MATE x 2

1. března 2016 v 10:43 | Khaleesi |  MATE
Race


"Běž pryč, prosím," poprosil, když uslyšel nešikovné naražení zády na kabinku.
"Půjdu, až si s tebou promluvím," odpověď byla jasná a stručná, Tommy věděl, že se mnou se nehodí diskutovat, ale stejně to čas od času zkoušel.
"Jdi na trénink," odbyl mě. Pak se znovu rozkašlal a pravděpodobně vyhodil zbytek obsahu svého žaludku. Bylo mi ho líto, měl by s tím něco dělat.
Hodinky mi ukazovaly, že mi zbývá jen pět minut do začátku tréninku. Nevadilo mi to.
"Tommy, je ti blbě docela často, nemyslíš?" promluvil jsem na něj opatrně. Neodpovídal.
"Mluv se mnou."
"Ne, ne, to se ti jenom zdá," z hlasu se dala vyčíst nejistota slov. Myslel si, že mu to uvěřím.
"Jestli máš nějaký problém, můžeš mi to -"
"Jsem v pořádku!"
Přitvrdil, aby mi to docvaklo bez zbytečných keců a abych konečně odešel. Znal jsem ho až moc dlouho a až moc dobře na to, abych poznal, kdy mi lže.
"Tak poslouchej, ty malý zmetku, samozřejmě, jsi v pořádku, jenom je kurva pořád špatně, to je naprosto v pořádku!" ruce se mi automaticky rozhodily od sebe. Dveře od kabinky se otevřely a vyšel z nich zdevastovaný, bledý Tommy.

"Přestaň na mě křičet," řekl potichu a zamířil rovnou k umyvadlu.
"Ještě jsem nezačal," oznámil jsem klidně a zadíval se na jeho odraz v zrcadle. Krev kapala z jeho pusy do umyvadla. Hluboký nádech, výdech a další otázky, na které mi nechtěl odpovědět: "Co ta krev?"
"Jaká?"
Ruce se mu třásly a jednou z nich si nenápadně otřel krev ze rtů.
"Ve tvojí puse."
"T-to je z toho rtu, nezajímej se o to."
"Ne, není," přišel jsem k němu blíž, otočil ho k sobě a začal názornou ukázku prstem, "ret máš tady. Už nekrvácí."
"A?" nechápal.
"Přísahal bych, že ta krev šla odtud," z dálky jsem ukázal dovnitř jeho pusy a on mě odstrčil. Zakroutil hlavou a znovu se sklonil k umyvadlu. "Určitě už máš trénink, budeš mít problém, jdi."
"Nezajímá mě ani hovno o tréninku, když ti z pusy teče krev, zvracíš tak obden a vypadáš, žes jedl naposledy minulý rok!" můj křik se rozlehl přes místnost a Tommy nepříjemně zavřel oči. Silně stiskl okraje umyvadla, o které se opíral. Potichu vydechl.
"Opravdu chci, abys ode-"
"Nezajímá mě, co chceš. Nerozumíš tomu? Vím, že něco není v pořádku a nerozumím tomu, proč mi to nechceš říct!" znovu jsem udělal pár kroků k němu, než mě zastavil.
"Mě taky nezajímáš, prostě vypadni!" zařval na mě, jak nejhlasitěji v tu chvíli mohl. Tommy nekřičel. Nikdy na mě nekřičel.
"Fuck you."
Odešel jsem. Venkovní chodbou se rozlehlo silné bouchnutí dveří.

***
"Adame, zase pozdě?!" zařval na mě trenér. Moje letící taška dopadla o pár metrů dál, než jsem plánoval, ale to mi nevadilo. Koho zajímala nějaká školní taška, mám prachy, kdyby se roztrhla, koupím si novou.
"Pardon, trenére!"
"Máš k tomu alespoň nějaký pádný důvod?!" zeptal se hlasitě. Přilbu a rukavice mi připravili předem, stačilo si je jen nasadit. Při zapínání jedné z rukavic se dalo stihnout i odpovídat: "Byl jsem-"
"Byl s tím Thomasem!" ozvala se Melanie od tratě a dostala za to pořádně pichlavý pohled ode mě.
"Thomasem?"
"Ratliffa myslím, blonďák, chodí se sem dívat na Adama," dodala.
"Jo, ten. No, cokoliv jste dělali, příště si to nechte na později, tvoji kamarádi by neměli zasahovat do tvého tréninku!"
Neodpovídal jsem. Stejně o pár sekund na to trenér někam odešel.

Moji motorku právě upravovali v dílně. Spíše s tím končili, ale ostatní na mě museli čekat, protože při minulém tréninku z ní něco upadlo.
Řídítka se zdála jako nová, takže jsem se za ně chytil a vyjel se svou motorkou k trati, kde už čekala připravená Melanie. Opodál se poflakoval zbytek party. Moje oči v rychlosti projely tribunu. Tommy obvykle chodil na moje tréninky. Většinou mi pak pořádně vynadal, že mám jezdit opatrněji, protože má strach a tenhle sport se mu vůbec nelíbí. Tentokrát tam ale nebyl, znepokojovalo mě to. Chápal bych, že je naštvaný, rýpal jsem do jeho osobních věcí. Ale někde ve mně dřímala malá dušička, která pořád doufala, že je v pořádku a že přijde.

"Vsadil bych se, že Melanie to zajede dřív, než ty, Adame!" pokřikovali na mě kluci. Oba jsme se otočili jejich směrem. Mel už na sobě měla přilbu, takže jí nešlo vidět do obličeje.
"Jo, Adame," zopakovala provokativně moje jméno, já si olízl rty, otočil se na ni a oplatil jí stejný tón hlasu: "Troufáš si, slečinko?"
"Kdybych si jen troufala, pak bys mohl něco říkat. Vsadila bych se, že jsem lepší," pochválila se a ukázala na kluky opodál palec nahoru. Nesouhlasně jsem zakroutil hlavou.
"To těžko."
"Dobře, když to říkáš, tak se vsaďme," nabídla mi. Jakoukoliv sázku měla okamžitě odsouhlasenou, jdu do všeho.
"Když prohraješ, dáme si pořádnou mokrou pusu, co ty na to?" uchechtla se drze.
"Pusa? To není moc," pokrčil jsem rameny nezaujatě.
"Mám si to rozmyslet?" nastartovala motorku a připravila se k jízdě.
"A co, když vyhraju?"
"Víš, jak mě dnes oslovil Ratliff, že?" připomenula mi. Odpovědí jí bylo mé kývnutí hlavou.
"Dneska měl dostat lekci. Ne jen dnes, dokonce několikrát, když si otevíral tu jeho nevymáchanou hubu na toho, komu nesahá ani po paty. Sám víš, že několikrát dostal pořádnou nakládačku. Pokud vyhraješ, nechám ho být," navrhla, "nebudu se mu snažit zmalovat ksicht, když si něco dovolí."
Ustaraně jsem vydechl. Sakra moc jsem chtěl ten závod vyhrát. Rovnat se Melanie nebylo tak těžké, bránit Tommyho bylo těžší.
Nešlo mu zabránit v tom, aby jí občas něco řekl, přestože jsem ho prosil, aby odešel pryč a nemluvil s ní, ani s nikým jiným, kdo by ho mohl ohrozit. Když jsem nebyl na blízku a moji přátelé ho šikanovali, nikdy mi to neřekl. Občas mi bylo to líto, ale už kvůli mému postavení ve škole nebyla možnost ho chránit pořád. Vlastně mě s ním neměli ani vidět, aby ostatní nepřestali mít respekt.
Kdyby na tom nezáleželo, klidně bych je všechny poslal na otočku do prdele, jenže na postavení a pověsti dětí bohatých rodin opravdu záleželo a pořád záleží. Odkdy se mohli vysoce postavení kamarádit s těmi, co ostatní nepřijali do kolektivu?

Přilba nasazena, všechno běželo, tak jak má. Zvuk nastartovaného motoru doléhal k mým uším i přes přilbu a zbýval poslední nádech, než se závod odstartoval. Objížděl se běžný okruh v blátě.
Krčil jsem se co nejblíže k motorce, abych moc nechytal vítr. První zatáčka se zdála obtížnější, než doopravdy byla. Nešlo se nepochválit, šlo to dobře. Jestli tohle vyhraju, budu mít záruku, že se mu nic nestane, pomyslel jsem si. Blonde pro mě znamenal víc, než jsem dával najevo.
"Ještě není konec!" přihodil Adrian. Jeho zvučný hlas šlo poznat i za jízdy.
Všechno mi vycházelo tak hladce, až to nemohla být pravda. A taky, že nebyla. Na poslední zatáčce před koncem, přesně uprostřed ní, mi podjela noha a já se i s celou motorkou octl v blátě.
"Kurva," zanadával jsem a bezmyšlenkovitě kopl před sebe. Zrovna nohou, která mě bolela. Dopadl jsem na ni, asi. Další bláto se mi přilepilo na oblečení.
Nešlo přeslechnout, jak kluci pochvalovali a povzbuzovali Melanie, když přejela cílovou čáru. Bahennímu princi, jakožto mně, se mezi tím snížila nálada snad o dvě stě procent.
"Dlužíš mi pusu, Adame!"
Upozornila mě na to, že výhra je její, takže splnění sázky spadalo na mě. Líbat holku? Žádný problém, alespoň ne pro mě. Nevypadalo to tak, že by někoho zajímala moje orientace. Pokládali mě za heterosexuála. Možná se ani neodvážili zeptat, koho bych vůbec chtěl do postele. Záleželo na tom vůbec?

Větší problém byl, že pokud by si Tommy dovolil otevřít pusu, Mel, Spencer, T a Adrian si ho podají ještě víc, protože jeho kamarád z vyšší vrstvy právě posral závod.
Po vyhrabání z bahna mě jedna má zdravá noha dopravila i s motorkou až k cíli. Mette si sundala přilbu a čekala, až k ní přijdu. Když se tak stalo, dala mi své malé ruce na ramena, já jí je na oplátku položil na boky. Nahnula se k mému uchu a zašeptala: "Vlastně se na to docela těším."
Ve tváři mi dominoval sebevědomý výraz, proč taky ne, mohla si to dovolit. Melanie byla krásná. Sice mrcha, ale krásná.

Odtáhla se a pro změnu šla přímo po mých rtech.
"Počkejte, děcka, tohle si musím natočit," prohlásil Tyler a běžel si do šatny pro svůj mobil. Nedalo se přehlédnout, že se určitou dobu upřeně dívala dozadu, mně za záda. Pravděpodobně na tribunu. Její výraz zvážněl a bezmyšlenkovitě se po mně vrhla. Měla měkké, plné rty, mezi tím, co ty moje praskaly. Nechala mě přebrat místo jazykem v její puse. Když chtěla sázku, měla ji mít, se vším všudy.
Po pár vteřinách s dozvuky kluků, jedním natočeným videem a poslední výměnou slin jsme se odtáhli.
"Hm," přikývla a poplácala mě po rameni, "nelíbáš tak špatně."
"Nápodobně." Neodporovat a souhlasit je v takové chvíli slušné. Znovu zkontrolovala místo za mými zády.
Nedalo mi to, "co tam pořád je?"
"Vlastně nic."
Pro kontrolu jsem se otočil. Opravdu nic.
Zaujatě se zeptala: "Co myslíš, že na to video řekne Ratliff?"
"Je mi to kurva jedno. Taky se nestarám o to, koho líbá."
Ne, že bych z toho měl strach, ale nebylo potřeba, aby každý viděl, co děláme na tréninku.
"Wooo, už je to na školních stránkách!" zaradoval se Adrian a společně s Tylerem si plácli.
Trenér se vrátil a všichni včetně mě se připravili na jízdu. Neodpustil jsem si poznámku na jejich adresu: "Idioti."

Po tréninku se moje bolavá noha jen zhoršila. Mezi tím, co ostatní šli, já kulhal až do sprch. Nezdálo se mi zrovna dvakrát příjemné se sprchovat ve společných sprchách s ostatními, stejně, jako to nepřišlo příjemné jim, ale všichni jsme si zvykli. Museli jsme.
"Nemůžu uvěřit tomu, že ses fakt líbal s Melanie, vole!" zasmál se Spencer a poplácal mě po rameni.
"Co je na tom tak zvláštního?" zeptal jsem se a sundal si boty. Zip kombinézy sklouzl dolů a já ji ze sebe stáhl.
"Kámo, je to Melanie, kolik chlapů sní o tom, aby se s ní mohli vykousnout!" přidal se Adrian, který právě vyšel ze sprchy, obalený v ručníku.
"Není můj typ," přiznal jsem nevzrušeně. Koupelnou se ozvaly citoslovce údivu a další otázky: "Melanie Elizabeth Leavitt není tvůj typ? Jsi v pohodě?!"
"Ne, není. Neříkám, že není pěkná, ale-"
"Ale? Že ty už nějakou máš?!" posadil se vedle mě Tyler a začal mě vyslýchat.
"Nedělají tohle náhodou holky? Jakože se svěřují se svýma vztahama. A ne, díky, opravdu, nemám potřebu se s váma o takové věci dělit," zakroutil jsem hlavou, vzal si ručník a chystal se odejít do sprchy. Stáhli mě zpátky k sobě na lavičku.

"Má velký kozy? Je dobrá v posteli?"
"Jste debilní? To vážně myslíte jenom na šukání?" oplatil jsem jim otázky a chtěl znovu odejít. Tentokrát se mi to podařilo.
"Nevím, jestli na to někdo v našem věku dokáže nemyslet. Jsme chlapi, máme svoje potřeby, ne? A kdo to vůbec je?!"
"Můj typ." Stále neměli svou odpověď a to je očividně štvalo.
"A jaký je tvůj typ? Adame, nedělej okolo toho takové divadlo, prostě vybal, co je to za buchtu!"
Zapřemýšlel jsem nad odpovědí a poté se škodolibě potichu zasmál, když mi konečně něco dobrého došlo. Nikdy se neodvážili zeptat, jestli chci radši kluka, než holku. Vlastně nikdo nikdy nepochyboval o mé neexistující heterosexualitě. Takhle to mělo i zůstat. Můj coming-out ani nikdo vyžadovat nemohl, já totiž bral všechno, co chtělo něco někam strčit.
"Je to blondýna," zapnul jsem sprchu a opláchl si obličej, "o kozách vám říkat nic nebudu, to si můžete nasrat, to očumujte svoje holky, volové."
"Jediný, kdo tu má holku, je Adrian. A tu už jsme okoukali ze všech stran," poškádlili Adriana a začali se smát. Padlo pár nadávek na Spencera a Tylera, já se zase musel zasmát.
"A co v posteli?"
"Pořád byste se mi cpali do postele," povzdechl jsem si, "ještě jsme spolu nespali, idioti otravní."
Hlasitý smích se dostal až k mým uším. Jejich otázkám se nešlo vyhnout, a když konečně měli svoji vymodlenou odpověď na můj sexuální život, ještě si ze mě dělali srandu. Věděli, že by si neměli zahrávat.

Popsal bych se jako majetnický, jednou je partner se mnou, tak je můj.
"Nešukali jste? To si děláš prdel, vole! Měl jsi každou dvakrát a konečně máš nějakou kočku na stálo a ty ji nešukáš?" vyjekl překvapeně Spencer. Mezi tím, co oni měli záchvat smíchu jsem se stihl osprchovat, takže ručník, který byl přehozený přes skleněnou, zamlženou stěnu, skončil zavázaný okolo mého pasu. Vyšel jsem ze sprchy.
"To je problém? Jsem Lambert, svoji kočku si budu šukat, kdy chci já, ne kdy chcete vy," odpověděl jsem podobnými výrazy, jaké používali oni na mě, "a dejte mi už pokoj, je vám po tom hovno."
"Přece jen se v drsném Lambertovi skrývá romantická dušička. Místo sexu si spolu povídáte a sledujete romantické komedie, co?" rýpl si Adrian.
Romantik Lambert vrací úder: "Tobě a Quinn by taky neuškodilo trochu povídání. Možná bys z ní pak vytáhl, kdo je v posteli lepší. Já… nebo Rick."
Při zmínce kluka z nižšího ročníku spolu s jeho holkou se rozčílil natolik, že se rozhodl po mně vystartovat. Otočení zády k němu a pomalý odchod stačil k tomu, abych mu dal jasně najevo, že mě to nezajímá. Spencer a T ho zastavili, než udělal něco, čeho by pak mohl litovat.
"Cos to kurva řekl, ty-!" ozvalo se za mnou. Zasmál jsem se a nechal kluky o samotě.
Kdyby jenom věděli, že půlka z těch věcí, co právě slyšeli, ani nebyla pravda. Až na tu část s Adrianovou holkou. S ní se to fakt stalo.
***
Konečně jsem se dostal k místu, kde ráno zůstalo moje auto. Samozřejmě, Tommy u něj nemohl chybět. U hrudě si v rukou tiskl pár učebnic, a když mě viděl, sklopil pohled. Oslepený sluncem, které prosvítalo mezi listy stromů, s přivřenýma očima jsem k němu přišel: "Co tu děláš?"
"Já, vlastně -"
"Přece tě nezajímám." Plivl jsem mu jeho vlastní slova do obličeje, odemkl si auto a hodil do něj tašku.
"Adame, já…"
"Chceš odvézt?" Druhé přerušení řeči už mu trochu lezlo na nervy, takže tentokrát přerušil on mě.
"Mohl bys mě sakra chvíli poslouchat?!" podíval se mi přímo do očí. Instinktivně se mi ve tváři objevil "pohrdavý" pohled, který se občas děje, sám nevím jak. Zapálil jsem si cigaretu a potáhl z ní. Tommy na mě hodil nespokojený pohled. Časem se každý naučí to ignorovat.
"Odvézt nechceš, tak se měj hezky. Taky mě to přestalo zajímat, kreténe."

___
Varování: V PŘÍBĚHU SE VYSKYTUJE HODNĚ DIALOGŮ A HODNĚ JMEN, TAKŽE ASI POSTNU MALÝ
"RODOKMEN" TADY TĚCH M8 ÚČASTNÍKŮ, PRO ORIENTACI.
Jinak jsem ráda za pozitivní ohlasy a vím, že je to zavádějící, ale vlkodlaka tu nenajdete:D

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 1. března 2016 v 16:07 | Reagovat

Ten příběh je úžasný i bez vlkodlaků. Teda vlastně je to spíš plus, protože vlkodlačích příběhů je už všude až moc :-D

2 lenočka lenočka | 1. března 2016 v 19:27 | Reagovat

Tiež si myslim že je to dobré aj bez vlkodlakov :-D Je to síce len druhá kapitola,ale už teraz sa úžasne číta. :-)

3 Haidy Haidy | 1. března 2016 v 20:28 | Reagovat

Bože můj, mě je toho Tommyho tak líto!
Honem, honem další díl! :-D

4 Karin Karin | 1. března 2016 v 20:46 | Reagovat

Doufám že Tommy není nemocný prosím další díl. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama