13. Children of Fate

19. července 2015 v 2:54 | Khaleesi |  Children of Fate

Procházím tmavou chodbou. Všude jsou pavučiny a zem se leskne od zapáchajících kaluží.
"Je tu někdo?" zeptám se. Chodbou se rozlehne ozvěna, ale nedostane se mi žádné odpovědi.
Na chvíli se zastavím, protože uslyším nějaký zvuk. Něco jako rozepnutí zipu. Nejde určit, odkud ten zvuk vychází, protože se rozléhá chodbou stejně, jako můj hlas. Všechny zvuky se ztrácejí ve tmě, která nikde nezačíná a nikde nekončí.
Dotknu se jedné z vlhkých zdí. Cítím, že se mi do ní boří prsty, jako by to byla plastelína. Ruku se strachem stáhnu zpátky k sobě, načež se díry po mé ruce ve zdi vrátí do původní polohy. Za doprovodu mlaskavých zvuků, které se opět ozývají odnikud.
Rozhlédnu se před sebe, i za sebe. Nic tu nikde není. Jenom já, chodba a nekonečná tma.
Začínám tu z toho mít špatný pocit. I když se hnu o pár kroků, místo, na kterém stojím, se nijak nemění.
Špatně se mi dýchá a něco uvnitř mě mi tiskne orgány k sobě. Jako by to ze mě chtěla ta síla vysát, nebo co. Chytím se za krk a snažím se sundat ruku, co mě pod ním drží a dusí mě.
"Přestaň!" z posledních sil máchnu pěstí před sebe. Najednou všechna bolest zmizí. Necítím nic, ani strach, už ani potřebu dýchat. Jako bych se nadnášel.
Strašnou rychlostí se dostanu na konec chodby. Přede mnou se objeví obrovská tabule skla a za ní se okamžitě rozzáří ostré světlo, které mi až bije do očí. Za skleněnou stěnou stojí kamenný stůl, jakoby ze starých, historických filmů. Na stole se z ničeho nic objeví dvě, pravděpodobně nahé postavy. Nevidím je moc dobře, protože mě světlo na chvíli oslepilo. Dám si ruku před čelo, abych tlumil světlo, které mi spaluje oči. Zaostřím na postavy na stole. Líbají se. Jeden z nich je blond a druhý má tmavé vlasy. Tmavovlasý je podstatně vyšší a dominantnější typ, než blonďák.
Něco mě nutí se natisknout víc na sklo, abych viděl líp. V blonďákovi rozpoznám Tommyho a v tmavovlasém Daniela.
"Ne, Tommy," vydechnu potichu. Oni jsou ale zažraní do sebe, jako by nic okolo nich neexistovalo, jako bych tu nebyl.
Jakmile mu Daniel začne rukama jezdit po těle, něco ve mně vybuchne. Začnu bušit do skla pěstmi a řvát ze všech sil.
"Ne! Nedělej to! Tohle nemůžeš udělat!"
Ani jeden z nich mě neslyší, pokračují ve svých orgiích a ještě si u toho šeptají nějaká sladká slova.
"Tommy! Tommy, prosím!" zařvu ještě jednou a praštím do skla, co nejsilněji umím.
"Miluju tě," řekne najednou Tommy Danielovi a on mu na to odpoví stejnou frází.
Opět mě začíná bolet celé tělo a něco uvnitř mě svírá.
"Ne! Ty ho nemiluješ, já vím, že ho nemiluješ, nedělej to!"
Cítím, jak moje svaly začínají povolovat. Párkrát ještě zabuším ve snaze, že se vzpamatují, ale nic se neděje. Bezradně sjedu rukama po skle, zavřu oči a opřu si o něj čelo.
"Tommy, vždyť já tě-"

Ze snu mě vytrhává prudké zatřesení mým tělem a otázka: "Jsi v pohodě?"
Rozhlédnu se okolo. Jsem ve svém pokoji, žádná chodba, žádné sklo a žádný Daniel, který se chystá šukat Tommyho.
"Jo, myslím, že jsem v pořádku," odsouhlasím po chvíli. Posadím se a prohrábnu si vlasy. Jsem úplně zpocený.
"Měl by ses uklidnit. Nechceš prášky na spaní, nebo něco?" zeptá se starostlivě Matty a podá mi vodu, kterou má na svém nočním stolku.
"To nebude potřeba, díky," vezmu si vodu a napiju se. Asi začínám bláznit.
"Můžeš mi něco vysvětlit?" podívá se na mě zaujatě. Přikývnu.
"Proč ze spaní mluvíš o Tommym?"
Mluvil jsem o Tommym? Proboha, vážně jsem zešílel. Zdají se mi sny o chodbě, o nich a pak o něm ještě mluvím? Výborně.
"Já jsem mluvil o Tommym?" zatvářím se nechápavě.
"Křičel jsi. Něco jako, že ho Tommy nemiluje a pak jsi několikrát opakoval jeho jméno," vysvětlí.
Pane bože..
"Já vlastně ani pořádně nevím, co se mi zdálo, já.. promiň," zalžu. Vím moc dobře, co jsem viděl. Pamatuju si to dokonce do každého detailu, ale bych byl radši, kdybych si to nepamatoval.
"Za co se omlouváš?"
"Za to, že jsem neopakoval tvoje."
"Blbečku," zasměje se. Otřu si čelo do kapesníku a znovu si lehnu. Divoká noc.

*Tommy
"Etto!" nakloním hlavu na stranu. Moje štěně mi právě na dobré ráno olizuje obličej. Fuj!
Podívám se na hodiny. Je jedenáct hodin dopoledne. Dostanu se ze zajetí velkého, hrubého jazyka a odejdu do koupelny.
Najednou se z pokoje rozezní můj mobil. Okamžitě se pro něj rozběhnu, už s umytým obličejem.
Volá mi neznámé číslo.
"Dobré dopoledne, nenachází se náhodou někde okolo pohledný muž jménem Tommy Joe Ratliff?" zeptá se hlas na druhé straně.
"A vaše jméno, pane?" Stejná taktika, Danieli.
"Tajný ctitel! Myslím, Daniel Sebastian Rey. Pan Ratliff mě potkal v jednom klubu a pak mi dal ten nejsladší polibek, jaký jsem kdy dostal."
"Flirtuješ se mnou?"
Usměju se jako nějaká puberťačka a skousnu si ret.
"To bych si nikdy nedovolil," odpoví rázně, "dokud bys to nechtěl, samozřejmě."
"A když chci?"
"V tom případě spolu můžeme flirtovat zhruba za hodinu na obědě, na který tě zvu. Co ty na to?" nabídne.
Hodím sebou zpátky na postel a usměju se jako sluníčko.
"Tak jo!" odsouhlasím nadšeně. Z mobilu se ozve roztomilý smích. Nevěděl jsem, že používám slovo-roztomilý.
"Jsi u Adama?" vyruší mě z myšlenek. Řeknu mu, že jsem a raději bych nebyl.
"V tom případě se pro tebe stavím a vytáhnu tě odtud, bereš?"
"Všema deseti," zaraduju se.
"Tak dobře, Tommy. Zatím se měj, uvidíme se za hodinu," rozloučí se.
"Měj se, Danny," zkusím to jeho neoblíbeným oslovením.
"Provokuješ mě?" zavrčí nespokojeně. Zasměju se.
"To bych si nikdy nedovolil!" použiju jeho vlastní slova, "dokud bys-"
"Jen provokuj, však ještě uvidíš," přeruší mě.
Jeho hlas se z nadšeného změnil v tajemný.
"Mám se bát?" převalím ze se zad na břicho na posteli.
"Nech si taky nějaké téma na ten oběd! Jsi strašně zvědavý!" pokárá mě a já se falešně omluvím.
Pak se se mnou už nadobro rozloučí, stejně jako já s ním a zavěsí.
Celou hodinu trávím v koupelně, připravováním svého make-upu.
Když už jsem skoro připravený, přijde mi ještě SMS, od stejného člověka, který mi volal.
Stojí v ní: Tentokrát pozor na nohu, pokud chceš zase běhat po klubech!:'D Usměju se a zastrčím si mobil do kapsy. Noha už se zdá lepší, takže s tím kotníkem to asi nebylo tak horlivé na to, aby mi k tomu dávali berle. Sejdu schody a zamířím rovnou ke dveřím z domu.
Z předsíně na mě samozřejmě vybafne Adam s dotazem: "Kam jdeš tentokrát?"
Vážně na mě po tom včerejším trapasu musí mluvit?
"Ven," oznámím, "musím ti hlásit, kam chodím?"
"Nechci ti nic říkat, ale je skoro oběd, Matty vařil, nechceš zůstat?" zeptá se mile. Ignoruje moji otázku. Adame, to je od tebe hezké, že se najednou nechováš jako totální kokot, ale..
"Ne, děkuju. Jídlo už zařízené mám, jdu na oběd S DANIELEM. A nepotřebuju, aby mě ten tvůj Matty otrávil," nevinně se usměju a chytím Adama přátelsky za ramena.
"Užijte si to tady, zasloužíš si tak dobrého chlapa a tak dobrý sex, jako mám já," hrdě pokývám hlavou a vtisknu mu pusu na tvář. Z jeho výrazu mám co dělat, abych rovnou nevybuchl smíchy.
S prostým "měj se" odcházím z domu. Adam stojí jako opařený v předsíni a dívá se na mě, jak odcházím.
Trochu zalhat se občas vyplatí. Pěkně jsem ho tím dostal. Tentokrát došla slova jemu. A tak, haha, Adame. I kočky umí kousat. Ne jen vlci, jak sis doteď naivně myslel.

Před Adamovým domem na mě čeká Daniel ve svém autě, které za dne září ještě víc, než v noci, za světla pouličních lamp.
"Zdravím, pane Ratliffe," pozdraví mě slušně. Stojí opřený zády o své auto a sleduje mě těmi svými šedými drahokamy. Existují šedé drahokamy? Netuším, k čemu přirovnat jeho oči. Mohl by toho už nechat? Je to sice hezké, ale já se pak cítím jako chudák, že se mu ani trochu nemůžu rovnat.
"Taky zdravím, tajný ctiteli," usměju se a on si olízne rty. Natiskne mě na sebe a těsně před mými rty se zeptá, jestli může. Sám si vezmu jeho rty, jako odpověď na jeho otázku. Decentní polibek na přivítanou, tohle je to, co chci. Ne, žádnou hádku na přivítanou.. že, Adame?!
"Můžeme jet?" zeptá se, když se od sebe odtáhneme. Doufám, že Adam se dostal ze svého stavu a sledoval nás. Rád bych viděl jeho výraz po tom, co viděl, jak jsme se políbili.
"Do toho," kývnu s úsměvem hlavou. Odstoupí od auta a gentlemansky mi otevře dveře. Vlezu do auta a podívám se směrem k domu. Než Daniel stihne obejít auto, zadívám se do jednoho z oken, ze kterého se dívá Adam. Mám pocit, že se mi dívá do očí. A taky že dívá. Okýnko od auta mám stáhnuté dolů, takže než vyjedeme, stihnu mu věnovat pohrdavý úsměv s jednoduchým vzkazem: Tentokrát jsem vyhrál.
__
CHTĚLI JSTE POTRÁPIT ADAMA? CHTĚLI? MÁTE TO MÍT, LIDI!
(Tohle není všechno)
AKCEPTUJI VAŠE PRÁZDNINY, JENOM MÁM STRACH O SVÉ ČTENÁŘE, OKI?:D
↓ c:
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ZIMKA ZIMKA | 18. července 2015 v 16:39 | Reagovat

POŘET

NECHCU
ABY
S TÍM
SLIZOUNEM
ŠEL
MNE BY STACILO BOHATE KDYBY SA ADAMA POPTAL NA KOPROVKU
PEKNE TO MAS MOC MILENKO:****
A VY OSTATNI
JEJ POCHVALTE DÝLKU
EEEE
ALE NE PAPUCHA

2 Katka Katka | E-mail | 18. července 2015 v 18:28 | Reagovat

Hezký díleček s tajným ctitelem. Adam dostal pěkně na frak, jen co je pravda. Ale zaslouží si to - jen co je pravda. Když se k Tomoj chová tak hnusně. :-D  :-D  :-D

3 Ellie Ellie | 18. července 2015 v 19:26 | Reagovat

Ano, Adam si to rozhodně zasloužil! jeho noční můra byla boží :-D Sice bych je s Tommym ráda viděla dohromady ale Tommy se nesmí dát lacino. Určitě pokračuj nebo aspoň piš do zásoby, ať máš co přidávat, až se ostatní vrátí z dovolených :-)

4 Janimi Janimi | 18. července 2015 v 20:41 | Reagovat

Zaujímavé :D  Nočné trápenie Adama sa zmenilo na denné... Tommy odchádza s Danielom... no uvidíme či to bude Tommymu na potešenie ;-)  ???  ???  :-D

5 Karin Karin | 20. července 2015 v 22:26 | Reagovat

Tak Adámku jen se pěkně smaž ve vlastní šťávě aspoň budeš vědět jak bylo Tommymu. :-D  ;-)

6 Steeeva Steeeva | Web | 5. srpna 2015 v 19:17 | Reagovat

jop jop chcela som konečne Adama potrápiť len nech ten Daniel nie je nejaký úchil

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama