23. Children of Fate

2. října 2015 v 23:22 | Khaleesi |  Children of Fate


*Tommy
Mlčím. Nemůžu mu říct, ano, miluju tě, podkopl bych nohy sám sobě.
"Ne, už tě nemiluju," řeknu s těžkým srdcem. Cítím, jak se Adam celý napnul. Podívám se mu do očí, snažím se vypadat jistý tím, co říkám.
Nenápadně si odkašle, aby si vzal čas na přemýšlení.
"Nic mi neříkej, prosím, já teď chci jenom jít pryč."
"Lžeš!" obviní mě.
"Prosím, už přestaň," hlesnu zoufale. Prohrábnu si vlasy a snažím se ho obejít.
Chytí mě za paži a zašeptá mi do ucha: "Lžeš, Thomasi, vím, že to cítíš, že mě miluješ, tak netvrď, že ne."
"Vypadáme jako stupidní telenovela a mě tahle tvoje hra nebaví. Nech mě už být, prostě mě nech odejít, odstěhuju se, odjedu, cokoliv, už nikdy se neuvidíme."
"Sakra, posloucháš se vůbec?!" zvýší hlas a chytí mě za obě paže. To říká ten pravý.
"Prosím? Nejsem ten, co tu zapírá svého milence."
"Já nechci, abys nikam odcházel, stěhoval se, nebo odjel a už vůbec nechci, abychom se nikdy neviděli," prsty přejede po mojí tváři a druhou rukou si pořád jistí, abych mu neutekl. Sklesle si povzdechnu.
"Je to všechno jen o tom, co chceš ty," řeknu potichu, "já už tohle nechci. Nemám na to, jestli ti šlo o to, mě dostat do psychického stavu, v jakém teď jsem, tak si můžeš gratulovat, vyhráls."
"Nevyhrál jsem vůbec nic, jestli mě opravdu už nemiluješ. Nechtěl jsem ti nic udělat, chtěl jsem, abys byl šťastný."
"Adame, prosím, přestaň, já na to už nemám sílu," pořád opakuju stejné věty. Cítím kapky slz stékat po mých tvářích. Mám toho akorát tak dost, toho všeho. Myslím, že nejlepší východisko pro mě budou antidepresiva, nebo trochu víc jizev na mojí ruce.
"Neplakej, nemůžu tě vidět takhle," rukou, co mi neustále jezdí po tváři, mi setře slzy. Pak nechá mou tvář tak, jak je a místo jemných, něžných gest mě silně obejme.
Mlčím. Tiše se tisknu k tomu, kdo mi nejvíc ubližuje. Jeho triko prosakuje mými slzami a já si vyčítám to, že jsem se před ním za jeden den už podruhé kompletně složil.

"Tommy Joe," osloví mě opatrně po chvilce objímání, "podívej se na mě."
Zamrkám, abych rozehnal další slzy, a podívám se na něj. V jeho očích tentokrát nepanuje ten povýšený pohled.
"Miluju tě," řekne a já se na chvíli zaseknu.
"C-cože mě?" zeptám se nechápavě. Tohle neřekl, že ne? Zdá se mi to? Už jsem si vzal antidepresiva a teď jsem trochu mimo. Sice si nepamatuju, kdy jsem si je vzal, ale vzal jsem si je, určitě. Nebo si něco vzal on a už blázní? Nevím, co si pamatuje on, ale já vím, že mě před půl hodinou ještě zapíral.
"Já tě miluju," zopakuje ta slova, jako by to nic nebylo. Zase mě chce podrazit, nebo dostat do postele. Baví se tím, že jsem na dně.
"Nevěřím ti!" obě moje ruce se instinktivně zapřou o jeho hruď a odstrčí ho. Než se stihne vzpamatovat, odejdu pryč.
Prohrábnu si vlasy a setřu si další slzu, která mi samovolně stekla po obličeji. Potřebuju s někým mluvit, a to akutně.

*Adam
"Kurva!" zařvu pro sebe a promnu si obličej. Rozhlédnu se okolo. První věc, co mi přijde pod ruku, je skleněná váza, díky bohu bez květin. Vezmu si ji a vší silou s ní hodím přes celý pokoj. Roztříští se o zeď. Střepy z ní spadnou na zem a já se na ně celou dobu zaujatě dívám.
Budu muset zavolat hospodyni, aby mi to sem přišla trochu poklidit.
A teď tu rozbíjím věci a dělám tu bordel. Kvůli tomu, že jsem po dlouhé době někomu vyznal lásku.
Zase se to opakuje. Kdysi mi taky řekl, že mě nemiluje, po tom, co jsem mu poprvé zahnul se Saulim.
A teď jsem ho zapřel před Mattym. Musí na tom být opravdu hodně blbě, už podle toho, co říká a jak vypadá. Být jím, mám v hlavě totální zmatek.
A většina z toho je kvůli mně. Kdybych se nechoval jako…

Když si v ruce přehodím další skleněný předmět, který se chystám rozbít o stěnu, rozrazí se dveře.
Zelenovlasá osoba ve dveřích, kterou registruju jen koutkem oka, se rozhlédne okolo, pak se podívá na další, tentokrát menší vázu, kterou horlivě svírám v dlani, nakonec na mě.
"Jsi v pořádku?" zeptá se starostlivě. Povrchně se uchechtnu a znovu namířím na stěnu. Když se sklo rozbije, otřu si o sebe ruce.
"Ani ne," uznám a pokrčím rameny. Matty zamrká řasami, aby se zbavil šoku z toho, co jsem udělal.
"Slyšel jsem ránu, tak…"
"Ještě žiju, takže to vypadá, že jsem v po-… že ještě neumírám," utrousím otráveně.
Matty zavrtí hlavou, přejde ke mně a vyhrne mi triko. Ukáže na moje zranění na břiše.
"Podívej, tady máš modřinu. Tu bys zaprvé neměl namáhat, takže tady té vybíjené se zdí nás oba ušetři. Za druhé, je tam, protože ses opil jako prase a napálils to do stromu. Když jsi přijel, přišel, přikulhal domů, choval ses k tomu tvému… to je jedno, prostě pro tebe bylo něco jako přirozené jít po něm, místo mě. Poznal jsem, že ho máš rád asi víc, než bys chtěl. A poznat to šlo ještě předtím, než se stalo tohle.
A teď budu znít hrozně sobecky, ale tu noc, co jsem ti promlouval do duše, jsem doufal, že mi řekneš, že mě miluješ a že o něj nemáš zájem," povzdechne si sklesle.
"A teď se snažíš o..?"
"O to, aby sis to sakra neposral s ním! Já jsem tu ten, co tě miluje. A když uvidím, že jsi šťastný, budu z toho mít alespoň nějaké procento radosti. Myslíš si, že nevím, že jste spolu spali? Hlupáku. Jenom jsem čekal, kdy to uděláte," usměje se. Vidím, že je to falešný úsměv.
"Děkuju, že to chápeš," stihnu přerušit jeho monolog, než se do něj znovu pustí.
"Snaž se, Adame. Když vidíš, že to má cenu, snaž se. Já se snažil zbytečně a vidíš, jak to dopadlo."
"Já-"
"Teď si jdi dát prášky na hlavu, musíš v ní mít zrovna takové střepy, jako se válí tam na podlaze. Něčím si natři tu modřinu, nejsem doktor, ale vypadá to, že se ti to zahojí, nebude to nic vážného. Jak jsi sám říkal, pořád žiješ.
Jdu si vzít kufr a.. Měj se.
A promiň za tu facku, co jsem ti dal. To víš, někoho takové věci občas trochu vezmou," mrkne na mě a odejde.
***
Zkontroluju hodiny na mobilu. Za deset minut budou tři hodiny ráno. Začínám přemýšlet o tom, že bych si dovolil trochu spánku. Ale pořád čekám na to, až uslyším kroky na schodech. Nemusí se mnou mluvit, může na mě být naštvaný, může cokoliv, ale hlavně, ať se vrátí.
"Sakra, kde jsi," promluvím pro sebe. Natáhnu se pro mobil a odemknu ho. V kontaktech vyhledám Tommyho a zavolám mu. Tuhle noc snad po padesáté.
Nepříjemný hlas v mobilu mi oznámí, že volané číslo je momentálně nedostupné a že to mám zkusit později, nebo zanechat už snad čtyřicátý vzkaz.
Počkám na pípnutí a nahraju další vzkaz: "Tommy, prosím, už se mi ozvi. Nechtěl jsem ti ublížit, vážně. To, co jsem ti řekl, jsem myslel naprosto vážně. Mám strach. O tebe. Zavolej mi, kdykoliv. Vlastně, hned po tom, co si tohle pustíš."
Ukončím vzkaz a vytočím další číslo. Jestli tohle přežiju, tak už přežiju všechno.
"Neumíš si nastavit budík?! Jsou tři ráno, a jestli mě otravuješ kvůli tomu, že si ti Thomas už stěžoval, vyřiď mu, že pořád chci svoje peníze!" zaječí na mě. Přivřu nespokojeně uši, když její pronikavý hlas zabuší do mých uší. Au.
"Omlouvám se, že tě ruším zrovna teď, ale-"
"No, to by ses teda měl omlouvat!" vypískne. Promnu si čelo, protože bolest hlavy se zase ozývá.
"Není u tebe Tommy? Odešel a-"
Snažím se mluvit, ale opět mě přeruší.
"To teda není! A jestli ti zdrhl, měl bys ho rychle najít a chytit. Jeho dítě sama neuživím!"
"Kolik peněz si představuješ?" zeptám se seriózně. Dám jí prachy a ona dá Tommymu pokoj. Tím odstraním jednu starost z jeho života.
"Pár desetitisíců určitě, to se neboj," rýpne si, "tatínek si udělal dítě, tak ať platí. Netrpím ranní nevolností nadarmo, ne?"
Sarkasticky se zasměju nad její poznámkou.
"Děkuju za informace, Liz. Dobrou noc."
Z mobilu se ozve pouze pípání, na znamení konce hovoru.

Další v seznamu na volání, je - i když nechtěně - Daniel.
Povzdechnu si a přiložím si mobil k uchu. Oči se mi samy zavírají, ale kroky na schodech jsem ještě neslyšel, takže musím čekat.
"U telefonu Daniel, chcete něco, pane Lambert?" ozve se z mobilu pobavený hlas. Prohrábnu si vlasy a rozmyslím si svá slova, než je řeknu.
"Taky tě zdravím, Danieli. Přerušuju ti nějakou zábavnou činnost?"
Za druhé straně se ozve nějaké šeptání a pak odpověď: "Jo, právě jsem měl sex."
"To jsem vědět nemusel," zkonstatuju a nespokojeně si mlasknu.
"Ptal ses, tak sorry, pane dokonalý," neodpustí si rýpnutí. Mám chuť proskočit display a rovnou ho vyfackovat. S tímhle randí můj Tommy?
Myslím, jenom Tommy? To je mi vkus. Na pohled je Daniel sice přitažlivý, pro některé. Jeho chování tomu ale neodpovídá. Alespoň momentálně.
"Hledám Tommyho," oznámím mu.
"A ode mě chceš slyšet to? Mám ti ho jít pomoct hledat?"
"Upřímně nevím, jestli chci slyšet, že o něm nic nevíš, nebo že o něm víš."
"Tak si zahrajeme takovou hru," zasměje se, "když ti řeknu, že nevím, kde je, co se stane?"
"Tak budu mít strach," přiznám se.
"A když ti řeknu, že o něm vím?"
"Tak to pěkně vyklopíš, já se zvednu a přijedu si pro něj. A možná ti pak nerozbiju hubu, když to řekneš hned."
"To bys neudělal, tak majetnický ohledně Tommyho zase nejsi, nebo ano? Pokud vím, ještě včera ti byl totálně volný, ne? Co tak najednou?" vyvalí na mě haldu otázek.
"Ty určitě víš, co to je, milovat někoho," neodpustím si to, abych mu připomněl něco z minulosti. Vsadím se, že si na to moc dobře pamatuje.
"A taky vím, co to je, šukat někomu chlapa!" znovu se rozesměje. Nakrčím obočí a posadím se na posteli.
"Prosím?"
"Ale nic," odmlčí se. Uslyším za ním něčí hlas. Bohužel nerozpoznám, co říká.
"Jakého chlapa?" zeptám se.
"No tak, uklidni se, Adámku," osloví mě zdrobněle, "co když ti řeknu, že toho tvého?"
"Danieli, nehraj si se mnou, nebo…"
"Nebo? Co mi uděláš? Nezapomeň, že já se podruhé využít nenechám. Myslím, že oba víme, co můžu udělat já, pokud na mě vztáhneš ruku, nebo mi budeš vyhrožovat, nebo..." provokuje mě. Můj žaludek se sevře nervozitou a strachem.
"Myslím, že jsou věci, které bychom neudělali oba," nasadím klidný tón hlasu. Sakra, já jsem takový blbec! Že jsem si s ním kdy něco začínal.
"Měj se," hlesnu potichu.
Mobil hodím zpátky na noční stolek a unaveně padnu do polštářů. Dlaněmi si zakryju obličej a povzdechnu si.
Možná měl Tommy pravdu a já ho měl nechat odejít. Dobře, ať si jde. Dřív, nebo později si ho stejně najdu.
__
Čekali jste, že po dvaceti dnech přijdu s něčím úžasným?
HAHAHA, JÁ A NĚCO ÚŽASNÉHO? NIKDY!
Ehm ehm, chtěla bych vám tímto oznámit, že ChoF se ubírá do neznáma. Nevím, jestli si nedám pauzu a nepůjdu psát Feel It All, i když tam jsem si to taky moc nedomyslela. Asi mě opustil talent, jestli u mě vůbec nějaký někdy přebýval.

:--)) Peace.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 3. října 2015 v 8:11 | Reagovat

No Tommy v tom teda má guláš. A Daniel ho nejspíš chce jen využít, aby ublížil Adamovi. 8-O Za mě pokračuj v chof, to mi nemůžeš udělat, teď to useknout! :-D  O_O

2 lenočka lenočka | 3. října 2015 v 15:29 | Reagovat

No konečne po tolkých dňoch!!! Dúfam,že Daniel ten sex nemal s Tommym,lebo to by ma, že vážne šľak trafilo. :-D A čože sa to stalo s Morbidom? Tak chápavý,milý a ohľadoplný.To musí byť nejaký preklep alebo preľud :-D Opováž sa túto poviedku nedokončiť,lebo ma vážne nasereš :-D a potom si ma nepraj,ale teraz vážne,túto poviedku zbožňujem a nechcela by som keby,že nie je ukončená,to by ma potom veľmi mrzelo :-) Ako vždy sa teším na pokračovanie aj keby to malo byť po dlhšom čase :-)

3 Karin Karin | 3. října 2015 v 20:40 | Reagovat

Pokračovat prosím povídka je perfektní. [:tired:]  :D

4 cholet cholet | 3. října 2015 v 23:01 | Reagovat

No musíš pokračovat nejlépe v obouch :D
Si moje droga ;-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama