15. Children of Fate

24. července 2015 v 15:21 | Khaleesi |  Children of Fate

Je mi fakt blbě. Celý pokoj se se mnou točí a moje oči se i přes můj odpor zavírají.
Asi si přivstanu a začnu balit ráno, teď jdu spát. Nastavím si budík a zalehnu do postele. Etta za mnou přiběhne, až bude chtít.
***
Hudba Marilyna Mansona mě spolehlivě probere, přesně v dobu, v jakou jsem chtěl. V devět ráno. Adam by tu podle mě vůbec neměl být, díval jsem se na jeho kalendář v kuchyni, na dnešek tam má nějakou akci. A i kdyby tu byl, pokud má volno, většinou spí až do odpoledne. Pokud nejde běhat. A pokud jde, tak právě běhá, nebo je ve Starbucks a sedí u stolu s kafem bez cukru a..
Vypadám jak stalker. Vyhledávám jeho jméno na googlu a pak se divím, že vím všechno.

Vstanu z postele a zakopnu o Ettu, která si vylila misku s vodou přesně pod moji postel a teď se snaží olízat plovoucí podlahu. Pořád se mi plete pod nohy. Vážně mě chce dostat do márnice.
"Jdeme balit," oznámím jí a šikovně ji překročím. Byl jsem tu pár dní a nezůstanu dýl, než je nutné.
Nevím, kam teď půjdu a nevím, co budu dělat. Pravděpodobně odprosím Liz, aby mi odpustila něco, co jsem neudělal a půjdu zpátky k ní. Nebo k mámě, to je jedno. Tady nebudu.
Vezmu poloprázdný kufr a položím ho na postel. Začnu do něj skládat své věci. Černá trička, černé kalhoty… vlastně všechno mé oblečení má stejnou barvu.

Povzdechnu si a přejdu znovu ke skříni. Zkontroluju, jestli jsem v ní něco nenechal. Nic.
Mám chuť si vzít něco od Adama. Cokoliv, kus jeho oblečení, prostě mu něco ukrást. Nebo bych si spíš měl přiznat, že od něj prostě něco chci, třeba triko, jenom proto, abych v tom mohl spát.
Už nejsem stalker, ale fetišista. Prostě mu ukradnu jedno z koupelny, vždycky tam má něco na převlečení. Výhoda toho, že jsem to tu za tak krátkou dobu stihl alespoň z části prozkoumat.
Seběhnu schody a zamířím do koupelny ve spodním patře. Otevřu skříňku v koupelně a vytáhnu z ní Adamovo triko. Je bílé, s nějakým potiskem. Už nenosí jenom černou, ale co.
Přičichnu si k sněhově bílé látce, kterou držím v rukou. Voní - stejně jako on. Tohle si vezmu s sebou a půjdu.

Nenápadně se ztratím zase v pokoji, který měl být mým dočasným domovem. Teď tady ale bude bydlet Sauli.
Poskládám triko a dám si ho navrch všeho oblečení.
Oddechnu si a rozhlédnu se, jestli jsem něco nezapomněl. Když postoupím o dva kroky dál, narazím do těla, spíš do hory svalů, která se tyčí za mnou. S leknutím se otočím. Adam.
"Něco mi uniklo?" zeptá se. Podívá se směrem na kufr, pak na prázdný pokoj a na mě.
Nějak jsem zapomněl slova.
"Neodcházíš."
"Odcházím."
"Ne, neodcházíš," utvrdí mě ve svém názoru, "nemůžeš nikam jít." Místo naštvaného výrazu, jako obvykle, v jeho tváři teď panuje něco jako vyrovnanost. Prozatím, dávám tomu pár minut, za chvíli vybuchne.
"Podívej," snažím se mu to vysvětlit, "děkuju ti, vážně. Vzal jsi mě sem a trpěl mě tu těch pár dní, to se cení, ale já na tohle nemám, Adame."
"Co se stalo? Co je špatně? Doteď jsi tu byl, relativně v pohodě, nerozumím tomu," pokládá mi starostlivé otázky. Co se stalo se mám ptát snad já. Jak to, že se najednou stará?
"Všechno!" vyhrknu frustrovaně. Teď se mi vážně chce brečet, rozbíjet, nebo cokoliv.
"Tohle zase vybalíš, že ano?" ukáže na můj kufr a já zakroutím hlavou.
"Zkus mě pochopit!" pobídnu ho. Nechápavě se na mě podívá.
"Zkus pochopit, jaké pro mě je, tady být. Sledovat tě, jak máš harmonický vztah s tím zelenovlasým hnusákem, který by mě nejradši podřezal ve spánku. Jen si představ, jaké to je, být s tebou v jednom baráku, po tolika letech. Připadá mi, že tě skoro neznám, tak moc ses změnil. Jsi jiný a já se tomuhle asi nedokážu přizpůsobit. Možná je dobře, žes mě vyhodil. Dřív nebo později bych to stejně udělal sám. Dal bych výpověď. A teď musím jít, vážně."
"Neodcházíš," zasupí a vrhne se po mém kufru. Než se stihnu vzpamatovat, polovina mého oblečení je úhledně vyskládaná na posteli.
"Jsi psychopat!" vykřiknu. "Držíš mě tu jako vězně! Proč nemůžu odejít? Jsi blázen, šílenec!"
"Tommy, ty tomu nerozumíš," přejde ke mně a dotkne se mé tváře, "chci pro tebe něco dobrého, chápeme se?"
"Ty pro mě nechceš nic dobrého a teď jsi lhal sám sobě," zavrčím blízko jeho obličeje, mezi tím, co mě hladí po tváři.
"Zůstaň tu, prosím tě o to," řekne s klidem v hlase.
"Nemůžu tu zůstat. A po tom, co jsem se dozvěděl, dokonce pochybuju o tom, že bych tu chtěl dál být," oznámím. Adam se na chvíli zarazí.
"Cože? Co ses dozvěděl?"
"Čekáš návštěvu z Finska," připomenu mu, "vážně netuším, co jste ty a Morbid za rodinu. Jestli mu je příjemné si nechat v baráku dva bývalé přítele, pak má můj upřímný obdiv."
"Sauli?" pobaveně se zasměje. Zbláznil ses, Adame? Vyvalím na něj oči.
"Sauliho příjezd čekám, to ano-"
"Vidíš? A to je důvod, proč tu nemůžu zůstat. Ty jsi šílený, tohle všechno je šílené!" přeruším ho.
Umlčí mě jeho prst na mých rtech.
"Čekám, že přijede Sauli. Ne sem, ale do hotelu poblíž. Volal mi včera, že se mnou chce udělat rozhovor pro svůj blog a nějakou Finskou televizi. Nic víc, nic míň, tady se neukáže."
Moje tváře naberou červený odstín. Teď se cítím strašně trapně. Dělám tady scénu kvůli tomu, že Morbid není schopný mi říct celou pravdu. Chtěl bych tu zůstat, nebo.. možná ne. Teď nevím, sakra! Nemůžu se po dvou schůzkách nasáčkovat k Danielovi s tím, že je ze mě bezdomovec. Navíc, kolikrát budu mít příležitost bydlet u Adama?
Sklopím pohled.

"Glitterbaby," ucítím jeho ruku pod svou bradou, jak mi jemně zvedá hlavu k němu, nutí mě se na něj podívat, "obejmi mě, ano?"
"Nemůžu tě-" snažím se odporovat.
Bez jakéhokoli slova mi obmotá jeho velké ruce kolem pasu. Trhaně se nadechnu. Tak to jo, to je moc. Není v tom nic se sexuálním podtextem a nechce mě při tom zabít. Tohle je vážně divné.
Instinktivně mu dám ruce okolo krku a zabořím mu hlavu do ramene. Pěkně voní. Všechno od něj voní. Jsem magor.
"Díky," zašeptá, než se odtáhnu. "Za tohle bys mi nemusel děkovat," zamumlám si pro sebe.
"Rád bych s tebou ještě něco probral, opravdu chceš odejít?" zeptá se.
"Možná ne hned," uznám. Rád bych si poslechl, co z něj vypadne. Sladce se usměje a chytí mě za ramena.
"Poslouchej mě," podívá se mi hluboce do očí, "nechci, aby ses tu měl špatně."
Pozorně poslouchám a mlčím, protože tohle vypadá na delší monolog.
"Narovinu, záleží mi na tobě a rozumím tomu, že máš vlastní lásky a lidi co nenávidíš, vlastní věci, co tě těší a vlastní problémy, vlastní život a já bych v něm po tom všem asi neměl co dělat. Ale, jak vidíš, jsem pořád tady. Já nemám problém tě u sebe mít, můj dům je velký, prostorný a pro jednoho kamarádase tu vždycky najde místo," vysvětlí mi.
Kamaráda, jasně, samozřejmě, kamarád, proč ne, že jo, kamarád.
"Stejně jako pro tvého přítele," podotknu potichu a uhnu pohledem.
"A Matty není můj přítel. Mezi námi panuje jistá nepsaná smlouva, ale o té ty vědět nemusíš.
Jde tu o jednu věc. Mám tě rád, jako fakt. Chci být v pohodě."
"Jo, tak fajn," odpovím. Je mi nějak jedno, co mi říká. Stejně vím, jak to dopadne. Udělá mi nějaký problém.
To určitě, Matty není tvůj přítel a já jsem nikdy nespal s Liz. A to jako, že jsem s ní spal. Každé tři měsíce, když jsem se opil natolik, že jsem nevěděl, co dělám.
"Zůstaneš, prosím? Kvůli mně?"
Ale já tě pořád miluju, ty stupidní idiote!..
Teda, asi. Neměl bych. Asi. Musím se uklidnit.
"J-já.. tak dobře," svolím.
Pohledem zamíří znovu k mému oblečení a na jeho tváři se objeví ten nejhezčí úsměv, jaký jsem u něj kdy viděl. To mě donutí se taky usmát, než si všimnu, co bere z postele.
"Tohle sis chtěl vzít s sebou, jo?" vezme své triko, které jsem mu tajně ukradl a zadívá se na něj. Hned po tom na mě. A já se zase červenám, jako zralé rajče. Sakra, na tohle neměl nikdy přijít.
Rozloží ho. Na rtech si pořád drží ten úsměv.
"Pojď sem," pobídne mě a já zbořím hranici těch pár metrů, co nás dělí.
Stoupne si naproti mně a zvedne mi obě ruce. Svlékne mi triko a odhodí ho pryč. Místo něj mi obleče to svoje, ve kterém vypadám menší, než jsem.
Nahne se k mému uchu a zašeptá mi do něj: "Sluší ti to."
Pak rty přejede po mojí tváři a mně naskáče husí kůže.
Adam se na mě naposled usměje, než zase odejde. Objeví se, omámí mě svýma sladkýma řečičkama a zase zmizí.
Přestaň se mnou flirtovat, Adame!
__
OH MY GASH I SHIP THEM SO MUCH LIKE FCK YOU DANIEL SEBASTIAN REY.
Mimochodem, blokli mi fb, přidejte si mě, díky moc.
↓↓↓
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 zima zima | 24. července 2015 v 17:28 | Reagovat

JA TA MILUJU
FAKT TO JE NECO
SJAKANMKDKKDKEMJSIQKKQKQIQIKQISIKSKSKWN
TO TRIKO
JA
JSEM
SE ASI
PRAVE ROZTOPILA
AWWWWWWW

2 Ellie Ellie | 24. července 2015 v 19:37 | Reagovat

To tričko a Adam na konci no prostě ňuňu! <3 :-P

3 Karin Karin | 24. července 2015 v 21:04 | Reagovat

Pořád nechápu proč to Adam děla jinak povídka perfektní. :D

4 Steeeva Steeeva | Web | 5. srpna 2015 v 19:41 | Reagovat

tak to som zvedavá čo sa bude ďalej diať, určite sa to neskonči dobre, myslím to stretnutie so Saulim, určite sa tam niečo stane

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama