40. Dirty Secret | Ending

21. dubna 2015 v 16:59 | Khaleesi |  Dirty Secret
It's over, it's over
but I'll always be invaded by you.

Doporučuju Invaded. Dokonale vám to navodí atmosféru, zvlásť, když si ještě dokážete přeložit, o čem je text.
A já dodám jenom pár slov: Děkuju vám za všechnu podporu, komentáře, wattpaderům i za hvězdičky k povídce a přeju příjemné poslední čtení.
(A přehlížejte těch pár chyb, co se určitě vyskytnou. Word není bezchybný, žejo)

Nechám to být. Nebudu mu nic říkat, budu dělat, že to nevím.
Třeba si na ten cucflek jen nevzpomínám a ten parfém je něco nového.
Nepodvádí mě. Proč by to dělal?
Zbytek koncertu se držím dál, pro jistotu.
"Děkuju, Indiano, byli jste skvělí!" poděkuje Adam a já přejdu vedle něj. Společně s ostatními se ukloníme.

Konec. Teď se stačí osprchovat, zabalit si věci ze šatny a odejít. Přes noc pojedeme a pak.. budu doma. S Adamem, doufejme.
"Adame," zastavím ho, když se snaží projt okolo mě. Vážně mám pocit, že se mi chce vyhnout.
"Tommy Joe," řekne mé jméno. Říká ho tak jinak, než ostatní.
"Máš novou voňavku?"
"Ne?" začne si rozepínat košili.
"Tak proč voníš tak.. jinak? Není to tím, že bys byl s někým jiným, že ne?"
"Uklidni se, psycho. Pohybuju se mezi hodně lidma a po hodině na stage to asi nebude nic voňavého," protočí očima. Hned na to mě obejde a chce jít pryč.
"Mohl bys toho už nechat?!" chytím ho za paži a silou ho natočím na sebe.
"Dělám snad něco?"
"Co se stalo, proč jsi takový? Už od doby, co jsem tě viděl vycházet z pokoje!" stisknu mu paži a on sebou cukne, čímž se mi vytrhne.
"Jestli to fakt potřebuješ neustále poslouchat, miluju tě, proboha," ostrčí mě od sebe a odejde.
Au.

Povzdechnu si a vyjdu před halu. Zastaví se mě tam pár fanoušků, co chtějí podpis nebo něco. S milým úsměvem si s nimi pokecám.
"Tommy, odjíždíme!" zavolá na mě Patrick a já se omluvím všem lidem, co mě ještě nestihli.
"Musím jít, mějte se," pošlu jim vzdušnou pusu a zaběhnu do busu, který se okamžitě rozjede.

Adam přenáší svoje věci na miniaturní lavici v minikuchyňce.
"Co?" podívám se na něj nechápavým pohledem.
"Nic!" odsekne mi.
"Přestaň!" zvýším hlas.
"Jdi spát!" udělá to samé.
Děláš si prdel?
Pomalým krokem dojdu k posteli, na které chybí polštář.
"Myslíš to vážně?!" zařvu, aby mě slyšel.
"Smrtelně!" odpoví.
"Fajn!" rozhodím rukama natvaně.
"Fajn!" zopakuje tu samou frázi, co já.
Blbec.

Druhý den ráno se chovám naprosto normálně. Máme asi patnáct minut do příjezdu do L.A a nerad bych to tu rozbil, kdybych se naštval a začal to znova řešit. Navíc, mám lepší náladu a nehodlám si ji tím kazit.
"Tommy, pojď sem, potřebuju ti něco říct," zavolá na mě najednou. Vyjdu z kuchyně, ve které se marně snažím najít nějaké pití. Nic tu není.
"Já tobě taky," usměju se. On si ale drží poněkud kamenný výraz.
"Děje se něco?" zeptám se nejistě.
"Trošku," poklepe na místo vedle sebe, "pojď sem."
"Mluv," posadím se a nervózně se na něj podívám.
Jeho oči jsou temnější, než obvykle. Přestává se mi to líbit.
Cítím jeho dotek na své ruce, kterou jemně hladí po hřbetu.
"Ty první," pobídne mě.
"Víš, přemýšlel jsem nad tou svatbou," stisknu mu ruku, "a… ano." Jsem ochotný ti to odpustit.
"Ne," reaguje okamžitě na mé - ano.
Srdce se mi rozbuší návalem adrenalinu a něčeho jako zklamání.

"Promiň za včerejšek."
"Ok," přikývnu.

"Víš, jak jsi se mnou tenkrát dostal stejný pokoj na hotelu? Když jsme stáli ve dveřích a ty jsi mně objímal, těsně před tím, než ti někdo zavolal, jsem ti chtěl nabídnout, že se s někým vyměním. Doteď jsem vděčný za to, že jsem to neudělal, Tommy. Kdybych se tu noc s někým vyměnil, nikdy bych neměl šanci být ti tak blízko. Myslím, že to takhle mělo být. Někdo to takhle chtěl. Možná osud."
Nasucho polknu a promnu si o sebe rty. Adam pustí mou ruku, nahne se ke mně a jemně mě políbí. Bolestně přivírá oči. Něco špatného se děje..
Přijde mi, že drží své rty u těch mých nekonečně dlouho. Jako by to bylo naposled.
"A někdo taky zařídil, abychom to my dva.. prostě ukončili. Náš vztah nemá cenu a oba to moc dobře víme," sklopí pohled a pak ho zase zvedne. Dívá se přímo do mých očí, které se pomalu, ale jistě zalévají slzami.
"Chci, aby náš vztah zůstal tajemstvím. Něčím, co se nikdo nedozví. Dirty Secret, neslušné tajemství," jemně se usměje. Ještě se usmívá. Cítím se vážně jako debil.
"Nezapomeň na to, co říkám lidem na svých koncertech. Láska bolí. Ale pokud bychom neznali bolest, nikdy bychom nevěděli, co je to pravá láska," pokračuje. Jeho slova mi doslova bijí do uší.
"A to je to, co já pro tebe nejsem, Tommy. Pravá láska. Mám tě rád, ale už tě nemiluju. To, co jsme mezi sebou měli, nebylo to, co v životě hledám. Ani jeden z nás tohle nechce."
"Jak.. proč? Co se stalo?" mojí hlavou běží nespočetně moc myšlenek, které nedokážu vyjádřit jednou otázkou. Hrozně to bolí. Ta slova, která řekl.. to nemůže myslet vážně. Prosím, prosím, ať řekne, že to je jen vtip. Špatný vtip.
"Víš, zjistil jsem, že to, co cítím k Saulimu je silnější než to, co jsem cítil k tobě," povzdechne si a mně se spustí snad proudy slz. Cítím, jako by moje tělo těžklo. Chci skončit. Začínám litovat toho, že jsem neměl odvahu dělat hlubší jizvy.

"Potřebuju ti objasnit pár věcí," nahmatá si v kapse mobil a něco na něm najde, "tenkrát, když jsem psal ze stage zprávu speciálnímu člověku.. nepsal jsem jenom tobě."
"C-cože jsi?!" i v tak krátké větě se mi láme hlas.
"Jen.." ukáže mi druhou ze zpráv. Je směřována Saulimu. Psal mu něco ve smyslu, že se brzo uvidí a že mu chybí.
"Snažíš se mě dostat na kolena? Chceš mě zničit?" konečně zformuluju otázky. Ani nepoznávám svůj hlas. Takový chraplák jsem nikdy neměl.
"Ne, to ne, vždycky mi záleželo na tom, aby ses usmíval."
"Drž hubu," odseknu, "a už mi neobjasňuj nic jinýho, tohle mi bohatě stačilo."
Prsty si setřu slzy, které se ale okamžitě spouští nanovo.
"Jak dlouho?" zdrceně zavřu oči.
"Což-?"
"Jak dlouho, Adame. Jak dlouho s ním jsi?!" rukou si podepírám čelo a svou otázku křičím do svých dlaní. "Jak dlouho s ním spíš?!"
"To.." vyhne se odpovědi.
"Jak dlouho mě vodíš za nos, Adame Mitcheli Lamberte?!"
"Nevodil jsem tě za nos!"
Na chvíli se mu podívám do očí. "Asi dva týdny," sklopí pohled.
"Dva týdny?!" zopakuju. "Nebylo to už v tu dobu, kdy jsi mě bral na to tvoje úžasný rande, na který jsi mě beztak bral jen proto, abys mě pak mohl ošukat?!"
"Chtěl jsem si tě vzít!" ohradí se.
"Taky by mě zajímalo, co bys dělal, kdybych v tu dobu řekl ano!" rozhodím rukama.
"Vzal bych si tě?" odpoví mi otázkou.
"Nemiloval jsi mě, Adame!"
Mám co dělat, abych mu nedal facku. Nemyslel jsem si, že rozchod budu prožívat takhle.
"Miloval jsem tě!" vyvrátí mi. Jsi debil?
"Tak proč jsi šukal s mrazíkem?!"
Na tohle už odpověď nemá.
"Neplakej, glitterbaby," snaží se mě uklidnit. Blonďatý pramen vlasů se mi lepí na obličej a nasakuje slzami. Zaregistruju, jak se Adamova ruka zvedá a opatrně se mě snaží dotknout, aby mi ho mohl zastrkat z ucho.
"NEDOTÝKEJ SE MĚ!" vykřiknu a vstanu z postele. On s vyděšeným výrazem stáhne ruku k sobě.
"Promiň," špitne. Moje vidění rozmazávají slzy. Skoro se nedokážu držet na nohou a špatně se mi dýchá. Bolí to ještě víc, než před chvílí.
"Nikdy jsem ti nechtěl ublížit."
Upřeně se na mě dívá.
Jeho pohled se setká s mým a v ten moment se mi chce křičet.
Není to ten pohled, na který jsem byl zvyklý. Plný péče, porozumění, důvěry, oddanosti.. a lásky. Teď se tak bude dívat jenom na Sauliho. Vždycky se na něj bude tak dívat.
"Ty-" oběma rukama si prohrábnu vlasy a uklidním sám sebe. Alespoň, kdybych na chvíli zastavil slzy. Nejde to.
"Pochop mě, Tommy," vstane a o pár kroků se ke mně přiblíží, já instinktivně couvám, "já miluju Sauliho. Poslední dny jsem býval s ním a to mi jen potvrdilo, co k němu cítím."
TY MILUJEŠ SAULIHO, JO, KURVA. A víš, co mi akorát můžeš, Lamberte!
"Takže, tohle je konec," oznámí mi klidně a hodí si svou tašku přes rameno.
"Vezmi si ten prsten," natáhnu k němu svou roztřesenou ruku, ve které svírám malý, stříbrný kroužek.
Neodpovídá. "Vezmi si ho, kurva!" zvýším hlas.
Adam rychlým krokem míří až ke dveřím autobusu. Až z nich oba vyjdeme, nic nebude jako dřív. Než sejde pár schodů, naposled se na mě otočí. I když se dívám před sebe, na zádech cítím jeho pohled.
"Miloval jsem tě, Tommy," s těmito slovy uslyším i poslední kroky. Odchází. Jak s tohohle tour busu, tak z mého života.

Podívám se ze ztmaveného okna. Schovávám se za tmavý závěs, aby mě nebylo moc vidět.
Projedu pohledem celé parkoviště.
Adam vypadá tak šťastně, když konečně, po delší době, vidí svoji rodinu. Rodinu. Před pár týdny mi sliboval rodinu. Dokonce říkal, že já do ní patřím.
"Miluju způsob, jakým lžeš," párkrát zamrkám, abych zahnal slzy.
Uvidím i postavu, přicházející zpoza rohu. Poznám v ní Mrazíka.
Vrhne se Adamovi okolo krku a smějí se na sebe jak sluníčka. Spíš měsíčkové. Měsíčkové na hnoji.
Sauli je ten hnůj.
Oba se podívají mým směrem. Adam i přes sklo vyhledá mé oči a soucitně se na mě podívá. Pak Sauliho kolem ramen, mrazík mu tu jeho slizkou ruku dá kolem pasu a společně odejdou.
Zradí mě nohy a kleknu si na zem. Nechám slzám volný průběh, dokonce se mění v hysterický pláč. Nejsem připravený jít tam ven, potkat se s Liz a s matkou.
Nejsem připravený žít bez něj.

TWO WEEKS LATER
Už dva týdny sedím doma, nejím a prolévám se alkoholem. Nějak nemám chuť k jídlu.
Nejde mi ani usnout, moje problémy se spánkem se stupňují a když už usnu, mám noční můry.
Vždycky se to opakuje. Opakuje se mi stejný sen.
Vidím je dva, spolu, drží se za ruce a něco říkají. Pak začnu padat do propasti, chytají mě tmavé dlouhé ruce, co vypadají jako stíny. Mám pocit, že je to něco jako moji démoni. Můj největší strach se mění ve stíny v těch snech.
Nikdy nedopadnu.
Budím se zpocený a vyděšený. Pak se většinou pozvracím, protože jsem toho ten den vypil až moc.
Blonďatý pramen mých vlasů mi zase spadne do obličeje.
"Fuj," prohrábnu si vlasy. Jak dlouho jsem si je neumýval?
Snažím se je zastrčit za ucho. Hlavou mi probleskne vzpomínka na Adama, který v tomhle byl vždycky pohotovější, než já. Připomínají mi ho i moje vlastní vlasy.
A dost. Naposledy si loknu z lahve alkoholu, vstanu z gauče a zamířím do sprchy. Prostě se teď oholím a zajdu do kadeřnictví, aby mi s tím něco udělali. Jinou barvu, třeba růžovou, modrou, zelenou, hlavně, ať mi to nepřipomíná Adama.
Shodím ze sebe zapáchající oblečení a vlezu do sprchy. Po celém těle rozetřu sprchový gel. Z nějakého důvodu tu mám jenom jeden, kokosový. Bojím se, že ani kokos nepřebije ten můj neandrtálský puch.
Ještě teď se mi od alkoholu točí hlava a jestli se tu sklouznu, už se nezvednu.
Nemotorně zapnu sprchu a všechno ze sebe smyju.
Chvíli jen tak stojím a nechávám na sebe téct vodu. Chce se mi spát, ale kdybych usnul, bude se opakovat to, co vždycky.

Zabalím se do ručníku a zamířím do ložnice. Prohrabuju se sbírkou svých černých kalhot. Můj pohled upoutají jedny speciální. Potisk hadí kůže. Měl jsem je, když jsem poprvé šel k Adamovi.
Rychlým pohybem ruky je vezmu a odhodím na postel. Vytáhnu jiné kalhoty a obleču si je. Přes hlavu si přetáhnu jedno z černých triček.
"Kde zas je," začnu šmátrat okolo sebe, abych našel svůj mobil. Dostanu se až k nočnímu stolku, na kterém leží, mimo něj, i můj prsten. Jeho prsten.
Nevzal si ho. Říkal jsem mu, ať si ho vezme a on si ho nevzal. Vezmu ho a začnu se na něj dívat zblízka. Na vnitřní straně je tenkým písmem napsán vzkaz, kterého jsem si nikdy nevšiml : Miluju tě, glitterbaby. Navždy, Adam.
"K čertu s tvým glitterbaby, k čertu s - navždy!" zařvu a hodím prsten na druhou stranu místnosti.

Mobil si zastrčím do kapsy, stejně jako peněženku a klíče od bytu. Je mi hrozně zle. Doufám, že až se vrátím a budu ten prsten hledat, už ho nenajdu. Vezmu to, co jsem si nechal na posteli. Chci je vyhodit, ty kalhoty jsou zlo. Nechci mít nic, co by mi ho mohlo připomínat.
Vyjdu z bytu a zamířím do kadeřnictví. Cestou se zastavím u popelnice, ke které odhodím tu hnusnou věc, co mi připomíná tu audienci do jeho bandu.
Jenom doufám, že si mě tu nikdo nevšimne, nemám náladu na fanoušky.
Procházím ulicemi se sklopeným pohledem a rukama v kapsách. Naštěstí můj cíl není daleko a většinou tam v tuhle dobu nemají moc lidí, takže mě vezmou.

"Dobrý den, pane Ratliffe, odbarvit, jako obvykle?" usmívá se na mě už z dálky kadeřnice, když procházím dveřmi. Nepříjemné cinkání zvonku v mých uších mě nutí bolestně přivřít oči.
"Dobrý den, chtěl bych.. přebarvit."
"Dobře, máte nějakou představu o barvě?" zeptá se, přičemž si něco zapíše do bločku. Rozhlédnu se okolo sebe. První, čeho si všimnu, jsou bílé stěny s tmavě fialovými, až skoro tmavomodrými doplňky.
"Něco jako tamto?" pokynu rukou směrem k nálepkám na zdi.
"Modrofialová, zajímavá volba," kývne hlavou, "posaďte se úplně nalevo."
Posadím se do prvního křesla od okna, takže vidím ven, do jedné ulice L.A. Venku svítí slunce, jezdí tam auta a lidi vypadají tak šťastně..
Z přemýšlení mě vytrhne kadeřnice, která zapne okolo mého krku plášť na suchý zip.


Mezi tím, co mi na hlavě usychá barva, mám dost času na přemýšlení.
Sám nevím, co bude dál. Co řeknu Liz, co řeknu všem ostatním. Nemám nikoho, komu bych se mohl tak důvěrně svěřit. V tomhle se musím vymáchat sám.

Při mém upřeném pohledu z okna si najednou něčeho všimnu. Okolo projelo auto. Mně moc dobře známé auto. Před pár týdny jsem v něm totiž zůstal zaseknutý po odjezdu z rande.
Šukali jsme tam, nakecal mi, jak mě miluje, a teď si s radostí vozí po L.A. Mrazíka.

Promnu si oči. To jsem vážně nemusel vidět.
Nejhorší věc je, že ho nedokážu nenávidět.

Vždycky bylo mým snem mít někoho, kdo mě bude milovat. Proč jsi ho musel splnit, Adame? Proč ty?
Proč jsi ho musel splnit, a pak naprosto zničit?
FEW YEARS LATER
Adame Mitcheli,
Možná jsi můj šéf. Možná jsi můj kámoš.. ne, to ne. Možná jsi byl jen chvilkový pobláznění...
Ne. Jsi moje životní láska, můj životní vzor a partner. I když možná ne partner jako - romantika a tyhle věci okolo. Žiju jen proto, abych tu pro tebe mohl být, když to budeš potřebovat. Přece jen, jsem o rok starší a hrdost staršího "bratra" se nezapře.

Jsem na tebe tak pyšný. Tohle je můj babyboy.
Ze začínajícího popového zpěváka s přehnaným množstvím glitteru jsi to dotáhl až ke světoznámým Queen.
A já jsem tady. Jako divák, jeden z davu a oddaný fanoušek sleduju show ze svého zarezervovaného místa mezi ostatními Glambets.
"Tihle lidi sem chodí kvůli tobě," zašeptám.
Černé oblečení a ne moc přehnané reakce, zajišťují to, že mě nikdo nepozná a já můžu nepozorovaně obdivovat svého.. manžela. Tebe.

Proč manžela? Slíbil jsi mi to. Slíbil jsi, že si mě jednou vezmeš a nedodržel jsi to. Slíbil jsi, že budeme spolu. Slíbil jsi, že budeme mít velkou rodinu, dceru, syna..
A i přes věci, které jsem ti řekl a které jsi před pár lety řekl ty mně, těmhle tvým planým slibům pořád naivně věřím.
Pamatuju si na ten den. V ten den jsi mi to slíbil.
Řekl jsi: "Taky to myslím vážně, vezmu si tě," jako odpověď na mé -"Zase kecáš!"
Jemně se usměju.
Nepotřebujeme prsten, ani manželský sliby. I když já jeden mám a raději bych ho neměl.
Stačí pár slov mezi námi dvěma, které se mi navždy vryly do paměti.
Býval jsi se Saulim šťastný. I když jsem ho nenáviděl, přál jsem vám to. Jiskry v tvých očích, vždy, když jsi o něm mluvil, mi přinášely nepopsatelnou bolest.
On byl svině a já jsem to věděl celou dobu. Poštval tě proti mně. Proto jsi se mnou na celém "We Are Glamily" tour nemluvil. Byl jsi na mě hrozně hnusný, zlý..
Mohl za to on. Ale i fin zmizel.
Bohužel, tobě to jeho učení vydrželo doteď. Nezajímám tě, nekomunikujeme spolu.
Jemně si přejedu po jizvách, které i po neuvěřitelných čtyřech letech, od Glam Nation, nezmizely. Nezacelily se. Možná je tohle to, čeho jsem v tu dobu chtěl dosáhnout.
Vyhrnu si rukáv trochu výš a prsty přemístím na místo, kde mám jizvy písmen -"A-D-A-M"
Žiju s tvým jménem vyrytým v moji kůži. Vzpomínka, která nezmizí a které nelituju. Vždycky budu napadený tebou.
Jizvy. Jizvy nás dělají tím, kým jsme, tohle jsi mě taky učil. Dal jsi to i do textu svého songu, i když jsi tím nemyslel tyhle jizvy, ale chyby, ze kterých se člověk pravděpodobně poučuje.
Chtěl jsi, abych mel rád svoje tělo, protože pro tebe jsem byl dokonalý takový, jaký jsem.
"Lhal jsi," řeknu si pro sebe a sarkasticky se zasměju. Přes koncertní hluk mě ale není slyšet.
Lhal jsi mi se vším tímhle. Ale nemám ti to za zlé. V době, kdy jsi to říkal, jsi mě totiž miloval.
Byl jsem tvoje kitty a občas i glitterbaby, pamatuješ?
Doteď, když si na to vzpomenu, se mi okolo srdce rozleje takový pocit, který mě poslední dobou dohání k slzám.
Ale to nesmím. Takhle mě nikdy vidět nechceš. A ani jsi nechtěl.
Nepřeješ si, abych se trápil. Vím to. Přece jen, jsem pořád tvůj "kamarád", i když.. pár let a tisíce kilometrů od sebe nejsou kritéria k upevněni přátelství, zlato.
Přiznám se ti k pár věcem.
Nechci a nikdy jsem nechtěl být jen kamarád, i když to tak zpočátku vypadalo.
Vzhlížím k tobě, opravdu ano. Cítím se spokojeně, když vidím, jak v životě stoupáš výš a výš.
Já tu byl. Byl jsem tu celou dobu, co jsi padal na kolena a zase vstával s novými silami pro novou hudbu.
Já jsem s tebou byl na dvou tour a nejsem si jistý, jestli se dostanu na třetí. Protože, uh, jako bys neznal Liz. Zařídí si všechno.
Dokáže oblafnout i tebe, nebo mě dobít tak, že se nezvednu ještě měsíc.
Mezi tím co já jsem ze sebe vydával to nejlepší, Sauli udělal pěkný kukuč a měl tě. Kde je spravedlnost?
"Miloval jsi ho opravdu hodně, že?" zeptá se známý hlas. Otočím se za jeho zdrojem.
"Jo," postesknu si a Jeffree se povrchně uchechtne. "Čemu se směješ?"
"Tobě," zamrká na mě svými dlouhými umělými řasami.
"Jsem k smíchu?" povytáhnu obočí.
"Mhm," odsouhlasí mi a založí si ruce do kapes, "ty vlastně ani nevíš, jak moc on miloval tebe."
"Nebylo to nic velkého, když se mě dokázal vzdát pro.."
"Pro Mrazíka," přeruší mě, "nechci se Adama nějak zastávat, to, co ti udělal, byla sviňárna. Ale věř, že po tom, co to udělal, mi neustále vyzváněl mobil. Nespočetněkrát se mi Adam byl vybrečet."
"Asi tomu nerozumím?" podivím se.
"Nemusíš tomu rozumět. Možná, že jen chce, abys mu odpustil, Tommy Joe," obeznámí mě. Pohled směřuju zase před sebe na podium. Crazy Little Thing Called Love - velmi příhodný song.
"Hele, Jeffree-" otočím se zpátky na Jeffreeho, který už ale není na svém místě. Pomalu odchází do backstage, za ním jde security.
Aha, fajn.
Chci-potřebuju, aby ses vrátil, Adame. Není nikdo, kdo by mě mohl vytáhnout ze dna. Možná jsem tělem tady, pořád žiju. Ale moji duši, moje srdce sis vzal s sebou, když jsi odešel.
Odpouštím ti všechno. Odpouštím ti, že jsi mě opustil, že jsi mě nechal na kolenou, zničeného, žádajícího o pomoc.
Vrať se. Miluju tě, Adame.
S láskou, Tommy Joe Lambert xx

---
Podívám se na laptop, na kterém mi právě vyjel výsledek mého vyhledávání - "Adommy"
Položím propisku a rukou přejedu po posledních slovech dopisu. Sepsal jsem všechny svoje myšlenky, všechno, co jsem cítil, když jsem stál v publiku. Když jsem ho viděl, jak si to na stage užívá, jak ho to baví a jak je šťastný.
Po tvářích mi začnou stékat slzy. Zase.
Zvednu se a z krabičky si vytáhnu pár kapesníků. Liz mě takhle nesmí vidět, asi bych skončil s dalším monoklem. Holka na to nevypadá, ale má celkem sílu.
Slzy, které mi stihly spadnout na dopis, začnou pomalu rozpíjet písmo.
"Ne, to ne!" čistým kapesníkem je usuším a znovu zkontroluju, jak vypadají. Podařilo se mi je zachránit.

"Thomasi!" zakřičí na mě Liz, která bez jakéhokoliv zaklepání vtrhne do ložnice.
"Co je?" pípnu. Na poslední chvíli si stihnu schovat dopis do kapsy.
"Neříkala jsem ti snad, abys tu uklidil, ty líný neschopný debile?!"
"P-promiň," stihnu říct, než kolem mě proletí váza i s kytkami. Rozbije se o stěnu a já hbitě uhnu před střepy.
"Ať je tu uklizeno, ať mám vypraný, vysušený a vyžehlený prádlo, umyj nádobí, vyvenči Ettu - a dělej!" rozkáže.
"Jinak víš, co ti hrozí," pohrozí mi pěstí a ukáže směrem k mému laptopu, "všem řeknu, že jsi šukal s tou buznou. Že jsi byl jeho děvka! Všem řeknu, že mě mlátíš a že jsi alkoholik! A uvidíš, co budeš mít za peklo!"
"Jo," hlesnu. Kleknu si na zem a začnu sbírat střepy z rozbité vázy.
"Jsi k ničemu," uslyším její hlas, hned na to se mi ostrá bolest rozleje od žeber do celého těla.
"Doufám, že chcípneš!" zvedne hlas a ještě jednou si do mě kopne. Pak mi elegantně rozkope všechny, už posbírané střepy po celé místnosti.
"Ať máš co dělat."

Jakmile zabouchne dveře od ložnice, sednu si ke zdi a chytím se za hruď, na místě, kam mě kopla. Asi tam budu mít pěknou modřinu.
Snažím se hezkými vzpomínkami na Adama alespoň trochu uklidnit. Uklidnit, vážně? Za chvíli se zblázním.
Už nepotlačuju pláč, právě naopak. Pomalu ale jistě se blížím ke svému konci, cítím tu prázdnotu v sobě.
"Navždy spolu, glitterbaby?" zeptá se mě vážně Adam.
"Navždy, babyboy," odsouhlasím.

"Navždy," zopakuju naše slova, která jsou už mrtvá. Jsou pryč, stejně jako jeho láska ke mně. Stejně jako čas, kdy jsme spolu byli šťastní.
Adam se mnou není a už nikdy nebude. Za to já s ním budu vždycky, ať to chce, nebo ne. Budu stát za ním a podporovat ho vždycky, když to bude potřeba. Jednou jsem mu to totiž slíbil a na rozdíl od něj, já sliby dodržuju.

__
Adam will never know how much I do for him and I don't even need him to know.
That's how I still love him.
Even though he doesn't want me to.

"And now I know my heart is a Ghost Town."

__
Tommy na koncertě.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ellie Ellie | 21. dubna 2015 v 17:34 | Reagovat

To neeeeeee! Proč?! Jak jsi mohla?

...
Dobře, klid. Krásný díl i celá povídka. Děkuju, že sis našla čas a psala jsi jí pro nás. Jenom mě ty smutné konce vždycky strašně vydeptaj. (fňuk) :-( Budu se těšit na Feel it all. :-) Ale potom by jsi někdy mohla napsat ještě nějaké pokračování Dirty Secret nebo třeba druhou řadu.

2 cholet cholet | 21. dubna 2015 v 17:38 | Reagovat

:")
To bylo tak plný emocí a já tu brečím...
Přijde mi to nefér k Tommymu,když on a Liz twl proč to skončilo takhle :")
Bylo to pěkný, už od začátku. A ten konec ghost town aww no nemám slov,asi bych to zabila,kdybych napsala že se těším na feel it all ale co TĚŠÍM!
jsi fakt nadaná,a za to tě nenávidim
Ostatně jako u každého třetího dílu ;D

3 Karin Karin | 21. dubna 2015 v 21:39 | Reagovat

Bulím jak mala Tommyho mi je moc líto ale mohla by byt ještě jedna kapitola z pohledu Adama. ???

4 Janimi Janimi | 22. dubna 2015 v 0:30 | Reagovat

Taký smutný koniec :-(   Vďaka za poviedku....

5 Zima Zima | 23. dubna 2015 v 19:10 | Reagovat

Hele jako Isinko.
Já když si vzpomenu ještě na Fever, to co tys tam psala, a když si vezmu konec pohadky. Tak to je neskutečně velká změna. K lepšímu.
Hele jako já si sice nepamatuju kdy jsem se dokopala konečně tohle číst, ale by ma ani ve snu nenapadlo, že na tom budu tak závislá a psát ti pořád abys utěkala psát, a otázky o tom jak to skončí a kdy sa napichnou konečně.
Ty kdyžs pak začala psát ty dlouhatánské party tak prostě to zas nabralo uplně jinou uroveň.
A jako mně je divný ti psát takovýhle koment, ale ty do toho dáváš kus sebe fakt. A neže jako tě cítit z toho, aj když občas. Ale prostě, ty by sis zaslužila to vydat fakt.
A teď k tejto části.
Když su to poprvý četla tak su sa cítila jako sduhfzfgzuhjiklsdfzuijkewjsdzu bébésomchobotnicaapoplačtesivšicisomnu
TAK JSEM TO JELA A NĚKOLIKRÁT
ono tenhle konec, bylo zatím to asi nejemotivnější cos kdy napsala. A bylo to jakože fakt něco. Ty to nazýváš že sračka a hnus, což prostě absolutně nechápu protože minimálně tohle cos vytvořila je uhewjskd.
S tím koncem jsem aj celkem spokojená aj když víc sžitá.
A ABSOLUTNĚ NECHÁPU JESTLI U TOHO NĚKDO NEPLAKAL. PROSTĚ TO NE-E.
UŽ su vyčerpala nápady a zapomněla co su napsala a co ne. TAKŽE TI NAPÍŠU MNOHOLÁSKY A FIAT ZMIZNE ZE SVĚTA. ):)

6 Zima Zima | 23. dubna 2015 v 19:13 | Reagovat

DSUJJZUEWKLSDHZUIKLSHDFUZIKLMSJHBDUIKMHSDUI

TOŠ TOJ MÁŠ KOMENT PODLE TVOJIHO GUSTA.

7 Khaleesi Khaleesi | Web | 24. dubna 2015 v 23:54 | Reagovat

[1]: Druhou řadu napíšu, pokud se Tommy s Adamem zase nějak domotá na tour s The Original High. Tady tu povídku se snažím alespoň trochu zakládat na pravdě a pokud oni dva spolu nic nedělaj, nemám co psát.

[2]: Feel It All se stalo asi nějakou srdcovkou všech, hele:D Nadaná? Tak děkuju.

[3]: Popřemýšlím nad tím, jenže.. Adam byl vždycky ten silnější a z jeho chování se nedá moc vyčíst, jak to v tu dobu cítil. On napsal jen status, že to bylo pro lidi, ale to je všechno. Mezi tím, co Tommy je až dodnes otevřená kniha, takže konec je z jeho pohledu.

[4]: Já děkuju, že jste ji všichni četli.

[5]:[6]: My dvě jsme si to vyříkaly v chatu.

Děkuji všem za to, že jste věnovali svůj čas čtením tady téhle povídky.
Je to moje druhá práce (první už nikdy nikdo neuvidí)a myslím, že se celkem vyvedla.
Feel It All se budu snažit napsat lepší, ale stejně budu vždycky sžitá s Dirty Secret :-D

Ještě jednou děkuju.

8 Ellie Ellie | 25. dubna 2015 v 7:17 | Reagovat

Btw myslíte, že Tommy bude s Adamem vystupovat v Ellen show? ;-)

9 Steeeva Steeeva | Web | 28. dubna 2015 v 14:49 | Reagovat

tak táto posledná časť bola ale riadne brutálna a hlavne pre Tommyho ktorého mi je veľmi, veľmi ľúto a je mi z toho celého smutno
tak ako nechápem najprv ho chcel dostať aby bol jeho a nakoniec keď ho má tak ho podvádza a nakoniec odkopne 8-O to bolo kruteeeeee och
ale je to veľmi pekné napísane a hlavne Tommyho myšlienky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama