jinak s tebou vytřu podlahu!" pohrozila a vypnula hovor.
Mobil jsem si strčil do kapsy, stejně jako klíče. V druhé cigarety, zapalovač a mohlo se jet.

"Mami! Proč Adam může jít ven po deváté a já ne? Kde je moje spravedlnost?!" ozvala se další baba Jaga, tentokrát z obýváku. Slyšela mě projít, sakra.
"Drž hubu. A jestli promluvíš, tak vůbec nezmiňuj ani věc o spravedlnosti, blbko," odsekl jsem jí. Na to se na mě otočila mamka, která shodou náhod seděla vedle ní.
"Protože je mu osmnáct, Ashley. A nebuď drzý, Adame. Kam jdeš?" hodila po mně zmačkaný prázdný balíček chipsů. Falešně jsem se usmál a hodil ho zpátky.
"K Tommymu," odpověděl jsem jednoduše a nahlédl do botníku. Vyšší boty ladily k mému outfitu nejlíp. Ne, že bych se v devět hodin večer po telefonátu s matkou svého nejlepšího kamaráda staral o módu, ale vždycky může nastat situace, kdy se to bude hodit.
"Adam a Tommy tohle, Adam a Tommy tamto," řekla oprskle, "vždycky Adam a Tommy."
"Taky si chodíš k Eleanor a k tomu druhému… Chrisovi, whatever. A koho to kurva zajímá? Nikoho. Takže laskavě DRŽ-HUBU."
Rozhodil jsem rukama od sebe a zatvářil se nechápavě. Proč se ta nemoc musela srát zrovna do toho, kam já chodím…
"Proč má Adam tolik aut a motorku a já mám jenom auto staré jako svět?" položila další stupidní otázku.
"Adam má dvě. Motorku mu koupila vaše babička s dědou," obeznámila ji mamka, "a vůbec, Adam je plnoletý, když se na tom zabije, pro mě za mě, třeba."
"Díky, mami, mám tě rád," mávl jsem na ni a chystal se vyběhnout ven z domu. Něco mě ale zdrželo - tichá konverzace, která začala po tom, co jsem jakoby odešel.

"Ashley, ty víš, že Tommy má…." Zbytek věty jsem bohužel nerozuměl, protože okolo domu projela motorka, která vydávala hlasitý zvuk. Přivřel jsem oči a zaposlouchal se hlouběji.
"Jo, ale proč je to vždycky Adam? Proč to s ním neřeší jeho máma, nebo kdokoliv jiný?!" zvýšila hlas a mamka ji utišila.
"Oni k sobě cítí něco víc, než může cítit rodič ke svému dítěti. Jednou to pochopíš," vysvětlila jí klidně. Na chvíli nastalo ticho. Rozhodl jsem se dál poslouchat.
"Takže se milují…jak to vůbec můžeš poznat, mami? A navíc, Adam to nepřizná, ne? Nikdy se nemá k nějakým těm… citovým projevům," malá mrcha položila dalších pár otázek. Kdybych se v tu chvíli mohl převtělit do mamky, asi bych ji pořádně seřval za to, že vůbec existuje.
"Moc se ptáš. Až to zažiješ, poznáš to. Kdyby ses třeba podívala na to, jak se na sebe dívají, viděla bys nějaké speciální spojení mezi nimi… a ne, Adam to nepřizná. Takže se nemusíš bát, že by se ve škole něco stalo. Slyšela jsem vaši hádku a něco takového už nechci slyšet!"
Přišlo mi to směšné. Nedívali jsme se na sebe s Tommym nijak zvláštně. Hlavou mi prolétla myšlenka na to, jak nemožné bylo, abychom se milovali. Něco jako láska se nedalo sdílet mezi lidmi, jako my dva. Navíc, jenom by to zničilo naše přátelství. Nerozuměl jsem tomu, proč o tom vlastně přemýšlím. Bullshit.
"Adam je pro Tommyho důležitý, stejně jako Tommy pro Adama," napomenula ji, "tak se chovej slušně. Kdyby se něco takového, co se děje Tommymu, dělo El, jak by se ti líbilo, kdyby Adam pořád narážel na vaše kamarádství?"
"El by mi to alespoň netajila, řekla by mi to, protože jsem pro ni důležitá," odpověděla drze.
"Tohle je Tommyho rozhodnutí a my ho budeme respektovat. Sám řekl, že se to Adam dozví, až bude pravý čas… oh! Dívej na tohle, právě se políbili!"
Začala mluvit o televizním programu. To mě už moc nezajímalo. Něco mě zaujalo víc: Co přesně sakra mělo znamenat "Adam se to dozví, až bude pravý čas"? Už mi do hlavy samy skákaly otázky. U Ratliffů doma měli co vysvětlovat.

Vyběhl jsem ven z domu.
Před garáží stála od rána moje motorka. Venku se ochladilo, šlo to poznat podle studených řídítek, jejichž teplota se dostávala k mojí kůži i přes rukavice.
Chvíli mi trvalo, než jsem nastartoval. Asi to nějak zamrzlo, nebo co. Bylo mi to jedno, důležité bylo, že jedu.

***
Zaparkoval jsem přesně před Tommyho domem. V téhle čtvrti se mi dvakrát nelíbilo, a proto jsem motorku raději schoval do malého přístřešku vedle jejich domu.
Zvonek se rozezněl hned po tom, co ho moje studená ruka v kožené rukavici zmáčkla. V momentě u dveří stála paní Ratliffová s ustaraným, ale zároveň trochu potěšeným výrazem. Asi se radovala, že mě vidí.
"Ty víš, že tě nemusím, ty zmetku, ale fakt jsem se začínala bát, že ses na tom stroji někde vyvalil," zakroutila hlavou a pustila mě dovnitř. Jejich dům neměl ani poschodí, všechno vypadalo jako jedna velká hranatá místnost, do které někdo přihodil pár stěn navíc, zasadil tu místnost do špatného sousedství a nechal tam bydlet zrovna tak čistého a vlastně nevinného člověka, jako Tommy. Chtěl jsem to vzít rovnou na druhou stranu domu k jeho pokoji.
Stáhla mě za bundu zpátky. Měla sílu. Dokonce takovou, že jsem zakopl o svoje vlastní nohy, když mě vrátila k sobě.
"Poslouchej mě dobře, těmahle ušima s těma velkýma dírama, co tam máš," ukázala na moje tunely a já nakrčil obočí, "posloucháš?"
"Poslouchám."
"Vím, že jsi jeho nejlepší přítel. Tobě se Debb ani Noah nemůžou rovnat. Taky shodou okolností vím, že ho bráníš tělem i duší, před ostatníma. Teď ho braň tady, když budete sami. Něco se mu děje a on si sám ubližuje tím, že to nechce prozradit. Kontroluj všechno, Adame," mluvila na mě hrozně vážně a jistě, jakoby tušila, co se děje. Skládal jsem si dvě a dvě dohromady: Moje mamka a sestra něco ví, takže to určitě ví i Tommyho mamka. Musel jsem ho kontrolovat, i když mě nechali jako jediného, co nevěděl ani hovno z toho, co se dělo.
Přikyvoval jsem na všechno, co řekla, ale stejně jsem musel mít svoje vlastní dotazy.
"Paní Ratliffová?"
"Co?" podívala se na mě zase tak vážně.
"Je tu něco, o čem nevím?" začal jsem nenápadně. Na jejím výrazu šlo vidět překvapení. Chvíli mlčela a pak to zamlouvala: "Ne, kromě toho, co jsem ti právě řekla, asi ne."
"Proč mám Tommyho kontrolovat? Proč ho všichni přehnaně kontrolují?" položil jsem další otázku. Dia popošla o kousek dál a opřela se o kuchyňskou linku. Následoval jsem ji.
"Nevšimla jste si, že by nějak často zvracel? Málo jedl? Cokoliv?"
Zakroutila hlavou a odešla ode mě ke dřezu. Napustila si sklenici vody a napila se. Očividně jsem se něčeho dotkl, ale čeho?
"Chci kurva vědět, co se to tu děje, můžete my alespoň vy dát odpovědi?!" třískl jsem do linky až tak, že ona nadskočila leknutím.
"Ptáš se na moc otázek, Adame, volala jsem tě kvůli něčemu jinému!" ukázala prstem směrem k Tommyho pokoji. Věnoval jsem jí ostrý pohled a odešel do Tommyho pokoje. Cestou jsem ze sebe skopal boty a nechal je tak.

Vtrhl jsem dovnitř a našel Tommyho, jak leží na posteli, zády ke dveřím. V pokoji se rozléhala tma a svítilo do něj jen světlo z chodby přes otevřené dveře.
"Mami, říkal jsem ti, abys klepala," zamumlal. Ode mě nepadlo ani slovo. Vlezl jsem do koupelny a rozhlédl se okolo. Jako první mě zaujaly kapky krve na umyvadle. Od umyvadla se jich pár objevilo na zemi, až k záchodu. Na něm se otiskl načervenalý obrys dlaně. Podíval jsem se pryč, prohrábl si vlasy a s povzdechem si schoval obličej do dlaní.
"What the fuck…?" zašeptal jsem si pro sebe a znovu se na tu spoušť podíval.
"Mami? Co tam děláš?" ozvalo se z pokoje. Takže mu jeho matka neřekla, že mě volá na kontrolu. To mám co vysvětlovat zase já.
"Oh, ty nevypadáš jako moje máma, zadaný muži," ozvalo se za mými zády najednou. Otočil jsem se. Tommy mě vzal za ruku a vytáhl mě pryč z koupelny. Zabouchl dveře a stoupl si před ně. Nastala chvíle ticha a zdlouhavých pohledů.

"Vážně si myslíš, že jsem idiot?" začal jsem. Tommy měl přivřené oči, kůže mu nahodila snad nejsvětlejší odstín a od doby, co jsme se viděli naposled, zhubl polovinu svojí váhy. Alespoň tak to vypadalo.
"Ne, ne, promiň," přešel ke mně. Šlo slyšet zvuk jeho nohou, jak se líně otíraly o tmavě červený koberec v jeho pokoji. Stiskl mi paži. Sledoval jsem ho s pevným, seriózním výrazem ve tváři.
"Pokaždé řekneš, že se omlouváš a očekáváš, že ty sračky okolo tebe zametu pod koberec? Vážně si myslíš, že po tolika letech mě oblbneš?"
"Jenom si myslím, že za chvilku odpadnu a budu spát celé století, takže pokud mě omluvíš-" pomalu zvedl ruku a ukázal k posteli. Beze slov jsem ho zastavil a nechal ho chvíli stát naproti mně.
"Možná ještě chvilku vydržím, když mě obejmeš…?" Jeho světlé, úzké rty se zformovaly do úsměvu. Stále jsem mlčel. Došla mi síla něco říkat, a to jsem toho měl tolik v hlavě…
Jemně mě objal okolo krku a čekal, než na to nějak zareaguju. Svoje ruce jsem spojil za jeho zády a promluvil.
"Taky se bojím, sakra. Možná to tak nevypadá, ale bojím o tebe. Mohl bys mi říct, co se děje?"
"Nikdy jsi na to nevypadal, ale já vím, že se umíš bát. Taky umíš hodně dalších věcí, jako třeba mluvit sprostě zároveň s každou větou, co řekneš, nebo mít sarkastické poznámky ke všemu. Asi jsem něco špatného snědl," odpověděl do mého krku, "pěkně voníš."
Věděl jsem, že lže.
Po chvilce se odtáhl. Šel rovnou do postele. Pochopil jsem, že z něj toho moc nevytáhnu. Alespoň ne v takovém stavu.
"Zeptal ses svojí ženy, jestli sem můžeš?" dal mi poslední otázku, než usnul.
"Nepotřebuju její povolení," odpověděl jsem. Jestli mě slyšel, už věděl jenom on sám.
Svlékl jsem si bundu a přehodil ji přes židli. Kalhoty jsem poskládal a položil na bundu. Nechal jsem si na sobě triko a boxerky. Přísahal jsem, že se o něj postarám. Ne teď, před jeho mamkou, ale před lety, kdy jsme se poprvé viděli. Neznal jsem horší pocit, než bezmoc. Znovu jsem jedním přepnutím vypínače pokoj zahalil pod roušku tmy.
"Fuck," vlezl jsem vedle něj a přisunul se co nejblíž k němu. Zase ke mně ležel zády. Odstranil jsem z jeho obličeje pár vlasů a ujistil se, že spí. Naklonil jsem se nad něj a dal mu pusu na čelo.
"Asi jsem se do tebe zamiloval, Tommy. Jenom, kdybys věděl…"

***
Vzbudilo mě světlo z koupelny, co pálilo do mých očí. Chvíli jsem se vzpamatovával. Pak mi došlo, že nespím doma. Sáhl jsem vedle sebe, pořádně to místo osahal a zrovna osoba, která tam patří, zmizela. Kromě srdce se mi v ten moment sevřely snad všechny orgány.
"Sakra, sakra, ne, ne, prosím, ne," zopakoval jsem si pro sebe a prudce vstal na nohy. Vběhl jsem do koupelny, odkud taky vycházely divné sípavé zvuky. Na světle jsem si všiml, že ruka, kterou jsem sahal na postel je taky od krve.
"Oh pane bože, to si děláš prdel, kurva," začal jsem vyhazovat celý svůj slovník na to, co jsem viděl po své ruce. Tommy seděl na zemi, vydával ty divné zvuky a skoro nevnímal. Nevšímal jsem si nepořádku okolo a to jako, že tam ho bylo hodně.
"Tommy, hej, sunshine, Země volá Tommyho," spadl jsem na kolena k němu a začal dělat první věci, co mě v šoku napadly - zkusil jsem ho proplesknout, aby se probral, zkusil jsem studenou vodu, zkusil jsem nadávat, volat na něj… nic nepomáhalo. Všechno se zdálo zpomalené a zároveň tak hrozně rychlé.
"Vydrž, jenom vydrž, postarám se o tebe," slíbil jsem, v rychlosti ho pohladil po tváři a utíkal zpátky do pokoje. Na půl cesty do ložnice paní Ratliffové jsem na sebe natáhl kalhoty, bundu a vletěl dovnitř jako střela.
"Tommy je tam, já jdu… zavolat záchranku!" oznámil jsem a v mžiku stál u nejbližšího mobilu. Okolí se mi mlžilo zároveň s mým zrakem.
Vrátil jsem se do koupelny za Tommym a jeho matkou, při tom jsem diktoval adresu. Doktor přes mobil nám začal dávat instrukce, co a jak. Já si je dával dohromady v hlavě a tlumočil je. Měl jsem pocit, že je konec. Ne jeho, ale můj. Znovu ta bezmoc. Jediné, co mi zbývalo, bylo čekat záchranku. Ta celá situace… obrázek, který mě bude strašit navždy.

Do pěti minut přijeli záchranáři. Zatlačili mě někam pryč, takže jsem toho moc neviděl. Nepamatoval jsem si v tu chvíli ani svoje jméno, ani to, jak jsem se cítil. Nic jsem nectil, kromě té bezmoci.
Utíkal jsem ven z domu, tam, kde parkovala sanitka. Zahlédl jsem Tommyho na lehátku před tím, než ho naložili do sanitky. Měl na puse kyslíkovou masku a pootevřené oči. Nevypadalo to ale tak, že něco vidí.
"Pusťte mě s ním, jsem jeho matka!" zařvala na záchranáře Dia a oni jí dali rukou gesto, aby nastoupila.
"Musím jet taky, já…"
"Je mi líto, pane. Jedeme!" rozkázal jeden z nich, sanitka se zavřela a rozjela. Mohl jsem viděl, jak mizí ve tmě.
"Kurva," zanadával jsem pro sebe a sledoval odjíždějící sanitku. Pak mi hlavou bleskl nápad. Vrátil jsem se dovnitř pro boty a nasedl na motorku. Když mě odmítli vzít oni, vzal jsem se tam sám.
Nehodlal jsem nechat Tommyho samotného. Ne teď. Vlastně, ne jen teď. Nikdy.

___
CHUDÁK ADAM
TO SE
UDÁLO
TAK
RYCHLE
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 25. března 2016 v 16:58 | Reagovat

Spíš chudáci oba.  :-( Snad se aspoň dozvíme, co Tommymu je.

2 cholet cholet | 25. března 2016 v 19:14 | Reagovat

Tak snad už nám konečně prozradíš co je Tommymu ! :D teď když se Adam "přiznal"
Ne že to ukončí smrťákem  !!

3 Janimi Janimi | 25. března 2016 v 19:45 | Reagovat

To to napínaš.... dúfam že Tommyho nejako dajú ako tak do poriadku a Adam sa nevybúra na motorke....  !!!! Čo to je s Tommym??????

4 Karin Karin | 25. března 2016 v 20:52 | Reagovat

Doufám že se Tommy z toho dostane a dozvím se co mu je. :-(

5 Haidy Haidy | 27. března 2016 v 12:46 | Reagovat

Můj bože! Co mi to Děláš?! Takový šok.
Já už chci konečně vědět,  co tomu Tommymu je!
Doufám, že Adam dostane rozum a  kvůli Tommymu zruší tu frašku s Melanií.
Už aby tu byl další díl! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama