MATE x 1

27. února 2016 v 3:38 | Khaleesi |  MATE
Pilot

Kouř z cigarety se rychle rozplýval ve tmě. Křeslo na balkonu mého pokoje opět sloužilo jako útulné místo na celou noc. Nemohl bych říct, že mi byla zima. Měl jsem rád sychravé, chladné, podzimní noci - při pohledu na tmavou noční oblohu se dalo nejlépe přemýšlet.
Hodiny na mobilu ukazovaly skoro tři ráno a já si rozbaloval další krabičku cigaret, abych měl po zbytek noci co dělat. Večery nebyly nudné, to ne, ale neustálý přísun nikotinu do mých plic mě vnitřně uspokojoval. Dělalo mě to klidnějším. Čím špinavější plíce, tím čistější… lhal bych. Ne jenom moje plíce, ale i moje duše měla tmavou barvu, stejně jako popel, který jsem před chvílí oklepal na zem.
Hluboká myšlenka, ne? Ha.

tj: Nespi! Zapípal mi najednou mobil. Z mých myšlenek mě vytrhla esemeska. Moje koutky se automaticky zvedly do drzého úsměvu. Moje osamělá noc se hned stala veselejší.
-Omlouvám se, ale to ty jsi tu ten, co právě usnul uprostřed hluboké konverzace, každé slovo zprávy vyklouzlo z mých úst, jako bych se těšil, až je pošlu. Pár vteřin po odeslání se mi objevila další:
tj: Chodím do školy, na rozdíl od tebe. Což mi připomíná - nechtěl bys mi nabarvit hlavu, víš, nějakou ujetou barvu? Růžová, nebo tak?
Znovu jsem si potáhl z cigarety a potichu se zasmál. Blázen.
-Jestli chceš přitáhnout pozornost, prosím, ale je to opravdu to, co chceš mít na hlavě? Myslím, já mám taky novinku, ale…
Obratem mi přišla dokonce hlasová zpráva s jasným zněním: "Ukaž!"
Když se zapnula přední kamera na mém iPhone, stiskl jsem tlačítko pro focení a vyfotil tmu: Co říkáš na moji novou barvu vlasů?
tj: Je tmavá.
-Všechno je tmavé.

tj: To je rasistické, ne?
-Kreténe. -
Znovu jsem se zasmál, nedalo mi to.
tj: Pořád můžu jít spát. Jedeš ráno pro mě?
-Nechoď! Neopouštěj mě, jsem tu tak sám, prosím! Už se nemůžu dál vyrovnávat s touhle samotou! Lásko! Nenechávej mě tu!
-Mimochodem, přijedu.
tj: Přešel jsi z cigaret na trávu?
-Kreténe.
tj:
To už tu bylo, LÁSKO. Jo a nemusíš jezdit.
-Proč ne? Urazil jsem tě? Omlouvám se.
tj: Urážíš mě běžně, tohle mě nevytočí. Mám odvoz.

Mé nohy bleskově sklouzly z okraje balkonu zpět na zem, jakoby potřebovaly podepřít, abych vůbec mohl uvěřit tomu, co jsem právě přečetl. Odvoz? Já jsem odvoz!
-Odvoz? Nový kluk pro Tommyho, hm? Čím mu platíš, blowjobem?
Žádná odpověď.
-Oh, jako by na tom záleželo.

Zase nic. Odhodil jsem nedopalek dolů z balkonu a odešel do pokoje. Mé tělo unaveně dopadlo na postel a zamotalose do peřiny.
Pípnutí mobilu, zase!
tj: Dobrou noc ;)
Bleskově jsem odepsal: Fuck you.
Možná se mi snažil ještě napsat, ale i kdyby, bylo mi to jedno. Po probdělé noci s krabičkou cigaret je potřeba se trochu vyspat.

***
"
Ashley, jdi probudit svého bratra a oznam mu, že za deset minut má být ve škole!" hlas mojí mamky se rozléhal po celém domě. Zamručel jsem a schoval si hlavu do polštáře.
"Zase já? Je mu skoro devatenáct, proč si nemůže natahovat budík?" odpověděla bleskově sestra. Hned na to se rozletěly dveře a v nich stála nasupená Ashley, křičící: "Vstávej, homo! Myslím, že máš ještě jet pro Tommyho, ne?!"
"Okamžitě zavři ty dveře a vypadni, fuck!" křikl jsem zpátky. Kroky blížící se k mé posteli mě donutily pootočit hlavu, abych viděl jejich zdroj.
"Nic mi po tom není, ale on na tebe asi spoléhá, takže vstaň!" strhla ze mě deku, která mě přikrývala, a hodila ji na zem. Pak se ještě hlasitě ohlásila mamce: "Myslím, že je vzhůru!"
"Tommy má jiný odvoz a mně se nikam nechce, dneska nejdu!"
Snaha, aby můj hlas zněl pronikavěji než její, se zdála marná. Nechtěl jsem mít mladší sestru. I když mi už bylo osmnáct a jí patnáct, pořád u nás přetrvávaly dětské hádky o blbosti.
"Adame Mitcheli Lamberte, bylo ti osmnáct a já mám právo tě vyhodit z tohoto domu, jestli nebudeš dělat, co si přeju já, jakožto tvoje matka," vložila se do konverzace mamka a já protočil oči. Co je k nepochopení na tom, že když řeknu, že nejdu do školy, tak prostě nejdu? - proletělo mi hlavou.
"Vypadněte, nikam nejdu." Opět jsem musel mít poslední slovo.
"Dobře, Ashley, jdeme. Odvezu tě," nabídla se mamka a společně odešly. Hallelujah!
Pomalu se mi zavíraly oči, když v tom se dveře znovu rozrazily.

Rychle jsem se otočil a znovu si začal stěžovat: "Snad jsem říkal, abyste obě odeš-"
Přistálo na mně něco těžkého a dokonce to začalo mluvit!
"Vstáváme, Mitchie!"
"Bože můj, zbláznil ses?!" Lechtal mě a já sebou šil, jak to šlo, jen abych se ho zbavil. Bohužel, když se mladý Ratliff do něčeho pustí, tak to dodělá.
"No tááák, Adame, musíme do školy, máš psát tři testy! Matiku, historii a chemii! A já z biologie! Vsadím se, že ses neučil ani na jeden…" nasadil hloupý, dětský hlas. Bylo těžké mu v ten moment nevrazit. Dvěma prsty vzal mou tvář a snažil se ji natáhnout.
"Dost, dost, jsem vzhůru, psycho," setřásl jsem ho na postel vedle sebe. Nekontrolovatelně se smál, pravděpodobně mému výrazu. Čemu taky jinému. Mně tahle situace moc vtipná nepřipadala.

"Jak ses sem vůbec dostal?"
"Dveřmi," odpověděl, když se trochu uklidnil a já zakroutil hlavou: "Nečekaně."
"Taky jsem mohl lézt oknem," žertovně na mě vyplázl jazyk a podepřel se lokty, aby na mě líp viděl.
"Jsi magor, Tommy," prohrábl jsem si vlasy a spadl zpátky na polštář. Na to můj návštěvník chytil nějaký hyperaktivní záchvat a začal mě znovu budit: "Ne, ne, Addy, Mitchie, nespi, musíme do školy."
"Ještě jednou mi řekneš Mitchie a něco rozbiju… Je to Mitchel a k tomu jménu se nějak zvlášť neznám."
"Tak fajn. Lamberte, okamžitě vysoukej ten svůj velký zadek z postele, jinak tě odhlásím z motocrossu a ty víš, že to dokážu!" použil své ruce jako megafon a hlasitě mi řval přímo do ucha.
"Ratliffe, jsou to asi čtyři hodiny, cos mi psal, že máš jiný odvoz, takže si jeď třeba na koni, je mi to u mé velké prdele!"
Jeho hlasitý monolog se mu vrátil až tak, že se ode mě musel odtáhnout a párkrát překvapeně zamrkat, aby ho vstřebal.
"Adame, nedělej to naschvál," lehl si na moje rameno a všechny své blond vlasy mi (doufám nechtěně) nacpal do pusy, "když tě hezky poprosím, mohl bys mě odvézt do toho pekla, kterému všichni říkají střední škola?"
I přes plnou pusu jeho vlasů se mi nechtělo ho od sebe odhánět. Na tom zase zapracovala moje pohodlnost. Kdo by sakra dobrovolně odháněl zahřátí navíc?
"Možná, když zvřeš hubu a dáš mi kurva pokoj," únava se projevila hlasitým zívnutím, které mi uniklo z pusy.
"Prosím, prosím, potřebuju získat alespoň pár dobrých známek, abych prolezl ve zdraví a bylo ze mě něco víc, než popelář," lísal se ke mně ještě blíž. Choval se jako malý, dotěrný blbec.
"Tommy, sakra, jsem unavený, když ti půjčím auto, necháš mě spát?"
Kompromis by mohl občas taky vyjít.
"Nemám absolutní potuchy, jak se řídí auto," držel si svůj klidný, nezaujatý tón hlasu. Kompromis necháme na jindy…
"Zapomněl jsem. Pořád nechceš, abych ti zaplatil ten kurz?" udělal jsem další nabídku. Nespočetněkrát padlo téma: "Tommy, je ti devatenáct, kdy si uděláš řidičák?" a nespočetněkrát mu bylo nabídnuto, že mu ho zaplatím, protože přiznejme si, Tommy nikdy nebyl nejbohatší. Ale ne, frajer se radši nechával vozit unaveným kuřákem, který trávil své noci na internetu. A ještě je tam trávil s ním.
"Nechci, abys mě sponzoroval, nějak to s mamkou zvládneme," povzdechl si, "najdu si dvě brigády, jednu třeba na noc, nebo tak. A teď už vstávej!"
"Jsem tvůj kamarád už tolik let, proč bych ti nemohl zaplatit jeden debilní kurz řízení?" osočil jsem se na něj a posadil se.
"Prostě už mlč," dal mi ruku na pusu a důležitě na mě kývl: "Já vymyslím, jak ukecáme Brownovou, aby nás zase nenaháněla po škole s tím, že jdeme pozdě a že chce vysvětlení. Jak jí mám asi říct, že můj odvoz spí tak dlouho?"
Stáhl si ji zpátky k tělu a nevinně se usmál.
"Sám jsi mi psal, že máš odvoz, tak neměj kecy," zaprskal jsem otráveně.
"To proto, že jsem sem chtěl přijít, víš? Vždycky je hezké tě vidět jako nedokonalého, neupraveného, v pyžamu - triku. Cokoliv."
"Blbče."
Koutkem oka jsem zahlédl, jak mi ukazuje prostředníček, než jsem zapadl do koupelny.

O chvíli později jsme už oba seděli v mém jeepu černé barvy.
Dobře, možná se chvíle trochu protáhla…
"Jeď, jeď, teď těsně stíháme přijet na druhou hodinu," otočil klíčem v zapalování, mezi tím, co já ještě v autě dojídal svoji snídani. Naše ruce se o tři vteřiny na to střetly na řadící páce.
Potichu jsem se nadechl, jako by se mělo něco stát, kdyby mě slyšel. Snažil jsem se své překvapení zakecat: "Uhni, Thomasi, vždyť s tím neumíš."
Na chvíli se zasekl, než si něco přihodil: "Tak promiň, pane dokonalý, ale byl bys tak laskavý a dopravil nás oba do školy? Víš, zpátky ve svém pokoji jsi na mě byl ještě milý."
"Tak jsme měli zůstat u mě v pokoji. Neměls mě tahat z postele, tak si nestěžuj. Neměl jsem cigaretu, nestihl jsem vůbec nic a ještě se ve škole musím šrotit na ty stupidní testy. A netvrď mi, že tě baví se učit."
"Nesnáším to tvoje věčné kouření. Navíc, nemůžeš se pořád vymlouvat," odpověděl, "a ne, nebaví mě učení, ale nechci to flákat. Ty jsi z povolání syn, víš? A já jsem jenom nějaký Ratliff, ze kterého něco být musí, protože nemá nic jiného, než starý dům a svoji drahou mámu."
Škádlil mě, provokoval. Krev v mých žilách začala vřít hned, co to dořekl.
"Nejsem z povolání syn a ty nejsi jen Ratliff," prsty křečovitě tiskly volant a moje noha pomalu pouštěla spojku.
"Oh, promiň, jsem Tommy, kamarád nezodpovědného syna z povolání," rýpl si znovu. To jako vážně? Fajn, asi to právě přestalo být vtipné.
"Víš co, říkej si, co chceš, ale pak mi nevyčítej, že já jsem tu ten, co je protivný, fajn?!"
"To byla sranda, citlivko," nahodil na mě nechápavý pohled a mně tím vykouzlil dokonalou náladu, "bože, jsi tak náladový."
Jednou rukou jsem si podepřel bradu a druhou řídil. Tommy celou cestu nemluvil. Slyšet byl jen tichý zvuk motoru a country písničky v rádiu, které ani jeden z nás nepřepnul. Nenápadně jsem kontroloval, co dělá. Kousal si rty, nebo si hrál se svými prsty v klíně. Celá cesta byla k nevydržení a mé myšlenky se draly na povrch, abych zahájil nějakou konverzaci, ale něco mi našeptávalo, že bude lepší, když budu mlčet. Představa, že mě s Tommym čeká několik společných hodin, mě přinejmenším znepokojovala. Konflikty s ním nebyly potřeba, měl jich dost ve škole.
***
"Konečně," úlevné povzdechnutí dolehlo k mým uším od většiny lidí ze třídy. Tommy si rychle sebral své věci a chystal se opustit místo vedle mě. Chvíli jsem se na něj díval, pak ho opatrně oslovil: "Tommy?"
"Musím jít," odsekl.
Čekal na mě trénink motocrossu a trenér říkal, že bychom se před tréninkem měli buď rozčílit pořádně, nebo se nerozčilovat vůbec. Nálada na hádky mě přešla už při cestě do školy, ještě abych si ji přivodil zpátky.
Okamžitě se snažil dostat pryč ze třídy. Moje rychlé kroky šly slyšet hned za těmi jeho. Chytil jsem ho za rameno. Druhý pokus: "Mohl bych s tebou mluvit?"
"Uh, co třeba ne?" na jeho tváři se objevil ten provinilý pohled, který měl vždycky, když si na někoho dovolil. On tomu říkal dovolovat si, u mě to bylo říkat si, co sakra chci.
"Hej, Adame!" ozvali se z druhého konce chodby Spencer, Tyler a Adrian. Spolujezdci, pokud se tomu tak dá říkat. Čekali, až za nimi přijdu.
"Promluvíme si pak,-"

"Nevybavuj se s tím chudákem, Adame!" nakázala mi drze Melanie, jediná ženská jezdkyně motocrossu. Nikdy se u motorek neobjevila žena, protože "něžnější" pohlaví motorky a celkově rychlá vozidla tak nějak nezajímala, dokud je nevlastnil jejich zazobaný přítel.
Havraní černé vlasy měla sčesané do těsného copu tak, aby se jí vlezl do helmy a po prostoru školy si vykračovala v těsném oblečku s červenými a černými detaily. Měla krásně vytvarovanou postavu a krásy taky pobrala hodně, kolikrát jsme jí říkali, že měla být raději modelka, než se učit závodit na motorkách. Vždycky nás odbyla s tím, že ona není ta princezna, kterou si její rodiče vysnili. Navíc, bavilo ji jezdit, bývala lepší než my všichni dohromady.
Ve tváři měla hrdý výraz a její snědá pleť se zaleskla, když na ni dolehlo světlo.
"Mette," kluci jí oslovili její zažitou přezdívkou, Melanie pro ně prý bylo moc náročné, "nech Ratliffa tak, Adam se s ním vypořádá rychle sám, sleduj. Prostě mu dej do držky, Adame!" Jako by za tu dobu nevěděli, že tohle prostě neudělám.
Nasucho jsem polkl a Tommy se na mě podíval pohledem, který hraničil mezi výčitkami a stachem.
"Ne, kluci," pousmála se Mette a na chvíli se zastavila, než se rozešla zase směrem ke mně a Tommymu, "chci vědět, co za exemplář zdržuje jednoho z našich nejlepších závodníků!"
"Mel," tentokrát jsem ji oslovil já a rukou jí pokynul, aby se vrátila za nimi, "hned přijdu."
"Takže… s tímhle se pořád bavíš? Hm, tak ten je-" prohlédla si Tommyho od hlavy až k patě a klidně pronesla, "na kamarádíčkování s tebou… hodně špatnej. Tady Ratliffa s tebou vídávám často, když si teď tak vzpomínám. Otravuje tě, nebo?"
"Odejdi, bude to lepší," naznačil jsem rty Tommymu, ale ten jen hrdě zakroutil hlavou. Sakra.

"Starej se o sebe, děvko," přerušil ji. Měl pravdu, táhla to s více kluky najednou, zvlášť s fotbalisty, a bylo to o ní známo, ale nezbývalo mi, než sledovat, co se stane teď. Melanie sice vypadala jako křehká slečna, ale sílu měla dostatečnou. Očividně se ani nebála ji použít.
"Cos to říkal, ty chudáku?!" chytila ho pod krkem a držela, dokud k ní nepřišli kluci. Obhlédli si nás všechny tři, speciálně pak Tommyho, který se na mě nepřestával dívat, i když já každou chvíli uhýbal pohledem. Měl jsem chuť praštit do čela sám sebe, protože mi hned bylo jasné, jak to dopadne.
T, Adrian a Spencer zhodnotili situaci: "Vypadá to, že si budeme muset s Ratliffem promluvit. Osobně."
Melanie Tommyho pustila k zemi a hned na to si ho přebrali Spencer a Adrianem. Táhli ho na záchody opodál. Tyler kontroloval, jestli někdo nejde. Můj nejlepší přítel si nezapomněl zachovat svůj přidrzlý výraz ve tváři, který byl ještě víc provokativní, než jeho slova. Možná proto si vysloužil jednu pořádnou ránu pěstí od Spencera.

V tu chvíli si Tommy možná hrál na silného, ale jenom já věděl, kolik psychické bolesti se schovává za jednou ranou pěstí. Kdybychom tu byli sami, pravděpodobně se složí. Nikdy si nějak zvlášť nebral k srdci urážky, ale když přišlo na fyzickou stránku šikany, stál na okraji útesu. Kdyby z něj spadl, odhalil by všem jeho slabší stránku, kterou si nesl z dětství.

"Přestaňte."
Tvrdý pokyn si parta uvědomila hned po jeho vyslovení. Respektovali mě. Všichni mě respektovali a to pro mě znamenalo obrovskou výhodu.
"Tohle není tvůj problém," obeznámila mě Melanie, já ji zastavil pohledem a pokračoval: "Hned."
"Děláš si prdel? Ještě pořád se ho zastáváš? Adame? Je to chudák," rozhodil rukama Tyler.
"Něčemu snad nerozumíte? Nechte-ho-jít."
Přivřel jsem oči a vyrazil směrem k Spencerovi a Adrianovi, kteří drželi Tommyho.
"A to bychom dělali proč?" zeptali se drze.
"Říká se tomu quaterback ve fotbalovém týmu, jeden z nejlepších jezdců motocrossu a volnočasový boxer," sarkasticky jsem se na ně pousmál, "už to znáte, mohli byste se poučit. Teď ho pusťte, než si moje pěsti půjdou osobně promluvit s ksichtem každého z vás."
Jejich obličeje se najednou změnily.
"Kámo, serem na to, zdrháme, vole, dělej!"
Hromadně se shodli na pár slovech, než nechali Tommyho na zemi, sbalili se a utekli. Běželi ode mě snad až ven k trati. Zůstala jen Mette, která se nechápavě ohlédla po klucích.
"Když už se s ním hodláš zdržovat, alespoň ho nauč nějaké disciplíně," znechuceně si nás oba prohlédla a odešla. Tichý blondýn na zemi se najednou probral a pošeptal: "Až se ty naučíš dávat nohy k sobě."


"Tommy, ticho," hodil jsem po něm ostrý pohled. Zakroutil jsem nevěřícně hlavou.
"Děláš si to sám," připomněl jsem mu. Natáhl ke mně ruku a já ji chytil, abych ho zvedl.
"Čím? Netajím se tím, že se mi líbí i kluci. To je fakt podmět k šikaně, super," odsekl otráveně a sklopil pohled, "a to by si člověk myslel, že je to za ty roky přejde."
"Tím, že vůbec odpovídáš lidem, jako je Melanie. Pochop to, oni nejsou jako ty a ty nejsi jako oni, nikdy spolu nemůžete vyjít, tak se to nesnaž zhoršovat," palcem jsem mu ze rtu setřel kapku krve.
Moje povinnost nebyla Tommyho krýt, ale svědomí mi nedovolilo to nedělat.
"Ty idiote, jednou možná nebudu okolo a někdo ti udělá horší věci, než je tohle."
"Když mi Spencer vrazil, vzpomněl jsem si, jak mámin přítel…" kousl se do prasklého rtu, ale hned ho pustil, když ucítil otevřenou ránu.
"Shh, já vím," dlaní jsem mu přejel po straně hlavy, kterou měl ostříhanou na krátko a pak si ho přitáhl do krátkého objetí, "nenech se zatáhnout do dalších problémů."

Po chvíli se ode mě odtáhl.
"Adame," nenápadně si odkašlal a upravil si triko. Opět jsem se nezmohl na nic jiného, než na to, abych se na něj jen díval a mlčel.
"P-promiň, není mi dobře, já teď-" naznačil mi, že potřebuje na záchody a já mu uhnul.
Proletěl okolo mě jako střela rovnou do jedné z kabinek. Tohle se dělo už několik týdnů.
Kašlání, pak zvuky zvracení, co vycházely od něj. Vždycky. Několikrát - vlastně hodněkrát - jsem ho už slyšel zvracet. Nebylo to tak nechutné, jako to bylo nepříjemné citově. Pokaždé mě po tom ovládl nějaký… strach, trochu.
Věděl jsem, že něco není v pořádku, to by došlo asi každému. Nezasekli jsme se ale v tomhle bodě nevědomosti kvůli mně. Ptal jsem se. Nejlepší kamarádi se svěřují, ale Tommy mi dlouhou dobu tajil, co se dělo.
Měl jsem svoje teorie, plus se mu do tady těch nevolností mohla vmíchat ta šikana, co tady zažíval. Správná doba se ho zeptat co se sakra děje bez toho, aby měl šanci se vyhnout odpovědi.

__
Pojďme to zkusit a uvidíme, jestli to bude fungovat.
(Pokud tenhle díl někdy v budoucnu zase stáhnu, tak ho dám zpátky v lepším provedení, nebojte) :D
See you in the comment section.

za korekci děkuji SmookiCZ
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 27. února 2016 v 20:36 | Reagovat

Když jsem viděla ten název, myslela jsem si, že půjde o nějakou vlkodlačí povídku, ale tejnle příběh mě vážně zaujal, těším se na pokračování ;-)

2 Karin Karin | 27. února 2016 v 20:37 | Reagovat

Mě se to náhodou líbí. :-P

3 lenočka lenočka | 27. února 2016 v 23:07 | Reagovat

Super :-) Tešim sa na pokračovanie.

4 cholet cholet | 28. února 2016 v 20:59 | Reagovat

Realy?! V tom nejnapínavějším to je marketingovej trik 😭
DALŠÍ DÍL !!!😂😄

5 Khaleesi Khaleesi | Web | 1. března 2016 v 8:48 | Reagovat

[1]: Mate - Slang for "friend" used in New Zealand, Britain, Australia and Tasmania, podle tohohle to je :D Ale dělala jsem svoje hledání a chápu, že to zavádí k vlkodlakům.

[2]:[3]: Děkuji.

[4]: HNED JE TAM DALŠÍ DÍL!

6 Haidy Haidy | 1. března 2016 v 20:13 | Reagovat

Super! Úžasný!  Nemám slov. Jen tak dál! Děj mě opravdu zaujmul.
Jdu rychle na další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama