MATE x 5

13. března 2016 v 22:02 | Khaleesi |  MATE
Sleepover & midnight sex talk

*Tommy Joe Ratliff
"Adame, sedíme tu nad tvým domácím úkolem snad celé století. To vážně nemůžeš vymyslet řešení tady toho - cokoliv to je?" ukázal jsem na jeho sešit. Měl v něm napsaný příklad, ale psal tak, že to nikdo nemohl přečíst. Proto možná nikdy nemíval úkoly - nemohl vyluštit, co v nich sakra je.
Místo odpovědi si vyhodil nohy na kraj stolu a propisku protáhl svým tunelem v uchu. Nohama se odrážel tak, aby se mohl houpat na židli. Se zakloněnou hlavou a zavřenýma očima vypadal, jakoby měl za chvíli usnout. Kousl se do rtu a kov kroužku ve rtu mu ťukl o zuby.
Nemohl jsem si odpustit chvíli nezírat. Jinak to snad ani nešlo, vypadal jako… no, jako anděl. Potetovaný anděl.

Odkašlal jsem si, čímž jsem ho dokonale probral. Podíval se na mě: "Už něco máš?"
"Nemůžu to po tobě přečíst. Navíc, už je osum dvacet pět, cesta ke mně trvá hodinu a tvůj táta stejně chce, abych byl do půl deváté pryč. Takže se měj, Mitchie," pousmál jsem se na něj a šel si vzít svoji tašku.
"Seru na svého otce, seru na to, co říká, ty tu můžeš zůstat, jestli budeš chtít. A já vím, že chceš."
"I kdybych chtěl…"
Zvuk něčeho, co právě dopadlo na zem mě zastavil od balení. Musel jsem se otočit.
Adam se zhoupl tak, že spadl i s židlí na podlahu. Bylo slyšet, jak lapá po dechu a snaží se zvednout.
"Nenenenene," přiběhl jsem k němu a chytil ho tak, abych ho utáhl. S pomocí nějaké vyšší síly se mi podařilo ho opřít zády o stěnu.
"Vyrazil sis dech, to přejde," uklidňoval jsem ho. Vzal jednu moji ruku a přitiskl ji i s tou svojí k zemi tak, že mi málem praskla dlaň. Někde psali, že by to mělo nanejvýš to půl minuty přejít.
"Fuck," nadechl se po chvíli a zasmál se. Oba jsme se podívali na naše ruce. Adam uhnul a nechal moji dlaň znovu ožít.
"Mohl bys přestat riskovat svoje zdraví nejméně dvanáct hodin denně? Opravdu by to pomohlo," zanadával jsem a zvedl se na nohy.

"Neriskuju. Jenom se mi podařilo tě právě přesvědčit, abys tu zůstal na noc," mrkl na mě a natáhl ke mně ruku, abych mu pomohl. Když se jí ale chytil, stáhl mě k sobě na zem. Oběma rukama mě vzal okolo pasu a věznil mě u sebe.
"Nemůžu tu zůstat, blázne!" vyjekl jsem, když mě polechtal. Najednou mi dlaní zakryl pusu.
"Shh," utišil mě, "sleduj."
Natočil moji hlavu na velké hodiny, co viseli nad jeho dveřmi. Ukazovaly přesně půl deváté.
"Půl deváté. Teď už nemůžeš odejít, bohužel," promluvil dramaticky, "nemůžeš mě tu nechat samotného - mám válečné zranění."
Nakrčil jsem obočí a kousl ho do ruky, aby mě konečně pustil. Moc to nefungovalo - jednou rukou mě pořád držel za pas, abych neutekl, druhou měl sice pokousanou, ale volnou.
Stiskl mi čelist a zaklonil mi hlavu. Ucítil jsem jeho dech na svém krku.
"Jestli nezůstaneš, použiju své upírské schopnosti a-"

"Oh, fuj!" ozvalo se z druhé strany místnosti. Adam naštvaně vydechl na můj krk, pohladil mě po tváři a pustil mě.
"Doufej, že ses přišla omluvit Tommymu," zavrčel a podíval se na nezvaného hosta, "jestli ne, tak doufej, že ti jednu nevrazím. Vypadni."
Kdykoliv se na mě podívala, uhnul jsem. Adam se nikdy nezmínil, že by mě Ashley nesnášela, nebo že by jí vadilo, když má Adam určitou zálibu v klucích. Jejich konverzace mě víc, než překvapila. Nepříjemně. Věděl jsem, že cizí rozhovory se neposlouchají, ale Adamova mamka mě pustila dovnitř a jejich hádka šla slyšet až dolů, takže než jsem vyšel schody, vyslechl jsem to všechno.
"Ne, táta mě poslal, abych tě zavolala na večeři," podívala se na nás a znechuceně zakroutila hlavou.
"Cool." Adam s menší pomocí vstal, stejně, jako já. Znovu mě chytil za ruku - nevím, co ho to popadlo. Nikdy to nedělal, když nemusel.
"Táta říkal - zavolej ADAMA," zdůraznila drze. Adam se zamračil a dal jí šanci na opravu toho, co řekla. Takhle to dělával většinou předtím, než začal sprostě nadávat a rozbíjet všechno a všechny okolo. S výjimkou dneška, kdy mluvil slušně s Debb a Noahem. Pak se ale vrátil do starých rebel-kolejí s tím, že mě donutil je nechat odjet domů o pár hodin dřív.
"Pardon?"
"Měla jsem zavolat ADAMA, buzno," protočila očima Ashley a vydala se pryč z pokoje. Nechala otevřené dveře. Další věc, co Adam nesnášel.
"Hej, zastav se, bastarde!" zařval a chtěl jít za ní, ale zastavil jsem ho tím, jak silně moje dlaň stiskla tu jeho. Nechtěl jsem pro Adama další průšvih, zvlášť po tom, co jsem viděl. Adam se bil nejlíp ze všech - když se ve škole dostal do potyčky, což bylo většinou stejně kvůli mně, málokdy dostal ránu, pokud vůbec někdy. Tady to ale neplatilo, přece jen, facku mu dal jeho otec, na toho si ani Adam nedovolil.
"Co je, homo?!" ozvala se po chvíli nazpátek.
"Řekni mému otci, že když tu nebyl, Tommy s námi mohl být vždycky, tak ať si kurva zvyká! Na rozdíl od něj, mamka není homofobní kretén!"
"Být tebou, držím hubu a krok, ale jak myslíš!" prohlásila. Seběhla ze schodů a dál ji nešlo slyšet.

"Adame, tohle nemusíš dělat kvůli mně. Klidně bych šel domů, tvůj táta přijel po dlouhé době a… vy dva byste si měli promluvit," navrhnul jsem mu. Pustil moji ruku a odešel si k nočnímu stolku zapálit cigaretu. Poté silně zabouchl dveře.
"Nedělám to kvůli tobě," ujistil mě a vydechl kouř, "dělám to kvůli sobě. Jestli jsem se někdy naučil něco dobrého, tak je to chránit rodinu."
"Ehm… nazval jsi svého tátu homofobním kreténem a se svou sestrou se za chvilku zabijete, takže…" Naznačil jsem mu, že to trochu nechápu. Adam se zasmál, došel ke mně a vyfoukl na mě pár kroužků z kouře.
"Bacha - můj otec není můj táta. Všechno, co udělal, je fakt, že zbouchl moji mámu. Od té doby? Nic.
Ashley z toho vyroste, je jí patnáct, velká rebelka. Neilovi je už… dvacet dva, myslím. Kdoví, kde je, nepočítá se, nikdo ho neřeší, toho chránit nemusím," vysvětlil mi důležitě. Přikyvoval jsem, i když mi pořád nedocházela pointa. Taky říkal, že Ashley je rebelka - přitom on sám občas nebyl osmnáctiletý, ale tak čtrnáctiletý.
"Chráním si tebe," dodal po chvíli ticha. Trochu mě to od něj zarazilo. Většinou to bylo jen: "Ochráním tě, abych ti pak mohl vyčítat každou blbost, co mi kdy uděláš."
"Já nejsem…"
"Ale jsi," ujistil mě předtím, než jsem mohl vůbec něco namítat, "vždycky jsi byl a věř mi, že vždycky budeš. Věděl jsem, že něco znamenáš, hned od prvního dne, co jsme se seznámili. Pamatuješ si na to?"
Podíval se na mě s hravým úsměvem. Ta vzpomínka mě donutila se taky usmát.

FLASHBACK
"Ne, mami, já nechci jít!" plakal jsem a držel se máminy nohy, jako kdyby mi šlo o život. I přes to že se mi můj batůžek ve tvaru Super Maria a moje první školní uniforma celkem líbily, děsila mě představa, že bych měl vejít první den do školy.
Najednou ke mně přišel zrzek, který vypadal, že jde taky poprvé do školy.
"Ahoj, já jsem Adam, jak se jmenuješ?"
"Tommy," odpověděl jsem stydlivě.

"Bojíš se začít chodit do školy?" Tvářil se hrozně mile. Jako odpověď jsem přikývl.
Adam vzal moji ruku, stiskl ji a sladce se usmál: "Pojď, postarám se o tebe. Slibuju."
KONEC FLASHBACKU

"Teď, mám objednat pizzu, nebo se vydat na dobrodružnou cestu za svým kreténským otcem pro naše tvrdě vydřené jídlo?" zeptal se seriózně a zaplnil pokoj dalším kouřem.
"Radši zadus tu cigaretu a přestaň dělat frajera," vyplázl jsem na něj hravě jazyk.
Vždycky mě dokázal dostat ze špatné nálady. A taky mě často nutil dělat věci, do kterých se mi moc nechtělo - třeba u něj přespat.

***
"Mm-Tommy," uprostřed noci mě vzbudil tichý zvuk z druhé strany postele. Prudce se mi otevřely oči. Otočil jsem se, abych zjistil, co se děje.
"Už mě nestraš, Adame…" na konci věty jsem se ztišil, protože i přes tmu v jeho pokoji šlo vidět, že pořád spí. Neobvyklý úkaz, vzhledem ke všem jeho nocím stráveným na balkoně s mobilem v jedné ruce a cigaretou v druhé.
"Pojď sem," vydechl. Mluvil ze spaní. Já se rozhodl znovu otočit zády k němu a nechat ho vypovídat.
"Fuck, vím, že jsem ti to nikdy neřekl, ale tvoje oči jsou úžasné."
Při té větě jsem se musel usmát. Ze spaní říkal věci, co mi do očí neřekl. Byla by škoda ho budit.
"Neublíží ti… Nikdo se tě ani nedotkne… Ne, dokud jsem nablízku," zašeptal. Měl jsem co dělat, abych se nezačal smát a neprobudil ho. Zněl tak jemně, sladce, to se u něj nikdy nestávalo. Z malého zrzka, co mě donutil jít do školy vyrostl drsňák 24/7. Přesto se ale mi ale potvrdilo, že nějaký malý kousek té něžné duše v něm zůstal. Ten kousek právě promlouval. Zněl jinak, než zněl Adam, když mi říkal takové ty hezké věci normálně, přes den.
Zamumlal něco, čemu nešlo rozumět a dokončil to větou: "…chci, abys zůstal… se mnou."
"Proboha," zasmál jsem se potichu a kousl se do rtu, abych zadržel zvuky.

Najednou se okolo mého pasu objevila Adamova ruka. Přisunul se ke mně a já nasucho polkl. Cítil jsem, jak dlaní jel o pár centimetrů dolů k lemu mých boxerek. Zatajil se mi dech a stáhly svaly. Pořád pokračoval dolů, až do míst…kde by prostě být neměl. Rozbušilo se mi srdce pod návalem adrenalinu. Okamžitě jsem se odtáhl a rozsvítil lampu, co měl na nočním stolku.
"Co to sakra, Adame?" vyjekl jsem a podíval se na něj, jak si rukou stíní oči, aby mu k nim neproniklo světlo.
"Fuck off. O čem sakra mluvíš? Zhasni!" zabručel na mě a otočil se zády.
"Právě jsi na mě sahal," oznámil jsem mu s pozdviženým obočím. Frustrovaně se povzdechl a stiskl v prstech látku povlečení.
"Sahám na tebe celý život, proboha," promluvil do polštáře, do kterého zabořil hlavu, "mohl bys mě teď, PROSÍM, nechat vyspat? Není moc nocí, kdy bych spal víc, jak pět hodin. Sám to víš."
"Měl jsi ruku na mém… ehm…no…"
Přemohl mě stud a věta tím pádem zůstala nedokončená.
Z druhé strany se ozval smích: "Nevím, co jsem ti dělal, asi něco ze spaní.Ale chci, abys to dořekl, mé nevinné dítě."
"No… tom," snažil jsem se. Adam se najednou plný energie otočil na mě, s úsměvem od ucha k uchu. Jeho tvář osvěcovalo tlumené bílé světlo.
"Řekni to," pobízel mě pobaveně. Uhýbal jsem mu pohledem a místo odpovědi si hrál se svými prsty.
"Drž hubu a nech mě na pokoji!"
Světlo znovu zhaslo a pokoje se zmocnila tma. Můj pohled zaujaly odestřené dveře balkonu, přes které mohlo být vidět hvězdy a měsíc. Taky propouštěly do pokoje trochu světla.

"Proč o takových věcech nemluvíš?" zeptal se mě po chvíli a přejel mi rukou po zádech. Moje tělo se otřáslo pod jeho dotekem.
Mlčel jsem.
"Nikdo ti nikdy nedal handjob, hm?" položil mi další otázku. Někdo by se nad tím možná pozastavil, ale já byl u něj na dotazy (spíš narážky) ohledně sexu zvyklý.
"Tebe neláká zjistit, jaké to je?" prsty mi sjel od ramene až dolů k zápěstí. Tím dostal svoji ruku do stejné polohy, jako před chvílí. S tím rozdílem, že tentokrát se držel u mého pasu.
"Když ti někdo zajede rukou pod kalhoty, třeba má studené ruce, nebo prsteny. Takové, jaké občas nosívám já, víš, masivní. Studený kov na tvojí rozpálené kůži-"
"Nech toho. Vypadá to, že to na mě zkoušíš."
Blázen za mými zády se rozesmál.
"To teda zkouším. Zkouším ti popsat, jaké to je, abys byl připravený, až ti to někdo udělá," řekl mile. Neviděl jsem mu do obličeje, ale cítil jsem ten drzý úsměv na svých zádech.
"Jak můžeš vědět, že mi to nikdo nedělal? Ptal ses na to, ale neodpověděl jsem ti," připomněl jsem mu. Mylná myšlenka, že bych mohl vyhrát, zmizela stejně rychle, jako se objevila.
"Vím, že ti to nikdo nedělal. Řekl bys mi to," oznámil mi jistě. Měl pravdu, asi by byl první a poslední, co by se to dozvěděl. Říkal jsem mu všechno o své první dá se říct lásce, co jsem měl na základce. Asi bych po handjobu potřeboval někoho, kdo by na mou adresu udělal pár sarkastických poznámek, nebo se smál na tom, jak divné to poprvé bylo.

"Závidím ti," uznal jsem, "ty máš vždycky kohokoliv chceš. O mě by si nikdo neopřel ani kolo. Ani holka, natož tak kluk."
"O mě by si holka opřít kolo nedovolila, stejně jako kluk. Navíc - teď to říkám z postu nejvíc sexy kluka na škole - myslím si, že jsi hezký."
Rukou, kterou mě držel okolo pasu si mě přisunul víc na sebe.
"O tomhle mluvím - oni si nic nedovolí, ale stačí, aby ses podíval, a už jsou tvoji. Myslím aférky s Amber Kingsley, Jennifer Ross, Marinou Gonzales, nemluvně o každé přítelkyni fotbalistů, přítelkyních kluků z hokejového klubu, roztleskávačkách.
Vsadím se, že jsi dokonce měl holku Adriana z motocrossu." Podíval jsem se přes rameno, abych se ujistil.
"Správně, měl. Stejně jako jsem měl Lucase Simmonse, Richieho Pettersona a mnoho dalších kluků tamtěch… hezkých děvčat. Ještě se to neprovalilo."
"Děvko."
Adam mi foukl za krk a já se usmál. Moje ruka se rázem ocitla na té jeho a on si se mnou propletl prsty. "Nikdy to nebylo to, co jsem hledal," posteskl si.
"Vždycky budeš mít mě, Mitchie, já tě budu milovat navždycky," řekl jsem žertovně a vysloužil si za to pusu na zátylek. Mhm, tohle se Lambert teď rozhodl dělat pořád - chytat mě za ruce, být na mě extrémně hodný, dokonce rozdávat pusy, pomyslel jsem si. Zajímalo mě, v jaké náladě se probudí ráno. Každé ráno jiná pohádka.
"Najednou jsme v mém sexuálním životě, místo tvých handjobů? Díky, ne, dneska už kluků, holek a kdoví čeho mám dost. Stupidní Ashley," povzdechl si, "ještě ta se do toho sere."
Chtěl jsem se ho zeptat, do jaké míry to, co říkal před Ashley, myslel vážně. Přes to, že Adam byl můj kamarád snad celou věčnost, pořád jsem před ním měl dost velký respekt. Možná větší, než měl on přede mnou. On nerespektoval, protože nemusel. Přál jsem si, aby se ve mně sesbíralo pár kousků odvahy. Zhluboka jsem se nadechl a risknul to.
"Adame? Víš, jak jsem dneska slyšel tu tvoji hádku s Ashley… říkala něco o tom, že ses do mě zabouchl a tys to potvrdil s tím, že kdyby ses mi taky líbil…?" nedokončil jsem větu, abych mu dal co nejdřív prostor na odpověď.
Místnost chvíli zůstala tichá. Ticho prolínaly jen zvuky z venku.
"Hah," povrchně se uchechtl, "fuck."
"Nebylo to myšleno vážně, ah, jo, sorry," řekl jsem tak, aby se na mně nedalo nic poznat. Nevěděl jsem, jak se okolo toho cítit. Možná… trochu jsem chtěl, aby přede mnou alespoň jednou přiznal, že mu na mně záleží. V soukromí, bez toho, aby ukazoval svou náturu bad boye. Nemohl navždycky předstírat, že ho nic nezajímá… vlastně nepředstíral.
"To bys chtěl?" zeptal se. Červenaly se mi tváře, cítil jsem to.
"A ty?" oplatil jsem mu otázku. Zamyslel se.
"Dobrou noc, sunny," poplácal mě po ruce a otočil se na svou stranu postele.
"Odpovíš mi?" zdůraznil jsem důležitost své otázky. Na to na mou adresu přiletělo pár nadávek.
"Na takovou sračku odpovídat nebudu."
"Fajn, dobrou," zašeptal jsem potichu. Moje červené tváře se pomalu vracely do normálu.
__
LUH U PEOPLE
doufám ževámjako nevadí hodně dialogů :)))))
<33
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Haidy Haidy | 14. března 2016 v 14:49 | Reagovat

To bylo úžasný!  :3 a ne dialogy mi vůbec nevadí, spíš naopak.  Jsem fakt zvědavá na další dil! Začíná se to pěkně rozjíždět ;-)  :-D  :-)

2 lenočka lenočka | 14. března 2016 v 17:13 | Reagovat

To bolo suprové :-) Vďaka za rýchlo pridaný diel a teším sa na ďaľší :-)

3 cholet cholet | 14. března 2016 v 20:02 | Reagovat

Naopak je to něco jinýho než píšou ostatní a dalo by se říct. Že se mi to líbí víc tohle se fakt povedlo nemůžu se dočkat dalšího dílu a doufám, že se na to nevykašleš! :)

4 Ellie Ellie | 14. března 2016 v 20:19 | Reagovat

Dlouhé dialogy nejsou vůbec na škodu, spíš je to plus. :-D těším se na pokračování ;-)

5 Karin Karin | 14. března 2016 v 21:18 | Reagovat

Perfektní kapitola Adam zatlouká a zatlouká ale měl by konečně přiznat že Tommyho miluje dialogy nevadí. :D  :-D

6 Khaleesi Khaleesi | Web | 14. března 2016 v 22:53 | Reagovat

[1]:[2]:[3]:[4]:[5]: Děkuju moc všem! Opravdu mě to těší, že komentujete :D

[3]: A dodatečně - ne, na m8 se nevykašlu. Já se vlastně nevykašlala na žádnou povídku, jen jsem je... posunula, dá se říct :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama