16. Children of Fate

26. července 2015 v 23:30 | Khaleesi |  Children of Fate

Týden po našem incidentu s mým, nebo spíš jeho trikem, je Adam vesměs zase ve starých kolejích. Až na to, že už mě tolik nebuzeruje. Dokonce jsem mu dal svoje nové číslo. A teď mám pocit, že to byla sebevražda.
Volal mi i doktor, že se mám přijít dnes ukázat na vyšetření s tou mojí špatnou nohou. Nejsem moc nadšený z toho, že tam musím jít, když jsem berle hodil pod postel snad hned po tom, co jsem vlezl do domu.

Sauli samozřejmě přijel, dělali rozhovor v hotelu a pak ho Adam doprovodil na letiště. Všechno mi to dopodrobna vylíčil. Byl jsem u Ashley, jak ona mi chyběla. Ashley Trashley.

Sedím v kuchyni na židli a Adam naproti mně vaří. Morbid šel na trénink tance hned ráno, takže jsme tu zůstali sami dva. Po dlouhé době.
Držím v ruce mobil a různě si s ním hraju. Je mi divné na Adama zírat, jen tak.
Najednou mi přijde SMS a můj mobil zavibruje až tak, že mi málem vypadne z ruky.
Odemknu display a přečtu si jméno odesílatele. Daniel.
Píše: Odvezu tě, že ano, blonde? :--))
Odpovídá mi na to, že jsem mu napsal, že musím k doktorovi a proto nemůžeme vyrazit ven. Po nekonečném odloučení - týdnu.
Zamračím se na display svého I-phone a nacvakám do klávesnice: Blonde? To je zase co? Jinak, jestli chceš, přijeď.
Na otočku mi přijde odpověď: Tvoje nová přezdívka. Blonde, blondie, vyber si. Zastavím se pro tebe. Xx
Za každou zprávou mi pošle smajlíka nebo xx, jako polibek. A já ho totálně odbývám, cítím se blbě. Když já prostě smajlíky nepíšu!
Zhoupnu se na židli a usměju se nad zprávou, co mi poslal.

"Oh, Daniel odepsal," neodpustí si rýpavou poznámku. Za kuchyňským pultem vypadá jako pořádná žena v domácnosti. Odtrhnu se od mobilu a podívám se na něj.
"Nech si to, ano?"
"Nezapomeň mu odepsat, ať nečeká dlouho," pokračuje si svou, ani se na mě nepodívá. Prostě si pořád něco přehazuje pod rukama, jen aby o mě nemusel ani zavadit.
Jeho hlas zní pohrdavě, ale tváří se jako největší andílek. Prostě si mele svoje a ví, že tímhle se mnou vede tichou, psychickou válku, ve které se čeká, kdo z nás dřív vybuchne.
Jen zakroutím hlavou a odepíšu: Beru to tvoje - xx. Jsem jen Tommy.
"Co říkám, jen aby dlouho nečekal," podotkne si Adam znovu a já se tiše zasměju.
"Žárlíš?" kousnu se provokativně do rtu. Konečně se na mě podívá a na chvíli se zarazí, než se zase pustí do vaření.
"Nekousej si ten ret, ano?" zamluví moji otázku. Viděl jsi to, hm?! HA! Proto jsem to udělal, blbečku.
"Omlouvám se," pousměju se a olíznu si ret, který jsem si před chvílí skousnul.
"Přestaneš s tím?"
Podívá se na mě s vážným výrazem. Dostal jsem ho, jo, jo, jo! Vyhrál jsem, Adámku.
"Já nevím, kdo si začal," pokrčím nevinně rameny.
Než se naděju, stáhne si tu divnou zástěru a objeví se naproti mně. Chytí židli, na které se houpu, za opěradlo, takže mě zastaví. Volnou rukou mě chytí pod krkem a natiskne až na zeď za mnou. Přiblíží se k mým rtům, přičemž mi pořád svírá hrdlo.
Pomalu nedýchám, jen abych neudělal něco špatně. Tohle je jedna z chvílí, kdy z něj mám strach.
"Odvezu tě k tomu doktorovi," řekne jistě a pustí mě. Zamíří pryč z kuchyně a než ho stihnu zastavit, je pryč.
Daniel i Adam mě chtějí odvézt, to jako vážně? Dva sexy chlapi. Kdyby spolu oni dva natočili porno, bylo by to nejsledovanější na serveru. Vlastně, samozřejmě, že bylo, Adam je slavný. Nad čím to přemýšlím? Rýsuje se mi tu na problém mezi mými dvěma.. vlastně, oni nejsou moji a nevím, co vůbec jsou.

Po zhruba deseti minutách před domem troubí šedý lesklý vůz. Přes okno se usměju na muže, který vyjde před něj. S berlemi vyjdu z domu a Daniel se otočí zády ke mně, s mobilem v ruce. Místo toho aby čekal opřený o auto, jako vždycky, telefonuje. Vypadá u toho nejistě, nějak se mi to nelíbí.
"Dal jsem mu to předtím!" zavrčí na někoho do mobilu. Udiveně se na něj podívám, zatímco pořád stojí zády ke mně.
"Ale já nevím, proč to nefungovalo! Asi tam toho bylo málo, já nevím, prostě to vydržel!"
Co?
Najednou se na mě otočí a do mobilu řekne jednoduchou větu: "Musím končit."
A zavěsí.
"Ahoj, blonde," pozdraví mě a obmotá mi ruce kolem pasu. Zvedne mě do vzduchu a já se leknu až tak, že málem něco zařvu. Málem, včas se uhlídám.
"Pusť mě!" zasměju se a jemně ho bouchnu do ramene. Postaví mě na zem a chystá se mě políbit. Tohle mi ten týden chybělo, něčí upřímný polibek.

"Nebral bych to tak zhurta!" ozve se od domu, načež se oba otočíme za zdrojem hlasu. Adam zavře vchodové dveře a přejde ke svému autu. "Jedeme, ne?" kývne na mě.
"Cože?" zeptá se mě Daniel potichu.
"Já, no, dej mi moment," nevinně se usměju.
Opřu berle o auto a dojdu k Adamovi.
"Ať na to ani nemyslí, jedeš se mnou."
"Adame, domluvil jsem to s ním první, omlouvám se," snažím se o nejvíc omluvný pohled, jaký umím. Nevím, co se dělá v takových situacích. Nikdy jsem neměl dva muže, kteří by stáli o to mě odvézt na vyšetření. Tohle je absurdní!
"Tommy, je to jenom blbý vyšetření, to prostě nemůžeš jednou sednout do mého auta, místo jeho?"
"Slíbil jsem mu to!" ohradím se.
"A co věci, které jsi slíbil mně?" Já mu něco slíbil? Kdy? Jak? Proč? Kde? Co?
"To by stačilo, ne?!" vloží se do toho Daniel zatáhnutím za mou ruku. Proč mají s Adamem stejné způsoby? On mě tahal za ruku, když se mě snažil dostat od Daniela, Daniel mě tahá za ruku, když se mě snaží dostat od Adama.
"Říkal jsem, ať na to ani nemyslíš!" zvýší na něj hlas Adam. Sakra, jestli nás teď někdo poslouchá, musí si myslet, že jsme utekli z léčebny.
"Být tebou, připomenu si, kolik lidí tě kdy poslechlo!"
"Hej, to stačí, to stačí, fajn? Je to jenom doktor, nemusíte se kvůli tomu pozabíjet!" přeruším je.
Bez jakéhokoliv slova mě Daniel celkem násilně donutí nasednout do jeho auta. Pořád mě pobízí: "Jdi, sakra!" Teď mám strach z obou, díky moc, stěhuju se do Himalájí.
Věnuje Adamovi naštvaný pohled a nastartuje. Rozjede se jako šílený. Ve zpětném zrcátku si stačím všimnout Adama, který sklesle nastupuje do svého auta. Že by mu záleželo i na takové banalitě? Že by mu záleželo na mně? Je snad něco špatně s Danielem? Mám pocit, že mám pořád strašně moc otázek, na které nedostávám odpověď.

"Naser si!" zařve Daniel a vytáhne ruku z okna. Ukáže na Adama prostředníček.
"To jsi nemusel," podotknu. Na chvíli se na mě otočí, než se zase začne věnovat řízení.
"To ti na něm tak záleží? Je to kokot."
Zakroutím hlavou a řeknu: "Bydlím s ním, jsme přátelé."
"Víš ty vůbec, co chceš?" nakrčí obočí.
"Jak jako, co chci?" nechápu.
"Jednou mi vykládáš, jaký je to blb, jak u něj musíš bydlet a jaké je to peklo, abych tě odtud dostal, ale najednou jste přátelé?"
Zabrzdí auto tak prudce, že skoro vypadnu ze svého místa.
"V klidu, jo?!" zapřu se rukama o palubní desku. Chce mě zabít, vážně.
"Omlouvám se," vydechne a mile se na mě usměje, "jen, nemám Adama moc v lásce."
"Ty?" podivím se "Proč?"
"No.. víš, tys mi o něm psal, tak jako.." mávne bezstarostně rukou.
"Mhm, dobře," chápavě přikývnu. Zbytek cesty k doktorovi probíhá v tichosti.

*Adam
"Co mi může, blb jeden," zanadávám. No co, můžu nahlas, jsem ve svém autě. Po asi třech, možná čtyřech hodinách jízdy autem po městě zahnu rovnou do ulice, kde se nachází taneční studio. Mám dojem, že Mattyho trénink končí okolo čtvrt na pět, takže to v pohodě stíhám. Když už se nezavděčím blonďákovi, tak alespoň mému osobnímu vodníkovi. Vážně se mi ty svítivě zelené vlasy moc nezamlouvají.

Těsně před mým zaparkováním u studia si stáhnu okýnko a zamávám na svého "přítele". Právě vyšel se svými spolu-tanečníky, kolegy, jakkoliv si říkají, z obrovské šedé prosklené budovy.
Podívám se na hodinky. Je přesně čtvrt na pět. Jak oni jsou přesní, to bych chtěl umět.
Když si tak vzpomínám, dneska jsem měl mít rozhovor. Kdyby mi ho nezrušili, možná bych si neutrhl ostudu před tím pitomcem.

"Ahoj!" pozdraví mě nadšeně, když vleze na místo spolujezdce.
"Čau," odseknu. Nahne se ke mně a vtiskne mi na rty motýlí polibek.
"Něco je špatně?" zeptá se starostlivě a podívá se mi přímo do tváře.
"Ne," chci znít co nejupřímněji a nejdůvěryhodněji. Přihodím k tomu úsměv.
"Samozřejmě," protočí očima, "proto se tváříš, jakoby ti uletěly včely."
"Jasně, třeba mi uletělo rovnou celý letadlo," nespokojeně zamlaskám.
"To se tak říká, blbečku," poklepe si na čelo, "a teď mi řekni, co se stalo."
"Taky se mi nesvěřuješ se vším, takže taky nemusím," oznámím mu a vyjedu směrem domů.
"Proč musíš být prostě pořád takový bručoun?" postěžuje si a vyhoupne si nohy skoro na přední sklo.
"Dej ty nohy dolů!" oženu se po něm rukou. Podaří se mi ho praštit do jedné z nich. S povzdechem je dá zase pod sebe.
"Vidíš? O tom mluvím! Nikdy ti to nevadilo, ale najednou - blik! Přišel ten tvůj úžasný, blonďatý andílek," popíše Tommyho ironickým tónem, "a pomotal ti hlavu, doslova! Chováš se úplně jinak, než předtím!"
"Je to zhruba týden, co ses ho zastával," připomenu. Matty se na mě natočí s naštvanějším výrazem, než měl doteď.
"Já se ho nezastával, ty mi pořád nerozumíš."
"Zastával ses ho. Řekl jsi mi, že se smíříš s tím, že tě nemiluju, ale že on se s tím nesmíří," zopakuju jeho vlastní slova.
"A řekl jsem snad, že se s ním máš dát dohromady?! Je mi totálně ukradený! Tebe vážně nejde nijak obměkčit, ty jsi prostě jako skála! Zkusil jsem to na tebe přes něj, fajn? Protože jsi jím prostě posedlý, žárlíš na toho jeho kámoše, nebo kdo to je, protože v něm vidíš konkurenci! Proč se ho prostě nedokážeš vzdát?! Jako, haló, já jsem tady taky!"
Svůj projev ukončí zamáváním rukou, hned vedle mého obličeje.
"Víš co, nech si svoje řeči o Tommym pro sebe. Stejně, co si pomůžeš tím, když mi ho budeš pořád předhazovat?" podívám se mu do obličeje. Matty mlčí a drze přivírá oči.
"Ty nejsi on a on není ty, smiř se s tím, že náš vztah nikdy nebude takový, jako byl můj s Tommym."
__
Právě mi došlo, že Adam&Tommy jsou v jednom baráku už TŘINÁCT/ČTRNÁCT (?) DÍLŮ a ještě se ani jeden z nich nerozhoupal.
A to jsem počítala s tím, že ChoF bude mít 20 dílů :D (Silly me)
Nevadí, nevadí. Hlavně, že vás to baví (ASI), všechno bude. Omluvte chyby, jestli tam nějaké jsou<3 C:
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Terik Terik | 27. července 2015 v 7:09 | Reagovat

Uzasny jako vzdy, moc me zajima co ma Adam proti Danielovi :-D

2 Katka Katka | E-mail | 27. července 2015 v 13:14 | Reagovat

Tak ať už se Adam konečně rozhoupe. Vždyť je je šílený. Dělá na Tommyho nájezdy a pak zas vůbec nic. :-D  :-D  :-D  :-D

3 Ellie Ellie | 27. července 2015 v 14:51 | Reagovat

Slušný fighty tam :-D A Daniel se mi fakt nelíbí hlavně potom telefonátu, Adam by ho měl zachránit :-D

4 Karin Karin | 27. července 2015 v 20:52 | Reagovat

Co měl znamenat ten telefon začínám se o Tommyho bát a Adam taký neví co chce a Tommy má v hlavě z toho maglajs. :D  ???

5 ZIMKA ZIMKA | 3. srpna 2015 v 7:01 | Reagovat

TELEFOOOOOOOOOOOON
OOOOOOOOOOIOOOOOOOOOOOOOIIII

6 Steeeva Steeeva | Web | 5. srpna 2015 v 19:55 | Reagovat

tak som mala pravdu, že sa mi na tom Danielovi niečo nezdalo :-(  :-(  :-( mám o Tommyho strach

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama